Arthur Koestler Knihy

Príbeh vysokého komunistického funkcionára Rubašova, ktorého rozdrví systém stalinských čistiek a monsterprocesov, psychologickou hĺbkou kladenia otázok o vine a zodpovednosti jednotlivca voči celku. Opísal v ňom odvrátenú stranu totalitných režimov 20. storočia, predovšetkým sovietskeho, ale aj nacistického. Bezprostredným podnetom boli monsterprocesy v Sovietskom zväze v druhej polovici 30. rokov, v ktorých sa dokonca aj dovtedy prominentní obvinení priznávali k vykonštruovaným, neuveriteľným zločinom, na základe ktorých ich spravidla odsúdili na smrť. Tieto procesy podnietili na rozchod so sovietskou verziou komunizmu viacerých západných intelektuálov vrátane Koestlera, mnohí ďalší však správam odmietali uveriť.

Když vypukla druhá světová válka, pobýval Arthur Koestler na jihu Francie a pracoval na svém velkém románu Tma o polednách. Následující dva měsíce ho psal v Paříži, než byl zatčen a internován spolu s dalšími antinacisty, muži a ženami, kteří bojovali proti gestapu, uprchlíky před pronásledováním. Ti všichni tvořili ono „bahno společnosti“, které Francouzi uvězňovali, pouštěli na svobodu, opět uvězňovali a – až v příliš mnoha tragických případech – nakonec předávali nacistickým katům. Koestler vypráví příběh vlastního uvěznění a konečného útěku bez heroismu, lidsky, občas dokonce s humorem; zasazuje ho však přímo do pochmurného kontextu toho, co se stalo spoluvězňům, kteří neměli takové štěstí jako on. „V té době už evropský světadíl dospěl do stadia,“ napsal tehdy, „kdy bylo možné člověku bez ironie říci, že by měl být vděčný za to, že ho zastřelí, a ne uškrtí, setnou nebo ubijí k smrti.“

První svazek autobiografie: 1905-1931. První díl autobiografie Arthura Koestlera zachycuje dětství, dospívání a mládí pozdějšího slavného autora. Koestler čtenáře provádí pozoruhodnými prostředím Budapešti v době Komuny v roce 1919, Vídně po první světové válce, kde kralují buršácké spolky a Sigmund Freud, a poté čerstvě osídlované Palestiny. Ukáže mu poválečnou Paříž a Berlín za Výmarské republiky, načež se s ním vydá k severnímu pólu. Koestler vše provází pozoruhodnými reflexemi, nejistotami svého dětství a úvahami zralé dospělosti. Líčí v knize svůj intelektuální a ideový vývoj - první díl pamětí končí jeho vstupem do komunistické strany na konci roku 1931.

Der nach einem Generalputsch im Juli 1936 ausgebrochene Spanische Bürgerkrieg rief bei vielen Intellektuellen auf der ganzen Welt Solidarität mit der bedrohten Republik hervor. Arthur Koestler, zu der Zeit Journalist und Mitarbeiter der von Willy Münzenberg geleiteten Westeuropäischen Agitprop-Abteilung der Komintern, kam, getarnt als Korrespondent, im Auftrag seiner Organisation bereits im August 1936 nach Spanien. Im Februar 1937 erlebt er den Fall Málagas. Er wird von den faschistischen Putschisten fest genommen und durch ein Standgericht zu Tode verurteilt. Bevor er nach Sevilla verlegt wird, werden während der fünf Tage seiner Isolierhaft in Málaga fünftausend Menschen erschossen. „Ein spanisches Testament“ gilt als der „klassische Bericht“ über das Schicksal Abertausender von Inhaftierten im Spanischen Bürgerkrieg sowie als „ungewöhnliches menschliches Dokument“. Die im Angesicht des Todes angestellten Selbstbeobachtungen und -analysen des Autors stehen neben der nüchtern beobachteten Wirklichkeit. Koestlers Buch hat in der umfangreichen Spanienliteratur eine Sonderstellung: „Er leidet; er leidet wie die andern und versteckt es nicht. Er ist unheroisch: das ist seine Haltung. Er leidet im und mit dem gequälten Spanien.“ (Alfred Döblin)

