Daria Ullrichová Knihy

Pohled na život ortodoxních žen prostřednictvím nejintimnějšího rituálu - mikve. Smyslem rituálu je očistit ženy od "nečisté krve" tak, aby byly znovu tělesně připraveny pro své muže.

Obľúbená romantická dráma nekonečnej hĺbky a popularity. Kožená väzba. Originálna ručná umelecká knihárska práca.

Hra Othello patrí medzi najznámejšie tragédie Williama Shakespearea. Othello je dobre známym, nadčasovým symbolom žiarlivosti. Dej je zasadený do romantického prostredia Benátok 16. storočia. William Shakespeare (1564 – 1616) nebol len veľký dramatik – bude sa o ňom vždy hovoriť aj ako o najväčšom básnikovi divadla. Aj nový slovenský preklad Othella je dielom básnika – hru preložil Ľubomír Feldek. Všetky preklady v tejto sérii sa opierajú o najlepšie kritické vydanie THE ARDEN SHAKESPEARE.

My conscience hath a thousand several tongues, And every tongue brings in a several tale, And every tale condemns me for a villain. Veď svedomie má tisíc jazykov, a každý z nich svoj príbeh rozpráva a v každom z nich hrám rolu podliaka. Tragédia Richard III. patrí medzi najznámejšie Shakespearove historické hry, za čo azda vďačí dokonale zápornému podaniu historickej postavy Richarda III. aj pôsobivému vykresleniu mechanizmov moci. Shakespeare Richarda III. nezobrazuje verne a zrejme z politických dôvodov v ňom sústreďuje všetko zlo a zášť, akých je schopná ľudská bytosť. V jeho podaní je Richard III. prefíkaný politik, čo baží po moci a uznaní a pri ceste za svojím snom sa neštíti klamať, intrigovať ani vraždiť. Čitatelia a diváci s bázňou i odporom sledujú, ako spriada plány a manipuluje svojím okolím, až do momentu, keď ho dobehne vlastné svedomie a on odrazu čelí démonom výčitiek a duchom tých, voči ktorým sa tak kruto previnil.

Ve hře Ze života hmyzu Čapkové formou volně na sebe navazujících obrazů rozvíjejí výjevy, v nichž vystupují jednotlivé hmyzí druhy, personifikující takové mravní pojmy jako lakota, ctnost, sobectví... Jednotlivými obrazy prochází postava Tuláka, člověka s velkou životní zkušeností a zralostí, který od pasivního pozorování postupně začíná do hmyzího života aktivně zasahovat. Je protikladem onomu světu kořistníků a zároveň nese význam přirozenosti koloběhu života jako volání po lidskostí naplněném životě tváří v tvář smrti.

Třetí hra Josefa Topola z roku 1963 je jednou z nejlepších básnických dramat dvacátého století: střídají se v něm reálné obrazy života soudobé vesnice (násilná kolektivizace, odumírání tradic, krize kolektivní idnetity, odosobnění vztahů) se světem divadelní fantazie v podobě masopustního reje, tradičního lidového obřadu, v jehož rámci se přechodně obrací zajeté stereotypy. Topol konfrontuje mýtus s realitou, vesnici idylickou a idealizovanou s vesnicí skutečnou, plnou dřímajících i otevřených konfliktů, předsudků, temných vášní i pudů. Nic zde není černobílé, téměř každý chybuje a mýlí se. Ten nejčistější je pak nešťastnou shodou událostí obětován. zdroj: Mgr. Libor Vodička, Ph.D.

Programová brožura k inscenaci Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Jedna z nejznámějších her Josefa Kajetána Tyla je pohádkovou báchorkou pro děti i dospělé. V půvabné pohádce se prolínají reálné typicky české postavy s tajemnou říší přírody, se světem nadpřirozených sil.

Alois Jirásek, Otec : [drama o třech jednáních : premiéra 21. června 2007 v Národním divadle]. Martin Františák, Doma : [premiéra 21. června 2007 v Národním divadle. Příběh „ztraceného syna“, vracejícího se do rodného kraje na pohřeb matky. Děj je zasazen do času ničivé povodně. Hra byla poprvé inscenována na profesionálním jevišti v Národním divadle v Praze společně se hrou Aloise Jiráska Otec, obě hry se totiž dotýkají obdobných témat, vyrůstají z dramatičnosti vztahu k rodovému dědictví, „ke gruntu“. Grunt znamená nejen hmotný majetek, ale i podstatu, základ, kořeny. Jiráskova hra reflektuje minulost, která v nás přetrvává. Františákova hra zobrazuje autentickou současnost, ptá se po minulosti, hledá kořeny domova. Hra vznikala z pudu sebezáchovy. Z horské samoty mě nutnost po třech syrových letech odstěhovala do města. Opustil jsem tehdy několik hlubokých přátelství z horských samot a ztrácel se ve městě a bludech. Pocit viny, že jsem cosi zradil a ztratil, k čemusi nutil. Nějak na to všechno odpovědět a neztratit stopu. Nedá se hovořit o prvotním nápadu, ani o nějakém vanutí ducha. Spíše to byly údery sekery v modré noci bez měsíce a beze hvězd. Někdo někde zpíval, někdo klečel za stodolou, něco ulomilo pět latí v plotě…