Slovenský spisovateľ a vedec G. Murín a český publicista a pedagóg P. Žantovský vedú spolu DUALÓG na spoločené témy. Každý zo svojej strany rieky Moravy, niekedy kontroverzne, ba i navzájom protirečivo, píšu svoje názory na to, čo nás spája a čo rozdeľuje. Prvé vydanie.
Ladislava Jakla můžeme na veřejnosti spatřit ve dvou zcela odlišných rolích: v té jedné je vlivným tajemníkem prezidenta republiky Václava Klause a šéfem politického odboru jeho kanceláře, v té druhé odvázaným rockerem, který na pódiu nešetří hlasem ani energií. Nehledejme však v této skutečnosti ani náznak jakéhosi rozdvojení osobnosti – Ladislav Jakl totiž patří k lidem, pro které je jedna životní poloha málo, a současně je člověkem s jasnými a stálými postoji i názory. A zejména díky tomu patří k nejvýraznějším mužům naší současné politické scény. V knize, která vychází k jeho životnímu jubileu, rozmlouvá s novinářem a publicistou Petrem Žantovským o tom, co hýbe Hradem i podhradím, o Václavu Klausovi, pro kterého začal pracovat v době, kdy ho naopak všichni opouštěli, o tom, kam směřuje naše země, Evropa i celá lidská civilizace, ale také o muzice, ženách, přátelích... zkrátka o všem, co přinesl život za poslední půlstoletí.
Před čtyřmi lety vyšla kniha Petra Žantovského Svět včerejška, dneška a ... složená z komentovaných dokumentů vztahujících se k nacismu obecně. Bylo to tehdy ku připomenutí 75. výročí porážky této perverzní ideologie a brutální politiky v roce 1945. Svět se bohužel nevydal po rozumnějších cestách, situace se spíše přiostřuje, a proto vznikla nová publikace Svět zítřka? 15. března 1939, před 85 lety, naši zemi přepadli nacisté a následujících šest let ji okupovali pod lživým názvem Protektorát. Někteří dnešní politikové se vrací k někdejší nacistické rétorice a Protektorát nazývají autonomií. Neuvědomují si ve své nevzdělanosti, že první, kdo tuto formulaci vypustil, byl jistý Adolf Hitler. To je jeden z důvodů, proč vznikla tato kniha. Název Svět zítřka? je přesné vyjádření obavy z knihy předchozí, a jejího ještě dramatičtěji se naplňujícího scénáře. Jen jako malý výraz naděje je za názvem otazník. Jestli oprávněně, ukáže čas, možná bohužel již blízký.
Proč se česká média bulvarizují? Tato otázka trápí intelektuály z akademické i mediální praxe, kteří se zabývají současným mediálním světem, formujícím veřejné mínění. Mnoho podstatných informací se ztrácí mezi bulvárními obsahy, což vyvolává obavy o úroveň informovanosti publika. Téma bulvarizace českých médií je diskutováno již mnoho let, přičemž první konference na toto téma se konala v roce 2004. Od té doby se situace nezlepšila, naopak, vlivem nových médií, jako je internet, se problém ještě prohloubil. V roce 2015 se konala další konference, kde se sešli akademici, novináři a nezávislí intelektuálové, aby diskutovali příčiny a dopady bulvarizace. Cílem nebylo navrhovat řešení, ale analyzovat problém a jeho souvislosti. Moderní intelektuál by měl zachytit a porozumět podstatě problému, který se vyvíjí v kontextu společenských a ekonomických událostí. Sborník, který obsahuje většinu příspěvků z konference, přináší různé pohledy na roli bulváru, včetně inspirativního příspěvku o slovenských médiích. Věříme, že tento sborník přispěje k diskuzi o stavu hromadných sdělovacích prostředků a možná i k jejich budoucí kultivaci.
Soubor statí, projevů a úvah na daná témata a nejen na ně.
Další ze série knižních komentářů Václava Klause k současnému dění, které ani po letech neztrácí na zajímavosti.
