Grigorij Musatov Poradie kníh (chronologicky)

Bratři Karamazovi jsou jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazové. Pětičlennárodina je pojata tak, aby představovala lidskou rodinu vůbec, každý z příslušníků vtěluje zcela určitou a jednotlivou životní sílu: otec Fjodor je realita smyslného nevykoupeného těla, bratři Ivan - čirý rozum, Dmitrij je vášeň a Aljoša absolutní láska, sublimující se v čiré dobro. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů Dostojevského je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.

Hlavnými postavami sú despotický statkár Fiodor Pavlovič Karamazov a jeho synovia citovo zraniteľný Dmitrij (Miťa), racionalista Ivan a náboženský hĺbavec Aľoša, ktorí otca nenávidia. Jeho štvrtým synom so slúžkou Jelizavetou je nemanželský Smerďakov, ktorý v rodine žije ako sluha. Smerďakov zavraždí svojho otca, no za vraždu je však zatknutý impulzívny Miťa. Ten je nakoniec odsúdený na život vo vyhnanstve na Sibíri. Smerďakov sa neskôr prizná Ivanovi, no neskôr spácha samovraždu. Ivan však neskôr duševne ochorie a pred súdom sa mu nepodarí očistiť Miťove meno. Aľoša po smrti svojho duchovného učiteľa Zosima odíde z kláštora.