Lenka Bydžovská Poradie kníh

Výstavní katalog věnovaný dosud opomíjené části tvorby výtvarníka Zdeňka Sýkory: publikace přibližuje jeho fotografickou tvorbu z doby protektorátu. Publikace si mj. klade otázku, jakou úlohu sehrálo fotografování pro budoucí vývoj významného malíře.

The Ivan Lendl Collection is currently the most complete collections of Alfons Mucha´s posters in the world. It also includes many other examples of Mucha´s art. This monograph comprises newly-produced high-quality colour prints of all the exhibits in the Lendl collection, as well as more than 100 preliminary drawings, sketches, and prints, which allow the reader to take a peek into Mucha´s ´art kitchen.´ 25 photographs documenting Mucha´s Parisian period may also prove to be of particular interest to art lovers. Its wide range and considerable documentary value make this a truly unique publication offering deeper knowledge of all important periods of Alfons Mucha´s work.

Jan Zrzavý (1890–1977) je jednou z nejvýznamnějších postav českého umění 20. století. Jeho rozsáhlý umělecký odkaz lze interpretovat různými způsoby. Ačkoli byl členem důležitých uměleckých skupin, jeho vnitřní procesy se odehrávaly mimo ně. Místo členění podle životních událostí je vhodnější sledovat opakující se témata, k nimž se Zrzavý dlouhodobě vracel, když nacházel vhodné způsoby jejich vyjádření. Monografie se zaměřuje na klíčové oblasti Zrzavého zájmu, jako je téma tváře, které zkoumal ve svých podobiznách. Tvář pro něj symbolizovala setkání se sebou samým či blízkými osobami. Melancholie, kterou Zrzavý brzy identifikoval jako centrální pocit, je často považována za dominantní prvek jeho díla. Jeho práce zahrnuje podobenství o pokory, pomoci a milosti, ale také polaritu mezi meditací a uvolněnou sexualitou. Zrzavého umění se vyvíjelo v figurální a krajinářské linii, které se vzájemně neprolínaly. V krajinách se postavy objevovaly jen zřídka, neboť ho zajímala různorodost míst. Na konci svého uměleckého života se vrátil k počátkům evropského umění, což reflektuje jeho obdiv k autorům jako byl Leonardo. Tato kniha přináší plastický obraz Zrzavého umění a duše, a slouží jako klíč k pochopení jeho díla.

Kniha Černá slunce: Odvrácená strana modernity, vydaná k výstavě v GVU Ostrava, přináší fascinující pohled na české umění v letech 1928-1942, období plné politických a uměleckých zvratů. Zahrnuje více než čtyřicet osobností - malířů, sochařů, grafiků, fotografů a architektů, z nichž mnozí jsou klíčovými představiteli českého umění. Zaměřuje se na odvrácenou stranu modernity, odhalující přehlížené duševní vrstvy, které formovaly psychické struktury doby. Černá slunce symbolizují "slunce jiných světů", inspirované romantismem, ačkoli pojem avantgarda se stal běžným označením pro moderní projev. V původních avantgardních východiscích z dvacátých let se objevují nové smyslové a významové zdroje. Zvolené časové období je prezentováno jako prostor protikladných stránek, kde se mísí různé směry a názory. Tato kniha je součástí dlouhodobého projektu Arbor vitae, který mapuje důležitá období českého umění, jako jsou Roky ve dnech (1945-1957) a Konec avantgardy (1938-1948). Její hloubka a kontextualizace informací činí tuto publikaci nenahraditelnou.

Rozsáhlá monografie mapuje české umění mezi lety 1938-1948 a konfrontuje ho s pokleslou kulturní úrovní daného období, ovlivněného totalitními režimy. V těchto dramatických letech si vnitřní svobodu udržela zejména tvorba nejmladších umělců, kteří se distancovali od svých předchůdců a zpochybňovali modernismus. Jejich práce byla založena na osobním vztahu k existenci "teď a tady". Po válce se ukázalo, že dějiny moderního umění pokračují, avšak naděje na obnovení svobodného veřejného prostoru byla brzy zničena komunistickým převratem. Mezi více než padesáti umělci, kteří jsou v knize zastoupeni, najdeme jména jako František Hudeček, Bohumír Matal, Toyen a Jindřich Štyrský. Kniha kombinuje studie k základním uměleckohistorickým otázkám s hesly zachycujícími klíčové pojmy kulturních dějin. Zajímavostí jsou ručně vlepované "osudy" umělců a faksimile katalogu výstavy Art tchécoslovaque 1938-1946, která se konala v Paříži v červnu 1946. Poprvé je zde také zveřejněn seznam tzv. zvrhlých umělců.

Karel Teige (1900–1951) byl významným teoretikem výtvarného umění a architektury, kritikem a organizátorem českého uměleckého života 20. století. Jako vůdčí osobnost avantgardního sdružení Devětsil a pražské surrealistické skupiny se podílel na rozvoji umění a literatury. Méně známou, ale podstatnou částí jeho práce je knižní úprava a typografie. Teige byl teoretickým průkopníkem nové typografie a aktivně se věnoval úpravě knih, časopisů, plakátů a dalších tiskovin po téměř třicet let. Jeho typografické úpravy významně ovlivnily sbírky básní Františka Halase, Vítězslava Nezvala a Jaroslava Seiferta, a spolupracoval s předními nakladatelstvími jako Odeon a Aventinum. Zvláštní pozornost zaslouží jeho technika spojení knižní obálky a koláže. Teigův rozsáhlý typografický přínos, zahrnující stovky položek, je klíčový pro evropskou meziválečnou a poválečnou knižní kulturu. Jeho práce byla uznávána po celém světě. První česká monografie o jeho typografickém díle nabízí ucelený přehled moderní tuzemské knižní tvorby a obsahuje bohatý obrazový doprovod, výběr z jeho teoretických textů a podrobné resumé v němčině a angličtině.

Kniha shrnuje všechny texty Jindřicha Štyrského vydané za jeho života, včetně několika rukopisných fragmentů. Původně texty vyšly v mnoha dobových časopisech, jejichž originály jsou dnes obtížně dosažitelné (napr. Disk, Pásmo, ReD, Literární kurýr Odeonu, Doba, Surrealismus). Antologie představí Štyrského jako vyhraněného publicistu a editora, stejně jako poutavého životopisce (antologie zahrnuje všechny jeho články o markýzi de Sade).