Boris Jirků Poradie kníh (chronologicky)

Katalog z výstavy Z cest v Chodovské tvrzi v roce 2023.

Optikou někdejších norimberských zákonů je ústřední hrdina, desetiletý Jakub, dítětem z tzv. smíšeného manželství. A ačkoliv žije s rodiči a prarodiči v malebném moravském městečku Konice, události druhé světové války nemohou osudově nedopadnout i do jeho světa. Od zákazu vystupování na dětském karnevalu, přes nucené uzavření koloniálu jeho židovských prarodičů, až po povolání do transportu, které obdrží nejdříve Jakubovi prarodiče a později i jeho maminka Charlota. Román Jakubova nezvyklého zrání zachycuje osobní katastrofu miliónů rodin v intimním portrétu, povětšinou laskavě a dětsky naivně. Tikot nástěnných hodin v „neznámém domě“ u tety, kde se Jakubovi podaří dočkat konce války, je neméně hlučnou obžalobou skutečnosti jako halasné scény z příjezdových ramp koncentračních táborů. ***** Z rozsáhlé Dostálovy tvorby jde o nejosobněji laděnou výpověď určenou zde jednoznačně autorovou biografií. Dvoudílný román vznikal na rozhraní epoch, rukopis prvního dílu je datován r. 1987, druhý díl byl dokončen v r. 1991 a přesto, nebo právě v turbulenci devadesátých let, nakonec k připravovanému vydání nedošlo. Vydáváme-li román dnes s novými ilustracemi Borise Jirků, jsme přesvědčeni, že Jakubovo vyprávění neztratil nic ze své poetičnosti i svědecké naléhavosti a směle se řadí po bok velkých jmen literatury s námětem šoa. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Nadačního fondu obětem holocaustu.

Údiv – v pořadí druhý román Kamila Vondráška s podtitulem Červená knihovna pro chlapy. Podtitul do značné míry odráží macho pohled hlavního hrdiny na svět a samozřejmě na ženy. Není to ovšem 50 odstínů šedi, ale plnobarevná škála chvílemi až naturalistického pohledu do vztahů a intimity. Je to příběh o vzestupu a pádu, příběh o lehkosti žití i tíze bytí. Je možné, že si román překvapivě získá víc čtenářek než čtenářů – už jen kvůli ukojení jejich přirozené zvídavosti o tom, jak jsou ony samy nahlíženy chlapskou optikou.

Z ruského originálu Master i Margarita, uverejneného v časopise Moskva 1966, č.12, a 1967, č. 1, Moskva do slovenčiny preložila Magda Takáčová

1941 schreibt Antoine de Saint-Exupéry seinem Jugendfreund Léon Werth einen fiktiven literarischen Brief, der 1955 in Deutschland unter dem Titel „Bekenntnis einer Freundschaft“ veröffentlicht wird. Saint-Exupéry erzählt Werth, der sich vor den Nazis verstecken muss, von seiner Odyssee als Flüchtling und seinen Erlebnissen in der Wüste. Sein Aufruf, sich wieder auf das „Wesentliche“ zu besinnen, ist ein literarisches Dokument der Freundschaft und Humanität. Dem Freund widmet Saint-Exupéry auch den „Kleinen Prinzen“: „Für Léon Werth, als er noch ein kleiner Junge war“.

Tato publikace slouží jako učební pomůcka pro studenty středních a vysokých uměleckých škol v oboru ilustrace a knižní kultura.

Knižní podoba libreta divadelní hry ve verších - Kudykam. Penzión Svět je rozlehlá budova, vystavěná z rozličných "možná" a "snad". Jen na nás záleží, zda zůstaneme váhat uvnitř přiděleného pokoje, anebo přikývneme vnitřnímu nepokoji a vykročíme potměšilou spletí chodeb a schodišť od jistot k nejistotám. Hrdinové Horáčkovy lyrické férie se k takovému kroku odvážili. Odvahu prokázal i sám jejich autor - už jen tím , že je na nevázané cestě nechává promlouvat výhradně řečí vázanou: v dekasylabech, i villonských baladách. Příběhu vtiskl mravní výzvu, ale nezapřel ani své okouzlení tragikomickou barvitostí, neomalenou sprostotou i vznešeností lidského mumraje.

