Janusz Andrzej Zajdel bol poľský autor science fiction, ktorý je považovaný za predchodcu sociálnej a dystopickej fikcie. Vo svojich dielach zobrazoval totalitné štáty a rozpadnuté spoločnosti, kde jeho hrdinovia zúfalo hľadajú zmysel sveta okolo seba. Častou témou jeho diel je varovanie pred prenesením totalitných ideí do vesmírnych kolónií, ktoré by sa tak stali červenými vesmírnymi republikami alebo vesmírnymi pracovnými tábormi. Jeho práce skúmajú temné a beznádejné situácie, ktoré by mohli nastať, ak by sme si do budúcnosti preniesli naše najhoršie spoločenské tendencie.
Edenie - absolutní ráj svobodných a šťastných lidí, gigantická kosmická stanice, zázrak nejmodernější techniky... Bohužel jen do chvíle, kdy do Edenie dorazí novinář Rinah. Krůček za krůčkem odhaluje hrůznou pravdu a ráj se před jeho očima mění v peklo... Poslední román jednoho z klasiků polské science fiction, autora u nás dobře známých knih Vynález profesora van Troffa a Limes inferior.
Limes inferior je sociální sci-fi, kde v příběhu plném napětí i humoru oceníme paralely se světem naší doby. Totalitní společnost, v níž jsou lidé rozděleni do tříd a odměňováni podle své inteligence, funguje zdánlivě bez problémů. Všichni jsou si rovni, i když někteří jsou si rovnější. Každý má nárok na základní potřeby – potraviny, bydlení, zdravotní péči. Lahůdky a luxusní zboží jsou ale jen pro ty s vyšší třídou, kteří mají přístup k „tvrdší měně". Ta se dá ale naštěstí směnit a veksláci jsou všudypřítomní. A pak jsou tu lifteři. Máte-li dost peněz, dokážou nejrůznějšími nelegálními způsoby „vyliftovat" vaši třídu, a tak vám zvýšit úroveň a příjmy. Sneer je jedním z těch, který se na režim adaptoval. Přesto se začne zajímat, jak systém může fungovat, když se zdá, že společnost řídí pouze vyliftovaní hlupáci. Proniká do stále hlubších tajemství, včetně toho nejutajenějšího – kdo to vše řídí. -- zdroj: legie.info --
Autor nás uvádí do daleké budoucnosti, do situace, kdy stará zemská civilizace už degenerovala a je odsouzena k zániku. Jde totiž o spotřební společnost, v níž platí zásada: homo homini lupus. A v tomto okamžiku uplatňuje autor svůj motiv optimistický: v žádném případě to neznamená konec života ve vesmíru ani na Zemi. Obnovitelem života musí být nutně jiná společnost – společnost nesoucí pokrok. A jejím představitelem je i hlavní hrdina příběhu, astronaut, který se vrací na Zemi po objevné cestě z dalekých hvězdných světů. Román má zajímavé řešení, vyšel z pera zkušeného autora, o čemž svědčí i to, že byl v Polsku označen za nejlepší sci-fi roku 1980.
Jest wiek XXIV. Ziemia nie stanowi już centrum ludzkiej cywilizacji. Młody uczony przedstawia pracę dotyczącą tzw. Epoki Rozszczepienia – okresu cywilizacyjnego regresu, anarchii i chaosu, obejmującego wieki XXII i XXIII. Swoje opracowanie opiera na dokumencie zwanym „Notatnikiem Nieśmiertelnego”; nikt dokładnie nie wie, kim był ów Nieśmiertelny, niektórzy podejrzewają jednak, że należał do załogi jednego ze statków kosmicznych, które opuściły Ziemię w XXI wieku i powróciły po przeszło stu latach. Według innych Nieśmiertelny korzystał z hipotetycznego urządzenia zwanego cylindrem van Troffa, dzięki któremu mógł trwać poza upływem czasu…