Ferdinand Stiebitz Knihy

Nejstarší řecká lyrika předkládá čtenáři Antické knihovny reprezentativní výbor poezie (s výjimkou eposu a sborové lyriky) vzniklé v archaickém a klasickém období straé řecké společnosti. Tehdy lyrika zahrnovala širší paletu námětů, než jak je tomu dnes. Čtenář se tu setká s vlastními lyrickými projevy, ale také s projevy útočnými, kritickými, s básněmi k vínu, epigramy aj. Svazek obsahuje nejen poezii básníků, kteří se stali součástí světové kultury – za všechny jmenujme Sapfu a Anakreonta –, ale i těch, kteří měli ohlas jen v antice; z veršů poznáváme jejich dobu, společenské a kulturní prostředí, v němž tvořili. Tak např. první "prokletý" básník Hippónax nám ukazuje pestrou a rozmařilou společnost řecko-lýdskou z Malé Asie, Xenofanés nám odráží zajímavý myšlenkový posun od mytického myšlení k racionálnímu. Do souboru byly pojaty i projevy anonymních autorů, ať už lidové poezie či veršovaných nápisů, které ukazují na široký proud, z něhož vyústil výkvět starořecké poezie. Na tento svazek navazují Obrázky z řeckého života (Antická knihovna č. 48).

Soubor básní, písní a zlomků, které se zachovaly z díla básnířky z ostrova Lesbos

Tento svazek Antické knihovny, uvadějící překlady tragédií Alkéstis, Trójanky, Ífigeneia v Aulidě, Élektra, Orestés, k nimž je přiřazena Médeia, je reprezentační ukázkou hodnot, jimiž Eurípidés už v době svého života fascinoval diváky, provokoval jejich myšlenky, pobuřoval konzervativní zastánce starých tradic a navíc – aniž si toho byl vědom – psal kroniku myšlenkových svárů své doby.

Souborné vydání milostné poezie Ovidiova mládí. Mluví ke každému srdci a žádné nezarmoutí. V nové době překonal Ovidius i slávu Homérovu. Vydává se a čte na celém světě. Splnila se jeho předpověď, že bude žít v slávě po všechny věky. Za hranici své proslulosti si básník určil rozsáhlou říši římskou. V tom se však mýlil. Jeho dílo oslňuje svou krásou nejen celou Evropu (tedy nejen národy, kam sahala římská veleříše) – Ovidia znají ve všech světadílech a jeho nevšednímu umění se obdivují vědci, básníci, mistři štětce i dláta i okouzlení čtenáři. Římská lyrika i římská epika dosáhla právě v díle Ovidiově svého vrcholu.

Jediný zcela zachovaný latinský román starověku. Díky své bezbřehé zvědavosti je mladík Lucius proměněn v osla. V této podobě se potuluje světem, vykonává podřadné práce a poznává život různých společenských vrstev.

Prvý veľký dobrodružný príbeh v západnej literatúre skúma témy násilia, následkov vojny, bohatstva, moci, manželstva, rodiny a túžby po domove. Tento čerstvý a autoritatívny preklad oživuje rozprávanie o stroskotaniach, monštrách a mágií. Napísaný v iambickom pentametre a súčasnom jazyku, odráža počet veršov v grécky originále, zachytávajúc Homérovu živú dynamiku a melódie. Preklad zdôrazňuje krásu a čaro starovekej poémy, pričom zachováva jej napätie a dramatickosť. Nezabudnuteľné postavy zahŕňajú prefíkanú bohyňu Aténu, ktorá vedie hrdinu; Telemacha, nešikovného tínedžera usilujúceho sa o dospelosť a návrat svojho otca; a Penelopu, múdru manželku, ktorá odoláva nápadníkom počas neprítomnosti svojho manžela. Hrdina sám sa objavuje ako zložitejšia postava, s mnohými maskami a náladami. Zaujímavý úvod poskytuje pohľady na kontext bronzovej doby, hlavné témy poémy, kontroverzie okolo jej pôvodu a jej hlboký vplyv. Obohatený o špeciálne nakreslené mapy, glosár výslovnosti a rozsiahle poznámky a zhrnutia, tento preklad je pripravený byť cenený novou generáciou vedcov, študentov a širokej verejnosti.

JEDNA Z NAJMOCEJŠÍCH A NAJTRVÁLEJŠÍCH GRÉCKYCH TRAGÉDIÍ. Euripidés, spolu so Sofoklom a Aischylom, patrí medzi troch najvýznamnejších gréckych tragédov z klasickej antiky. Jedným z jeho najdôležitejších zachovaných dramat je "Medea", ktorá rozpráva príbeh manželky Jasona z Argonautov, ktorá hľadá pomstu na svojom nevernom manželovi, keď ju opustí pre inú nevestu. Medea sa sústreďuje na mýtus o Jasonovi, vodcovi Argonautov, ktorý získal poklad strážený drakom, Zlaté rúno, s pomocou čarodejnice Medea. Medea, pochádzajúca z božského rodu a neter Circe, mala dar prorockého videnia. Po tom, čo sa vydala za Jasona a porodila mu dve deti, ju Jason opúšťa pre výhodnejšie spojenie, netušiac o hroznej pomste, ktorú plánuje. Príbeh sa odohráva v Korinte, niekedy po Jasonovej výprave za Zlatým rúnom. Medea sa hnevá na manželove plány o sobáši s Glauce, dcérou kráľa Kreona. Jason sa snaží vysvetliť svoje úmysly, ale Medea je nepresvedčená a pokračuje vo svojom pláne krvavej pomsty. Euripidés majstrovsky zobrazuje Medeine motívy, ktoré ju hnali k pomste za urážku a zradou jej manžela, a toto dielo fascinuje divákov už viac ako dvadsať storočí.

