Vladimir Vladimirovič Nabokov Poradie kníh

„Rozsudek smrti byl v souladu se zákonem oznámen Cincinnatovi C. šeptem.“ V žádné jiné ze svých próz se Nabokov nepřiblížil literárnímu světu Franze Kafky tak jako v Pozvání na popravu. Zjitřené vnímání společenské látky se tu spojuje s pocitem hlubokého existenciálního traumatu, jež má obecný charakter a o to více promlouvá k současnému čtenáři. Mladý hrdina čeká na svou popravu, přičemž není zcela zřejmá ani povaha jeho skutečného provinění, ani bližší okolnosti chystané exekuce. V tomto svíravém rámci jde odsouzenci o jediné – vymezit se vůči netečnosti světa prostřednictvím vlastního psaní. Román pochází z Nabokovova „ruského“ období, tedy z doby, kdy autor již nežil ve své vlasti, ale byl součástí široké ruské diaspory v Evropě. Přestože se příběh odehrává ve fiktivním prostředí, odkaz k mašinérii stalinské hrůzovlády je nepopiratelný. Kniha je tak považována za stěžejní dílo ruské literatury 20. století. Román doprovází doslov literárního vědce Richarda Müllera.

The narrative centers on Luzhin, a chess prodigy whose extraordinary talent transforms his perception of reality. As he ascends to become an International Grandmaster, his intense love for chess isolates him from the world around him. The story culminates in a dramatic confrontation with the Italian Grandmaster Turati, showcasing Luzhin's strategic brilliance. Rich in metaphor and imagery, this early work by Nabokov captures the emotional depth and complexity of its protagonist, reflecting the warmth that the author cherished in this novel.

Erzählungen 1921 bis 1932 Dieser Band enthält in chronologischer Reihenfolge die frühen, ursprünglich russisch geschriebenen Erzählungen von 1921 bis 1932, die Nabokov zum Großteil unter dem Pseudonym W. Sirin veröffentlichte, teilweise während seiner Zeit in Berlin. Sie legen die Grundsteine für Nabokovs künstlerischen Weg und lassen bereits seine einzigartige Sicht auf die Welt erahnen, die seinen späteren Werken ihren unnachahmlichen Stil verleiht. Die beiden Bände mit Nabokovs gesammelten Erzählungen (Bd.1: 1921-32; Bd. 2: 1933-52) schließen die Neuausgaben von Nabokovs Gesamtwerk ab.

Erzählungen 1933-1951 Dieser Band enthält in chronologischer Reihenfolge die reifen Erzählungen Nabokovs, die während seiner wiederholten Flucht vor den Nationalsozialisten entstanden. Viele schrieb er noch immer auf Russisch, doch löste sich Nabokov von seiner Muttersprache, schrieb eine Erzählung auf Französisch und viele in englischer Sprache. Zusammen mit seinem Sohn Dmitri übersetzte er auch viele seiner eigenen Erzählungen ins Englische. Auf diesen Fassungen beruht die Mehrzahl der deutschen Übersetzungen. Die beiden Bände mit Nabokovs gesammelten Erzählungen (Bd.1: 1921-32; Bd. 2: 1933-51) schließen die Neuausgaben von Nabokovs Gesamtwerk ab.