Asi nejblíže pamětem jako výchozímu žánru je kniha Jevgenie Ginzburgové Strmá cesta, která chronologicky zaznamenává události od autorčina zatčení až po její propuštění z lágru. Líčí vše, co zatčení předcházelo, stejně tak i část toho, co následovalo po propuštění a samozřejmě i vše, co stálo mezi tím. Je členěna do tří částí: vězení, pracovní tábor (Gulag) a propuštění na svobodu – tři základní etapy na cestě ruským lágrem (i když té poslední mnohdy nebylo dosaženo).
Lidové pohádky, vyprávěnky a "poudačky" z Kladska a Podkrkonoší vyprávěné jadrnou řečí našich předků a sebrané významným českým folkloristou a spisovatelem. Humorné, laskavé i laškovné čtení.
Athéňanka Tháis vykročila z hranic věd. fantastiky. Vypráví o historické události, spálení Persepolis proslulou athénskou héterou Tháis. Jefremov v románu seznámí čtenáře nejen s rozporuplnou postavou Alexandra Makedonského, ale hlavní postava Tháis ho provede i různými starověkými náboženskými kulty spjaté s velkou ženskou bohyní. Při válečných taženích Alexandra po celém světě zažije chvíle mocenských triumfů i katastrofický konec, ke kterému spolu s Alexandrem dospěje helénská říše.
Pokračování Vaculíkova románu Český snář – polemické dopisy, které autor dostával jako reakce na svůj román v době, kdy kniha dosud nebyla vydána.
Ve svém vzpomínkovém díle Literárky – můj osud podává dlouholetý šéfredaktor nejslavnějšího a nejvlivnějšího českého kulturního týdeníku zasvěcenou zprávu o prostředí, ve kterém se i se svými spolupracovníky pohyboval a tvořil. Jeho kniha zaujme pamětníky dobových zápasů, jež Literárky vybojovaly a jež Jungmann dokresluje. Bude však přitažlivá i pro čtenáře, kteří padesátá a šedesátá léta neprožili, ale chtějí si o nich i o jejich zákulisí vytvořit co nejpravdivější obraz.
Vypravěč je nedobrovolně vtažen do milostného příběhu svého kamaráda, vysokého komunistického funkcionáře a mladé malířky. Aniž si to uvědomuje, začne se měnit i jeho vlastní život. Kapitoly jsou proloženy "minipříběhy", které zdánlivě s dějem nesouvisí, ale celkový dojem je velice zajímavý.
Výbor statí o literatuře. Na záložku autor napsal: "Zařadil jsem do tohoto svazku recenze, přehledy a referáty pro různé konference, zabývám se v nich tvorbou 90. let, od jejich počátku zhruba do půle desetiletí. Vybral jsem ze svých prací to, co se mi zdá, v naději nepochybně pošetilé, alespoň něčím zajímavé jako svědectví o uměleckém i společenském vývoji naší doby. Rámec výboru, úvodní a závěrečný text, je věnován záměrně příteli Sergeji Machoninovi, jehož odchodu nepřestávám bolestně želet."
Román A. Lustiga znamy z knižných vydani, z televíznej obrazovky a aj "svojím osudom" v časoch normalizácie. Tentokrát vychádza v spoločnej jazykovej mutácii slovenčina/jidiš.
Román Medorek vyšel poprvé v samizdatu v roce 1985 a už tehdy vyvolal u disidentské obce značný rozruch. Za zaznamenání stojí názor bohemisty Alexandra Sticha, který Medorka pasoval na „jednu z nejlepších českých próz 80. let“. Tak či onak, kontroverznost si Placákův zběsilý románový debut udržel dodnes. I v roce 2010 působí tato syrová generační výpověď stejně „punkově“ a nespoutaně jako před čtvrtstoletím. Román poprvé vychází v úplnosti, se všemi původními ilustracemi Pavla Reisenauera.