Eva Urbanová, v současnosti nejvýznamnější česká operní pěvkyně, pronikla v poslední době na světová operní pódia. Za všechna angažmá jmenujme alespoň její účinkování v milánské La Scale a v Metropolitní opeře. Má na svém kontě desítky divadelních rolí, koncertních turné i gramofonových nahrávek - sólových i s hvězdami operního nebe (např. Petrem Dvorským nebo Štefanem Margitou). V roce desátého výročí své profesionální kariéry poskytla exkluzivní rozhovor, který je páteří této knížky. Shrnuje zde nejen své dětství, mládí a počátky operní dráhy, ale i zkušenosti z nejvyšších sfér hudebního umění - i byznysu. Ale především se zde představuje jako svérázná osobnost pevných názorů a lidské i umělecké pravdivosti.... celý text
Důvodem vzniku této knihy bylo nejen aktuální tříčtvrtěstoleté výročí konce druhé války a porážky německého nacismu, ale především řada úkazů a událostí kolem nás, které jako by zkoušely naznačovat, že se může historie ne snad opakovat, ale inspirovat. Fakta o podivných jednáních různých orgánů Evropské unie, páté koloně mezi našimi novináři zejména v tzv. mainstreamu, nátlakových akcích neziskových organizací, mesaliancích někdejších post-nacistických, dnes sudeto-reminiscenčních sdružení s významnými postavami české politické scény se určitě nedají přikrýt konspirační teorii….
Přední český publicista Petr Žantovský vystudoval žurnalistiku, teorii a historii médií. Působí jako novinář, analytik mediální oblasti a vysokoškolský pedagog. Je autorem více než 20 knih z oblasti médií, ale také mnoha knižních rozhovorů s význačnými osobnostmi české politiky a kultury (například s Václavem Klausem, Milošem Zemanem, Janem Potměšilem, Evou Urbanovou, Otakarem Vávrou, Milanem Knížákem a dalšími). Otevřené dopisy vycházely na pokračování na serveru Parlamentní listy. Autor je adresuje ctihodným osobnostem minulosti i přítomnosti a upozorňuje na to, jak nekonečná může být inspirace jejich odkazem a myšlenkami na naši aktuálně prožívanou současnost. Knihu ilustracemi doprovodil známý český výtvarník a básník Miroslav Huptych.
Obsahuje sbírky Žluč a víno - Uschlé květiny - Proudění.
Rozhovory scénáristy a režiséra Petra Žantovského s hercem Janem Potměšilem. Knížka rozhovorů Petra Žantovského a Jana Potměšila vznikala v rozmezí let 1997-99. Svědectví o herci, který se stal symbolem listopadové revoluce 1989, a jenž byl po těžkém úrazu nucen svést zápas o holý život, je svědectvím morální velikosti a vnitřní síly. Knížka je členěna do kapitol, odpovídajících stavbě dramatu. Katarzí životního dramatu Jana Potměšila je jeho návrat k herectví a působení v Divadle v Celetné i jinde.
Petr Žantovský patří k nejkontroverznějším - a proto nejčtenějším - publicistům současnosti. Čtenáře přitahuje zejména odvahou, se kterou pojmenovává a rozkrývá současná tabu. Žantovského knižní interview (například s prezidenty Václavem Klausem a Milošem Zemanem, s expremiérem Mirkem Topolánkem či třeba s režisérem Otakarem Vávrou a výtvarníkem Milanem Knížákem) zaujaly, jeho zasvěcené společenskokritické publikace i články (například v Literárních novinách a Parlamentních listech) skoro vždy rozbouřily hladinu veřejného mínění. Žantovský píše i poezii a povídky. Kniha Zprávy ze cvokhausu shrnuje Žantovského fejetony, které zrcadlí dění v české kotlině očima originálního nezávislého pozorovatele. Kniha je doplněna hned dvěma předmluvami (či přímluvami). Jejich autory jsou Vlastimil Vondruška a Benjamin Kuras.
Kontroverzní publicista Petr Žantovský před časem rozčeřil společenskou a mediální hladinu svou knihou Zprávy ze cvokhauzu. Od té doby se ovšem ve světě i doma událo spousta nových věcí! Věcí, které si přímo říkaly o Žantovského břitký úsudek Jeho nové fejetony proto opět srší trefnými a vtipnými postřehy i sarkasmy – a najdete v nich nové duchaplné analýzy všeho, co se kolem nás děje. A je v neposlední řadě i užitečným manuálem, který umožňuje konzumentům médií rozpoznat, kdy se s nimi média pokoušejí manipulovat. „Tuhle knihu si přečtěte, a třeba i na přeskáčku,“ dodává autor doslovu v této knize, populární spisovatel Martin Nezval.
