Marie Ndiaye Poradie kníh (chronologicky)

Elle entendait la voix égale et limpide du garçon, ni lion ni souffle n’en altérait la placide assurance. Il semblait, lui, aussi, ce Denis, pareil aux petites feuilles du lilas, se consumer sans brûler. Il s’écarta brusquement, tournant le dos au père, puis il prit la main de la fille dans un geste d’une telle tendresse qu’elle s’en trouva presque déconcertée. Ils revinrent vers l’hôtel, leurs pas unis, sans un coup d’œil derrière eux. Il ne veut pas nous reconnaître, il ne veut pas de nous le pauvre homme, nous sommes libres ! chuchota le garçon avec joie. Il sembla à la fille qu’une joie de même nature exactement la grisait en toute lucidité. Libres, enfin libres ! répétait Denis en riant. "

The narrative centers on a talented chef who rises from poverty to culinary fame while maintaining emotional distance from her personal life. As she excels in the kitchen, her secretive nature complicates her relationship with her daughter, whom she leaves in her family's care to pursue her dreams. The story unfolds through the eyes of her former assistant and unrequited lover, providing a unique perspective on ambition, sacrifice, and the complexities of motherhood. Marie NDiaye's work explores the intersection of passion and personal sacrifice in the pursuit of excellence.

"Hilda" ist das erste Bühnenwerk der französischen Autorin Marie NDiaye, die 2009 mit dem Goncourt für "Drei starke Frauen" ausgezeichnet wurde. Das Stück entstand 1999 als Auftragswerk für Radio France.

An investigation into culinary genius, freedom and identity.

Čím je román Pomsta mi patrí? Zložitým príbehom úkladnej vraždy alebo nečakaným stretnutím s hrozbou z minulosti, ktorú prinesie advokátkin klient? Viac ako pokusom o hľadanie pravdy v románe nájdeme jej postupné rozkladanie. Pomsta mi patrí je najnovšia kniha oceňovanej francúzskej autorky Marie NDiaye. Slovenskí čitatelia ju mohli spoznať cez román Ladivine, ktorý bol nominovaný na Bookerovu cenu a vo vydavateľstve august august vyšiel v roku 2021.

Eine Frau aus bescheidenen Verhältnissen eröffnet ein Restaurant in Bordeaux und wird mit einem Stern ausgezeichnet. Welche Künste hat sie in der Küche gelernt und neu interpretiert? Wie wurde sie zur berühmten Chefköchin? Im neuen Roman von Marie NDiaye werden solche Fragen aufgeworfen und zugleich zurückgewiesen. NDiaye nimmt den Leser mit auf eine biographische Erkundungsreise, die durch ihre Sprache, rhythmischen Satzgebilde und die Verzögerung im Erzählablauf zu einem Erlebnis wird. Der Erzähler, ein langjähriger Mitarbeiter der Chefin, berichtet von ihrem Leben – ihrem Charakter, ihren Lieben, ihrer Ausbildung und der Kunst der Kochkomposition. Dabei greift er potentielle Fragen und Erwartungen der Leser auf, beantwortet sie und lässt sie ins Leere laufen: Sie bleiben unbeantwortet. NDiayes Kunst schafft eine neuartige Form der Antibiographie, die zeigt, dass Wahrheit nur dann erreicht wird, wenn Geheimnisse nicht ausgeplaudert, sondern Satz für Satz verheimlicht werden. Diese Biographie als Geheimnis hinter der Biographie macht die herausragende Leistung des Romans aus.

Eine Frau aus bescheidenen Verhältnissen eröffnet ein Restaurant in Bordeaux und wird mit einem Stern ausgezeichnet. Welche Künste hat sie in der Küche gelernt und neu interpretiert? Wie wurde sie zur berühmten Chefköchin? Im neuen Roman von Marie NDiaye werden solche Fragen aufgeworfen und zugleich zurückgewiesen. NDiaye nimmt den Leser mit auf eine biographische Erkundungsreise, die durch ihre Sprache, rhythmischen Satzstrukturen und die vielschichtigen Bedeutungen zu einem Erlebnis wird. Der Erzähler, ein langjähriger Mitarbeiter der Chefin, der in (vergeblicher) Liebe zu ihr verbunden ist, berichtet von ihrem Leben – ihrem Charakter, ihren Beziehungen, ihrer Ausbildung und der Kunst der Kochkomposition. Dabei greift er die Erwartungen der Leser auf, beantwortet sie und lässt sie gleichzeitig ins Leere laufen, sodass sie unbeantwortet bleiben. NDiaye schafft eine neuartige Form der Antibiographie, die zeigt, dass Wahrheit nur dann erreicht wird, wenn Geheimnisse nicht ausgeplaudert, sondern Satz für Satz verborgen bleiben. Diese Biographie als Geheimnis hinter der Biographie ist das herausragende Merkmal des Romans.

