Jakub Fojtík Knihy

Bitevní letoun Su-25 patří mezi doslova ikonické typy sovětské letecké konstrukční školy. Jde o nádherný příklad účelového designu, kdy většina parametrů byla plně podřízena jednoduchému zadání v podobě požadavků na maximální odolnost proti poškození, schopnost působit téměř z jakékoliv myslitelné plochy a nosnost velkého množství výzbroje. Klíčovou nebyla ani tak přístrojová přesnost umožňující navádět munici na vybrané cíle, byť i u ní došlo vlivem instalace laserového dálkoměru v přídi ke kvalitativnímu povýšení na novou úroveň, jako spíše schopnost přiblížit se k nepříteli na takovou vzdálenost, která by pro ostatní typy techniky byla až příliš nebezpečná, a která by umožnila zvýšit pravděpodobnost zásahu nepřítele. A ačkoliv se u Su-25 často udává, že jeho vývoj iniciovaly plány na vývoj konkurenčních amerických letounů A-9 a A-10, ve skutečnosti jde o výsledek v téže době probíhajících paralelních úvah různých expertů v SSSR, kteří shodně jako v USA došli k závěru, že na tehdy perspektivním bojišti existuje prostor pro těžce pancéřovaný podzvukový typ schopný likvidace nepřátelské pozemní techniky na krátkou vzdálenost. Kvalitativní rozvoj pozemních sil a protiletadlové ochrany vedly k situaci, kdy rostl průměrný počet zásahů nezbytný k vyřazení protivníkových pozemních uskupení z boje. Na tuto skutečnost konstruktéři reagovali vývojem letounů kategorie A-10 a Su-25.

Bitevní letoun A-10 je moderní legendou americké letecké konstrukce, podobně jako ruský Su-25. Jeho design je zaměřen na splnění specifických požadavků: vysoká obratnost na malých rychlostech, extrémní palebná síla, odolnost proti zásahům a jednoduchost výroby a údržby. Celý letoun je postaven kolem 30mm rotačního kanónu GAU-8/A, nejvýkonnější zbraně na letounu. Vynikající nosnost a dlouhá vytrvalost z něj činí unikátní typ, který odolal nejen nepřátelské palbě, ale i politickým tlakům. I přes počáteční skeptické názory a konkurenci s YA-9 se A-10 dostal do služby a přežil pokusy o vyřazení. Jeho provoz směřuje za rok 2030, přičemž flotila nedávno získala nová křídla. Americké letectvo uznává, že ani moderní letouny páté generace nemohou plně nahradit stroj určený k boji v blízkosti protivníka. A-10 prokázal svou ničivou schopnost během operací v Iráku, kde zlikvidoval téměř 1 000 tanků, což ukázalo technologickou dominanci USA. I přes nelichotivé přezdívky mezi piloty je A-10 nejefektivnějším prostředkem pro likvidaci nepřátelské techniky v inventáři USAF. Jeho význam se potvrdil i v dalších konfliktech, jako v Iráku a Afghánistánu. S rozpadáním bipolárního uspořádání světa se však zdá, že podobný letoun již nevznikne, a A-10 zůstane jediným zástupcem této kategorie. Vývoj konceptu přímé letecké podpory bude zajímavý, neboť existují situace, kdy je potřeba působit v blízkosti nepřítele.

Cobra, Apache, Hind, Mangusta a mnoho dalších. Bitevní vrtulníky jsou jedním z nejpodivuhodnějších příkladů technologického vývoje vojenské techniky ve druhé polovině 20. století. Od války v Alžírsku, přes Koreu, Vietnam a Afghánistán, až po současné konflikty v Sýrii a na Ukrajině – všude sehrály bitevní vrtulníky svou roli a ze všech těchto nasazení vzešly další převratné vývojové stupně a modifikace. Seznamte se nejen s historií, ale i s technikou, konstrukcí a výzbrojí těchto nebezpečných létajících strojů.

