Georges Simenon Knihy

Kniha obsahuje skvelé detektívky, ktoré spája postava komisára Maigreta riešiaceho so svojou nedomysliteľnou fajkou jeden zamotanejší prípad za druhým.

Komisár Maigret vyšetruje a zatýka, no väčšmi ako odhalenie zločinca ho zaujímajú psychologické a spoločenské motívy zločinu. V prvej detektívke (Maigret sa hnevá) vyšetruje komisár prípad utopenej dievčiny. V ďalších dvoch príbehoch (Maigretove starosti a Maigret váha) ide o vraždu, naktorú bol komisár vopred upozornený.

Autor príbehov komisára Maigreta uvádza čitateľov do prostredia amerických gangsterov. V románe, ktorý považuje za jednu zo svojich najlepších kníh, ukazuje nielen skvelú organizáciu jednej z ich četných skupín, ale aj otřesnú brutalitu, s ktorou na svojich členoch vymáhajú slepú poslušnosť, aj keď ide o akciu proti vlastnému bratovi.

Vlastne škoda, že musel prisľúbiť, že noviny nedostanú informáciu o presnom dátume pohrebu. Nie je vylúčené, ako sa to v takýchto prípadoch už neraz stalo, že by sa zjavil aj vrah, alebo na okolí Ústavu súdneho lekárstva alebo na cintoríne. Naozaj poznal vrah Viviena už pred dvadsiatimi rokmi? Nič tomu nenasvedčovalo. Tulák Vivien mohol vyvolať nenávisť neznámeho vraha aj neskôr. Alebo čo ak si nejaký iný tulák myslel, že Vivien má vo svojej izbe úspory?... A komisár Maigret sa znova a znova vracal k záhadnému zmiznutiu, ku dňu, keď Marcel Vivien odišiel z domu ako každé ráno a keď vôbec neprišiel do dielne na Rue Lepic...

Tri kriminálne prípady troch preslávených detektívov v knihe zostavenej z diel troch autorov: D. L. Sayersová: Nepríjemnosť v Bellona klube, Raymond Chandler: Veľký spánok, Georges Simenon: Maigret a stará dáma. Doslov: Kornel Földvári V tomto súbore prvé vydanie.

Pri vyslovení mena Georges Simenon sa azda každému čitateľovi nielen u nás, ale na celom svete automaticky vynorí predstava komisára Maigreta. Po rokoch, keď sme v edícii Labyrint na túto postavu jedného z najslávnejších a najvydarenejších literárnych detektívov akoby tak trochu zabúdali, prinášame hneď dva z jeho prípadov. Prvý, Maigretovo rozprávanie, prípad vraždy ženy z „lepšej" spoločnosti, z ktorej je podozrivý jej manžel, je trochu netypický — jednak tým, že ho rozpráva sám Maigret, a potom tým, že jeho záver nie je celkom jednoznačný. V novele Maigret a neochotní svedkovia, kde zomiera najambicióznejší člen schudobnenej buržoáznej rodiny, zasa naopak môžeme konštatovať, že zločinca stihol zaslúžený trest. Autor v obidvoch prípadoch okrem jedinečne navodenej atmosféry starého Paríža a zaujímavých postrehov o ľudskej psychike zobrazuje pokrytectvo buržoáznej morálky a záporný vplyv majetku na ľudský charakter.

Maigret se mýlí (Maigret se trompe) Nikdy není veselé, je-li zavražděna mladá půvabná žena. Tentokrát to ale vypadá, že si její smrt opravdu nikdo nepřál. Ale kupodivu se také zdá, že nikdo v okolí nestojí o to, aby vrah byl odhalen. I motiv je nejasný: žárlivost, peníze, uražená ješitnost – či co vlastně? Před Maigretem je mnoho možností, a přesto se dlouho vyhýbá setkání s jedním z hlavních podezřelých, možná proto, že jej považuje za intelektem sobě rovného. Naštěstí je vynikajícím znalcem lidských duší a právě psychologie ho dovede ke zdárnému odhalení pachatele.

Maigret a sobotní návštěvník – Na soudní policii přichází každou sobotu muž, který si přeje mluvit s Maigretem. Než si však na něj komisař udělá čas, návštěvník si to pokaždé rozmyslí a odchází. Tak to trvá zhruba dva měsíce až do chvíle, kdy se neznámý podivín rozhodne Maigreta sledovat domů. Tam se mu svěří: vlastní malou malířskou firmu a miluje svou ženu, jenže ta má poměr s jeho zaměstnancem, a je dokonce tak bezostyšná, že si svého milence nastěhovala do ložnice a nebohého manžela vystrčila na lehátko do jídelny. Protože nemá sílu se s nevěrnicí rozvést, je rozhodnut ji i jejího amanta zabít. Po tomto přiznání však nešťastník zmizí a události naberou nečekaný spád… Smutný příběh, v němž Maigretovi v uších trpce zní slova poděkování od muže, jemuž nedokázal pomoci. Maigret a případ slušných lidí – Sedmdesátiletý René Josselin, bývalý vlastník významného podniku na výrobu papírových krabic, je nalezen v křesle, zastřelen dvěma ranami z revolveru. Maigret, který se případu ujme, zjišťuje zarážející skutečnost: žádný objektivní důvod pro vraždu tu neexistuje! Vždyť z bytu se nic neztratilo a Josselin sám byl typickým příkladem zcela počestného člověka, jehož rodina je bez sebemenší poskvrnky, takže nemá co skrývat. Přesto komisaře pronásleduje pocit, že mu stále cosi uniká. A proto dříve, než vyřeší „případ slušných lidí“, musí paradoxně nahlédnout za zdánlivě průzračný závoj vzájemné ohleduplnosti a počestnosti.