Kniha židovského autora Arthura Koestlera Zloději v noci ( Thieves in the Night , 1946) mapuje románovým jazykem osidlování Palestiny v době před 2. světovou válkou. Na pozadí nadcházejícího válečného konfliktu v Evropě a složité politické situace v samotné Palestině ukazuje zakládání židovského státu. Sledujeme od počátku dramatické založení jedné sionistické židovské obce – kibucu. Čtenář se ocitá uprostřed skupiny přistěhovalců z Evropy, kteří vyhnáni špatnou osobní zkušeností se sílícím antisemitismem přišli do Palestiny a budují ve vyprahlé poušti svůj nový domov. Autor vychází z vlastních zkušeností z Palestiny 30. let, a románový příběh je tak plný poutavých detailů a nadmíru uvěřitelný. Román bez předsudků odhaluje „nový“ život v Palestině nejen jako únik před smrtelným nebezpečím v Evropě, ale zároveň jako únik před realitou. Stejným jazykem líčí válečný konflikt i milostná dobrodružství hlavních hrdinů. Proniká do ideových základů sionistického hnutí a také do lítých diskusí o jeho politickém směřování. Zprostředkován je vhled do vyjednávání mezi britskou správou, arabskými obyvateli, židovskými starousedlíky a sionistickými přistěhovalci. Vývoj jednotlivých postav odráží dynamiku sionistického hnutí včetně radikalizace některých jeho částí. Kniha může být užitečným pramenem pro pochopení některých kořenů arabsko-izraelského konfliktu i silných emocí při nedávném opouštění osad.

Kniha Arthura Koestlera „Příslib a naplnění“ se zabývá historií Palestiny od tzv. Balfourovy deklarace, která v roce 1917 slibovala Židům zřízení národní domoviny v Palestině, do let 1948–1949, kdy Izrael obhájil svou existenci ve válce proti Arabům a začal klást základy státní existence. V první části se seznamujeme s komplikovaným „trojúhelníkem“ vztahů mezi britskou mandátní správou, Židy a Araby. Autor těží z detailní znalosti Palestiny, v níž strávil jako levicově smýšlející sionista několik let a kam se jako novinář opakovaně vracel. Tato okolnost mu umožňuje, aby doplnil základní politicko-hospodářský dějinný rámec zasvěcenými sondami do mentality všech tří aktérů palestinského dramatu. Bez vědomí propastného rozdílu mezi vysoce vzdělanými, převážně levicovými a nadšeně budovatelskými sionisty a tradicionalistickou, konzervativní a skoro úplně negramotnou populací palestinských Arabů nelze jejich konfliktu porozumět. Neméně zásadní je však i Koestlerův výklad rozdílů mezi židovskými starousedlíky a imigranty z doby po roce 1918, stejně jako výklad příčin proarabského postoje většiny britských politiků a úředníků. Na řadě míst autor přesvědčivě obhajuje svůj psychologizující výklad historie. Ve druhé části předkládá zkušenosti a zážitky z pobytu v Izraeli, kam přiletěl v průběhu židovsko-arabské války počátkem června 1948, přičemž se zčásti jedná o zápisky deníkového charakteru. Čtenář se z nich mj. dozví, jak je možné, že se většina židovských osad za války ubránila drtivé arabské početní a technické převaze. S autorem navštíví i Jeruzalém, který se ocitl v obležení Arabské legie a Židé museli vynaložit veškerý um a odvahu, aby nearabskou část města z této kritické situace vyprostili.

Druhý díl pamětí Arthura Koestlera navazuje na díl první, nazvaný Šíp do nebe, a zobrazuje především proces, v němž se autor odvrátil od komunismu. Jeho hledání, tápání a pochyby jsou pozoruhodné. Neméně důležité jsou ovšem dějiny, které se před očima tohoto bystrého pozorovatele odehrávaly – a jichž se autor snažil účastnit. Sledoval je v Sovětském svazu začátkem třicátých let pohledem komunisty, pak v západní Evropě pohledem hodně zviklaného komunisty, odsouzence k smrti ve Frankově vězení za španělské občanské války, poté v internaci v okupované Francii a konečně v Anglii, kam se mu nakonec podařilo šťastně uprchnout.

Hardcover. Edited, with an introduction and epilogue by Harold Harris. Related newspaper clippings laid in. Minor shelfwear to the jacket; faint stain on the inside at the lower edge. The inner flaps, pastedowns and endpapers are tanned. One or two creased page corners. All text and images are clear. CM

Popis zážitků z návštěvy vojenského velení v Seville, kde působil Francisco Franco. Koestler tam pronikl v roce 1936 během občanské války, předstírajíc podporu Frankovi a s falešným doporučením z deníku News Chronicle. Dílo bylo napsáno ve Francii a později se stalo součástí knihy Spanish Testament.

Taken together, Arthur Koestler's volumes of autobiography constitute an unrivalled study of twentieth-century man and his dilemma. It puts in perspective his experiences in Franco's prisons under sentence of death and in concentration camps in Occupied France and ends with his escape in 1940 to England, where he found stability and a new home.