Andrzej Stasiuk Knihy

Boli ste už na konci sveta? Fajn. Andrzej Stasiuk vás zoberie ešte ďalej. Vydajte sa na cestu po zabudnutých kútoch Európy; do ospalých maďarských dediniek, kde sa dávno zastavil čas, alebo do delty Dunaja, odkiaľ sa dá už iba vrátiť späť. V Stasiukových rukách totiž naberá slovo „cesta“ celkom nové významy.Na bočných cestách, ďaleko od nablýskaných centier slávnych európskych miest, sa dejú tie najzaujímavejšie veci. Andrzej Stasiuk to veľmi dobre vie. Vo svojej legendárnej cestopisnej knihe Cestou do Babadagu nás pozýva na potulky po tých najzabudnutejších kútoch strednej a východnej Európy – bez mapy a bez presného cieľa; autom, vlakom, či autostopom. Navštívime Poľsko, východné Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Albánsko, Moldavsko i Ukrajinu. A celkom prirodzene sa podchvíľou stratíme kdesi medzi ťažkým pachom ružomberskej celulózky, stádom kráv a kôz na rumunskom vidieku a kukuričnými lánmi uprostred nedozerných maďarských rovín.Stasiukova kniha Cestou do Babadagu je ako škatuľa plná spomienok. Stačí ju vysypať na podlahu a spomedzi pokrčených bankoviek a postrácaných mincí nechať vypadnúť desiatky príbehov cestách tretej a štvrtej kategórie, zapadnutých benzínkach, opustených železničných staniciach či zadymených ospalých krčmičkách uprostred ničoho.Nie je to však len obyčajný cestopis. Je to tiež dobrodružná výprava do vedomia obyvateľov tejto časti sveta, do vedomia poznačeného vojnami, desaťročiami sovietskej nadvlády i následnej bujarej posttotalitnej anarchii.

Baladické príbehy a portréty prostých ľudí z podduklianskeho kraja sú plodom Stasiukovej fascinácie týmto špecifickým regiónom. Realistické scény sa splietajú s neopakovateľným obrazom krajiny, kde sa mýtus a ľudová fantázia stávajú ďalšími hrdinami autorovej prózy. Čaro týchto poviedok si podmanilo aj poľských filmárov a na ich motívy vznikol celovečerný hraný film Jahodové víno, v ktorom hrali aj slovenskí a českí herci – hlavnú ženskú postavu stvárnila Zuzana Fialová.

Taksim je zbierkou originálnych príbehov, utkaných do jedného celku. Je to svet dvoch obchodníkov, životných stroskotancov, rozprávača Pawła a Władka. Na rozheganej dodávke chodia za východnú a južnú hranicu Poľska, aby predávali obnosené oblečenie, ktoré sami pohŕdavo volajú smeťami. Ich klientmi sú Slováci, Maďari, Ukrajinci, Rumuni, Cigáni, Aziati, ktorí podobne ako obaja obchodníci, majú na konci mesiaca hlboko do vrecka. Sporadicky sa venujú aj iným obchodom, napríklad pašujú ľudí cez hranice. Ich život nemá jasne formulovaný cieľ. Obom hrdinom ide o to, aby prišli na miesto určenia, predali tovar, zarobili pár grošov a celí sa vrátili domov. A potom to celé zopakovali.

Andrzej Stasiuk sa radí medzi najprekladanejších poľských prozaikov. Jeho najnovší román Východ je knihou-vyznaním, čistou ako špiritus, vybielenou ako kosti kôz na púšti Gobi a zahmlenou ako nejasné spomienky na detstvo v poľskom Podlesí. Autor v nej na svojich cestách cez periférne končiny Ruska, mongolské stepi až po ujgurské oblasti v Číne spomína nielen na detstvo, ale v spomienkach sa vracia až k vojnovým zážitkom svojich prarodičov a konfrontuje prežitú minulosť s cestou za jej znovuprežitím.

Andrzej Stasiuk sa zaraďuje k najvýznamnejším a najprekladanejším poľským autorom. Je nositeľom najprestížnejšej poľskej literárnej ceny Niké za prózu Idúc do Babadagu. Dukla je súbor kratších próz, ktorá bola tiež nominovaná na cenu Niké. Stasiuk sa tu prejavuje ako nesmierne citlivý, koncentrovaný pozorovateľ ľudí vidieka, malého poľského mestečka Dukla, prírody... Dej voľne prechádza i na Slovensko – na Spiš, do Kežmarku, Levoče a severo-východnej časti našej krajiny. Túto publikáciu finančne podporil Instytut Ksiazki - prekladateľský program POLAND. Realizované s finančnou podporou Ministerstva kultúry SR.