Kniha je kritickým pohledem na politicky šířené zprávy v médiích a nepravd v tradičních sdělovacích prostředcích.
Kniha z edice Tak pravil... nese podtitul Malý velký muž a je věnována řediteli TV Nova Vladimíru Železnému. Ve své výpovědi se Železný dotýká jak záležitostí osobních, tak společenských a politických. Reaguje tak na otázky, týkající se židovství, rodiny, z níž vyšel, studií a zálib, stejně jako na problémy, vztahující se ke cause TV Nova. Knížka je obrazem intelektuála, který si přes kontroverznost názorů uchovává jistý nadhled a nezměrnou energii.
Dva autoři s naprosto odlišnými životními zkušenostmi a politickými orientacemi se setkávají na stránkách této knihy formou dopisů, které odhalují vrstvy jejich paměti. Na jedné straně je zkušená literátka z elitní pražské rodiny, aktivní účastnice politického a intelektuálního dění 50. a 60. let, která se po roce 1989 vrátila do „týmu vítězů“. Proti ní stojí novinář, mladší o půldruhé generace, pocházející z malého města, bez vazeb na dobové elity, který v 80. letech působil v samizdatových aktivitách a později se stal viditelným představitelem nastupující generace. Po roce 1989 se ocitl v odlišném názorovém táboře než jeho „dopisová“ partnerka. Přesto skrze konverzaci a vyprávění dospívají k podobným hodnotám. Klíčové pro intelektuála z doby „konce dějin“ jsou otevřenost, pravdivost, lidská poctivost a odpovědnost za slova a činy. Důležitá je také schopnost vnímat argumenty druhých a zpochybňovat dogmata. Dopisový duel obou autorů je osobitým obrazem pestrosti života ve 20. století a krátce po něm, odrážející nejen jejich vzájemné vztahy, ale i vztah k čtenářům a plynoucímu času.
Kniha esejů publicisty Petra Žantovského. Texty vydávané především v Parlamentních listech roku 2017 doplňují ilustrace Milana Ressela. Karel Sýs v doslovu píše: Žantovského nová kniha je nejen zakonzervovanou minulostí, prošlým dneškem, ale především ne právě zářným, ale aspoň pochopitelným zítřkem.
Knižní interview s někdejším premiérem, předsedou ČSSD a výtečným rétorem.
Kniha popisuje příběh české „televizní krize“ roku 2000. Zachycuje události a činy těch, kdo se v ní angažovali na jedné či druhé straně. Upozorňuje na zákulisní motivy a příčiny celé události a zveřejňuje, v té míře poprvé, fakta a dokumenty dokazující, že „svoboda slova“ byla tím posledním důvodem, proč k oné televizní krizi došlo, přesněji: proč a kým byla úmyslně vyvolána. A také – s jakým důsledkem: rostoucí skepsí veřejnosti k demokratickým pořádkům a procedurám, která nadlouho poznamená veškerý vnitropolitický vývoj v zemi.
Zdraví máme jen jedno, a proto nás zajímá, jak se o ně starat a jak je o ně pečováno ze strany institucí, které si platíme - lékařských zařízení. Média nás někdy přesvědčují o tom, že v českém zdravotnictví je všechno špatně, vybírají převážně jen negativní či dokonce poplašné zprávy ve snaze zaujmout, šokovat, někdy dokonce až manipulovat veřejnost. Jenže nic na světě není černobílé. O tom jsme se přesvědčili v rozhovorech s deseti špičkovými odborníky z různých medicínských oborů - od diabetologie, endokrinologie, revmatologie, přes neurologii, kardiologii, radiodiagnostiku, až po chirurgii či válečnou medicínu, přičemž svěží názory vnesl do knihy také o generaci mladší Lukáš Pollert. Oslovili jsme vynikající kapacity z těchto oborů a položili jim desítky otázek, z nichž některé se prolínají celou knihou. Každý ze zpovídaných lékařů na ně odpovídá trochu jinak a poskytuje tak další svědectví o různorodosti a hloubce světa medicíny. Jiné jdou přímo ke specifice jednotlivých oborů a snaží se aspoň trochu osvětlit místo, které zaujímají na zdravotnické mapě - se zvláštním přihlédnutím k tomu, co v dané oblasti můžeme pro své zdraví udělat sami. Kniha je tak pozoruhodným svědectvím o stavu našeho zdravotnictví, sbírkou poutavých názorů osobností, jež mají co říct, avšak stejně dobře poslouží všem, kteří se chtějí dozvědět, jaké jsou dnešní medicínské trendy i předpovědi a jak zůstat zdravý - což je bezpochyby cílem nás všech.
