Alberto Caeiro Knihy

„Literatúra je najpríjemnejší spôsob, ako ignorovať život.“ Kniha nepokoja je zbierkou denníkových zápiskov, listov a filozofických reflexií, ktoré vznikali viac ako dvadsať rokov a prvýkrát vyšli až 47 rokov po autorovej smrti (1982), keď sa našla truhlica plná jeho textov. Odvtedy bola preložená do všetkých veľkých svetových jazykov, vrátane češtiny, nórčiny a japončiny. Tento autobiografický text patrí medzi najvýznamnejšie diela portugalskej literatúry, pričom autorstvo je pripísané dvom fiktívnym postavám – Vicentemu Gedesovi a Bernardovi Soaresovi. Dielo predstavuje existencializmus v rýdzej podobe, kde sa melancholické pozorovania striedajú so stoickými zisteniami, poetickými obrazmi a vtipnými sebareflexiami. Pessoa málokedy dokončil svoje dielo a považoval sa za „majstra fragmentov“, takže ani Kniha nepokoja nie je úplná. Zápisky nemajú jasné časové usporiadanie, chýba im dej, zápletka či rozuzlenie. Každý zápis je príbeh sám osebe, pričom jediným spoločným prvkom je téma absurdnosti bytia. Kniha nepokoja je bludisko myšlienok, do ktorého môžete vojsť a vyjsť na ktorejkoľvek strane. Je pesimistická aj optimistická, poetická aj prozaická, hlboká i plytká. Obsahuje všetko, čo vám kedy preletelo hlavou.

Fernando Pessoa patrí medzi portugalských literárnych géniov a neprestáva fascinovať literárnych vedcov na celom svete. Jeho najznámejšia veršovaná dráma Faust, preložená do viacerých svetových jazykov, sa inšpiruje mýtom o slávnom doktorovi Faustovi. Tak ako mnohé Pessoove diela, aj Faust sa našiel vo fragmentárnej podobe a je dlhé roky predmetom literárneho bádania. V spolupráci s odborníkom na toto dielo a literárnu postavu Fausta Carlosom Pittellom a na základe jeho niekoľkoročného intenzívneho výskumu prinášame po prvýkrát Pessoovu dramatickú tvorbu v slovenčine. Preklad a vydanie publikácie z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.

Reprezentatívny výber z poézie Fernanda Pessou a jeho najdôležitejších heteronymov. Zahŕňa aj básne zo zbierok English Poems, Mensagem, niekoľko ľudových štvorverší a aforizmov.

Zdá sa, že portugalský autor Fernando Pessoa – napriek objavným českým prekladom – nie je slovenskej čitateľskej verejnosti zatiaľ taký známy ako Argentínčan Jorge Luis Borges. Hoci obaja svojou estetikou, filozofiou vnímania sveta, chápania jedinca v ňom, preciťovaním reality ako čohosi väčšmi zdanlivého než skutočného, sú si veľmi blízki. Paralely nachádzame aj v mnohých iných okolnostiach, súvisiacich s oboma autormi. Ba ktosi múdro povedal, že Fernando Pessoa je akoby postava, ktorú vytvoril Jorge Luis Borges. Fernando Pessoa (1888–1935), autor formátu Borgesa či Kafku, patrí dnes k najskúmanejším a k najoriginálnejším zjavom svetovej literatúry 20. storočia.

Reprezentatívny prierez prozaickou tvorbou originálneho, záhadného a geniálneho portugalského spisovateľa Fernanda Pessou predstavuje jeho najznámejšia poviedka o bankárovi, ktorý sa považuje za jediného skutočného anarchistu, a krátke prózy — niektoré objavené až po jeho smrti. Pessoa pozorne vníma dianie okolo seba a dokáže veľmi presne pomenovať neduhy človeka a spoločnosti, no jeho kritika je vždy podaná vkusne, citlivo a s humorom.

Zveřejnění Pessoových prozaických fragmentů pod titulem Kniha neklidu v roce 1982 způsobilo doslova literární senzaci. Tato „neklidná", nikdy neuzavřená kniha absurdního bytí a „zběsilého snění", dnes putuje celým světem jako literární puzzle pro editory, překladatele i čtenáře, a polemika o jejich možné interpretaci, organizaci a imaginárním autorství neustává. Pod titulem Kniha neklidu vyšly v českém překladu tři navzájem odlišné výbory, toto je druhý z nich.

A companion volume to Fernando Pessoa's The Book of Disquiet and The Complete Works of Alberto Caeiro

V pořadí třetí český výbor z mnohotvárného díla Portugalce světového věhlasu představuje po Pessoovi básníkovi a prozaikovi spisovatelskou osobnost vymezenou hlubinněji než žánrově. Editorka Pavla Lidmilová do tohoto svazku zařadila Pessoovy hermetické básně, „statické drama“ Námořník, anglicky psaný Esej o iniciaci a vybrané prozaické fragmenty a dopisy, jež všechny spojuje esoterická perspektiva. Výbor poodhaluje českému čtenáři roušku nad skrytými prameny tvorby jednoho z velikánů tohoto století, který stanul v téže řadě zasvěcenců jako svého času náš J. A. Komenský. Verše přebásnil Josef Hiršal, z portugalštiny přeložila Pavla Lidmilová, z angličtiny Šárka Grauová, předmluvu napsala Daniela Hodrová.

Podrobné sebezpytující, chladně intelektuálně analyzující úvahy člověka stojícího před bilanční sebevraždou se v první povídce prolínají s intenzivními prožitky posledních citových a emocionálních vjemů fiktivní postavy, venkovského šlechtice, barona de Teive. Tato postava je zosobněním negace života, životní prázdnoty, pesimismu a pýchy na vlastní intelekt. Ve druhé povídce Ďábel hovoří s ženou Marií a přes ní s jejím nenarozeným dítětem, svým duchovním synem. Představuje se jako ironik, snílek a kavalír a seznamuje ženu se svým chápáním světa.

Fikce, mystifikace a paradoxy vyznačují literární dílo Portugalce Fernanda Pessoy (1888–1935), publikované až na výjimky teprve po autorově smrti. Dnes světově známý spisovatel se literárně představoval nejen pod svým jménem, ale zvláště v podobě imaginárních autorských osobností, obdařených originálním dílem. Sám o sobě tvrdil, že umělecky „umí pouze lhát“, ale náš výbor z několika okruhů Pessoovy korespondence z let 1913–1935 jej chce ukázat z jiné stránky než jen jako tvůrce roztříštěného ve slavných básnických a prozaických heteronymech (Álvaro de Campos, Ricardo Reis, Alberto Caeiro, Bernardo Soares aj.) a jako někoho, „kdo nikdy nebyl“, totiž jako člověka zajímavého a mnohdy pohnutého osudu. Dopisy ze tří období a tří sfér jeho života přestupují nejistou hranici lži a pravdy a vytvářejí poutavé příběhy, prožité v prvních desetiletích dvacátého století.