Dobrácký bručoun komisař Maigret, mohutný muž se svižnou myslí a břitkým úsudkem, řeší poslední případy před vytouženým odchodem do důchodu. Ještě v Paříži překvapivě odhalí vůdce bandy polských zabijáků a poslední den své služby pak málem sedne na lep falešné prostitutce. Jenže i když se pak chce poprvé v životě oddat odpočinku a nicnedělání na Azurovém pobřeží, zločin ho dostihne v luxusním hotelu; jindy se zase cestou do Anglie připlete k vraždě na opačném konci Francie a v opačném klimatu, když nad kanálem La Manche běsní bouře. A v posledních dvou povídkách si pro něho „zákazníci“ dokonce neomaleně dojdou až na venkov k Loiře, kde by rád poklidně trávil penzi zahradničením a rybařením.

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětovou popularitu. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru. V povídce Maigret a rejdař rozplétá komisař složité vztahy v rodině bohatého despoty a záletníka Ducraua. Příběh zasazený do působivé atmosféry světa pařížských loďařů korunuje výjimečný epilog – nečekaně otevřené pachatelovo přiznání. V podzemí hotelu Majestic je nalezena mrtvola uškrcené ženy, manželky bohatého Američana, která přicestovala do Francie se svým synem. Pátrání po vrahovi a motivech jeho činu znesnadňují Maigretovi nejasnosti kolem otcovství chlapce, záměna osob a vydírání.

Le premier volume de récits de Georges Simenon présente des affaires jusqu'alors inédites du célèbre détective du Quai des Orfèvres. Le commissaire Maigret résout, grâce à son approche psychologique rigoureuse et sa connaissance du milieu, les crimes dans les nouvelles "Maigret et l'inspecteur Protiva", "Témoignage d'un jeune acolyte", "L'invité le plus tenace du monde" et "Personne n'aurait tué le pauvre homme".

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětovou popularitu. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru. Příběh Maigret a muž z lavičky zavádí komisaře do slepé uličky, kde byla nalezena mrtvola Louise Thoureta, průměrného, nezajímavého člověka. Při vyšetřování vyšlo najevo, že Thouret vedl od určité doby dvojí život – lhal ze strachu, který byl silnější než on. K jaké tragédii dovedla zemřelého lež, jíž všechno začalo, zjistí Maigret během pátrání po vrahovi, který přeťal nit jednoho zdánlivě obyčejného, přitom však tajemstvím obestřeného života. Jedné březnové noci vytáhnou dva lodníci ze Seiny vážně zraněného bezdomovce. Je jím bývalý lékař François Keller. Už více než dvacet let se nestýkal s manželkou a měšťáckým prostředím, které nesnášel. Ale kdo by mu chtěl usilovat o život? Nábřeží a mlhy kolem Seiny, svět lodníků a lidiček přespávajících pod pařížskými mosty – to vše umožní komisaři i čtenářům v povídce Maigret a bezdomovec nahlédnout do místních záhad, osudů a vášní.

Další tři případy detektivní kanceláře O: V Adamově rouše, Muzikantovo zatčení, Škrtič z Moretu.

Kniha se skládá ze tří románů: 1. Přístav v mlze – odehrává se v době, kdy valnou část dopravy mezi Francií a Anglií obstarávají plachetnice. 2. Maigret a přízrak – je situován do poválečné Paříže. 3. Maigret v důchodu – zastihuje komisaře v situaci, kdy je už jako důchodce přinucen na čas vrátit se ke své práci.

V prvním příběhu, S úctou Picpus, vyšetřuje komisař Maigret vraždu jedné pařížské věštkyně, ve druhém, Inspektor Kostra, zdánlivou sebevraždu mladého milence dcery významného občana malého provinčního městečka. Hrdina obou detektivek, komisař Maigret, je policista poněkud zvláštní – neopírá se při svém pátrání ani tak o aparát spolupracovníků, řeší své případy spíše intuicí. Pečlivě vnímá atmosféru místa, kde došlo ke zločinu, přímo prožívá život lidí, kteří měli se zločinem něco společného. Kouří svou lulku, rád se napije, chodí, přemýšlí, v duchu spojuje různé osudové nitky, až je náhle případ zcela jasný. Oba příběhy mají komorní ladění, jsou napínavé a kromě vtipně řešených zápletek vynikají i znamenitým sociálním postřehem a sugestivním vylíčením prostředí....