Komédia o ľuďoch, ktorí snívajú o starých časoch.

Tři hry předního současného polského prozaika, esejisty a dramatika spojuje stejné téma: věčný střet divokého a necivilizovaného Východu s bohatým a znuděným Západem. V Noci transplantují německému obchodníkovi srdce polského zloděje aut. Obchodník se bojí divokého barbarského srdce, srdce nemůže vydržet v kleci západního těla. A do všeho vnáší zmatek zlodějova duše, která s jeho už bezduchým tělem vede spor... Temný les se odehrává v blízké budoucnosti, kdy za většinu obyvatel Západu pracují gastarbeitři. Věčný střet poddaných a pánů, chudých a bohatých, se zde mění v groteskní sci-fi, ironicky glosující dnešní stav západní civilizace. Autor nás baví burleskně zveličenými stereotypy, živým, nespisovným jazykem a černým humorem a přitom neskrývá, že stojí na straně obhroublých, ale lidských a upřímných „výchoďáků". Čekání na Turka je situováno na polsko-slovenskou hranici, kde bývalý pohraničník v důchodu, prodavačka alkoholu a chór pašeráků nostalgicky a rozzlobeně vzpomínají na doby, kdy byl hraniční přechod důležitým místem. I zde si Stasiuk pohrává s národními stereotypy, komplexy a s problematickými otázkami naší východoevropské i evropské identity. Publikace obsahuje informace o autorovi a studii o jeho díle, kterou napsal Michał Tabaczyński.

En l'an 2000, l'idée vient à Andrzej Stasiuk et Yuri Andrukhovych, deux écrivains reconnus, respectivement polonais et ukrainien, de cerner leur " place " dans l'Europe élargie en train de se construire. Chacun compose alors un texte très personnel et d'essence amplement autobiographique. Imitant les cartographes d'antan, Stasiuk dessine au compas un espace aux confins de la Pologne, de l'Ukraine, de la Roumanie, de la Slovaquie et de la Hongrie, qu'il définit comme " son " Europe centrale et, au fil de considérations essentiellement géographiques, nous donne à saisir l'esprit du lieu. S'il explore les mêmes territoires, Andrukhovych, lui, emprunte d'autres itinéraires, en retraçant l'histoire de sa famille sur trois générations au gré des bouleversements tantôt tragiques, tantôt absurdes de l'histoire contemporaine. Ces deux essais à l'écriture singulière, qui donnent à entendre des voix d'une profonde originalité, permettent de mieux saisir l'identité et l'arrière-plan culturel d'une région en pleine mutation.

Autobiografická kniha jednoho z nejuznávanějších polských prozaiků je svědectvím o životním stylu party mladých lidí, o jejich hudebních zálibách, literárních láskách a posedlosti alkoholem v Polsku na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých, v zemi chudší a drsnější, ale také paradoxně svobodnější, než bylo tehdejší Československo. O tom, jak se Stasiuk (1960), vojenský zběh, vězeň a zběsilý příslušník varšavského undergroundu, stal jedním z nejvýše ceněných polských prozaiků, překládaným do mnoha světových jazyků, se samozřejmě v knize nedozvíme skoro nic. Stasiuk nepíše sám o sobě: důsledně používá generační "my" a jeho text je spíše velkou mozaikou reálií zvrhlé doby, která se jako každá prožitá minulost postupně stává "krásnou", v níž život na okraji a "mimo" oficiální společnost znamenal opravdovost, bezprostřednost každého setkání, hovoru, cesty, kdy hodnoty dané vnitřní svobodou byly nebývale stálé. Tato nesmírně čtivá „předčasná“ autobiografie také potvrzuje, jak otevřená byla i Stasiukova generace vůči české kultuře. A nejen kultuře: „Ve chvílích nečekaných vzletů jsme chtěli být Čechy. Kouřit české cigarety, pít české pivo a legendární becherovku. A rum. Češi pořád a při každé příležitosti pili rum. My jsme jako měli těch pár kilometrů mořského břehu a fregatu Dar Pomoří, ale rum se jako národní chlast neujal.“ S doslovem Jáchyma Topola "Jak jsme táhli za Stasiukem".

Introduces you to an unfamiliar Europe, grappling with the remnants of the Communist era and the arrival of capitalism and globalisation. This title offers original meditations on travel and memory.