Dragan Velikič Poradie kníh

Správa o matkinej smrti zastihne hlavného protagonistu románu v Budapešti a stáva sa podnetom na otvorenie emotívnej čiernej skrinky, hybnou silou, čo rozpletá vrstevnaté rodinné príbehy a vedie priam k detektívnemu prenikaniu do každodennosti, ktorá už neexistuje. Táto kniha obsahuje to, čím je Velikić rozpoznateľný od iných autorov: dokonalý zmysel pre detail, jazykovú dôslednosť, solídne vybrúsený štýl. Román o vzťahu k matke sa stáva autopoetickou spoveďou, ale aj rozprávaním o krajine a ľuďoch, ktorí tu už nie sú. Román srbského spisovateľa Dragana Velikića získal najvýznamnejšie možné ocenenie v Srbsku, Cenu časopisu NIN.

Belgrad, um die Jahrtausendwende: Der Krieg in Jugoslawien liegt gerade so lange zurück, dass er noch auf alles seinen Schatten wirft. Alle treibt die gleiche Frage um: Bleibt man, oder ist es besser zu gehen? Marko, verhinderter Literat, besucht seinen Vater Miljan in Wien, der ihn vor Jahren in Serbien zurückgelassen hat. Marija, seine Frau, die Lebenskünstlerin, lässt sich treiben. Ihre Freundin Kristina unterhält sich mit ihrer verstorbenen Jugendliebe. Zufällig kommen die drei zum gleichen Zeitpunkt nach Wien, und diese Reise wird für alle zum schicksalhaften Wendepunkt. Velikic erzählt von einer Generation, die den Zerfall ihres Landes miterlebt hat und sich neu orientieren muss – und von der unentrinnbaren Macht der Familie ...

Vo svojom šiestom románe rozpráva známy srbský autor Dragan Velikić o klavíroch a starých pohľadniciach, o mestách ako Praha, Viedeň, Odesa, Belehrad, Milwaukee, o absolútnom sluchu Ivana Bazarovova, o srbskej profesorke Olivere Jermolenkovej, alebo o vodičovi električky Emilovi Kohotovi, ktorého meno sa nachádza v telefónnych zoznamoch Bratislavy, Grazu, Nového Sadu, Viedne, Prahy a Terstu. A všetko so všetkým nejako súvisí: osudy postáv sú prepojené, dôležité je len rozoznať tenulinkú hranicu medzi skutočnosťou a fantáziou. Napríklad mesto Brémy, ktoré zohráva v románe dôležitú úlohu a ktoré vyvoláva v hlavnom hrdinovi Ivanovi mýtické obrazy a predstavy, je miestom, kde sa realita mieša s imagináciou. Ivanova okrídlená fantázia, pomocou ktorej rekonštruuje príbeh strateného otca, dodáva románu magický rozmer.

Hlavnou postavou v románe Ruské okno je Rudi Stupar, mladík z vojvodinského mestečka, ktorý prichádza do Belehradu, lebo chce študovať Akadémiu dramatických umení. Herectvo však nedokončí, podobne ako neskôr ani germanistiku, stáva sa čašníkom kaviarne v Goetheho inštitúte v Budapešti, skladníkom obchodného domu v Mníchove, zamestnancom pohrebnej služby Paradiso v Hamburgu, pokúša sa písať. Je to človek, ktorý je rovnako určovaný tým, čím sa nestal, ako tým, v čom dosiahol úspech. Historický čas a okolnosti, v akých žije Rudi Stupar majú význam iba ako katalyzátory jeho konania, aktivity, hľadania seba samého.

Der neue Roman des serbischen Autors Dragan Velikic erzählt die Geschichte von Adam Vasic, der anlässlich der Dreißigjahrfeier seines Abiturs in seine kroatische Geburtsstadt Pula zurückkehrt. Dort lebt sein alter Schulfreund Stevan, der sich im Leben nicht zurechtgefunden hat und in ein Asyl in einer alten Villa am Rande der Stadt verbracht wurde. Stevan ist von einer historischen Figur besessen: Viktor von Domaszewski, der während der k. u. k. Monarchie in Pula lebte und vom Bau eines visionären Hafens träumte, bis er eines Tages spurlos verschwand. Als Adam sich daranmacht, das Rätsel Domaszewski zu lösen, tut sich zwischen den Mauern der alten Villa ein bedrohlicher Abgrund auf.

Román jugoslávského autora je reflexní historie jeho země za poslední půlstoletí a jeho tématem je totalita. Nejde o román v pravém slova smyslu, do toku vyprávění jsou vsazeny eseje i cestopisné črty. Hlavní hrdina je začínající spisovatel, syn válečného partyzána, důstojník státní bezpečnosti a příslušnice zámožné podnikatelské rodiny. Tyto dva životní postoje určují jeho myšlení, úvahy o osudu jeho země a národa. Hrdina, mimořádně citlivý člověk, nakonec zešílí. Ve vyprávění je spousta reminiscencí např. na osudy dvou Vladimírů - Nabokova a Lenina, na jejich postoje, narážek na osudy jeho země, která po staletí byla formována nájezdy dobyvatelů, naposledy Čapajevových vnuků.