V červenci 2007 Městský soud v Praze očistil po třinácti letech v plném rozsahu Dr. Uzunoglu v kauze se zřetelným politicko-ekonomicko-policejním pozadím. Knižní rozhovor Petra Žantovského s Yektou Uzunoglu, dokončený na podzim 2007, je strhující, zároveň však i tristní a šokující výpovědí o tom, kde se nachází česká společnost téměř dvacet let po sametové revoluci a jaké bylo pozadí naší polistopadové transformace. Dr. Uzunoglu v rozhovoru vzpomíná na dětství, mládí a svou činnost v bývalém Československu, Německu a Francii. Mezi ně patřila např. účast v organizaci Lékaři bez hranic, se kterou působil jako lékař ve válečných konfliktech v Íránu a Iráku, nebo založení Kurdského institutu v Německu a ve Francii, s nimiž jsou spojeny otázky kurdského národa, jazyka, kultury a postavení Kurdů v soudobém světě. otevřený dopis Žalujeme českých intelektuálů, kteří vystoupili na Uzunoglovu podporu v průběhu soudního pronásledování, projev dr. Uzunoglu při přebírání Ceny Františka Kriegla aj. Úvod předsedy správní rady Nadace Charty 77 prof. Františka Janoucha srovnává případ s Dreyfusovou aférou, legendárním justičním omylem, který před sto lety rozpoltil nejen Francii ale i celou Evropu.
Rozpravy s Mirkem Topolánkem vedl Petr Žantovský v průběhu roku 2005 s cílem zachytit ho jako člověka, živou osobu, se soukromými dějinami, s charakterem, názory, chybami i přednostmi. Nešlo o to vymodelovat předvolební bustu veřejného činitele, muže bez vlastností, naprogramovaného politického robota. Proto značnou část rozmlouvání věnoval jeho rodinnému zázemí, rodičům, manželce, dětem, a tedy i názorům na základní a podstatné životní hodnoty, na nichž se teprve může utvářet a stavět architektura ideologie či světového názoru - a politické praxe. Jádro knížky tvoří ono interview na pokračování. K němu je přidáno několik dodatků, které obohacují portrét Mirka Topolánka jak o privátnější, tak o oficiálnější rysy a kontury.
Václav Klaus je člověk, s nímž nemusíte vždy beze zbytku souhlasit. On vás k tomu ani nenutí. Je to člověk, který má svou vizi, je přesvědčen o její správnosti a tvrdohlavě ji prosazuje. Tato kniha by mohla nést titul "Osobní portrét". Její autoři (Petr Jüngling, Tomáš Koudela a Petr Žantovský), jež s Klausem při rozhovorech strávili desítky hodin, se snažili co nejméně klouzat po líbivém politickém povrchu jevů a činů a co nejvíce vstupovat do osobního zázemí, ke kořenům a lidským motivacím těchto jevů a činů. Obsahem knihy je tak rozsáhlý rozhovor s Václavem Klausem, fotografická příloha a čtyři přílohové články.
Černá kniha České televize autorů Petra Žantovského a Jiřího Hroníka je ohlédnutím za jejich zhruba pětiletou spoluprací na rubrice Týden v médiích, která vychází na portálu Parlamentní Listy.cz. Týden co týden tu společně glosují mediální události uplynulých dní a kladou si otázku, zda způsob, jakým sdělovací prostředky zobrazují skutečnost, je odpovídající a reálný, nebo zda je zkreslující a manipulativní, případně proč to tak je. Zvláštní a neustálou pozornost věnují zejména České televizi, protože to je veřejnoprávní médium, ze zákona financované občany České republiky, kteří však mají pramalý dosah na to, co se v ČT děje a jak se to děje. Proto každé profesní a etické pochybení, které učiní právě ČT, je citelné dvojnásob a zaslouží nejpřísnější kritiku. Tato knížka neaspiruje na to být odbornou literaturou, je to spíše mozaika postřehů, zachycujících chyby a přešlapy tohoto média, a může být i odrazovým můstkem k věcnému zhodnocení toho, jaká je ČT, jaká by mohla být - a zda ji vůbec k něčemu potřebujeme.