Jediná zachovaná starořecká trilógia vyrastá z rozsiahleho mytologického podložia, z okruhu bájí o prekliatí Tantalovho rodu, kde dávna krvavá škvrna dopadá na ďalšie a ďalšie pokolenia a vedie k nekonečnému reťazcu násilia a zločinov. Prvé dve časti trilógie zostávajú v rovine mýtu a vyjadrujú ho v dramatických i etických situáciách: Klytaiméstra zavraždí svojho muža, kráľa Agamemnóna, a sama je posléze zavraždená svojím synom Orestom. Tretia časť prebieha ako súboj dvoch právnych princípov – práva otca a práva matky – a je vyriešená založením súdneho orgánu, složeného z demokraticky volených občanov.

Výběr z řeckých originálů v Anthologia lyrica a Poetae lyrici Graeci zahrnuje zlomky básní (v té době se ovšem básně zpívaly za doprovodu strunných nástrojů – proto Písně z Lesbu), které se zachovaly z díla „desáté múzy“, jak byla Sapfó nazývána – a které překladatel sestavil do kompozičních celků. Sapfó svůj nepříliš rozsáhlý tématický rejstřík nahradila silou básnického procítění a tak ze všech dochovalých antických básníků nejvíce promlouvá k dnešnímu čtenáři. Jak sama říká: „Mne však vpravdě blaženou učinily zlaté Múzy a záviděníhodnou; a až zemru, nezničí zapomnění památku na mne –“ – a nemýlila se.

Dvě antické tragédie s ústředními ženskými hrdinkami z pera starořeckého dramatika o pomstě, spravedlnosti i zodpovědnosti člověka k člověku, vychází v překladu Ferdinanda Stiebitze jako 62. svazek.

Deti kráľa Oipida Antigona, Ismena a Eteokles žijú v Tébach, kde vládne Kreon. Ich brat Polyneikos tiahne s vojskom proti Tébam. Obaja synovia v tomto boji padnú, Eteokles ako hrdinský obranca, Polyneikos ako vlastizradca. Kreon zakáže pochovať Polyneika, čo v očiach Grékov bola pre celú rodinu potupa. Antigona v rozhovore s Ismenou oznamuje, že nebude rešpektovať neľudský príkaz, ktorý šliape i po božských zákonoch a Polyneikovi preukáže posledné pocty. Sofokles je najznámejší grécky staroveký dramatik, najprv herec, neskôr autor tragédií. Dielo Antigona nadväzuje na udalosti v diele Kráľ Oidipus a Oidipus na Kolóne.

Washington Square Press Enriched Classics make great literature even more accessible to a new generation of readers, with expanded and updated reader's supplements and essential historical information. Oedipus the King is the 2,000-year-old masterpiece that raises basic questions about human behavior that are still vigorously debated by students and scholars. Photos and illustrations. (Poetry/Plays)

Kniha pojednává o životě a díle antické básnířky Sapfó, jejíž dílo se zachovalo pouze ve zlomcích.

Proměny (Metamorfózy), většinou známé pod názvem „Zlatý osel“, jsou jediným zcela zachovaným latinským románem starověku. Satirický román je líčením neuvěřitelných příhod zámožného vzdělaného mladíka Lucia, který se v touze po dobrodružství a kvůli vlastní nerozvážností proměnil v osla. Než však stačí proti tomu cokoli udělat, je ukraden a donucen v oslí podobě putovat s různými majiteli, kteří ho kupují či kradou.

Bibliofilie. Kniha nabízí ochutnávku klasické antické literatury v podobě kratochvilných krátkých próz šestnácti řeckých i římských autorů. V povídkách převažují milostné příběhy, s přesahem do hrdinských historií a bájí i s pro antiku typicky přirozeným permanentním propojenímsvěta bohů a lidí.

Výbor z antického humoru poskytuje zábavné čtení a poví leccos zajímavého o životě a zvycích starých Řeků a Římanů. Ukazuje i, že základní lidské charaktery se v průběhu staletí nijak zvlášť nemění a že humor a vtip je v podstatě napájen ze stále stejných zdrojů, takže leckterý dnešní domněle aktualní vtip má předobraz v pradávné minulosti.

Příručka pro studium římské literatury na školách.

Výbor řecké lyriky je rozdělen na čtyři části. I. Elegie a Iamby, II. Lidové písně, III. Monodie, IV. Sborová píseň.

Dvě Aristofanovy komedie. "Jezdci" jsou dílem jeho mládí, neboť je napsal básník, kterému bylo v té době přes dvacet let. "Žáby" jsou komedie, která vznikla o dvacet let později, tedy v Aristovanově zralém věku. [...] Uvedení obou komedií do české literatury překladové a na českou scénu dokazuje dokazuje pak znovu jejich životnost a působivost. Patrně se ani lidé nezměnili, působí-li Aristofanovy šlehy ještě dnes a je-li ještě dnes Aristofanes tak živ mezi námi. (z textu na vnitřní straně přebalu)