Milan Jungmann Poradie kníh

Lidové pohádky, vyprávěnky a "poudačky" z Kladska a Podkrkonoší vyprávěné jadrnou řečí našich předků a sebrané významným českým folkloristou a spisovatelem. Humorné, laskavé i laškovné čtení.

Ve svém vzpomínkovém díle Literárky – můj osud podává dlouholetý šéfredaktor nejslavnějšího a nejvlivnějšího českého kulturního týdeníku zasvěcenou zprávu o prostředí, ve kterém se i se svými spolupracovníky pohyboval a tvořil. Jeho kniha zaujme pamětníky dobových zápasů, jež Literárky vybojovaly a jež Jungmann dokresluje. Bude však přitažlivá i pro čtenáře, kteří padesátá a šedesátá léta neprožili, ale chtějí si o nich i o jejich zákulisí vytvořit co nejpravdivější obraz.

Výbor statí o literatuře. Na záložku autor napsal: "Zařadil jsem do tohoto svazku recenze, přehledy a referáty pro různé konference, zabývám se v nich tvorbou 90. let, od jejich počátku zhruba do půle desetiletí. Vybral jsem ze svých prací to, co se mi zdá, v naději nepochybně pošetilé, alespoň něčím zajímavé jako svědectví o uměleckém i společenském vývoji naší doby. Rámec výboru, úvodní a závěrečný text, je věnován záměrně příteli Sergeji Machoninovi, jehož odchodu nepřestávám bolestně želet."

Román A. Lustiga znamy z knižných vydani, z televíznej obrazovky a aj "svojím osudom" v časoch normalizácie. Tentokrát vychádza v spoločnej jazykovej mutácii slovenčina/jidiš.

Autor se pokouší svým příběhem, zachycujícím lidské hledání blaženosti v komplikovaných poutech pohlavního partnerství, o literární průzkum našeho způsobu života. Vypravěč sám je svědectvím faktu, že nelze zůstat v pouhém pozorovatelském postoji a že jsme zpravidla proti své vůli vtaženi do vztahů druhých lidí: ač je nejprve jen divákem milostné situace svého přítele Jiřího, Jiřího ženy a výtvarnice Ivanky, i jeho osud záhy připlácí hře ostatních.

Pokračování Vaculíkova románu Český snář – polemické dopisy, které autor dostával jako reakce na svůj román v době, kdy kniha dosud nebyla vydána.

Příběh hétery ve 4. století p.n.l. Příběh dívky, která byla vychována jako svobodná a svobodomyslná bytost s nadáním a talentem, který dokázala rozvíjet. Setkala se za svůj život s mnoha filosofy, stála po boku velkému Alexandrovi, byla zasvěcena do tajů duchovna... Hrdinkou historického románu sovětského autora je životní družka Alexandra Makedonského Thais, která s ním sleduje šíření řeckého vlivu od Malé Asie, Egypta až po západní Indii a usiluje o harmonizaci poměrů mezi dobyvateli a obyvatelstvem. Nejlépe vyjádřeno citáty z knihy: - o náboženství "Čím je víra primitivnější, tím více se jí přidržují lidé nevzdělaní, a čím temnější je jejich duše, tím jsou fanatičtější." - symbol kola - kříž se zahnutými rohy, ovšem záleží na směru zahnutí, podle toho je symbolem dobra nebo zla... - nebo jeho postoj k podstatě ženství a mužství "Neklidný a sebevědomý mužský duch změnil světový pořádek, jenž panoval za vlády žen. Kněží vyhlásili všemu ženskému boj. Mužům je bližší rozum než paměť, cit, srdce a duše. Stalo se tak již dávno, kdy člověk ztratil víru v sebe a začal spoléhat na vynálezy nástrojů, čímž se postupně vzdaloval své přirozenosti a oslaboval své vnitřní síly. Ženy žily jinak a zachovaly si víc ze sebe sama, mají silnější duši než muži a taky je v nich víc lásky a vědomí vlastní podstaty..."

Soubor kritických úvah o české próze, který doplňuje a rozšiřuje svazek autorových recenzí Cesty a rozcestí, jenž vyšel roku 1988 v Londýně v nakladatelství Rozmluvy. První část obsahuje úvahy: Román zrodu moderní subjektivity, Páralovo teatrum mundi, Román nikoli historický a Dopis Ludvíku Vaculíkovi.Ve druhé části knihy jsou recenze, které autor psal pro ineditní měsíčník Obsah od roku 1982 až do prosince 1989. Stať Nad sektářskou koncepcí české kultury připravil pro sympozium Československo 1988, jehož konání Státní bezpečnost znemožnila.