Viac o knihe
Tuto útlou knížku „psaní o čtení“ Pennac nazval Jako román nejen proto, že oprávněně doufal, že ji každý zhltne „jako román“, ale i protože by rád, aby suchopárnou výuku literatury nahradily „románové“ hodiny, kdy profesor „jen“ čte velká díla světové literatury a žáci mu visí na rtech. Právě předčítání nahlas je totiž podle Pennaca nejlepší způsob, jak naučit lásce ke knihám. Pennac sám má knihy zřejmě opravdu rád, nementoruje, ale poutavě a vtipně vypráví, cituje a nápaditě inspiruje. Ačkoli v úvodu snažně prosí, aby jeho text „nesloužil pedagogům jako mučicí nástroj“, měl by se stát povinnou četbou ne snad studentů, ale profesorů, učitelů a rodičů. Čtenářů jistě přibude, pokud se v přístupu k nim bude dodržovat vtipné Pennacovo desatero nezadatelných práv čtenáře. To výstižně zakončuje „právo mlčet“ – nemuset knihu pitvat a nechat si pro sebe ryze soukromý zážitek četby.
Nákup knihy
Jako román, Daniel Pennac
- Jazyk
- Rok vydania
- 2004
- product-detail.submit-box.info.binding
- (pevná),
- Stav knihy
- Dobrá
- Cena
- 17,49 €
Platobné metódy
Tu nám chýba tvoja recenzia
- Titul
- Jako román
- Jazyk
- česky
- Autori
- Daniel Pennac
- Vydavateľ
- Mladá fronta
- Rok vydania
- 2004
- Väzba
- pevná
- ISBN10
- 8020411402
- ISBN13
- 9788020411402
- Série
- Štítky
- Náučná literatúra, Umenie & Kultúra, Spoločenské vedy, Skutočné príbehy, Literárna veda, Príručky a návody, Francúzsko, Publicistika & Eseje, Príbehy, Vzdelávanie & školstvo, Francúzska literatúra, O knihách, Vášeň, Rady, tipy, nápady, Čítanie, Veselý, Literárna výchova
- Prvé vydanie
- 1992
- Pôvodný názov
- Comme un roman
- Hodnotenie
- 3,95 z 5
- Anotácia
- Tuto útlou knížku „psaní o čtení“ Pennac nazval Jako román nejen proto, že oprávněně doufal, že ji každý zhltne „jako román“, ale i protože by rád, aby suchopárnou výuku literatury nahradily „románové“ hodiny, kdy profesor „jen“ čte velká díla světové literatury a žáci mu visí na rtech. Právě předčítání nahlas je totiž podle Pennaca nejlepší způsob, jak naučit lásce ke knihám. Pennac sám má knihy zřejmě opravdu rád, nementoruje, ale poutavě a vtipně vypráví, cituje a nápaditě inspiruje. Ačkoli v úvodu snažně prosí, aby jeho text „nesloužil pedagogům jako mučicí nástroj“, měl by se stát povinnou četbou ne snad studentů, ale profesorů, učitelů a rodičů. Čtenářů jistě přibude, pokud se v přístupu k nim bude dodržovat vtipné Pennacovo desatero nezadatelných práv čtenáře. To výstižně zakončuje „právo mlčet“ – nemuset knihu pitvat a nechat si pro sebe ryze soukromý zážitek četby.