Viktor Borisovič Šklovskij Poradie kníh

Román ZOO alebo Listy vôbec nie o láske je zasadený do Berlína v čase tzv. zlatých dvadsiatych rokov 20. storočia, ako sa označoval spoločensko-kultúrny život vo Weimarskej republike. Knižka Viktora Šklovského sa vracia do slovenskej kultúry. Vznikla medzi dvomi svetovými vojnami, v dobe obrovských spoločenských premien, ktoré spôsobili presuny miliónov ľudí na celej zemeguli. Storočie, ktoré uplynulo od jej vzniku, nám umožňuje znovu sa zamyslieť nad tým, ktorou cestou sa vlastne ľudstvo vybralo. Je Šklovského Zverinec utópia alebo dystópia?

Dvě prózy mistra ruské literatury volně navazující a tudíž i tvořící trilogii se slavným románem Sentimentální cesta. V první části, pod názvem Zoo, kniha navazuje bezprostředně na titul Sentimentální cesta. Šklovskij se dostal do Berlína. Zde pobýval ve velké skupině ruských emigrantů, povětšinou umělců, vzdělanců a společenské smetánky carského ruska. Ruská emigrace žila v oblasti berlínského zoo. Stejně jako její zvířecí sousedé žila podivně, znuděně, shlukovala se do tlup a vzpomínala na domovinu. Proto autor staví do čela svého Zoo bizarně dlouhé motto, tvořené Chlebnikovovým líčením lidského zvěřince. V Třetí fabrice vypráví autor o třech fabrikách vlastní duše – mládí, OPOJAZu a nepojmenovatelném dnešku. Nesoudí, ale pojmenovává a analyzuje. Nemůže se spoléhat na city a krásná slova, všímá si proto, jak jsou zkonstruovány. Bývalá krásná slova ztratila výpovědní hodnotu, omrzela se veškerá duchaplnost a krasořečnění. Rozpor mezi starou humanitní kulturou a novým světem je neudržitelný. Velkolepě klenuté teorie o spáse člověka a světa si říkají o sarkasmus. Humanitní vědy, tajnosnubné řeči o životě geniálních jedinců a převypravování jejich myšlenek, se lepí na stránky knih a nemohou z nich ven…

Viktor Schklowskijs Sentimentale Reise durch die Schreckensjahre 1917–1922 ist ganz und gar unsentimental – das „anatomische Präparat“ nicht nur eines Zeitzeugen, sondern eines aktiv Handelnden. Schklowskij, ein Soldat, stellte sich im Februar 1917 mit seiner Einheit auf die Seite der Revolution und war in der Zeit der provisorischen Regierung Armeekommissar an der galizischen Front und später in Persien. Im Petrograd nach der Oktoberrevolution begründete er zwischen 1919–1922 eine „neue Richtung der Literaturwissenschaft“, lehrte als Professor am Institut für Kunstgeschichte, spielte eine führende Rolle im literarischen Leben der roten Stadt, um dann im Bürgerkrieg gegen die Weißen zu kämpfen, aber über die zugefrorene Ostsee nach Finnland und schließlich nach Berlin zu fliehen, als ihm wegen „konterrevolutionärer Umtriebe“ die Haft drohte. 1923 kehrte er nach Moskau zurück, überlebte den Stalinismus und arbeitete als Literatur-, Theater- und Filmkritiker und -theoretiker, Drehbuchautor und Essayist und wurde in Deutschland mit dem in viele Sprachen veröffentlichten Buch Zoo oder Briefe nicht über die Liebe (erstmals 1965 übersetzt) bekannt – seine theoretischen Abhandlungen sind jedem Literaturstudenten ein Begriff. 1984 starb Schklowskij 91-jährig in Moskau.

Viktor Schklowski (1893-1984) ist ein Zeitgenosse Eisensteins. Seine Arbeit eine interessante und lesenswerte Ergänzung der bisher erschienenen Beiträge von und über Eisenstein. Die komplexe Betrachtung der revolutionären sowjetischen Kunstentwicklung in den zwanziger Jahren des 20. Jahrhunderts, Theater, Malerei, Literatur, stellvertretend seien hier nur Meyerhold, Tretjakow, Malewitsch, Altmann, Block und Majakowski genannt, vermitteln ein anschauliches Bild der Landschaft, in der Eisenstein zu internationaler Bedeutung heranwuchs ..