Jaroslav Malina Poradie kníh

První zevrubné pojednání v naší literatuře o ochráncích vína, vinic a vinařů (svatí Remigius, Vincenc, Amandus, Gotthard, Jan Nepomucký, Urban, Jan Křtitel, Vavřinec, Bartoloměj, Ludmila, Václav, Martin, Jan Evangelista); je "osvěženo" básněmi, historickými obrazy a plastikami a originálními díly významných českých malířů a sochařů vytvořenými pro tuto knihu.

Kniha vycházející z nejnovějších archeologických, historických a enologických výzkumů a poznatků ukazuje, že víno prostupuje dějinami lidstva, že jde o nadčasový biologický a kulturní fenomén, který vždy a všude vymezoval a podněcoval lidské chování a prožívání, podněcoval ducha apomáhal člověku nahlédnout sebe sama s jiskrnou jasnozřivostí. Její interdisciplinární koncepce umožňuje prostřednictvím vědy, krásné literatury a výtvarných děl vstoupit "za zrcadlo" každodennosti a imaginativně "plout" na vlnách vína historickým časem a geografickým prostorem. Při jejím čtení nelze si neotevřít láhev kvalitního vína a konstatovat společně s britským filozofem Rogerem Scrutonem výstižné a nadčasové: "Piju, tedy jsem" A možná si i postesknout: Oč krásnější, chytřejší, svůdnější byla by osobnost Afrodítina, kdyby se místo z mořské pěny zrodila z kapky pěkného vína...

V hříčce s fiktivním unikátním archeologickým nálezem, tedy fíkovými listy, které rytíři předávali svým dámám k přikrytí ohanbí předtím, než se vzdálili na dlouhou cestu, nás profesor Malina seznamuje se vzkazy na těchto listech. „Autory dochovaných nápisů“ psaných verši rozmarnými, hanbatými,... číst celé

Dvanáct tenisových hvězd (Berdych, Djoković, Federer, Kodeš, Krejčíková, Kvitová, Lendl, Lenglenová, Nadal, Navrátilová, Štěpánek, Tilden) je představeno v poetických profilech, resumé jejich kariéry a ve výstižných uměleckých ztvárněních, která se leckomu mohou jevit jako uhrančivé karikatury. Portréty jsou aplikovány na rakety, které byly voleny podle afinity tenistů k příslušným značkám, volba hornin soklíků, v nichž jsou rakety upevněny, odráží herní a osobnostní projev tenistů. Dílko se tak dokládá maximu amerického tenisty Williama Tildena: „Tenis je zároveň umění a věda.“ Text je český a anglický.

Kniha zkoumá možnosti kognitivní poezie prostřednictvím epigramů, které reflektují současný politický a veřejný život, aniž by se vyhýbala citlivým tématům, jako je Evropská unie či radikalismus ohrožující základy rozumu a komunikace. Autor Jaroslav Malina se inspiruje geniálním politickým glosátorem Karlem Havlíčkem Borovským a jeho epigramy připomínají také satirické verše Josefa Svatopluka Machara. Zatímco Havlíček kritizoval tradiční byrokracii habsburské monarchie, Machar se zaměřil na slabiny demokratického Československa. Malina tvoří v „pozdní době“ západní civilizace, kdy se naplňují temné vize o „zániku Západu“ podle Oswalda Spenglera. Historik Giambattista Vico uvedl, že ironie je nejlepším prostředkem pro zachycení společnosti, která ztratila víru v rozum a budoucnost, a právě tato figura prostupuje Malinovy epigramy. Americký literární kritik Harold Bloom poznamenal, že jen největší umělci dokázali vytvořit věrohodné paralelní vesmíry. Malina však autenticky a pronikavě popisuje a kriticky komentuje náš svět, což představuje jeho významný přínos současné české literatuře.

Tenisová raketa jako námět pro výtvarné umělce a zároveň inspirace pro básnickou tvorbu. Nevšední výtvarné objekty, jejichž součástí je toto sportovní náčiní, doplnil autor básnickým doprovodem a vysvětlivkami.