Znepokojujúci a delikátne vystavaný román Ladivine je rovnako ako predchádzajúce, Goncourtovou cenou ocenené dielo francúzskej autorky Marie NDiaye, Tri mocné ženy, o ženách a ich vnútornom boji. Jedna z nich ako mladé dievča poprie svoj pôvod a zmení svoju identitu, aby sa vyhla nedôstojnému prijatiu v spoločnosti, ktoré od detstva sledovala na svojej matke. Marie NDiaye na psychologicky prepracovanom príbehu pozoruje, ako tento osudný krok zasiahne nielen ju, ale zároveň ďalšie dve generácie žien v rodine. Z nečakaných perspektív skúma silu rodinného puta, pocity viny a možnosti zvrátiť dôsledky individuálneho rozhodnutia na svojich blízkych. Marie NDiaye je francúzska dramatička a spisovateľka. Narodila sa v roku 1967 francúzskej matke a senegalskému otcovi a s mamou vyrástla na predmestí Paríža. Je autorkou niekoľkých románov divadelných hier. Začala písať ako dvanásťročná a jej prvý román vyšiel, keď mala sedemnásť. So svojou hrou Otec musí jesť (Papa doit manger) sa stala po dvadsiatich rokoch prvou ženskou autorkou uvedenou v repertoári Comédie - Française. Goncourtovu cenu získala za román Tri mocné ženy (Trois femmes puissantes). V roku 2009 sa s rodinou rozhodla opustiť Francúzsko a usadila sa v Berlíne. Román Ladivine (Ladivine) bol nominovaný na Bookerovu cenu a ďalšie medzinárodné ocenenia.

Set in a small community, the narrative explores themes of otherness and social amnesia through a surreal lens. The story unfolds with absurd kindness, intricate bureaucracy, and peculiar customs, all while grappling with the unsettling presence of missing persons and ghostly apparitions. This haunting vision reflects the complexities of privilege and the human experience, crafted by a celebrated French novelist known for his thought-provoking storytelling.

Self Portrait in Green is the multi-prize winning, Marie NDiaye's brilliant subversion of the memoir. Obsessed by her encounters with the mysterious green women, and haunted by the Garonne River, a nameless narrator seeks them out in La Roele, Paris, Marseille, and Ouagadougou.

Úspěšná advokátka Norah nachází dostatek sil, aby se postavila původci rodinného neštěstí a tak dokázala, že ženská hrdost se nedá snadno pokořit. Bývalý středoškolský profesor Rudy žije v nešťastném vztahu s manželkou Fantou, s níž musel před lety prchnout z její vlasti, čímž ji připravil o možnost pokračovat v úspěšné kariéře. Mladá a bezdětná vdova Khady je zavržena rodinou svého manžela a donucena vydat se na cestu do Francie. Jednotícím tématem knihy jsou otázky týkající se různosti lidí žijících v rozličných kulturách: Co všechno nás spojuje a co nás rozděluje? Jak pevně nás kořeny, zapuštěné přes půl zeměkoule, drží v jedné kultuře, ačkoliv jsme vyrostli a žijeme v kultuře odlišné? Je možné sám sebe i s kořeny vyrvat a bez úhony žít jinde a jinak? A bude tam o nás vůbec někdo stát?

Forty-year-old Norah leaves Paris, her family and her career as a lawyer to visit her father in Dakar. It is an uncomfortable reunion - she is asked to use her skills as a lawyer to get her brother out of prison - and ultimately the trip endangers her marriage and her relationship with her own daughter, and drives her to the very edge of madness. Fanta, on the other hand, leaves Dakar to follow her husband Rudy to rural France. And it is through Rudy's bitter and guilt-ridden perspective that we see Fanta stagnate with boredom in this alien, narrow environment. Khady is forced into exile from Senegal because of poverty, because her husband is dead, because she is lonely and in despair. With other illegal immigrants, she embarks on a journey which takes her nowhere, but from which she will never return.