V první novele rozplétá Maigret složité předivo manželského trojúhelníku poté, co byl přivolán k mrtvole Felixe Nahura, nezvedeného syna bohatého libanonského bankéře. Vraždila jeho manželka, její milenec nebo někdo z Nahurova služebnictva? Týž večer navštívila Maigretova přítele doktora Pardona neznámá dvojice – muž a žena zraněná kulkou, jejíž popis dokonale odpovídá paní Evelině Nahurové. Druhý příběh začíná ve chvíli, kdy pošta doručí na nábřeží Zlatníků podivný dopis . Jeho pisatel oznamuje, že v nejbližší době zřejmě dojde k vraždě, podrobnosti však nesdělí. Rutinní pátrání dovádí Maigreta do přepychového bytu ve čtvrti těch nejzámožnějších – do prostředí, jež je mu cizí a v němž se jen obtížně orientuje. Tady se nikdy neříká pravda, protože to nepatří k bontonu. Proto Maigret prohrává – a i když pak vypátrá pachatele vraždy, nedočká se potřebného zadostiučinění.

Stínohra Znechucení provází Maigreta v případu, kdy nahlédne až příliš podrobně do "stínohry" života a vztahů obyvatel jednoho domu na proslulém pařížském náměstí des Vosges. Vražda vcelku prima chlapa odhalí tolik záště, chtivosti, bídy, ponížené pokory a zoufalství, že si komisař opravdu oddechne, až bude ve všem jasno a on zas usedne doma s manželkou ke kartám. Maigretův nezdar V pošmourné předjarní Paříži byl bohatý podnikatel zavražděn jen den poté, co požádal o policejní ochranu v obavách, že mu někdo usiluje o život. Už toto selhání nevěstí pro Maigreta nic dobrého. Co si však má navíc počít se zločinem, jehož oběť byla všeobecně nenáviděná, a nikdo z jejího okolí se netají s tím, že by vražednou zbraň rád držel v ruce právě on? A co dělat, když i sám komisař cítí mnohem víc pochopení pro podezřelé než pro zavražděného?...

Maigret u koronera – Jak zemřela mladičká Bessy, jejíž znetvořené tělo se našlo na železniční trati nedaleko arizonského Tucsonu? Maigret, toho času na studijní misi u kolegů z FBI, se v této pozoruhodné próze, jež se vymyká klasickým „maigretovkám“, stává často překvapeným a občas i kritickým pozorovatelem vyšetřovacích metod amerických kriminalistů. Před koronerem vypovídá pět podezřelých. Vyjde pravda najevo dřív, než Maigret odjede do Los Angeles, další zastávky na jeho cestě? Maigretovy paměti – Slavného vyšetřovatele navštíví novinář Georges Sim toužící poznat jeho práci, aby mohl napsat román. Jak to funguje na nábřeží Zlatníků? Co je realita a co její zjednodušení v literárním zpracování? Jaký je rozdíl mezi tvůrčím přístupem a pravdou? Poté co Georges Sim (později Simenon) vydá knihu s hlavním hrdinou nápadně podobným Maigretovi, rozhodne se komisař raději sepsat své paměti sám: vzpomínky na dětství, na seznámení s budoucí paní Maigretovou, na své kolegy a především na vyřešené i nevyřešené zločiny.

Oba romány se odehrávají v autorově oblíbeném prostředí – v typických francouzských hospůdkách. Starý Augustýn je hospodským blízko staré pařížské tržnice a takový hospodský nebývá chudý. A tak když starý Augustin náhle padne uprostřed lokálu, chovají dědicové nejsmělejší naděje... Hotýlek z románu Neděle je někde na Riviéře, vaří se tam jihofrancouzská kuchyně a přímořské speciality, i když Emil, šéf a kuchař v jedné osobě, pochází z úplně jiného kraje, přiženil se. A nikoho nenapadne zapochybovat, že jedinou vládkyní tu zůstává jeho žena Berta a Emil se to chystá v neděli změnit.

Dva z dlouhé řady kriminálních případů (Žlutý pes, Obavy komisaře Maigreta) i u nás ve filmové podobě populárního komisaře Maigreta. Svým rozvážným způsobem řeší nejprve záhadný případ celé série vražd, při nichž se vždy objevuje podivný žlutý pes, a pak drama manželského trojúhelníku, v němž vraždu vytuší dříve, než k ní dojde, ale nemůže jí už zabránit.