Kniha podává plastický obraz vývoje myšlení a politické praxe V.Klause, který stále upozorňuje na past socialistických iluzí, nepolitické politiky a třetích cest. Projevy a stati z let 1997-99 jsou uspořádány tematicky a tak zahrnují Klausovy názory ekonomické i politické.
Knížka analyzuje jednotlivá období české politiky a žurnalistiky od pádu komunismu do současnosti: epochu přelomu (1989-1992), nový český stát (1993-1996), epochu procitnutí (1996-2002), epochu dozrávání (2003-2006), nové výzvy (2006-2010) a období 2010-2013. Autor nepíše o tom, jak by média měla či neměla vypadat, ale jen o tom, co média jsou a nejsou. Jde o knihu, která se zabývá vzájemným dotykem dvou světů: politiky a žurnalistiky.
Jaké je Rusko jako kulturní, ekonomický a geopolitický fenomén? Proč se na něj díváme s obavami a předsudky, a jaký je současný konflikt mezi Ruskem a euroatlantickým prostorem? Kdo rozpoutal válku na Ukrajině a jaké jsou její cíle? Jaké jsou souvislosti s událostmi v dalších neklidných regionech, jako je Blízký a Střední východ? Kdo jsou klíčoví aktéři v této válce, která hrozí přerůst v globální konflikt? A jakou roli hraje Česká republika, její politická reprezentace, ekonomické zájmy a média? Tyto otázky si kladou autoři sborníku, mezi nimiž jsou politologové, historikové, ekonomové a novináři. Základ tvoří příspěvky z konference konané 21. srpna 2014 v Praze, doplněné o důležité studie dalších autorů. Publikace nabízí faktografickou a názorovou mozaiku, která se vymyká převládajícím mediálním narativům a místo černobílých schémat přináší široké spektrum otázek a dilemat. Analýza těchto otázek a nezaujaté přemýšlení o nich vedou k hlubšímu poznání, což je hlavním cílem této publikace.
„Jako člověk jsem spokojený, jako občan ne.“ Tato slova a další myšlenky vyjadřuje Miloš Zeman, bývalý předseda sociálních demokratů a vážný kandidát na prezidenta v roce 2013, ve své nové knize. Zeman, známý svou otevřeností, hodnotí poslední dekádu české politiky a ekonomiky, během níž nebyl aktivně zapojen v politice. Jeho pohled na úřad prezidenta a osobní názory jsou cenným příspěvkem k veřejné diskusi. Kniha nabízí i nečekaně upřímný pohled do jeho soukromí, kde se nebojí přiznat své slabosti a vyjádřit lásku k oběma dětem. Novinář Petr Žantovský, který s ním knihu připravil, zdůrazňuje kontinuitu jejich dialogu, který se zdá být stále živý, i po deseti letech. Zeman se představuje jako inspirativní osobnost, se kterou je příjemné diskutovat. Kniha je fascinujícím pohledem do myšlení a cílů muže, který by mohl být v budoucnu naším prezidentem. Čtenáři mají jedinečnou příležitost být u toho s ním.
Cvokhauz, hezky česky řečeno blázinec, je v obvyklém významu léčebna pro jedince s psychickým postižením a není na něm pranic veselého či k posměchu vedoucího. Žantovského Cvokhauz je však metafora, postihující naši slovutnou přítomnost, plnou absurdních předpisů z Evropské unie, kampaní rozmanitých nátlakových "neziskových" organizací, snahy o…
Milan Knížák je originál. To dokazuje tato nepřehlédnutelná figura české kultury i v tomto knižním interview.
Tento soubor esejů a přednášek z let 2014–2019 spojuje jednotící linie: vztah mezi kulturou (ať už v úžším slova smyslu jakožto uměním, nebo v širším smyslu jako specifickou hodnotou našich životů v dnešním světě) a politikou.
Články bývalého poradce předsedy Poslanecké sněmovny ČR komentují události na české mediální scéně v letech 2002 až 2004.
aneb Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 Pozastavení nad vývojem české žurnalistiky od listopadu 1989.
Články bývalého poradce předsedy Poslanecké sněmovny ČR komentují události na české politické a mediální scéně v letech 2002 až 2003.
