Paranormálny horor
Niektoré javy jednoducho rozumom nevysvetlíš. Duchovia a neviditeľné sily, ktoré ti nedajú spať.
Populárne série
Vybrané recenzie
Deset malých černoušků optikou Guillerma del Tora. Tohle přirovnání z anotace vlastně dost sedí - Láska, smrt a všechno zlý začínám sjezdem rodiny Havranových, lačných po kousku dědictví po zesnulé hlavě rodiny a promění se v boj s nadpřirozeným zlem uvnitř zámku. Asi jako když jste se v Resident Evil ukrývali před Lady Dimitrescu a jejími následovníky. Postav je zkraje poměrně dost, pro lidi jako já, co si nezvládají pamatovat jména, trochu oříšek. Na druhou stranu přiložený rodokmen ulehčuje orientaci - budete mít oblíbence, někteří vám budou pít krev - taková klasika, když se sjede rodina na jedno místo. Znáte z vlastní zkušenosti, že? Po seznamovací fázi však Martin Paytok přehodí výhybku a neservíruje příjemný horor s akčními momenty, krvavá vybíjená se střídá s mrazivými chvilkami a lehkou detektivní linkou. Vše tohle zvládá autor v závěru ukočírovat s přehledem a zásadní otázky zodpoví. Cestou k rozuzlení vás čeká dobře napsaný žánrový mix, včetně několika vtipných momentů - třeba úsměvných narážek na jednu z hrdinek - jeptišku, co si to rozdávala s knězem na oltáři.Milan Říský
Kniha okamžitě vtáhne do děje. Sice mi místy přišlo, že je děj zbytečně natahovaný, ale akcí a zvratů přibývá, takže to ve výsledku člověk přežije. Líbí se mi, jak je tady s tou "fantasy" linkou pracováno. Je všudypřítomná, ale zároveň nijak neruší. I když kniha dost napovídá, kdo je pachatel a kdo je ve skutečnosti oběť, tak stejně vyvrcholení příběhu dost překvapí. Osobně si myslím, že hlavními tahouny jsou postavy - zejména Tayler a Iris. Ty dva jsem oblíbila. Vivi byla jistotou, že zazní něco sakrastického, ujetého, vtipného. Gray... z té jsem měla docela husinu. Škoda, že konec knihy byl takový... nevím... nijaký? Ale celkově doporuuji milovníkům fantasy knih, kteří by chtěli zkusit nějakou "detektivku", ale nemohou číst knihy bez něčeho nadpřirozeného.Linuš
Ruská fantasy? Přiznám se, že přesně v tomhle bodě jsem byla lehce skeptická. Ale Noční hlídka je jeden z těch případů, kdy si po pár kapitolách řeknete: „Dobře! Beru zpět. A klidně si ještě přidám." Lukjaněnko píše opravdu dobře. Jeho styl je čtivý, atmosférický a má tah na branku. Dokáže budovat napětí postupně, bez zbytečného tlačení na pilu - a zároveň si umí pohlídat gradaci i závěry jednotlivých dějových linií. A právě závěry jsou tady silnou stránkou. Žádné vyšumění, žádné "tak nějak to skončilo". Každý příběh má smysl, pointu a dopad. Kniha je rozčleněna do tří samostatnějších příběhů, což běžně není formát, který bych vyhledávala. Povídkové nebo epizodické struktury mi často brání se do děje naplno ponořit. Tady ale rozdělení funguje překvapivě dobře. Především proto, že všechny klíčové postavy se prolínají napříč příběhy a celek tak působí soudržně, nikoli roztříštěně. Svět Světla a Tmy je vystavěn chytře, bez zbytečného vysvětlování a přehnané mytologie. Autor čtenáře nepodceňuje, informace dávkuje postupně a přirozeně, což výrazně pomáhá atmosféře. Morální šedé zóny, otázky rovnováhy, moci a odpovědnosti tu nejsou jen kulisou, ale skutečně hýbou dějem. Ano, pořád platí, že bych ještě víc ocenila jeden celistvý příběh, který by měl prostor se rozvinout bez dělení. Ale to je spíš osobní preference než reálná výtka. Ve výsledku mi rozčlenění nijak neubíralo na zážitku - a to je u mě v tomhle ohledu malý zázrak.Shira009