Výbor přináší třináct detektivních případů slavného komisaře Maigreta, které se odehrávají v Paříži i za hranicemi francouzské metropole. Čtenáře tak komisař zavede ke zdymadlu na řece, na depresivní samotu či do rychlíkového kupé. Jako obvykle může s Maigretem zkoušet dedukovat sám, vystopovat pachatele a sestavit příběh zločinu n azákladě křehkých náznaků a jemné psychologické znalosti lidských povah. Simenonovy příběhy mají skvělou kompozici a přísnou soudržnost psychologických, sociologických a vypravěčských prvků. Na místě činu Maigret tráví někdy celé dny i noci, aby se dostal sledované osobě – ať už předpokládanému pachateli, oběti či svědkům – pod kůži a vcítil se do jejich mentality. Kniha obsahuje povídky: Maigret a inspektor Protiva, Svědectví malého ministranta, Nejvytrvalejší host na světě, Chudáka by nikdo nezabil, Člun se dvěma oběšenci, Případ z bulváru Beaumarchais, Otevřené okno, Pan Pondělí, Jeumont, zastávka 51 minut!, Trest smrti, Voskové slzy, Ulice Pigalle, Maigretův omyl.

Dvojjazyčné, česko-francouzské vydání tří povídek. Komisař Maigret proniká do různorodých prostředí a vždy je důsledně prostuduje i důkladně procítí. Tentokrát se v první, titulní povídce dostane do popředí jako významná svědkyně i Maigretova manželka; v další se přeneseme do města Meung známého ze Tří mušketýrů či z Villonova života a na závěr se s komisařem vrátíme zpět do Paříže. Belgičan Georges Simenon (1903–1989) byl nejslavnějším a také nejplodnějším evropským autorem detektivek. Proslul zejména postavou komisaře Maigreta, kterého stvořil v roce 1931. Pod vlastním jménem vydal přes 200 románů, 155 povídek a 25 autobiografických textů. Jeho příběhy mají skvělou kompozici a přísnou soudržnost psychologických, sociologických a vypravěčských prvků.

Kriminální příběhy z praxe soukromé detektivní kanceláře, která řeší případy, jež se většinou vymykají z pravomoci policie.

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětový ohlas. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru. V Maigretově gangsterské partii se komisař potýká nejen s horlivým inspektorem Lognonem a jeho churavou chotí, ale především s triem amerických gangsterů, kteří si v Paříži počínají jako v ulicích Chicaga. V příběhu Maigret a bláznivá stařenka pak stojí před případem vraždy staré paní, jež se mu pár dní předtím svěřila s podezřením, že je někým sledována. Motiv tohoto činu mu zůstává dlouho utajen…

V příběhu Maigret se svěřuje se komisař přizná přátelům k případu z dávné minulosti, který mu nedá spát, protože v něm neuspěl. Všechno vypadalo tak jednoznačně: žena Adriena Josseta je nalezena mrtvá, její muž měl milenku a teď je na útěku s manželčinými penězi. Pak si však vše rozmyslí a vylíčí Maigretovi pravdu. Je nevinen, ale vše hovoří proti němu a komisař mu nedokáže pomoci. Po mnoha letech se objeví dopis a v něm příběh člověka, který se chlubí, že se mu podařilo přelstít i Maigreta. Příběh Maigret na dovolené nás zavádí do malého francouzského letoviska. Komisař si od zdejšího pobytu slibuje především odpočinek, ale brzy se ukáže, že kde je Maigret, tam je i zločin, a tak Simenonův hrdina najednou stane tváří v tvář snad nejtragičtějšímu případu své kariéry. Vše začalo podivným vzkazem, který nalezl komisař v kapse poté, co se vrátil z nemocnice, kde museli narychlo hospitalizovat paní Maigretovou: Pro smilování boží požádejte o návštěvu u pacientky na čísle 15. Než stihne komisař přání vyhovět, dívka z patnáctky umírá.

Maigret a záletný pan Charles (Maigret et Monsieur Charles): V příběhu o záletníkovi se na komisaře Maigreta obrátí manželka zámožného pařížského notáře, jíž dělá starost manželovo zmizení. Sabin-Levesque, lidmi nevalné pověsti přezdívaný pan Charles, míval ve zvyku vždy na pár dní zmizet s nějakou animírkou. Ale tentokrát jeho nepřítomnost svědčí o čemsi daleko horším a fatálnějším, než je chvilková nevěra... Maigret a záhadný samotář (Maigret et l'homme tout seul): Také druhá detektivka se odehrává v Paříži. V opuštěném domě, nacházejícím se nedaleko slavné tržnice les Halles, bylo nalezeno tělo zastřeleného bezdomovce. Kdo mohl mít zájem na smrti nemajetného muže, který se s nikým nestýkal a jenž se živil pouze příležitostnou prací? Klíč k odhalení této záhady leží zřejmě v mužově minulosti, ale než se komisař Maigret dopátrá rozuzlení, musí nejen vyvinout velké úsilí, ale prožít si i okamžiky beznaděje.

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětový ohlas. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru.

Dva příběhy pařížského detektiva s názvem Obavy komisaře Maigreta a S úctou Picpus.

