Julius Fučík Knihy

Reportáž, ktorú napísal Július Fučík vo väzení gestapa na Pankráci v roku 1943.....

V krajine, kde zajtra už znamená včera - je o tom, čo videl, čo prežil Július Fučík v SSSR roku 1930 za svojho štvormesačného pobytu.

Historie Stalingradu od dob,kdy se ještě jmenoval Caricyn.

Kniha plná aforismů a politické satiry, doplněná dobovými ilustracemi nejen Fučíka ale i J. Čapka, A. Pelce a F. Bidla.

Soubor literárních statí, určených mládeži, které autor napsal v ilegalitě většinou v letech 1940-1942 a otiskoval pod různými pseudonymy v časopise "Roj". Jsou věnovány velkým českým spisovatelům a vlastencům. Fučík v nich záměrně zdůrazňuje pokrokové tradice a lidové kořeny našínárodní kultury. Výbor uspořádala a doslov napsala Gusta Fučíková, barevné ilustrace Václav Bláha. (1.vydání)

Reportáže ze Sovětského svazu. Výbor reportáží a článků většinou vzniklých za druhé návštěvy Fučíkovy v Sovět. svazu. "Čtenář bude s autorem procházet dva roky zemí socialismu v období druhé pětiletky v 17. a 18. roce existence SSSR, zemí, kde politika se po prvé na světě stalavědmou a promyšleně mění život společnosti, lidi a přírodu. Bude s J.F. potkávat prosté, nepřikrášlené, ale krásné lidi nezkažených srdcí a tváří, muže, ženy i děti nejrůz. národů, hrdiny práce v dílnách, továrnách, na polích, v laboratořích, na pouštích, v horách, na bavlníkových plantážích, typické postavy social. společnosti, ony přerozující se a přerozené nové lidi, kteří, získáme-li právem jejich důvěru, otvírají nám svá srdce, nestydí se za svůj přirozený lidský cit, za své nadšení, za svou oddanost těm, kdož moudře řídí a spravují jejich stát."

Studie je postavena na kontrastu representantky "předbřeznového" ženství M.D. Rettigové, a bojovnice, nové ženy B. Němcové. Fučík ovšem nesrovnává dva lit. talenty, nýbrž dva typy, představitelky dvou období vývoje čes. literatury i celé čes. společnosti. Uzavírá: "Božena Němcová neníjen sladká, okouzlená duše, jen spanilá žena se srdcem bez konce toužícím a s nepochopitelně krutým osudem; také nejen trpitelka, hodná pozdní a nepotřebné lítosti; ale i duše odvážná, žena nová s krásným, nejlidštějším srdcem buřiče a osudem bojovníka."

Názory Julia Fučíka na literaturu, vydané knižně, literárně kritická práce. Většina článků o literatuře vyšla dříve v časopisech či novinách levicového zaměření.

Sborník hornických povídek a reportáží určený mládeži: Všem chlapcům a děvčatům naší země, kteří se rozhodli stát se havíři, chce kniha ukázat, jaké boje a strádání musili v uplynulém půlstoletí naši horníci podstoupit, než jejich věc zvítězila.

Kniha reportáží o cestě J. Fučíka po SSSR. Obraz SSSR na počátku 1. pětiletky, úspěchy industrialisace, rekonstrukce všech odvětví nár. hospodářství, socialist. soutěžení, mezinár. situace a vývoj SSSR od r. 1917, historie stalingradského traktorového závodu, sovchozy a rozmach kolchozního hnutí, nový sovět. člověk, boj proti sabotérům, Moskva a Leningrad, dvě srdce SSSR, sovět. loděnice, Dněprostroj; taková byla pravda, kterou J. Fučík přinesl ze země socialismu, zatím co u nás a v ostatním světě hladověly miliony nezaměstnaných.

Kniha obsahuje Fučíkovy reportáže nejen z různých bojů severočeských pracujících, stávek, protestů či srážek s četnictvem, ale i o stavu nezaměstnaných a chudých z let 1929-1934, které původně vyšly v časopisech Tvorba, Rudé Právo nebo Rudý večerník.

V prvé studii, nazvané Božena Němcová bojující, se autor u příležitostí stodvacátého výročí jejího narození vyznává z obdivu k této ženě-bojovnici. Druhá studie má název O Sabinově zradě a představuje kapitolu z Fučíkovy rozsáhlejší práce o Sabinovi, kapitolu, v níž se snažíuvést na správnou míru Sabinovo tzv. konfidenství a promluvit v kritických chvílích národa o otázce charakteru, hrdinství a zrady, statečnosti a udavačství. Třetí studií s názvem Chůva napsal autor u příležitosti stého výročí narození Julia Zeyera, Zeyerova chůva stává se zde východiskem pojetí o lidu jako chůvě básníků a přivádí k zamyšlení nad otázkou sociologie romantismu a tajemství poezievůbec. Knihu doplňuje dopis Gustině a nedokončená úvaha O povaze české literatury.

