Hra Othello patrí medzi najznámejšie tragédie Williama Shakespearea. Othello je dobre známym, nadčasovým symbolom žiarlivosti. Dej je zasadený do romantického prostredia Benátok 16. storočia.
William Shakespeare (1564 – 1616) nebol len veľký dramatik – bude sa o ňom vždy hovoriť aj ako o najväčšom básnikovi divadla.
Aj nový slovenský preklad Othella je dielom básnika – hru preložil Ľubomír Feldek.
Všetky preklady v tejto sérii sa opierajú o najlepšie kritické vydanie THE ARDEN SHAKESPEARE.
Představovat slavnou alegorickou moralitu bratrských pilířů české meziválečné kultury je asi zbytečné – málokdo nezná alespoň v obrysech příběh Tuláka, kterého omrzí lidé a rozhodne se na ně dívat jako na hmyz a pozoruje efemérní a povrchní život Motýlů, kořistnické a sobecké Chrobáky, Cvrčky a Lumky a nakonec bojovné a ve strašlivém životním tempu houfně hynoucí Mravence. Hra byla poprvé uvedena v roce 1922 hned na dvou scénách – v Národním divadle v Brně, kde měla světovou premiéru v režii Bohuše Stejskala, a o málo později i v Národním divadle v Praze, kde se jí ujal K. H. Hilar. Národní divadlo se od té doby k Životu hmyzu pravidelně vracelo – krátce po skončení druhé světové války, v roce 1946, ho zde režíroval Jindřich Honzl, v roce 1965 Miroslav Macháček, v roce 1990 Miroslav Krobot, nejnovější nastudování režíruje Daniel Špinar. Kniha obsahuje – kromě původního, kompletního textu (bez inscenačních zásahů) také předmluvu autorů, text dramaturgyně Darii Ullrichové o dnešním pohledu na hru, výběr ze studie, kterou napsal František Černý a řadu dobových fotografií a také snímků k současné inscenaci.
Alois Jirásek, Otec : [drama o třech jednáních : premiéra 21. června 2007 v Národním divadle]. Martin Františák, Doma : [premiéra 21. června 2007 v Národním divadle.
Příběh „ztraceného syna“, vracejícího se do rodného kraje na pohřeb matky. Děj je zasazen do času ničivé povodně. Hra byla poprvé inscenována na profesionálním jevišti v Národním divadle v Praze společně se hrou Aloise Jiráska Otec, obě hry se totiž dotýkají obdobných témat, vyrůstají z dramatičnosti vztahu k rodovému dědictví, „ke gruntu“. Grunt znamená nejen hmotný majetek, ale i podstatu, základ, kořeny. Jiráskova hra reflektuje minulost, která v nás přetrvává. Františákova hra zobrazuje autentickou současnost, ptá se po minulosti, hledá kořeny domova.
Hra vznikala z pudu sebezáchovy. Z horské samoty mě nutnost po třech syrových letech odstěhovala do města. Opustil jsem tehdy několik hlubokých přátelství z horských samot a ztrácel se ve městě a bludech. Pocit viny, že jsem cosi zradil a ztratil, k čemusi nutil. Nějak na to všechno odpovědět a neztratit stopu. Nedá se hovořit o prvotním nápadu, ani o nějakém vanutí ducha. Spíše to byly údery sekery v modré noci bez měsíce a beze hvězd. Někdo někde zpíval, někdo klečel za stodolou, něco ulomilo pět latí v plotě…
Programová brožura k inscenaci Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Jedna z nejznámějších her Josefa Kajetána Tyla je pohádkovou báchorkou pro děti i dospělé. V půvabné pohádce se prolínají reálné typicky české postavy s tajemnou říší přírody, se světem nadpřirozených sil.
Tato básnická a dramatická hra na téma kolektivizace vesnice, která ohrožuje existenci starých hodnot života na venkově, popisuje těžký boj posledního soukromého rolníka, patří mezi významná díla české dramatiky minulého století, divadla ji s úspěchem uvádějí i dnes.
Pohled na život ortodoxních žen prostřednictvím nejintimnějšího rituálu - mikve. Smyslem rituálu je očistit ženy od "nečisté krve" tak, aby byly znovu tělesně připraveny pro své muže.
My conscience hath a thousand several tongues,
And every tongue brings in a several tale,
And every tale condemns me for a villain.
Veď svedomie má tisíc jazykov,
a každý z nich svoj príbeh rozpráva
a v každom z nich hrám rolu podliaka.
Tragédia Richard III. patrí medzi najznámejšie Shakespearove historické hry, za čo azda vďačí dokonale zápornému podaniu historickej postavy Richarda III. aj pôsobivému vykresleniu mechanizmov moci. Shakespeare Richarda III. nezobrazuje verne a zrejme z politických dôvodov v ňom sústreďuje všetko zlo a zášť, akých je schopná ľudská bytosť.
V jeho podaní je Richard III. prefíkaný politik, čo baží po moci a uznaní a pri ceste za svojím snom sa neštíti klamať, intrigovať ani vraždiť. Čitatelia a diváci s bázňou i odporom sledujú, ako spriada plány a manipuluje svojím okolím, až do momentu, keď ho dobehne vlastné svedomie a on odrazu čelí démonom výčitiek a duchom tých, voči ktorým sa tak kruto previnil.