Kniha obsahuje detektivní příběhy komisaře Maigreta: Zločin na lodi Prozřetelnost (Le Charretier de la Providence, 1931) Hospůdka na břehu Seiny (La guinguette à deux sous, 1932) Komisař Maigret ve Flandrech (Chez les Flamands, 1932)

Dva detektivní příběhy, v nichž oblíbený komisař Maigret odhaluje pachatele tří vražd. První příběh je typickým románem o vyšetřování vraždy staré ženy a její vnučky a krádeže většího množství peněz. Přestože vše ukazuje na viníky z nejbližšího okolí obětí, nedá se komisař zmást. Druhý příběh je zajímavý tím, že vraždu lékařovy ženy vyšetřuje komisařův zástupce, protože Maigret je na dovolené. Případu se účastní pouze sledováním tisku, občasnou poznámkou ke svému podřízenému nebo vhodně zvoleným dotazem. V pozadí zločinu je tentokrát žárlivost....

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětovou slávu. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru. Dostaveníčko u rybářů pojednává o zločinu spáchaném na rybářské lodi – Maigret musí vyřešit násilnou smrt jejího kapitána, muže dvojího života, do níž jsou zapleteni jak členové posádky, tak záhadná osudová žena. Příběh pod názvem Maigret má strach nás přivádí do intrikářského prostředí malého francouzského města – navenek poklidného, uvnitř však rozděleného do dvou nesmiřitelných táborů –, v němž dojde k sérii až příliš podobných vražd.

Félicie ist jung, naseweis und störrisch, und sie ist die Einzige, die Maigret die entscheidenden Hinweise geben kann, um den Mord an ihrem Dienstherrn Jules Lapin aufzuklären. Der pensionierte Buchhalter wurde am helllichten Tag in seinem Schlafzimmer ermordet. Ein einzelnes Glas steht noch auf dem Tisch in der Gartenlaube. Maigret ahnt, dass da noch ein zweites gewesen sein muss, aber Félicie ist kein einziges wahres Wort zu entlocken. Maigrets 25. Fall spielt in einer Kleingartensiedlung in der Nähe von Paris.

Tři detektivky, v nichž se nesetkáváme s autorovým známým detektivem, nýbrž s jeho spolupracovníky. V prvém případě pařížský tulák je svědkem zločinu, přičemž starost o zajištěné stáří ho přivádí na myšlenku, aby obelstil jak policii, tak i pachatele zločinu. Ve druhém případě zemře klidný pařížský rentiér a teprve starost o pohřeb uvede do pohybu jeho životní příběh plný záhad, proměn a zvratů. Třetí případ se odehrává ve francouzském provinčním přístavu a líčí člověka, který pod vlivem monotónnosti života se dopouští série vražd. Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: Pan Myška, Pohřeb pana Bouveta, Přízraky kloboučníkovy.

Další kriminální případy detektivní kanceláře O,kterou vede bývalý Maigretův spolupracovník inspektor Torrence se svými pomocníky-zrzavým fotografem Emilem,bývalým kapsářem Barbetem a pohlednou sekretářkou Bertou.

V prvním příběhu se Maigret pouští do případu loupežného přepadení za bílého dne, k němuž došlo na jedné z nejrušnějších pařížských ulic. Zároveň tak trochu „na zapřenou“ řeší ještě vraždu nenápadného lupiče se zvláštními, nenásilnými metodami. Věc však nabere jiný směr, když se ukáže, že ve hře jsou vysoce postavené osoby… Druhá novela nás zavádí na Montmartre. Známý pařížský vrch, proslavený pestrou společností umělců a bohémů, totiž obývají i „podnikatelé“, jejichž zájem o starožitnosti je více než podezřelý. Kromě Maigretových pátracích schopností tu tentokrát hraje hlavní roli i figurka zhrzeného policejního informátora.

Komisař Maigret má jen pár let do důchodu, ale není mu příliš do zpěvu. Novoty v Justičním paláci ho netěší, a tak jen s nechutí stahuje smyčku kolem pachatelů loupežného přepadení. Náladu mu vylepšuje, že tak trochu „na zapřenou“ řeší i jiný problém: vraždu recidivisty, nenápadného lupiče-kliďase s osobitými metodami. Jenomže se ukáže, že ve hře jsou vysoce postavené osoby… Druhá novela nás zavádí na Montmartre, proslavený umělci a bohémy. Avšak žijí zde i „podnikatelé“, jejichž zájem o starožitnosti je více než podezřelý. Kromě Maigretových pátracích schopností tu tentokrát hraje hlavní roli i figurka zhrzeného policejního informátora.

Souborné vydání dvou detektivních románů (Inspektor Kostra – Je tu Felicie) a pěti povídek – série Exotické povídky.

Maigret se mýlí Nikdy není veselé, je-li zavražděna mladá půvabná žena. Tentokrát to ale vypadá, že si její smrt opravdu nikdo nepřál. Ale kupodivu se také zdá, že nikdo v okolí nestojí o to, aby vrah byl odhalen. I motiv je nejasný: žárlivost, peníze, uražená ješitnost - či co vlastně? Před Maigretem je mnoho možností, a přesto se dlouho vyhýbá setkání s jedním z hlavních podezřelých, možná proto, že jej považuje za intelektem sobě rovného. Naštěstí je vynikajícím znalcem lidských duší a právě psychologie ho dovede ke zdárnému odhalení pachatele.

