Rudolf Červenka Knihy

Rímska ríša sa na vrchole svojho rozmachu dostávala do búrlivých pomerov, keď čelila útokom rôznych kmeňov a vnútorným rozporom. Marcus Aurelius sa stal cisárom v týchto pohnutých časoch a väčšinu svojej vlády strávil medzi vojskom v odľahlých častiach ríše, kde bojoval za jej celistvosť a usporiadanie pomerov po rozbrojoch. Jeho životné skúsenosti mu umožnili vytvoriť si ucelený pohľad na ľudské bytie a strasti s ním spojené. Aurelius, známy svojím záujmom o filozofiu a stoicizmus, preslávil sa nielen schopnosťou udržať ríšu počas problémov, ale aj svojím filozofickým dielom, ktoré napísal v posledných rokoch života na území Kvádov, dnešného Slovenska. V diele zhŕňa svoje životné skúsenosti a zamýšľa nad podstatou sveta a jeho princípmi, pričom uvádza aj myšlienky iných autorov, čo svedčí o jeho vzdelanosti. Myšlienky Marca Aurelia sú pôsobivé a odhaľujú jeho hlboké zamyslenie nad ľudskou existenciou. Publikáciu dopĺňa úvodná štúdia Miloslava Okála o jeho živote a diele.

Po viac ako dvadsaťročnej prestávke sa do slovenskej literatúry vracia Ladislav Mňačko, autor, ktorého meno mladšia generácia už takmer nepozná. Po emigrácii v roku 1968 sa jeho dielo vytratilo z literárneho diskurzu, no v päťdesiatych a šesťdesiatych rokoch vzbudzoval veľkú pozornosť svojimi knihami a žurnalistickými príspevkami. Medzi jeho významné diela patrí reportáž Kde končia prašné cesty (1962) a romány Smrť sa volá Engelchen (1959) a Ako chutí moc (1967), ktoré ostro reflektovali spoločenské problémy a pripravovali pôdu pre udalosti roku 1968. Mňačko pokračoval v literárnej činnosti aj v emigrácii, pričom jeho texty, ako eseje Agresori a Siedma noc, sú tiež významné. Znovuvydanie románu Ako chutí moc je obzvlášť relevantné, pretože analyzuje životný osud bývalého revolucionára a popredného štátneho činiteľa, ktorého moc postupne rozkladá. Dielo je možné čítať aj ako kritiku neostalinských mocipánov posledných dvadsiatich rokov, pričom odhaľuje rovnaké mocenské mechanizmy a demoralizujúci vplyv moci. Preto je toto dielo aktuálne aj dnes a môže prispieť k našej súčasnej spoločenskej obrode.

Biografie Karla Hofmana Československý malíř Karel Hofman vystavuje v Bologni galerii Sagittario krajiny a fantazie, které  jsou zcela naplněny vůni střední Evropy a na nich je patrný vliv expresionismu .Jde především o obrazy jež vyvěrají z lidových tradic z nichž čerpal též Marc Chagall Zde lyrismus některých velkých obrazů venkova svou vůni zdůrazňující proměny ročních období tlumočených působívě tichou  hrou  barevných skvrn tu zase tichý vkus obrazu fantazie vkus který není naivním uměním , ale má společnou malířskou  kulturu již jsou neseny jeho krajiny Tato kultura a světelnost jeho obrazů nám vysvětluje jeho pobyt v Itálii. V ní jakoby zaznívaly vzpomínky na jas římského nebe. 43 černobilých a 19 barevných reprodukčních ďila Karla Hofmana. Cizojazyčná kniha,Čeština, němčina,angličtina,ruština, francouzština

Popis počas a po zhodení atómovej bomby na japonské mesto Hirošima 6. augusta 1954 tak, ako ich zaznamenal John Hersey vo svojich článkoch pre časopisy New Yorker a Life.

Veľký Gatsby je najslávnejším románom F. S. Fitzgeralda. Dej príbehu je situovaný do 20. rokov 20. storočia, z obdobia prohibície a tzv. džezového veku v USA. Mladý zbohatlík James Gatz, prezývaný aj Veľký Gatsby, a krásna Daisy Buchananová prenikli do sfér lepšej spoločnosti každý po svojom a podobne sa vyrovnávajú aj s novým životným štýlom. Gatsby rozprávkovo zbohatne na ilegálnom obchode s alkoholom, do novej spoločností však nikdy nezapadne, lebo preňho majú ešte stále najvyššie hodnoty medziľudské vzťahy.

Svetoznáme a stále vyhľadávané klasické dielo o politike, stratégii a moci.

Autor, smýšlením venkovan, hledá právo měst na existenci, odhaluje zástěrku „nezištné“ solidarity zahraničních spojenců, porovnává kvality generálů naší současnosti a minulosti, odmítá slova, jimiž se nám cizí síly snaží vnutit pokřivené vidění světa, na prstech sčítá poslance a senátory obdařené morálkou, svědomím a zodpovědností. Vzníceně reaguje na úslužný voluntarismus dnešní žurnalistiky, tvrdí, že bez poctivého úsilí o pravdu společnost upadne, protože pouze pravda přináší příslib budoucnosti, opakovaně se dovolává autority TGM a píše naivní dopisy současnému prezidentovi – které, jak uhodnete, zůstávají bez odpovědi. Pochybuje, že „v lásce a ve válce je dovoleno všechno“, tíží ho, že „v lodním boku je díra jako hrom a dovnitř se valí voda“, a tak se ptá Odkud jdeme, kde jsme a kam bychom měli mířit. Prohlašuje: Potřebujeme změnu, pomozme jí! a zachází tak daleko, že předestírá body stručného politického programu. Ve vření událostí se střelka kompasu ztrácí. Platí stále siločáry světa, který budovali naši úctyhodní předkové? Je něco, v čem jsme lepší než oni, anebo si hovíme na dně díry, do níž se propadla naše zodpovědnost a důvěra v budoucnost? Mají nás dnešní dramata spravedlivě smést z povrchu Země, anebo se snad opravdu blížíme k vyššímu stupni společenské existence bez sporů, násilí a válek? Pokud ano, nebude to Pyrrhovo vítězství?