Obsáhlý rozhovor Petra Havlíka s publicistou Petrem Žantovským. Výběr politických glos a článků Petra Havlíka z let 2010 a 2011. Knihu provázejí i originální ilustrace Miroslava Kemela.
Básnická sbírka známého publicisty Petra Žantovského (1962) Zakázané květiny je psaná v duchu surrealistického existencialismu. Jde o autorovu druhou vydanou knihu poezie (po sbírce Tady bydlím, 2012). Představuje celkem 64 básní a je ilustrována 18 černobílým grafikami Jana Součka.
Výběr publicistických i analytických materiálů pro svazek Média a politika v digitálním světě navazuje na autorovy předchozí publikace - Česká politika a média po roce 1989 (2013), Mediální manipulace a krize v České televizi (2015), Černá kniha České televize (2016) ad. Každý ze čtyř hlavních oddílů Žantovského rukopisu nabízí zaostřené pohledy na ústřední otázky současné české a slovenské mediální scény, které běžnému čtenáři snadno unikají.
Kniha, kterou držíte v rukou, vznikala jako volný cyklus inspirativních textů, které by neměl minout nikdo, kdo se chce opravdu vyznat ve společenských zákonitostech a kdo věří v heslo „historia magistra vitae“ – historie učitelkou života. Proto se zde setkáváme s komentovanými myšlenkami filosofů renesančních (Rochefou-cauld, Erasmus Rotterdamský), přes myslitele sklonku 19. a počátku 20. století (Chesterton) a první půli století dvacátého (Bocheński, Spengler, Fedotov, Broch), až po současníky (Gray, Liessmann, Lipovetsky). Aktuálně ovšem vyznívají i další texty, třeba Easterlyho, Dahrendorfa, O’Sullivana, Shahaka či Ibn Warraqa. Je to mnoha optikami nahlédnutá obava před budoucností lidstva jako bojištěm mezi nesouměřitelnými a ke smíření neochotnými enklávami, což je ostatně dnes jeden z kruciálních fenoménů předurčujících naši budoucnost. Věříme, že v tomto „tavícím kotli“ myšlenek najdete nejen inspiraci k přemýšlení, ale i poznání, že jen máloco v dějinách je úplně poprvé a že při hledání vlastních odpovědí na otázky, které před námi stojí, je dobré pozvat na pomoc ty, kteří už tento Rubikon překonali, nebo aspoň dali kompas k tomu, abychom v čím dál složitějším světě nezabloudili.
Základ knihy tvoří studie polského novináře a pedagoga Dvě zrcadla z knihy Moc a nemoc médií. Pro český překlad byl původní text M. Ilowieckého doplněn o reálie týkající se České republiky. Spoluautorem knihy se tak stal P. Žantovský. Kniha se zabývá mediální manipulací v prostředí standardních demokracií, v české společnosti tedy zhruba od roku 1989, i když okrajově jsou zde zmíněny i jevy související s manipulací a propagandou v totalitních režimech 20. století - nacismu a komunismu. Autoři předkládají a vysvětlují hlavní druhy, formy a metody manipulace, mediální praktiky sloužící propagandistickým zájmům vybraných osob či skupin. Teorie je doložena konkrétními příklady z praxe.
Básnická sbírka známého publicisty, spisovatele a básníka. Nakladatelství Kmen vydalo sbírku Petra Žantovského Never More. Jan Šulc v doslovu ke knize píše: Při četbě veršů Petra Žantovského v jeho nové sbírce Never More může čtenář hned napoprvé vnímat čtyři základní rysy jeho poezie. Prvním je rytmičnost a pročištěná zpěvnost veršů, svědčící o důvěrném vztahu k poezii zpívané, jež byla v mládí určující zkušeností pro autorovu (i mou) čtenářskou generaci. Druhým nepřehlédnutelným rysem je celková nálada, kterou v nás verše vyvolávají. Nálada údivu a sevření srdce nad míjením času, atmosféra nostalgie, místy smutku a stesku – ze smrti blízkých, ze životních ran, z bolesti. Třetí rys – Žantovský je – stejně jako četní básníci generací předchozích i současných – spjat s literaturou a širší kulturní tradicí, již si osvojuje, a ona mu pak pomáhá vyrovnávat se se současným světem, často zraňujícím a bolestným. Čtvrtým rysem Žantovského poezie je zájem o veřejný, společenský rozměr lidského života, viděný v historické perspektivě.