Na prudkém panamském slunci provádí známý francouzský romanciér G. Simenon zajímavý románový experiment: vylákán a bez prostředků ocitá se v Panamě pařížský inženýr se svou mladou chotí. Co podniknou? Kdo z nich překoná v sobě svou civilisačnost, kdo z obou potřebuje více těch oporspolečnosti, jimiž chráněn vyrostl, a kdo dovede zvítězit mezi tou pochybnou sebrankou bývalých galejníků a dnes zbohatlých obchodníků, kdo klesne ke dnu jako kámen a utone v tom stínu chatrčí černošské čtvrti?

Dva detektivní romány, v nichž komisař Maigret řeší záhadné vraždy s pomocí anglického inspektora i paní Maigretové. První detektivka začíná zabitím pařížského barmana, pocházejícího z ostrova Porquerolles na jihu Francie, kam se sbíhají všechny nitky vyšetřování. V druhém příběhu se v domácím kotli uměleckého knihaře najdou dva zuby dospělého muže a komisař Maigret pátrá po totožnosti oběti i vraha.

Komisař Maigret má vyřídit nějaké papírování v Bordeaux, tak si chce cestu spojit s dovolenou u přítele poblíž Bergeracu. Už cestou vlakem se ale dostane do prekérní situace a následně tak trochu na vlastní pěst pátrá po vrahovi žen. Díky svému bystrému mozku a za pomoci paní Maigretové, která za něj zjišťuje některé záležitosti, rozkrývá mnohem složitější spletenec, sahající až do Alžíru.

V detektivním, psychologicky laděném románě, dokončeném v r. 1969, umožňuje kazetový magnetofon ubodaného studenta, vášnivého lovce zvuku, analyzovat zvyky a záliby oběti a seznámit s prostředím vraždy na pařížském předměstí. Mistrný, psychologicky promyšlený postup komisaře Maigretapřivádí na stopu vraha a posléze ho donutí, aby se v raskolnikovsky laděné zpovědi doznal k dvěma vraždám.

Jedna z populárních „maigretovek“ neobyčejně plodného autora, který je v žánru detektivních a kriminálních románů v současné době jednou z předních veličin. Komisař Maigret, společná postava 62 detektivek, je detektivem intuitivní metody, detektivem, který se umí vciťovat do života lidí svých případů a umí proto i předvídat. V tomto detektivním příběhu hledá a úspěšně nalézá pachatele vraždy, kterou předpověděla záhadná zpráva na otisku pijáku v jedné pařížské kavárně.

Osamělá vila u Versailles, obklopená listopadovou přírodní scenérií, to je místo a čas a také dokreslující rámec psychologického kriminálního románu (dokončeného v r. 1969). Uprostřed čtyřčlenné měšťanské rodiny, v níž serozpadla všechna citová pouta a v níž všichni členové žijí osaměle, pohybuje se mladá a veselá služebná, původem Španělka, a ta se stane osudnou příčinou rodinného dramatu, vrcholícího zločinem.

Seventeen stories feature Simenon's dauntless detective as he works on some baffling cases both from his base--Paris police headquarters on the Quai des Ortevres--and throughout the provinces.

Dva detektivní případy oblíbeného komisaře Maigreta. Maigret v New Yorku: komisař je přemluven k plavbě do Ameriky studentem, který má obavy o život svého otce. Na newyorské půdě se případ nečekaně zkomplikuje a Maigret musí zapátrat s obvyklou důkladností v minulosti svého klienta, aby dospěl k řešení. Maigret a smrt záletníka: vyšetřování smrti velkoobchodníka s vínem stojí komisaře velké úsilí, protože bojuje s chřipkou, jeho intuici to však neoslabilo. Setkání s komisařem Maigretem, jenž i do New Yorku vnese něco z pařížské atmosféry, bude příjemné a milé všem jeho příznivcům.

Il commissario Maigret deve risolvere il mistero dell'omicidio di un ricco australiano. William Brown, trovato accoltellato nel suo giardino ad Antibes, lavorava per il servizio segreto francese, viveva con due donne e aveva legami con un locale poco raccomandabile a Cannes, la Liberty Bar. Il clima mite del Mediterraneo induce Maigret a una rilassata atmosfera vacanziera. Tuttavia, quando vede una foto della vittima, il suo interesse per il caso si risveglia: l'uomo assomiglia incredibilmente a lui. Il diciassettesimo caso di Maigret si svolge tra Antibes e Cannes sulla Costa Azzurra.

