Josef Kolmaš Knihy

Kniha mŕtvych je základným dielom tibetského buddhizmu. Vznikla pravdepodobne v 8. storočí n.l., kedy bola asi prvýkrát zapísaná. V nasledujúcich približne šiestich storočiach patrila k tajným, "zakopaným" knihám, ktoré neprenikli na verejnosť. O jej rozšírenie sa zaslúžil až v 14. storočí askét Karmalingpa, ktorý ju údajne objavil na hore Gampodar a odovzdal svojim nasledovníkom. Kniha mŕtvych je formulovaná ako poučenie pre zomrelého na jeho ceste na druhý svet - v "mezistave", ktorý nasleduje po fyzickej smrti. Podľa tibetských buddhistických predstáv smrť nie je absolútnym predelom medzi životom a neživotom, život pozemský a život posmrtný sú dve formy vyššej existencie a hranica medzi nimi je plynulá. Poučenie pre človeka, ktorý sa ocitol na prechode medzi týmito dvoma stavmi, nie je iba popisom pohrebného rituálu. Je to predovšetkým plán správnej životnej cesty, ktorý zahŕňa základné princípy buddhistickej morálky a filozofie a ktorý napokon vedie k vyslobodeniu. Z tohoto dôvodu je Kniha mŕtvych pre nás ojedinelým kultúrnohistorickým svedectvom o myslení a spôsobe života v starom Tibete.

Biografický slovník přináší údaje o nejvýznamnějších evropských i mimoevropských objevitelích, mořeplavcích a cestovatelích, kteří přispěli k odstranění „bílých míst“ ze zemského povrchu.

Autobiografie současného, čtrnáctého dalajlamy se dá číst jako poutavé vyprávění prostého mnicha i jako příběh pohnuté tibetské historie 20. století. Tändzin Gjamccho líčí, jak v něm v útlém věku rozpoznali nového dalajlamu, jak vyrůstal pod přísným dozorem svých učitelů v paláci Potála,...

Ojedinělý překlad z tibetského originálu sbírky mysticko-lyrických příběhů a písní nesoucí metaforický název Gurbum aneb Sto tisíc písní (ve skutečnosti je písní kolem dvou set) připisovaných tradicí Milaräpovi. Jógin Mila Žäpadordže přezdívaný Milaräpa (1040 - 1123) patří k nejproslulejším představitelům první generace kagjüpovců v Tibetu. Kagjü (Ústní tradice) je škola vycházející z učení pozdního indického buddhismu (tantrajány) a jejím věroučným jádrem je učení o "velké pečeti" (věnující se pochopení buddhistického pojmu prázdnoty) a Šest Nárópových nauk (soubor meditačních technik). Sbírka je rozdělena do tří oddílů a 58 kapitol, Milaräpa je původcem hlavních myšlenek díla a hlavní postavou reálných příběhů, sestavitelem díla je kagjüpovský autor Cangňon. Gurbum je vedle prozaických narativních pasáží prokládán lyrickými popisy krajiny a poetickými výklady buddhistické Dharmy.

Ústně tradované lyrické a mystické básně a písně poustevníka Milaräpy žijícího v 11. století, čelného představitele kagjüpovské tradice tibetského buddhismu, sestavil do sbírky Gurbum pokračovatel jeho duchovní linie Sanggjä Gjalcchän v 15. století. Milaräpa vedl skromný a jednoduchý život askety a k buddhovství, tj k svatosti, směřoval cestou prostého nazírání věcí a pokorné praxe (v tom ohledu má svůj evropský protějšek ve sv. Františkovi z Assisi). Pro svou nekonvenčnost a jednoduchost představuje jeho duchovní poselství kvintesenci prakticky žitého buddhismu. Po anglickém a italském vydání je český překlad třetím překladem z tibetského originálu do cizího jazyka.

Po Ťü-i, považovaný za významnou postavu klasického čínského básnictví, žil v první polovině devátého století během tchangské epochy, kdy poezie dosahuje vrcholu. Jeho dílo, které se odlišuje od Li Po a Tu Fu, se vyznačuje hlubokým metafyzickým steskem, který se objektivizuje v reálných útrapách lidí, zejména těch, s nimiž se setkává. Poezie se tak zaměřuje na život druhých, což posunuje básníka do pozadí jako lyrického subjektu. Po Ťü-iho pohled spojuje intelektuální potence se sentimentem, což harmonicky doplňuje, podobně jako v pozdním osmnáctém století v Evropě. Tato dvojdomost se projevuje v ironii, verbálním patosu, moralizování a důrazu na kontrast, což přináší překvapení v závěrech jeho veršů. Na rozdíl od Tu Fu, který vyjadřuje smutek, Po Ťü-i vnímá situace jako výčitky. Jeho poezie není tak těsně spjata s bezprostředním světem, což ovlivňuje její kouzlo a stesk. Básníkova osobnost se odráží v jeho silném přiklonu k buddhismu a pečlivém uspořádání veršů do sbírek. Tento český výbor doplňuje již existující svazky a poskytuje unikátní pohled na strádání čínského života prostřednictvím jeho poezie.

Korejský román ze 17. století je snem buddhistického mnicha o životě úspěšného muže a jeho osmi krásných žen, o životě naplněném vojenskými činy, hudbou a poezií.

Rozsáhlejší výbor z dosud málo u nás známé tibetské lidové poezie přináší v deseti oddílech (Odraz měsíce, Tři zlaté kvítky, Voda s mlékem, Ztečení sněžné hory, Sníh ve mně, Vůně tibetských sosen, Studánka, kde jsi pil poprvé,Ohnivá paprika, Černý mrak v bílém, Písně nepovedeného dalajlámy) krátké písně, kterým se říká tangthung-sä. Poezie zapůsobí na dnešního čtenáře neotřelým kouzlem básnivě naivního pohledu na lásku, přírodu, svět a sociálním i satirickým a protináboženským zaměřením.

Reprezentativní výběr čtenářům přibližuje tři významná díla tibetské literatury, zahrnující historickou kroniku buddhistického mnicha a další literární žánry. Překlady, které editor zařadil do publikace, spojuje jazyk originálů a překladatel – profesor Josef Kolmaš, zakladatel československé tibetologie. Kolmaš přispěl k rozvoji tibetologie jako vědecké disciplíny, zejména od 60. let 20. století, a jeho studie o čínsko-tibetských vztazích formovaly směr tibetologického výzkumu. Podle něj by vědec měl být světoobčanem, což znamená aktivní dialog se zahraničními kolegy a přínos nových poznatků. Tato publikace dokládá bohatou překladatelskou činnost profesora Kolmaše. Bajka o ptácích a opicích, jeho první knižní překlad z tibetštiny, vyšla již v roce 1965. Další dva překlady pocházejí z 90. let, kdy se po politickém uvolnění otevřely možnosti pro publikaci jeho prací. Výběr zahrnuje originály Snang-sa-od-de-bum-pai rnam-thar (1958), Bja sprel gtam-rgjud (1957) a Gjalrab salwä melong, které obohacují porozumění tibetské kultuře a literatuře.

Kniha o významném východním guruovi a základech mahájánského buddhismu a duchovní atmosféře Tibetu v době konstituování buddhismu. Komentáře napsal: Květoslav Minařík a studii Na okraj pro české vydání napsal Josef Kolmaš.