Víceúčelový letoun JAS-39 Gripen je výsledkem vývoje a výroby švédského leteckého průmyslu. Ten se již od předválečných let ubíral cestou maximální samostatnosti s důrazem na plnění specifických potřeb domácího letectva. Výsledkem vývojové linie proudových letounů je pak víceúčelový typ JAS-39 Gripen, který navazuje na předchozí modely Tunnan, Lansen, Draken a Viggen. Všechny švédské konstrukce byly v mnoha ohledech unikátní a v některých rysech nadčasové, což lze říci i o typu Gripen. JAS-39 Gripen se na trhu setkával s letouny F-16 a F-35, kterým podlehl ve většině porovnání. Důvodem toho nebyly nižší kvality, ale politická síla Spojených států a také ekonomické parametry, kdy po rozpadu bipolárního uspořádání světa došlo k výprodejům letounů F-16 z výzbroje několika evropských států a zákazníci mnohdy volili jejich pořízení namísto nákupu nového letounu. Gripen byl rovněž vždy omezen v oblasti kompatibility s dalšími prostředky NATO, což bylo jedním z dalších faktorů omezených prodejů. Snahu švédské vlády podpořit export lze vidět v pronájmu JAS-39C/D hned dvěma zemím, České Republice a Maďarsku. Gripen je tak jediný bojový letoun na světě, jehož dvě pětiny (a po přistoupení Brazílie k projektu jedna třetina) zákazníků jej získaly formou pronájmu. Bohužel, ani takto aktivní přístup korunovaný nabídkou Švédska na nedávný bezplatný převod stávajících letounů ČR v případě objednání nové generace JAS-39E/F k úspěchu nevedl. Gripen je totiž i přes všechny své modernizace v poslední verzi stroj čtvrté generace s některými vylepšenými schopnostmi a na nové typy letounů jako je F-35 technologicky dramaticky ztrácí. Ze stávajících zákazníků již Česká republika stanovila horizont pro vyřazení typu. Jeho další osud je proto spojen se Švédskem, Maďarskem, Brazílií a po určitou dobu i Jihoafrickou republikou a Thajskem. Nicméně víceúčelový letoun JAS-39 Gripen bude už navždy spojen i s historii našeho letectva díky své již téměř dvacetileté službě v našem letectvu. Publikace popisuje letoun od jeho vývoje až po současnost včetně jeho uživatelů.

Kniha se věnuje historii nasazení vrtulníků u našich bezpečnostních útvarů. Zapomenuty nezůstaly ani předválečné Četnické letecké hlídky vybavené pouze letouny. Hlavní důraz je ale kladen na rozvoj policejního letectví pro druhé světové válce. Autor výstižně mapuje vývoj jednotlivých útvarů, jejich rozmístění, skladbu plněných úkolů a samozřejmě i letecký park. Samostatné kapitoly patří jednotlivým typům vrtulníků, jejich speciálnímu vybavení a současnému dění kolem policejního letectva v ČR a SR. To vše doplňuje zcela unikátní seznam většiny imatrikulačních značek všech strojů bezpečnostního letectva, technická data letounů a vrtulníků, soupis osudu všech policejních helikoptér a více než dvě stě většinou dosud nepublikovaných fotografií. Neméně zajímavou je i detailní fotopříloha dnes sloužících typů BO 105, Bell 412 a EC-135.

Obsáhlá monografie se věnuje všem vyráběným verzím známého vrtulníku Mi-2. Nechybí ani podrobný technický popis konstrukce, interiérů a výzbroje. Ačkoli Mi-2 rozhodně nemůžeme zařadit mezi "magnety" leteckých výstav a muzeí, patří mezi nejúspěšnější vrtulníky na světě. Přes pět tisíc vyrobených strojů a více než čtyřicet let provozu jasně ukazuje, jak užitečný tento vrtulník byl a v mnoha zemích stále je. Většinou je ale na leteckých dnech pouhým exponátem a příznivci letectví jej shlédnou hlavně při cestě za "zajímavějšími", zejména zbraněmi se ježícími typy. Stejně je tomu i v oblasti literatúry. Proto vznikla tato monografie, která alespoň ve stručnosti připomíná historii a vývoj tohoto velmi rozšířeného lehkého vrtulníku...

Kniha nabízí podrobné seznámení se všemi československými policejními leteckými útvary počínaje Četnickými leteckými hlídkami, které v politicky i vojensky napjatých třicátých letech bránily československý vzdušný prostor proti narušitelům, a konče porevolučním Státním leteckým útvarem. Velká pozornost je pochopitelně věnována jednotlivým typům policejních letadel. Čtenář se tak například dozví, které stroje a s jakým vybavením chránily naši republiku před letouny Luftwaffe, v čem létali čelní představitelé státu nebo kam až se česká policejní letadla podívala. Text doprovází úryvky z různých dobových zdrojů, vzpomínky pamětníků a velké množství dosud nepublikovaných dobových fotografií. Výsledkem je publikace určená nejen příznivcům letectví, nýbrž i zájemcům o naši novodobou historii.

Projekt vrtulníku Mi-4 vznikl v roce 1951 v Sovětském svazu. Řešil potřebu výsadkového prostředku prp přepravu vojáků a bojové techniky při výsadkových operacích. V Československu byl zařazen do výzbroje v padesátých letech a poslední vrtulníky byly vyřazeny v osmdesátých letech. Sloužil jak ve vojenských tak v civilních verzích v mnoha zemích. Text česky/anglicky.

Knižní novinka je vystavěna na dobových materiálech, mnohdy odtajněných až při sbírání podkladů, s posláním přinést na světlo trvalý důkaz o tom, co se mimo jiné v Československu podařilo v leteckém průmyslu zkonstruovat, vyrobit a úspěšně ozkoušet.