Ježíš a mýtus o Kristu

Viac o knihe

Tato studie je psána z religionistického pohledu, přičemž autor se snaží uchopit téma historicko-kritickou metodou, nezávisle na křesťanské víře. Křesťanství je zde zkoumáno jako lidský jev v dějinách a kultuře, bez zohlednění nadpřirozených zásahů. Vznik křesťanské víry není interpretován jako boží zjevení, ale jako psychický proces v myslích Ježíšových přívrženců, kteří po jeho zatčení a ukřižování, plní zklamání, opět shromáždili v Jeruzalémě. Spojeni vírou, že Bůh Ježíše vyvýšil a že se brzy vrátí jako Syn člověka, měli v této fázi charakter židovské sekty. V helénistickém prostředí prochází jejich víra významnými transformacemi. Ježíš je postupně vyznáván jako Kristus, syn boží, vzkříšený a spasitel, a jeho kříž je chápán jako mesiášská událost a oběť za lidské viny. Na konci 1. století, pod vlivem gnose, začínají teologické úvahy o Kristu jako vtěleném Logu a jeho jednotě s Bohem, která se později stále více chápe ontologicky.