Román opisujúci trápenie neprávom obvineného zajatého nemeckého vojaka.
Kant Hermann Knihy
14. jún 1926 – 14. august 2016
Tento autor sa venuje hlbokým filozofickým otázkam. Jeho spisy skúmajú podstatu poznania, morálky a ľudskej existencie. Diela sú známe svojou náročnosťou a analytickou precíznosťou. Čitatelia ocenia autorovu schopnosť systematicky rozoberať zložité koncepty a ponúkať nové perspektívy na tradičné problémy.
Hrdina knihy - novinár a prozaik Robert - má predniesť v aule slávnostný prejav, čo sa pre neho stáva podnetom, aby sa zamyslel nad rokmi strávenými na fakulte.
V románe Tiráž (1972) zachytáva na osudoch hlavného hrdinu prevratné zmeny vo svojej vlasti. David Groth stojí pred dilemou a robí životnú bilanciu. Má sa stať ministrom. Prečo práve on? Spytuje sa v úvode knihy. Má na to morálne právo? Osud Davida Grotha spoznávame v mozaikových epizódach —detstvo v Ratzeburgu, nástup fašizmu, roky učenia u puškárskeho majstra v Berlíne, vojenská služba. Po vojne sledujeme jeho vzostup a kariéru v časopise Neue Berliner Rundschau — od poslíčka až po šéfredaktora, je to rušný život, plný bojov, príbeh človeka, ktorý postupne nachádza sebarealizáciu, ktorý bojuje proti rutine, proti krivdám, obhajuje pravdu a spravodlivosť. Davidove osobné zážitky, vzťahy k priateľom a ženám vyvolávajú na scénu celý rad ďalších postáv, ktoré robia z románu Tiráž mnohovrstevné a čitateľsky príťažlivé dielo. Živý, takmer hovorový jazyk dáva románu pečať autenticity, irónia a satira dodávajú príbehu plnokrvnosť.
„Ich will aber nicht Minister werden.“ David Groth hat allen Grund, stolz auf den Aufstieg vom Laufburschen zum Chefredakteur zu sein. Aber wieso sollte einer wie er Minister werden? Plötzlich fällt ihm vieles ein: seine Einblicke in die Kunst des Überlebens während des Krieges, eine maßlose Wette und die Chancen, die ihm der junge Staat bot. Erzählt „Die Aula“ vom Aufbruch einer Generation in der frühen DDR, wird im „Impressum“ eine ebenso bemerkenswerte und vergnügliche erste Bilanz gezogen.
Pět povídek vypráví příběhy všedního dne: „Paní Persokeitová nechá pozdravovat“ o svérázném zaplacení dluhu; „Prázdeň“ o člověku, který neustále přemýšlí, jak to navléci, aby se stal slavným; „Třetí hřebík“ o touze po nedostatkovém zboží; „Slečna Elvíra“ o člověku, který se snaží svést svou chybu na někoho jiného; a „Rozhodující zvraty“ o touze po úspěšném sexuálním životě. Všechny povídky jsou napsány s jemným humorem.
Die urkomische Geschichte "Der dritte Nagel", unlängst auch mit grossem Erfolg in Frankreich erschienen, erzählt von einem Mann, der vom besten Brötchenbäcker der Stadt versorgt werden will. Gerade vertrackte Alltagssituationen verführen Kant zu nichtalltäglicher Spottlust und Sprachartistik. Da ist die alte Halsabschneiderin Frau Persokeit, die die Leute allein dadurch das Fürchten lehrt, dass sie sie grüssen lässt. Oder Herr Farssmann, ein Buchhalter wie du und ich. Ironie, Satire und tiefere Bedeutung - in Kants Erzählungen gehen sie besonders erstaunliche, stets vergnügliche und verblüffende Allianzen ein. Was Wunder, dass ihm die Geschichten nicht ausgehen und hier nicht nur neu zu entdeckende, sondern auch neue veröffentlicht werden. Hermann Kant wurde 1926 in Hamburg geboren. Er machte eine Lehre zum Elektriker. Im Zweiten Weltkreig war er Soldat, befand sich von 1945-49 in polnischer Kriegsgefangenschaft. Der Mitbegründer des Antifa-Komitees war im Arbeitslager Warschau und Lehrer an der Antifa-Zentralschule. Ab 1949 besuchte er die Arbeiter- und Bauern-Fakultät Greifswald und studierte von 1952 bis 1956 Germanistik in Berlin. Danach arbeitete er als wissenschaftlicher Assistent und Redakteur. Er lebt seit 1962 als freier Schriftsteller in Berlin. Von 1978 bis 1989 war er Präsident des Schriftstellerverbandes der DDR.
Die unbekannten Erzählungen Hermann Kants – mit seinem letzten, bislang unveröffentlichten Interview. Als Hermann Kant 2011 schwer erkrankte, bereitete ihn sein Arzt auf eine lange Therapie vor. Er riet ihm, sich seine Computer ins Krankenhaus bringen zu lassen. »In diesen sieben Wochen habe ich versucht, jeden Tag ein bisschen zu schreiben. Ich bin gerade mal zur Hälfte des Textes gekommen, aber der Arzt hatte den klugen Blick dafür, wie mir zu helfen war«, sagte Kant hinterher. Es wurde seine letzte literarische Arbeit. Die Herausgeberin Irmtraud Gutschke hat sie zusammen mit jenen Erzählungen, die bislang nur in Zeitschriften erschienen und daher zu Unrecht übersehen wurden, zu einer literarischen Zeit- und Lebensreise zusammengestellt. Den Abschluss bildet das letzte, bislang unveröffentlichte Interview, das Hermann Kant im Winter 2014 gab. »Literatur, das ist ein anderes Wort für Ausweg.« Hermann Kant.
