Tomáš Kubíček Knihy

Jádrem vědecké monografie je povídková sbírka Jana Čepa Dvojí domov. Analýzy jednotlivých povídek se pak paprskovitě vydávají ke kontextu dvacátých a třicátých let dvacátého století a k celku Čepovy tvorby. Kubíček prostřednictvím textové analýzy poukazuje na souvislost poetiky a estetiky díla Jana Čepa s pojmy jako moderní literatura, realismus, ruralismus, tradicionalismus, katolické ghetto a literární život první republiky. Součástí knihy je kompletní bibliografie díla Jana Čepa i sekundární literatury, která se stává základem studia proměn recepce Čepovy tvorby.

Obsahuje 8 kapitol: 1. Od počátku do konce husitství 2. Literatura období renesance 3. Baroko v literatuře 4. Doba osvícenství a národního obrození 5. Literatura v letech 1860-1900 6. Katolická literatura od konce 19. století do roku 1939 7. Literatura první poloviny 20. století 8. Literatura v období 1945-2000

Kniha přibližuje dějiny českého literárněvědného strukturalismu z perspektivy významu badatelské osobnosti Felixe Vodičky (1909–1974). Její ohnisko však není věnováno pouze Vodičkovi, ale podrobně dokumentuje vývoj české strukturální myšlenky od dvacátých let 20. století až do začátku let sedmdesátých. Osvětluje kořeny českého strukturalismu a přináší rovněž srovnání základních rozdílů v přístupu strukturalismu francouzského a českého. Nejedná se však o práci pouze historickou; svými analýzami a promýšlením některých klíčových otázek Pražské školy ukazuje tato publikace na možné podoby aktuálního zapojení strukturalistických návrhů do literární teorie a na roli, kterou v současném myšlení o literatuře mohou hrát. Ve svém oboru představuje kniha první takto rozsáhlou a podrobnou publikaci věnovanou aktuálnímu dědictví českého literárněvědného strukturalismu.

Monografie Řád tvaru na základě analýzy čtveřice periodik, jejichž prostřednictvím vstupovala katolická inteligence v období první Československé republiky do nejenom uměleckých debat, zachycuje vývoj vztahu tradicionalisticky zaměřených autorů k dobové společnosti. Ve středu zájmu se přitom neocitají pouze estetické či společensko-politické debaty, ale také způsob, jak se autoři uvedených časopisů vyrovnávali s dobovým modernistickým akcentem na umění jako specifický noetický nástroj, který na sebe v situaci po první světové válce bere závazek nového hodnotového ukotvení člověka. Průvodci na této cestě se stali Jaroslav Durych a Bedřich Fučík. Jejich myšlení o literatuře a jejich proměna ve sledovaném období pak pomáhají tematizovat i rozdíly či napětí uvnitř tohoto autorského okruhu. Kniha je rovněž motivována otázkou strukturalistické analýzy: Do jaké míry je možné studiem jedinečného fenoménu, tj. tradicionalistických časopisů, rozpoznat celek, jehož jsou součástí a k němuž odkazují?

Katalog ke stejnojmenné výstavě, uspořádané Moravskou zemskou knihovnou, představuje česká a zahraniční vydání Kunderových knih, jakož i jejich českou i zahraniční recepci.

Ministerstvo kultury České republiky ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou v Brně a s kurátorkou Kateřinou Tučkovou připravilo výstavu Česká literatura v překladu 1998–2016. Jak napovídá název, výstava je věnována knižním překladům české literatury, které vyšly v daném období v zahraničí – s ministerskou podporou.

Modernismus, ať už chápaný v jakékoliv periodizaci (dlouhé či kratší), nepochybně přinesl radikální proměnu obrazu světa, a to ve velmi rozdílných oborech lidské činnosti od výtvarného umění, architektury, přes literaturu, filozofii, lingvistiku až po eschatologické a futuristické vize v myšlenkách politiků a ideologů. Specifickým problémem jsou pak dramatické střety mezi individuálními intencemi jednotlivců a intencí kolektivní, představovanou skupinami sdílejícími stejnou víru. Analyzovat ustavování a proměnu paradigmat, nově vznikající slovníky, metafory a rétorické akty, které utvářely různé varianty modernistických vizí a představ, bylo cílem konference Slovníky modernistů a paradigmata moderny, která se uskutečnila v Moravské zemské knihovně v Brně ve dnech 19. a 20. září 2018. Stejnojmenná publikace přináší studie, které se zrodily z příspěvků i diskusí, jež na ní zazněly (autoři: Kenichi Abe, Dominik Bálan, Michal Bauer, Petr Bubeníček, Veronika Černíková, Martin Dvořák, Erik Gilk, Peter Chvojka, Vera Kaplická Yakimova, Tomáš Kubíček, Marie Langerová, Vladimír Papoušek, Ondřej Pešek, Vanda Pickett, Ondřej Selner, David Skalický, Jan Staněk, Eva Štědroňová, Martin Tichý).

Publikace Česká literatura v německých překladech (1989–2020) vychází jako čtvrtý svazek ediční řady Česká literatura v překladech. Obsahuje odbornou studii Kdo už zná Česko? Pohled na třicet let české literatury v německojazyčných překladech (1989–2019) německé bohemistky Anne Hultsch a bibliografický soupis knih vydaných v němčině v letech 1989–2020.

Publikace obsahuje nejen kompletní bibliografii české literatury vydané v překladech v uvedených letech, ale i rozsáhlou studii, jejíž autorkou je polská bohemistka Joanna Gosxzynska. Záběr zde publikované studie je přitom široký: nabízí ucelený pohled na systematickou práci řady polských nakladatelů, odráží se v ní jak značná zásluha polských překladatelů na péči o českou literaturu, tak i setrvalý zájem polských čtenářů. Všeobecný přehled o české situaci v Polsku je doplněn detailními vhledy do některých epizod této zprostředkovatelské práce. Ty uvádějí čtenáře do historie recepce české literatury přesahující milník roku 1989 - například peripetie s domestifikací překladu Haškova Švejka či geneze čtenářského úspěchu Bohumila Hrabala v polské kultuře. Sama bibliografie, čítající více než 900 položek, pak odráží vývoj zájmu o české autory. Tato publikace se tak stává přínosným dokumentem, který dokládá postavení české literatury i její žánrové zastoupení.

Publikace obsahuje původní odbornou studii Čeští spisovatelé ve francouzských překladech z let 1989-2020: Zvadlá mučenka? známého francouzského bohemisty Xaviera Galmiche a bibliografický soupis překladů české literatury vydané v letech 1989-2020. Studie nabízí náhled na způsob, jakým se sledované období historicky zapsalo do tradiční recepce české literatury ve frankofonním světě a jak se proměňovala francouzská tradiční kontinuita dokumentárního a zpolitizovaného pohledu na zemi vystavenou politickým zvratům. Odhaluje trvající zájem o překlady děl Karla Čapka, Jaroslava Haška, Václava Havla, Bohumila Hrabala a Milana Kundery a nelehké pronikání nové generace českých spisovatelů na francouzský čtenářský trh. Bibliografii, která čítá přes 2 200 položek, doplňují rejstříky a analytické grafy a tabulky.