Mädchen für alles

Upřímně? Kniha je divná hned od začátku. Ne takové to "zvláštní, ale zajímavé", spíš "zvláštní a.. proč?" Hlavní postava je od první stránky extrémně nesympatická, neustále si stěžuje, všechno je utrpení - bez jakéhokoli náznaku sebereflexe nebo vývoje. Velmi rychle je navíc jasné, že trpí vážnou duševní poruchou. Což by samo o sobě nebyl problém, kdyby s tím autorka uměla nějak pracovat. Spoiler alert! Neumí. Místo toho sledujeme osobu, která pořád jen spí, o vlastní dítě nejeví téměř žádný zájem a klidně ho nechá samotné doma.. A tady už humor, nadhled ani "provokativní literatura" fakt nepomáhají. Čtení pro mě nebylo ani šokující, ani hluboké, ani objevné. Spíš vyčerpávající a nepříjemné. Ne ve smyslu "nutné číst, protože to otevírá důležitá témata", ale ve smyslu "tohle fakt číst nechci". Narovinu říkám, že knihu jsem nedočetla a vůbec mě to nemrzí. Některé příběhy jsou zkrátka tak mimo můj vkus, že nemám potřebu je dotahovat do konce. A tohle je pro mě přesně ten případ. Doporučit tuhle knihu? Ne. Tohle fakt ne.