Karel Poláček bol majstrom českej medzivojnovej prózy, ktorý s jedinečným humorom a prenikavým vhľadom zachytával absurditu i dojímavosť každodenného života. Jeho diela, či už ide o humorné romány alebo spoločensko-kritické príbehy, odhaľujú tragikomické aspekty malomestského prostredia. Poláček dokázal majstrovsky kombinovať smiech a slzy, čím jeho tvorba oslovuje čitateľov dodnes. Jeho schopnosť zobraziť ľudské slabosti a nedokonalosti s ľahkosťou a pochopením z neho robí nezabudnuteľného autora.
Kniha vybraných sloupků, fejetonů a beletristických esejů oblíbeného humoristy a bystrého znalce života a lidí. Jsou seskupeny podle námětové příbuznosti do tří oddílů: první obsahuje lékařské fejetony, druhý všehochuť sloupků z let 1935-1939 a třetí eseje o lidech před soudem.
Dvacátý závěrečný svazek Spisů Karla Poláčka je uveden čtyřiceti sedmi texty, které představují jeho "závažnější" publicistiku (téměř neznámé eseje o humoru a kultuře, satirické stati karikující české poměry i politickou situaci v sousedním Německu v době nástupu fašismu a v neposlední řadě články a fejetony s autobiografickým zaměřením). Následující oddíl obsahuje především dokumenty soukromé povahy: Korespondence je dosud nejucelenějším vydáním Poláčkových dopisů, z nichž naprostá většina zde vychází vůbec poprvé. Snad nejobjevnější je soubor dopisů adresovaných Poláčkově dceři Jiřině poté, kdy v roce 1939 emigrovala jedním z posledních transportů do Anglie. Chronologicky, ale i biograficky na něj navazují dopisy, které Poláček psal na jaře roku 1943, tedy krátce před transportem do Terezína, své přítelkyni a družce Doře Weiszové-Vaňákové. K tomuto období se vztahuje i Poláčkův deník, v němž si od ledna 1943 zaznamenává nejrůznější postřehy, reflexe, zápisky z četby i portréty židů, s nimiž se setkával, když společně povinně dojížděli pracovat mimo Prahu. Svou kompozicí a výpovědní hodnotou patří tato kniha k nejzávažnějším svazkům celé edice Spisy Karla Poláčka.
Poslední svazek spisů Karla Poláčka obsahuje kromě dramat Ves Stěpančikovo a Firma vzpomínky, kalendárium a přehled referátů z poláčkovských sympozií (1992–2001).
Sbírka humoristických povídek z roku 1926 staví do hlavních rolí židovské obyvatele maloměsta s jejich typickým vyjadřováním, obchodnickým smýšlením i zvláštním typem staleté moudrosti.
Povolání žurnalisty přivedlo Karla Poláčka k pravidelné práci na referátech ze soudní síně, a tak se soudničky staly nejfrekventovanějším žánrem Poláčkovy publicistiky. Tento výbor, vydaný v rámci edice Spisy Karla Poláčka, je chronologicky uspořádaným výběrem prací, které ve 20. a 30. letech otiskoval v Lidových novinách, Tribuně, Českém slově, Telegrafu, Literárních novinách a Světozoru. K vydání připravila a ediční poznámku napsala Zina Trochová.
Dvacátá léta představují v Poláčkově tvůrčím vývoji etapu drobné novinářské prózy - až na sklonku desetiletí ji vystřídala etapa "románová". Ze zhruba tisícovky svých novinových příspěvků z let 1921 - 26 autor vybral několik desítek textů pro knižní vydání. Vznikly tak čtyři sbírky povídek a pět svazečků sloupků a fejetonů: Mariáš a jiné žvnosti (1924), 35 sloupků (1925), Čtrnáct dní na vojně (1925), Život ve filmu (1927), Okolo nás (1927). V našem vydání k nim na závěr připojujeme žánrově sice odlišný Žurnalistický slovník (s předmluvou Karla Čapka, 1924), jehož parodická hesla se nicméně přímo vztahují k tematice i textu některých fejetonů.
Předposlední svazek spisů Karla Poláčka připomíná jeho vztah k filmu, který se projevoval nejen psaním filmových scénářů (Načeradec, kníže kibiců, Včera neděle byla a Hostinec U kamenného stolu), ale i psaním filmových recenzí. Texty scénářů doprovází studie filmového historika Pavla Taussiga Filmový smích Karla Poláčka a výběr z poláčkovských anekdot, které vycházely v předválečných Lidových novinách a Českém slově.
Třetí část Poláčkova cyklu z času první světové války, navazující na romány "Okresní město" a "Hrdinové táhnou do boje", nás přenáší do zákopů, ztracených kdesy v blátě Haliče. Čiší z nich chlad a bezútěšnost. Nahoře jen rozervaná krajina s krátery po minách, opuštěné trosky stavení... V těchto nehrdinských obrazech všedního života zákopů zachytil Poláček své osobní zážitky z východní fronty.
Závěrečné svazky Spisů Karla Poláčka věnují pozornost neprávem opomíjené Poláčkově činnosti žurnalistické, která tvoří pozoruhodnou, cennou a velmi výmluvnou součást jeho spisovatelského díla.Texty, jež jsou zde chronologicky řazeny, vycházely postupně v těchto periodikách 20. a 30. let: Štika venkova, Nebojsa, Tribuna, Lidové noviny, Večerní tribuna, Gentlman, Přítomnost, České slovo, Eva, Kalendář českožidovský, Dnešek, Světozor, Almanach Kmene.
Román Hrdinové táhnou do boje je druhou částí Poláčkovy groteskní epopeje z maloměstského života. Osudy hrdinů prvního dílu Okresní město zde pokračují od okamžiku vypuknutí 1. světové války.
