Tento autor skúma kľúčové momenty svetových dejín, so zvláštnym zameraním na druhú svetovú vojnu a špecifické aspekty sovietskej armády. Jeho práce sa hlboko ponára do operácií špeciálnych jednotiek, vojenskej rozviedky a Červenej armády. Skúma provokatívne teórie o príčinách vojen a ponúka nový pohľad na historické udalosti, ktorý spochybňuje bežne prijímané naratívy. Čitatelia ocenia jeho odvážny prístup k histórii a schopnosť prezentovať komplexné témy.
Kniha slavného "skandalisty" druhé světové války podává čtenáři vysvětlení, že Sovětský svaz druhou světovou válku nevyhrál, nýbrž naopak prohrál - a čtivou formou popisuje, co má tímto paradoxním a na první pohled zcela absurdním výrokem na mysli. Jako nápověda nám může sloužit názor, vyslovený Suvorovem už v jiných česky vydaných knihách, že totiž SSSR chystal útok na Německo, ale že Hitler Stalina o pár dní předešel... Tento názor Suvorov v nové knize Poslední republika rozvíjí a konkretizuje.
Porážka, závěrečný díl trilogie Poslední republika Viktora Suvorova, slavného „skandalisty“ druhé světové války, podává čtenáři vysvětlení, proč Sovětský svaz tuto válku nevyhrál, nýbrž naopak prohrál. Kriticky hodnotí rovněž sovětskou a ruskou historiografii druhé světové války. Autorovi nelze upřít mimořádnou poutavost celého díla i přes jeho kontroverzní hodnocení událostí. Proto jsou jeho knihy vydávány v četných překladech.
Kniha Můj život v sovětské armádě jako by měla být potvrzením dávného výroku ruského klasika L. N. Tolstého o tom, že život je nesmyslné zlo...
V kontextu brežněvovských ozbrojených sil nabývají tato slova náhle úplně nového a zničujícího významu. Před čtenářem se doširoka otevírá brána absurdního světa ideologické zaslepenosti, ledové necitelnosti i agresivního, ničím nekorigovaného buranství; světa, který neoplácí podle toho, co si kdo zaslouží, ale podle toho, co na něj v ruské ruletě osudu zbude; samotná předsíň pekla, kde zbývá jediná možnost záchrany - útěk.
Proč Sovětský svaz prohrál druhou světovou válku
Poněkud neotřelé, polemické, místy i značně vyhrocené názory na rozpoutání a průběh 2. světové války, úvahy o jiném možném vývoji událostí.
Podle autora SSSR Velkou vlasteneckou válku vyhrál jen "trochu, málo, nedostatečně, rozhodně méně než mohl", odtud podtitul knihy Proč Sovětský svaz prohrál 2. světovou válku. Až s urputnou zavilostí čtenářům předkládá další a další argumenty a fakta, které se snaží interpretovat tak, aby doložil Stalinovy nekalé úmysly a mimořádnou připravenost sovětské Rudé armády na počátku 40. let 20. století na válečný konflikt nesmírného rozsahu, na "osvobozenecký" pochod celou Evropou... Velmi stručně řečeno: Suvorov tvrdí, že Hitler "jen" předběhl Stalina. Bez obalu a dosti náruživě se dohaduje s ruskými i zahraničními historiky, vysokými vojenskými činiteli, novináři i dalšími oponenty. Co je ale hodnověrné a opravdu stojí za zamyšlení a co je zřejmá či skrytá demagogie, musí posoudit čtenář sám. Nezpochybnitelná je ale skutečnost, že napadením Polska 1. září r. 1939 spustil 2. světovou válku Stalinův protějšek německý diktátor Adolf Hitler, který rovněž útokem na Sovětský svaz v červnu r. 1941 učinil z podobných otázek jen spekulace ... Mnohé odkazy přímo v textu nebo citace zřejmě nenahradí solidně zpracovaný (chybějící) poznámkový aparát a rejstříky. Fotografie.
Proč zaútočil Hitler na Sovětský svaz?
V této publikaci autor srovnává nejen obnosti J. V. Stalina a A. Hitlera, přičemž ukazuje, jak jejich rozhodnutí ovlivňovala vývoj událostí v Evropě, ale také provádí srovnávání obou armád, jejich výzbroje, organizace a připravenosti na válku.
V srpnu 1939 podepsali Hitler a Stalin pažemi Ribbentropa a Molotova pakt o rozdělení Polska. Tento pakt vedl Hitlera neodvratně do situace, kdy musel vést vleklou válku, což bylo samo o sobě katastrofou. Ponecháme-li ovšem stranou, že Německo vedlo tuto válku na několika frontách najednou, což tuto katastrofu zdvojnásobilo. Vše, co po podpisu paktu Molotov-Ribbentrop následovalo, jsou už je detaily, jen jednotlivá zastavení na Hitlerově cestě k sebevraždě. Hitler neprohrál válku v prosinci 1941, ba ani v srpnu, ani v červenci. Prohrál ji v srpnu 1939... Pro mnohé kontroverzní autor knih o druhé světové válce se v této publikaci zaměřuje nejen na srovnávání osobností J. V. Stalina a A. Hitlera, přičemž ukazuje, jak jejich rozhodnutí ovlivňovala vývoj událostí v Evropě, ale také provádí srovnávání obou armád, jejich výzbroje, organizace a připravenosti na válku.
Po knize "Stín vítězství" připravil Viktor Suvorov další razantní odhalení paradoxů druhé světové války, obzvlášť ve fázi nacistického útoku na SSSR roku 1941. Spolu s maršálem Žukovem (kterého dříve hodnotil kladně-odtud název knihy) se do ohniska autorovy palby dostávají další generálové, spisovatelé a novináři jak z období existence SSSR, tak i současného Ruska.
„…Když přijde řeč na válku, vzpomínáme na Stalingrad, a když si vzpomeneme Stalingrad, připomene se nám také Žukov. To on, nejslavnější vojevůdce 20. století, byl velitelem jedné z nejskvělejších operací druhé světové války a možná i celé světové historie. Stalingrad je potvrzením nepopiratelné pravdy: Kde je Žukov, tam je i vítězství… Provoláme třikrát Hurá! Géniovi a potom se podíváme po důvěryhodnosti těchto tvrzení. Pojďme se vypravit až k pramenům. Zjistěme si, odkud vešlo ve známost, že plán stalingradské strategické útočné operace navrhl Žukov? Pramen najdeme snadno: Vyprávěl to sám Žukov. To on sám sebe prohlásil za autora plánu operace…“ Viktor Suvorov je pseudonym profesionálního rozvědčíka V. B. Rezuna, který v roce 1978 uprchl do Velké Británie. V SSSR byl nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Maršál Žukov. Znáte ho z knih, z filmů, z filmové kroniky a z fotografií. Jeho jméno se navždy zapsalo do historie dvacátého století. V nové knize Viktora Suvorova se čtenáři seznámí s portrétem naprosto odlišného Žukova.
Suvorov si vytvořil zvláštní metodu dokazování prezentovaných faktů, která je založena na přesném citování pasáží z mnoha stovek sovětských publikací a na logickém dovozování těchto informací.