Boris Jirků, významný současný malíř a grafik, prof. Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze, kde vyučuje figurální kresbu, se v letošním roce dožívá významného životního jubilea - padesáti let. Při této příležitosti vychází autorova monografie; její součástí jsou také texty významných českých osobností z vědeckého i kulturního života. Základní text zpracoval prof. Koutecký, další texty pocházejí z pera M. Ebena, V. Merty, P. Šabacha, J. Rouse a dalších osobností. Monografie obsahuje nové ilustrace, vybrané obrazy, malby z cest, portréty, sochy, grafické listy a kresby.

Publikace představuje tvorbu českého výtvarníka Borise Jirků.

Deset povídek, deset popisů deseti situací, deset prožitků, které se buď odehrávají uprostřed magických 90. let, nebo se skrz špinavé sklo přítomnosti ohlížejí zpět na magická léta osmdesátá... Co mají tyto prózy společné, je stručný, nepatetický styl a vyhraněný smysl pro pointu. Ačkoli se autor tematicky pohybuje v naší současnosti, cosi v jeho textech stále jako by připomínalo literaturu undergroundu – snad je to výrazné outsiderovství vypravěče a jemu podobných hrdinů. Barmanka, feťáci, bezdomovec, restituent zavazujícího majetku, ukrajinský gastarbeiter a další Haklovy postavičky jsou lidé snažící se uprostřed stále bublající vyvřeliny naší nové doby (většinou neúspěšně) zachovat si vnitřní nezávislost, najít si oblast, kde by dokázala přežít jejich potřeba svobody a pozitivních vztahů. Haklovy povídky patří k tomu nejlepšímu, co v poslední době česká próza přinesla.

Básnická sbírka tematizující vzestupy a pády lidského života – evokováni jsou milenci poznávající krásy lásky v lese, snění „na břehu řepkového moře“, sněhové vánice, vzpomínky na předky-nevolníky či obrazy orání a zrání zrna.

Soubor povídek, v němž známý autor románů z lékařského prostředí soustředil své krátké prózy publikované časopisecky nebo vysílané rozhlasem. Obsahuje : I / Doktorské příběhy II / Zlá doba okupace III / Dobrá doba míru IV / Ohlédnutí do daleké historie .

Románová prvotina sovětského spisovatele, jež byla psána v letech 1916-1923 a poprvé vyšla teprve v r. 1935. Autor, charakterizovaný pro svou literární metodu jako "mistr skvěle vybroušených miniatur", už v této své próze vytváří v podstatě sled drobných obrázků, ve kterých se ve stále nových situacích, prostředí a vztazích objevují hlavní hrdinové: začínající spisovatel Maximov a dvě ženy, k nimž jej váže rozporný vztah.

Jeden z najslávnejších románov 20. storočia, ktorý bol preložený do viac ako 37 jazykov, a vyšiel v počte vyše 30 miliónov kusov. Román Sto rokov samoty prvý raz vyšiel v roku 1967, Gabriel García Márquez mal vtedy 39 rokov a svet si navždy zapamätal jeho meno. Dnes je román považovaný za jedno z najvýznamnejších diel latinskoamerickej a svetovej literatúry. Nápad na jeho napísanie sa zrodil v januári 1965, keď Márquez cestoval s rodinou na dovolenku do Acapulca. Začul vravu mestečka Macondo a hneď vedel, ako napíše svoj nový román. Vrátil sa domov, zatvoril sa do pracovne, a keď z nej po osemnástich mesiacoch vyšiel, v ruke držal 1 300 strán rukopisu a bol šťastný. Príbeh je komponovaný z množstva reálnych aj fantazijných epizód a rozpráva o pôvabných i krutých príhodách šiestich generácií rodiny Buendíovcov z fiktívneho mestečka Macondo. Koho môže kniha zaujať: Čitateľov, ktorí sa chcú nechať príbehom očariť a radi si prečítajú titul z osvedčenej svetovej klasiky.