Hanuš Karlach Knihy

Franz Werfel's masterpiece tells the true story of the inhabitants of six Armenian villages on the mountain of Musa Dagh, who choose to defy the deportation order of the Turkish government and are subsequently besieged on the mountainside. Told through the eyes of Gabriel Bagradian, a cosmopolitan Armenian who has returned to his home village with his French wife and son after years living in Europe, the novel is a rich and dramatic epic that powerfully argues for the value of resistance even in impossible circumstances.

V další McBainově detektivce se setkáváme se starým známým – tentokrát je to zločinec: obávaný fantom 87. revíru, Hluchý, který údajně plánuje něco opravdu velikého... Zároveň v newyorském chudinském ghettu dochází k sérii záhadných vražd, přičemž oběti mají společné jen to, že psaly či malovaly po zdech. Stopy zločinu přivádějí Steva Carellu a jeho kolegy do bezútěšného prostředí slumů, mezi opuštěné páchnoucí starce, tlupy ozbrojených výrostků, narkomany a černošské fundamentalisty…

Páteří tohoto svazku jsou překlady Jindřicha Pokorného z výboru „Lodice“ (Odeon 1966, vzhledem k značnému časovému odstupu arci podstatně přepracované). Vedle toho byly použity překlady Ladislava Fikara, Jindřicha Flussara aj.

Výbor z povídek tohoto všestranného umělce. Autora, kterého ovlivnil svět anglosaského gotického románu. V Hoffmannovi se čtenářům i dnes vzdor historickému odstupu dostává literáta v syntetičnosti díla, v jeho dynamice, v jeho metaforičnosti nezastavující se před sférami mimo reálný svět. Kniha obsahuje sedm povídek, mezi nimi dosud nepublikovaný text Princezna Brambilla, pro Hoffmanna nejtypičtější.

Výbor z veršů německého barokního básníka Johanna Christiana Günthera Krvavý rubín, který vydáváme ve svrchovaném překladu Josefa Hiršala, potvrzuje neutuchající platnost výroku, jímž Vojtěch Jirát před lety doprovodil antologii z tvorby této epochy: „V době, kdy se znovu a znovu vydává a je plně oceňováno velké umění Bridelovo a Michnovo, není proto zbytečný pokus uvést k nám také umění jejich německých druhů… a umístit Günthera v našem literárním povědomí kamsi vedle Villona a romantických vyděděnců.“

V novém, upraveném vydání vychází tato slavná kniha amerického matematika, v níž nás zve třeba na ostrovy poctivců a padouchů, do světa Alenky v říši divů a za zrcadlem a Shakespearova Benátského kupce, k inspektoru Fishtrawnovi ze Scotland Yardu, mezi vlkodlaky nebo za hrabětem Draculou. Autor nám představuje 271 hádanek, chytáků či logických paradoxů a pro kontrolu samozřejmě nabízí i jejich podrobná řešení. Hravou a vtipnou formou nás uvádí například do světa výrokové logiky a teorie množin včetně proslulého Gödelova principu. Úlohy jsou vhodné pro všechny milovníky záhad a logiky i pro ty, kdo se chtějí zdokonalit v řešení některých částí testů obecných studijních předpokladů.

Presents a tribute to the Jewish coffee-house world that flourished in Vienna in the afterglow of the Austro-Hungarian Empire until its final collapse in 1938. Based on the author's personal memories of intellectuals and eccentrics of the time, this work intends to evoke the storytelling and humour prominent among Vienna's coffee-house denizens.

Dvě romantické povídky z počátečního období tvorby známého rakouského spisovatele a šumavského rodáka. V první snové povídce s názvem Kondor provází její hrdina vzdušný balon, v němž se rozhodla překonat s dvěma společníky zemskou tíži mladá svobodomyslná šlechtična. Ohromující pocit z nadzemské výšky navždy proměnil její vnímání pozemského života a lásky. S hrdinou vyprávění pak oba do konce života spojuje platonický, ničím nezkalený cit. V povídce Ves na pláňce popisuje Stifter příběhem mladíka, rodáka z náhorní plošiny, který odešel do světa a po mnoha letech se vrátil ke svým chudým rodičům stejně nezkažený, jako odcházel, lyrickým jazykem krajinu svého dětství.

První novela Cizí přítel (1982) je osobní výpovědí moderní intelektuálky, druhá Hornův konec (1985) vypráví o sebevraždě zatrpklého samotářského historika. Dvě novely německého autora a dramatika charakterizuje vyhraněné nenávodné pojetí, zcela prosté přímých morálních apelů. V první novele lékařka, která se ocitá na pohřbu jediné osoby, k níž měla hlubší citový vztah, přehlíží svůj dosavadní život. Pod zdánlivou spokojeností se odkrývá duševní vyprahlost, neschopnost jakkoli se angažovat a citová prázdnota. Druhá novela se odehrává v roce 1957 a je souhrnem výpovědí několika zainteresovaných osob, která svým postojem dokazují relativitu konkrétních činů jednotlivce.