Nadia, la narratrice, est institutrice à Bordeaux dans la même école que son mari, Ange. Ils vivent leur profession comme un apostolat et en tirent une authentique félicité. Mais depuis quelque temps le couple est l'objet d'une vindicte générale, harcelante et inexplicable. Personne ne les regarde plus en face, personne n'accepte d'entendre le son de leurs voix, les enfants ont peur d'eux... Nadia tente de comprendre la nature du complot qui la broie, tandis qu'un brouillard épais ensevelit Bordeaux. Quelle faute a-t-elle commise, qui justifierait ses malheurs? Pourquoi son fils s'est-il éloigné d'elle? Ange est-il vraiment son allié dans l'épreuve? Et qui est ce voisin qui les accable de propos lénifiants, ce Noget qu'ils avaient toujours méprisé et qui s'impose peu à peu comme leur protecteur tout-puissant?

Madame Diss a deux belles-filles, France et Nancy. Madame Diss n'a pas fait la route jusqu'à la maison de son fils, perdue dans les maïs, pour le feu d'artifice du 14 Juillet, mais pour tenter de lui emprunter de l'argent. Le fils de madame Diss n'a aucune intention de sortir de la maison, aucune intention non plus de lui permettre d'y pénétrer. Seules France et Nancy ont le droit d'entrer et de sortir, quoique un nombre limité de fois. Car le fils de madame Diss, tapi dans la cuisine et veillant férocement sur les enfants, est à l'affût de la moindre faiblesse.

Dans Tous mes amis, un professeur tâche de comprendre pourquoi son ancienne élève a usé d'une telle volonté pour oublier l'enseignement qu'il lui a dispensé avec ardeur, et pour oublier, même, qu'il a été son professeur. La mort de Claude François raconte les retrouvailles de deux amies d'enfance, l'une restée d'une fidélité absolue à la mémoire du chanteur adoré, l'autre au souvenir de la beauté de son amie. Dans Les garçons, un jeune homme sans qualités particulières essaye malgré tout de se vendre à n'importe quelle femme de la ville qui voudra de lui, comme cela s'est déjà fait dans le voisinage. Une journée de Brulard est certainement la plus terrible journée dans la vie d'Eve Brulard, abandonnée sur les rives d'un lac enchanteur et poursuivie par des visions d'elle-même en jeune fille intransigeante. Révélation, ou comment une femme qui entreprend de se débarrasser de son fils au cerveau fêlé comprend à quel point il lui manquera.

La vie de Rosie Carpe commence à Brive-la-Gaillarde, entre son frère Lazare et ses deux parents Carpe qui sont encore, alors, dépourvus de toute espèce de fantaisie vénéneuse. Rosie conservera de Brive un souvenir confus et voilé de jaune, tandis que, pour son frère Lazare, le bonheur à Brive-la-Gaillarde gardera les couleurs d'un magnolia dont il est le seul à se rappeler la splendeur. Ensuite, à Anthony, Rosie Carpe est adulte. Elle met au monde Titi, travaille, et doucement chavire. Quand Rosie Carpe débarque en Guadeloupe, elle a perdu depuis longtemps la maîtrise de ce qu'elle fait. Et tout ce qui lui arrive, enfant ou désastres, concerne tout aussi bien quelqu'un qui n'est peut-être pas elle.

Fanny, das Kind einer Mesalliance, kehrt ins Dorf ihrer Kindheit zurück, doch ihre Familie erkennt sie nicht, will sie nicht haben. Das Mädchen versucht mit aberwitziger Hartnäckigkeit, doch noch angenommen zu werden. In zahlreichen komischen, grotesken Situationen, die von beklemmender Aktualität sind, wird Fanny zu einer tragikomischen Figur.

Fanny, achttien jaar, wil hartstochtelijk door haar ‘lieve familie’ geaccepteerd worden. Maar iets in haar uiterlijk, het gevolg van de verbintenis tussen haar moeder en een vreemde vader, stoot de familie af. Ze onderneemt een reis om tante Leda te gaan zoeken: die zou het altijd voor haar moeder opgenomen hebben in de familie. Tijdens die reis ontmoet ze veel mensen, die beschreven worden op een indringende wijze waardoor er niet veel meer overblijft van hun zogenaamde eerlijkheid. (tekst Biblion. JM)