François Villon bol francúzsky básnik, ktorý sa preslávil svojou výraznou a často drsnou poéziou. Jeho diela, často písané z pohľadu outsidera a zahŕňajúce témy ako život, smrť a pokánie, sa vyznačujú jazykovou hravosťou a silným zmyslom pre rytmus a rým. Villon majstrovsky preplietal vysoký štýl s pouličným jazykom, čím vytvoril jedinečný a nezabudnuteľný hlas, ktorý rezonuje aj dnes.
Malý testament, Veľký testament, Kondicil. Úvodnú esej, štúdiu o Malom testamente, štúdiu Villon - poeta humanus, štúdiu Villonov takzvaný Kondicil, komentár k Malému a Veľkému testamentu, glosy ku Kondicilu a štúdie Villon úsmevný bez úsmevu a Život F. Villona napísal Jozef Felix.
Básnické dielo Francoisa Villona je trojdielne - ako starý gotický triptych: jeho stredným dielom je Veľký testament, ľavé krídlo tvorí Malý testament a pravé krídlo tzv. Kodicil (v moderných edíciách premenovaný na Rozličné básne). Na okraji tohto diela stojí jedenásť balád napísaných vžargóne, ktoré dosiaľ ešte nevydali celé svoje temné tajomstvo.
Dvojjazyčné vydanie diela francúzskeho básnika, ktoré sa vyznačuje ironickým pohľadom na svet. Autor sa zamýšla nad svojim životom, spomína na svoje lásky, ospravedlňuje svoje hriechy chudobou a krutým osudom, ktorý ho postihol... Knihu podľa J. Felixovej interpretácie starofrancúzskeho textuprebásnil Ján Smrek. Ide o vydanie kritické, dvojrečové - originál a preklad.
Bohém, básník a bouřlivák François Villon se ve svých básních vypořádává se životem, ukazuje marnost všeho – lásky, umění a zejména majetku. V obrazech věcí, které jsou člověku blízké, otevírá pronikavý pohled do propasti lidské duše, jejích rozporů a bolestí. Obsahem knížky je tzv. Malý testament a sedm nezařazených básní, které ze starofrancouzských originálů přeložil Otokar Fischer. Edice: Mocca Ilustrace: Pavel Růt
Francois Villon je legendou. Jako řada jiných básníků vedl nadmíru bouřlivý život, který mu vynesl až odsouzení k smrti oběšením za vraždu. Rozsudek jej podnítil k sepsání Závěti, ale později byl zmírněn na desetileté vyhnanství z hlavního města. Villon opouští Paříž na počátku ledna 1463 ve svých jednatřiceti letech a poté o něm historie ztrácí veškeré stopy. Kde strávil druhou polovinu svého života? Jak vysokého věku se dožil? A přestal se snad poté věnovat poezii? Kdoví. Faktem zůstává, že roku 14889 kdy by mu bylo 59 let vyšlo jeho dílo knižně a okamžitě se setkalo s obrovským úspěchem, do roku 1533 se dočkalo dvou desítek různých vydání. Po autorovi se ale (metaforicky určitě a doslova možná) slehla zem. Francois Villon značí určitý zlom ve francouzské literatuře a mnohem více než ke středověkým básníkům je řazen po bok autorů moderních koneckonců je nazýván prvním z tzv. prokletých básníků. Na české čtenáře dýchne živým jazykem v kongeniálním překladu Otokara Fishera.
François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později.
Svazek obsahuje téměř kompletní dílo významného francouzského středověkého básníka. Villonova poezie odráží nejen protiklady své doby, v níž končila stoletá válka, ale především rozporuplnost jeho osobnosti. Autor dokázal znamenitě zachytit rozpustilost žáka i bohéma, období, kdy miloval život s nefalšovanou veselostí a všemi smysly. Na druhé straně se však i on sám v některých básních obával příchodu smrti, litoval promarněné mládí a uvědomoval si své vlastní prohřešky, kterých nebylo málo. Villon rovněž uměl realisticky zachytit podobu tehdejšího světa: všímal si společnosti, plné sociálních kontrastů, v nichž spatřoval až bolestnou nespravedlnost. Především ale Francois Villon promítl do své poezie svůj skutečný život se všemi zkušenostmi a plastickým způsobem tak podal zprávu o stavu své duše i těla. I z tohoto důvodu (a samozřejmě také pro virtuózní mistrovský verš) je tento básník dodnes čten i vydáván.
