Bookbot

Stvořeni z hlíny: Od romantismu po avantgardu

Hodnotenie knihy

Viac o knihe

Stvořeni z hlíny. Od romantismu po avantgardu (1974) je stěžejní esejistickou knihou Octavia Paze o moderní poezii. Přinesla originální pohled na téma modernity „z druhého břehu“. Mexický básník v ní uvažuje o podvojném vztahu evropské a americké lyriky k moderní éře, k níž poezie patří a od níž se zároveň svou podstatou odlišuje: je v ní napětí mezi vyznáváním nové poetiky, zlomů, revoluce a mezi analogickým viděním světa, které je jádrem metafory, poezie jako dotyku prvotní jednoty, kdy „vesmír hovoří lépe než člověk“. Výchozí je Pazova myšlenka „tradice zlomu“, kdy tradicí se stává sám rozchod básníků s tradicí. Octavio Paz v knize sleduje pulzování evropské a americké poezie od Blakea, Hölderlina, německých a anglických romantiků, přes Whitmana, Baudelaira, francouzské symbolisty a hispanoamerické „modernisty“, po Eliota, Pounda, francouzskou a španělskou avantgardu. Noří se do rytmu jazyků, vydává se do šíře kulturních kontextů. I když je v evropské poezii doma (ostatně žil i v Paříži a přátelil se s Bretonem), nabízí mexický autor odstíněný transatlantický úhel pohledu. Vyvstane v něm různý rytmus literárního vývoje v různých zemích i specifičnost Hispanoameriky oproti Severní Americe.

Nákup knihy

Stvořeni z hlíny: Od romantismu po avantgardu, Octavio Paz

Jazyk
Rok vydania
2023
product-detail.submit-box.info.binding
(mäkká)
Akonáhle sa objaví, pošleme e-mail.

Platobné metódy

4,3
Veľmi dobrá
34 Hodnotenie

Tu nám chýba tvoja recenzia

Titul
Stvořeni z hlíny: Od romantismu po avantgardu
Jazyk
česky
Vydavateľ
Malvern
Rok vydania
2023
Väzba
mäkká
Počet strán
158
ISBN10
8075304012
ISBN13
9788075304018
Série
Prvé vydanie
1974
Pôvodný názov
Los hijos del limo. Del romanticismo a la vanguardia
Hodnotenie
4,25 z 5
Anotácia
Stvořeni z hlíny. Od romantismu po avantgardu (1974) je stěžejní esejistickou knihou Octavia Paze o moderní poezii. Přinesla originální pohled na téma modernity „z druhého břehu“. Mexický básník v ní uvažuje o podvojném vztahu evropské a americké lyriky k moderní éře, k níž poezie patří a od níž se zároveň svou podstatou odlišuje: je v ní napětí mezi vyznáváním nové poetiky, zlomů, revoluce a mezi analogickým viděním světa, které je jádrem metafory, poezie jako dotyku prvotní jednoty, kdy „vesmír hovoří lépe než člověk“. Výchozí je Pazova myšlenka „tradice zlomu“, kdy tradicí se stává sám rozchod básníků s tradicí. Octavio Paz v knize sleduje pulzování evropské a americké poezie od Blakea, Hölderlina, německých a anglických romantiků, přes Whitmana, Baudelaira, francouzské symbolisty a hispanoamerické „modernisty“, po Eliota, Pounda, francouzskou a španělskou avantgardu. Noří se do rytmu jazyků, vydává se do šíře kulturních kontextů. I když je v evropské poezii doma (ostatně žil i v Paříži a přátelil se s Bretonem), nabízí mexický autor odstíněný transatlantický úhel pohledu. Vyvstane v něm různý rytmus literárního vývoje v různých zemích i specifičnost Hispanoameriky oproti Severní Americe.