Václav Pinkava, píšuci pod pseudonymom Jan Křesadlo, bol polyhistor a polyglot. Po emigrácii do Británie po invázii v roku 1968 sa venoval psychológii, no po predčasnom odchode do dôchodku v roku 1982 sa plne zameral na písanie prózy a poézie. Jeho dielo sa vyznačuje originálnym pohľadom a hlbokým zamyslením nad ľudskou skúsenosťou. Křesadlo zanechal nezmazateľnú stopu v literatúre svojím jedinečným štýlom a intelektuálnym prínosom.
Dvanáct bajek časoměrným volným veršem, ilustrováno, plus na protipól anglický překlad v pentametru: Tučňáci a Albatros / Obluda, lev, parasit a zvířata / Hovnivár a slon / Tři kratší bajky lidového původu / Hrabáč kapský a Kavka / Kůň a Rejsek / Rejsek a Sova / Volavka a Axolotl / Člověk a pavián / Člověk a štěničák
Novella - polemika s nedokončeným románem Karla Čapka, Život a dílo skladatele Foltýna.
Tento šťavnatý thriller metafyzických rozměrů by se dal považovat za Křesadlovo nejodvážnější dílo, nejen v tom smyslu, že text je prošpikován oplzlostmi (v osobité glagolici, kterou lze číst jen vědomě a záměrně) ale i v tom smyslu, že nosnou fabulí o mravnostních protikladech názorně dokresluje nerovný souboj mezi literaturou a pornografií.
Variace na cizí themata. Román Rusticalia, který vychází z autorovy pozůstalosti zcela poprvé, se tváří jako parodie na staré české venkovské romány, ale ještě více je dramatickým a zároveň ironicky satirickým vyprávěním o podobách lidské erotiky, o rodové nenávisti, o zločinu a trestu. Spisovatel Josef Škvorecký k uvedení knihy Rusticalia napsal: „Pro naše exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp. v Torontu byl Jan Křesadlo největší literární objev celé naší dvacetileté existence. Jako každý velký autor samozřejmě leckde narazil. Tento patrně poslední polyhistor české literatury, prozaik, básník, muzikant, zpěvák a učenec psal bezprecedentní prózu i poezii. Nevím, jak literární kritika v ČR – pokud se tam svého řemesla ještě zuby nehty drží – přijme knihu Rusticalia. Ale Jan Křesadlo se do české literatury dostal, protože tam patří.“
Soubor povídek odehrávajících se v různých dobách a na různých místech, spojujícím prvkem všech jsou nejrůznější sexuální deviace, kterými jsou postiženi jednotliví hlavní protagonisté. Toto rozšířené vydání Slepé bohyně je první knižní. Oproti prvnímu vydání u nás z roku 1991 (sešitový Bestseller č. 6, nakladatelství Art-servis v Praze) je rozšířeno o tři texty - povídku Blevor, Travestii a nepublikovaný Ostrov doktora Morouse.
Z nesmírně plodného tvůrčího kadlubu prozaika Jana Křesadla (1926–1995) se ještě sedm let po autorově smrti vynořuje další satirický román. Křesadlo, známý svým pohledem na svět, si tentokrát vzal na mušku kolegy spisovatele. Nebál se zkarikovat ani sám sebe a své ambice spisovatelského nováčka, který se snaží dostat na Parnas. Hlavní postavou je spisovatelský stařec na penzi, Homér Křídlo, který se domnívá, že je laureátem ceny Ervína Topolského. Pomocí svého biokybernetického psa Hirhuly se dostává na zemědělskou družici-kravín, kde beztížný stav blahodárně působí na dojnice. I zde však zůstává outsiderem, šťastný, že je obklopen skutečnými velikány písemnictví. Román byl původně zaslán do nakladatelství 68 Publishers před pádem železné opony. Důvody, proč nebyl vydán dříve, zůstávají nejasné. Křesadlo, známý svou láskou k pravdě, se však nevyznačoval diplomatickými schopnostmi a jeho satira na český literární establishment si nebere servítky.
Básník, prozaik, překladatel, matematický logik, publicista, ilustrátor a hudební skladatel Jan Křesadlo byl coby občan PhDr. Václav Pinkava, CSc. (1926-1995). V přítomné knize, která popularizujícím způsobem pojednává o základech psychologie, propojil svou profesní erudici se stylistickou obratností. Obě stránky kritika oceňovala již v r. 1969 při vydání odborné publikace Organismy jako automaty. V souvislosti s autorovou beletristickou tvorbou (Mrchopěvci, Fuga trium, Girgal, Zámecký pán aneb Antikuro, Obětina, Slepá bohyně, Hvězdoplavba, Dům ad.) podtrhávala jeho námětovou originalitu, nespoutanost bohaté fantazie, spontánní vypravěčství střídající komickou, často mystifikační polohu s ironií přecházející do sžíravé satiry, a především všudypřítomný břitký intelekt. V Průvodci, kterého Křesadlo psal a nedopsal v posledních měsících před smrtí, chtěl svému čtenáři pomoci přístupnou formou utřídit poznatky spojené s vědou o „duši“, v níž se dnes navzájem střetávají „zcela odporující si názory“ a vládne „výkladová libovůle“. Křesadlo přitom zastával názor, že i když psychologie není vědou jako „fyzika nebo chemie“, „existuje v ní již dlouho jakési nesporné racionální jádro či soubor solidních poznatků — třeba fakta z psychologie vnímání, v psychiatrii pak tradiční diagnostické kategorie kraepelinovské školy“, které však potřebují fundovaného vykladače a jeho ochranu před zjednodušováním a zkreslováním. A tím on bezesporu byl.
Novelu Dům napsal Jan Křesadlo na jaře roku 1993 a opatřil ji podtitulem "mravoučná bajka". Motivem mu byly dojmy z častých návštěv milované vlasti, jejíž aktuální poměry v něm vyvolávaly totální znechucení. Ve strhujícím vyprávění plném postav (z nichž mnohé poznáváme) s groteskně zvířecími atributy o "domu", který mají stále v pařátech "staré struktury", srší sarkasmem a nešetří opravdu nikoho. // 240 stran, brož., 145 x 205 mm, rok vyd. 1998.
Dosud nevydané povídky osobitého autora se odehrávají v dusivé atmosféře padesátých let.
S notnou nadsázkou, sarkasmem i hravostí vypráví autor fantastický příběh z nedávné minulosti. Svůj fraškovitý příběh zasadil výrazý český prozaik, tvořící v britském exilu, do prostředí pražské Malé Strany v době reálného socialismu. Kniha je osobitou poctou klasikům českého humoru Jaroslavu Žákovi a Vlastimilu Radovi a jejich fantaskním, inteligentně hravým i kousavě ironickým feériím, které svou kulisu a inspiraci rovněž často nacházely v atmosféře staré Prahy.... celý text