Che cosa ci farà mai in un paesino della Vandea che a metà gennaio sembra fatto di acqua e di fango, quell'essere livido e odioso che tutti al Quai des Orfèvres hanno sempre chiamato l'ispettore Cadavre? La questione intriga il commissario Maigret, arrivato lì in veste privata per dare una mano al cognato di un giudice che rischia l'imputazione di omicidio.

Le commissaire est veuf temporaire. Après le service, il s'ennuie et profite de l'absence de sa femme pour aller au cinéma et déguster des moules. Alors qu'il s'apprête à se coucher, le téléphone sonne : Janvier a été blessé par balle. Maigret s'installe dans la pension que son inspecteur surveillait. Aucun des locataires ne semble capable d'un tel acte, mais Maigret commence à enquêter sur l'entourage de la joyeuse mais étrange propriétaire de la pension, Mademoiselle Clément. Le 37e cas de Maigret se déroule dans le 5e arrondissement de Paris.

The Penguin Crime and Espionage series offers a curated collection of thrilling narratives that delve into the world of crime and espionage. Each installment features gripping plots, complex characters, and intricate twists that keep readers on the edge of their seats. This series aims to showcase both classic and contemporary works, appealing to fans of suspense and intrigue. With a focus on storytelling that captures the essence of mystery and danger, it promises to be a must-read for enthusiasts of the genre.

V románě Kdo jinému jámu kopá zpracoval Simenon údajně skutečnou událost, která svými kořeny sahá do počátku století, ale její soudní dohra a skandál „causy Ferchaux“ ve Francii spadají do let třicátých.Nepopsal vzestup firmy bratří Ferchauxových. Zaujal ho až jejich napohled nesmyslný pád a konec celé historie, daný mimo jiné i společenským rozdílem obou bratří: starší prožil vlastně větší část života v africkém pralese, kdežto mladší vedl obchody v Paříži a jeho život nabyl společenského lesku milionáře. Sleduje ve svém románě toho staršího, muže z buše, bezohledného, dravého. První „obraz“ se odehrává v Normandii, kde starší Ferchaux po vypuknutí aféry hrozí, útočí a snaží se kompromitovat veřejné činitele. Není ochoten ke kompromisu, který by aféru uhladil. A tak se stane nepřítelem číslo jedna a je na něj vydán zatykač. Prchá do Jižní Ameriky, kde se s ním setkáváme v obraze číslo dvě. Zde jde již o nemocného starce. Svou při nevyhrál, ale bojuje dál. Aby nebyl sám, vzal s sebou z Francie jako tajemníka chorobně ctižádostivého slabocha, toužícího po bohatství a snadném životě. Stejně dravého, jako byl kdysi sám.Simenon nepostupuje tak, aby vytvářel napětí dějové, ale sugestivním, přestože statickým způsobem je stejně vytváří. Kniha Kdo jinému jámu kopá patří mezi nejlepší Simenonovy psychologické romány bez detektiva.

Set in the in the atmospheric and squalid streets of Paris, Maigret sets out to prove the innocence of a man condemned to death for a brutal murder. In another one of Maigret's unconventional and audacious plans, he arranges the escape of the condemned man in an attempt to prove his theory. The presumed murderer goes on the run across Paris and its suburbs, dropping misleading clues along the way and leading Maigret into the labyrinthine twists of the mystery. Maigret is in for more than he bargained for, as he encounters rich American expatriates, dangerous foreigners and their hidden motives.

Dites donc, Maigret. Un bout de phrase dont le commissaire se souviendrait plus tard, mais qui, sur le moment, ne l'avait pas frappé. Tout était familier : le décor, les visages, et même les gestes des personnages, si familier qu'on n'y prêtait plus attention. Cela se passait rue Popincourt, à quelques centaines de mètres du boulevard Richard-Lenoir, chez les Pardon, où les Maigret avaient l'habitude, depuis plusieurs années, de dîner une fois par mois. Et, une fois par mois, le docteur et sa femme venaient dîner chez le commissaire.

Commissaris Maigret volgt het spoor van een moordenaar via Nice naar Genève en weer terug naar Parijs.

'The new crime and espionage series from Penguin Classics makes for a mouth-watering prospect' Daily Telegraph A baffling case. A mysterious inheritance. It starts when a man's arm is fished out of Paris's Canal Saint-Martin. Then the rest of the body is retrieved - apart from the head. Inspector Maigret is determined to unearth the truth behind this disturbing murder. When he meets the strangely taciturn owner of a shabby local bistro, Madame Calas, who says her husband is away, the pieces start to fall into place. But, as the dogged, laconic detective discovers, nothing in this tangled case is as it seems.

In quale momento della giornata avevano potuto infilargli quel foglietto in tasca, nella tasca sinistra della giacca? Era un foglietto qualunque, di carta lucida a quadretti, probabilmente una pagina strappata da un blocchetto. Le parole erano scritte a matita, e la scrittura, regolare, gli sembrava femminile. «Per pietà, chieda di vedere la malata del 15». Niente firma. Solo quelle parole. Dunque: la cartolina della moglie se l’era infilata nella tasca sinistra. Era già lì, il foglietto? Possibilissimo, perché non aveva spinto la mano fino in fondo. Ma dopo, quando aveva imbucato la cartolina nella cassetta delle lettere di fronte al mercato? Due paroline, soprattutto, lo irritavano: «per pietà». Perché «per pietà»? Se qualcuno voleva parlargli, poteva dirlo, semplicemente. Non era mica il papa, lui. Chiunque era libero di rivolgergli la parola.

Une jeune fille est trouvée morte, place Vintimille. Qui est-elle ? Pourquoi a-t-elle été assassinée ? Qui est son assassin ? Beaucoup de questions auxquelles devra répondre le cél.

Why are Emile and Marguerite Bouin still married? They cannot stand each other. This is evident from the moment we meet them, isolated and wordless before a beautiful fire. Their only correspondence is an occasional invective jotted on a scrap of paper--this discreetly flicked across the room to the recipient's lap. A bizarre situation to be sure, but ideal for Simenon. Taking marriage born of a desperate need for companionship and following it to its devastation eight years later, Simenon patiently makes hate almost as alluring as love.

Der biedere Handlungsreisende Gallet hat ein Geheimleben geführt. Doch als er in einem Provinzhotel ermordet wird und Kommissar Maigret eingreifen muss, tun sich weit tiefere Abgründe auf. Über eine rotblonde Erpresserin und französische Monarchistenkreise führt die Spur zu einer verlassenen Braut in Saigon und in ein einsames Dorfschloss.§'

«Una notte... Saranno state più o meno le tre... Camminavamo in rue... No, il nome della via neanche glielo dico... Una strada qualsiasi. Da lontano vediamo una porta che si apre... C’era una macchina accostata al marciapiede... Un tizio esce spingendone un altro... Anzi no, non è che lo spinga... Immagini uno che si porta a spasso un manichino e vuole farlo camminare come se fosse un vecchio amico!... Lo ficca in macchina, si siede al volante... Il mio socio mi lancia un’occhiata e siamo già sul paraurti posteriore... Non per niente allora mi chiamavano il Gatto!... Giriamo per un sacco di strade... Il tizio che guida ha l’aria di cercare qualcosa, di essersi sbagliato... Alla fine arriva al canale Saint-Martin, e allora capiamo cosa cerca... Ha indovinato anche lei, eh?... Il tempo di aprire e richiudere la portiera, e il corpo era già a mollo...»

Quand on avait quitte Paris, vers trois heures, la foule s agitait encore dans un frileux soleil d arriere-saison. Puis, vers Mantes, les lampes du compartiment s etaient allumees. Des Evreux, tout etait noir dehors. Et maintenant, a travers les vitres ou ruisselaient des gouttes de buee, on voyait un epais brouillard qui feutrait d un halo les lumieres de la voie. Bien cale dans son coin, la nuque sur le rebord de la banquette, Maigret, les yeux mi-clos, observait toujours, machinalement, les deux personnages, si differents l un de l autre, qu il avait devant lui. Le capitaine Joris dormait, la perruque de travers sur son fameux crane, le complet fripe. Et Julie, les deux mains sur son sac en imitation de crocodile, fixait un point quelconque de l espace, en essayant de garder, malgre sa fatigue, une attitude reflechie. Joris ! Julie !"

– Qui est-ce ?...– Je ne sais pas ! C’est la première fois qu’il vient, dit Adèle en exhalant la fumée de sa cigarette.Et elle décroisa paresseusement les jambes, tapota ses cheveux sur les tempes, plongea le regard dans un des miroirs tapissant la salle pour s’assurer que son maquillage n’était pas défait.Elle était assise sur une banquette de velours grenat, en face d’une table supportant trois verres de porto. Elle avait un jeune homme à sa gauche, un jeune homme à droite.– Vous permettez, mes petits ?...Elle leur adressa un sourire gentil, confidentiel, se leva et, balançant les hanches, traversa la salle pour s’approcher de la table du nouvel arrivant.Les quatre musiciens du jour, sur un signe du patron, ajoutaient leur voix à celle des instruments. Un seul couple dansait : une femme attachée à la maison et le danseur professionnel.

«Guardi...» mormorò Duclos indicando il paesaggio intorno a loro, il paesino pulitissimo dove tutto era in ordine come nella credenza di una brava massaia, il porto troppo piccolo per riuscire a turbare quell’atmosfera tranquilla e le facce serene della gente con i grossi zoccoli gialli infilati ai piedi. E continuò: «Qui tutti si guadagnano da vivere... Tutti sono felici, o quasi... E, quel che è più importante, tutti controllano i propri istinti, perché questa è la regola, è un dovere se si vuole vivere in una collettività... Pijpekamp può confermarle che i furti sono rarissimi... È vero che, se uno ruba due libbre di pane, non se la cava con meno di qualche settimana di prigione... Nota qualcosa che non va?... Qui non ci sono vagabondi!... Non ci sono mendicanti... È l’ordine istituzionalizzato...».