Výbor, který se opírá o dvanáctisvazkové vydání Díla Julia Fučíka, je v podstatě fučíkovským průvodcem po staletých dějinách české literatury. Zahrnuje autorovy literárněhistorické a kritické úvahy, jeho literární medailóny věnované výrazným, velkým, ale často i zapomenutým postavám českého písemnictví. Výbor uspořádala, úvodní slovo, studii o Juliu Fučíkovi, ediční poznámku a vysvětlivky napsala Věra Adlová.

V knize jsou sebrány Fučíkovy články z doby pomnichovské kapitulace a fašistické okupace. 1. část obsahuje Fučíkovy projevy z t. zv. "druhé republiky". Autor ukazuje, jak tradice demokratismu a socialismu prostupují celými českými dějinami. 2. část je souborem článků a projevů, uveřejněných v illegálním komunistickém tisku. Jsou projevem Fučíkova statečného vlastenectví, pohrdání okupanty a jejich českými přisluhovači a jsou prostoupeny vírou a jistotou ve vítězství Rudé armády a našeho lidu pod vedením KSČ. "Fučíkova kniha je historicky významným dílem. Ukazuje úlohu komunistické strany ve chvílích pro národ nejtěžších: ukazuje, jak komunisté chápali svůj poměr k národu a k svobodě; ti komunisté, které vlastenčící buržoasie vždycky z národa vylučovala, aby se nakonec zbabělou zradou sama z národa vyloučila ... " (Předmluva knihy)

Výbor z politických článků, polemik a literárních statí z let 1926-1938 reagující především na společnost a reálie První republiky.

Reportáže vypovídají o stávce severočeských havířů v r. 1929, o střelbě do dělníků u duchcovského viaduktu a ve Frývaldově, o generální stávce na severu Čech. Odhalují souvislosti a příčiny tehdejší krize, dávají nahlédnout do světa obětí bídy a hladu, pranýřují činnost buržoazních policejních a soudních orgánu aj.

Výbor zachycuje nejvýznamnější a nejcharakterističtější ukázky z Fučíkovy publicistické tvorby z let 1928-1938. Do první části byly zařazeny reportáže, které pronikavým způsobem odhalují bídu nezaměstnaných v době velké hospodářské krize i sílu dělnické solidarity. V ostrém kontrastu s těmito reportážemi je druhá část knihy, v níž Fučík vypráví o budovatelském nadšení sovětského lidu, jak je sám poznal při svých návštěvách první socialistické země světa.

Děti se s pohádkou s původním názvem Vypravování o třech písmenkách poprvé setkaly ve vánočním čísle deníku Haló noviny v roce 1933. Pseudonym Jef a Besi tehdy zůstal neodhalen. Později se zjistilo, že pod pseudonymy se skrývali Julius Fučík a Bohumila Sílová. Tři písmenka – hlavníhrdinové krátké pohádky –, to je světoznámý signál SOS. Zoufalé volání o pomoc z tonoucí lodi Batajava. Tři písmenka SOS proniknou záhy do antény rádia, ale narazí na lidskou pohodlnost, lhostejnost, netečnost. Podaří se jim najít včas pomoc pro tonoucí námořníky?

V prvé studii, nazvané Božena Němcová bojující, se autor u příležitostí stodvacátého výročí jejího narození vyznává z obdivu k této ženě-bojovnici. Druhá studie má název O Sabinově zradě a představuje kapitolu z Fučíkovy rozsáhlejší práce o Sabinovi, kapitolu, v níž se snažíuvést na správnou míru Sabinovo tzv. konfidenství a promluvit v kritických chvílích národa o otázce charakteru, hrdinství a zrady, statečnosti a udavačství. Třetí studií s názvem Chůva napsal autor u příležitosti stého výročí narození Julia Zeyera, Zeyerova chůva stává se zde východiskem pojetí o lidu jako chůvě básníků a přivádí k zamyšlení nad otázkou sociologie romantismu a tajemství poezievůbec. Knihu doplňuje dopis Gustině a nedokončená úvaha O povaze české literatury.

Kniha obsahuje Fučíkovy reportáže nejen z různých bojů severočeských pracujících, stávek, protestů či srážek s četnictvem, ale i o stavu nezaměstnaných a chudých z let 1929-1934, které původně vyšly v časopisech Tvorba, Rudé Právo nebo Rudý večerník.

Po smrti autora byly různě vybírány jeho dřívější články, některé z nich byly publikovány i knižně, jiné časopisecky a tahle kniha je zaměřená na odkaz pro další generace, aby člověk bojoval za lepší svět, a obětoval se pro něj.

Autobiografická próza vzniklá ve vězení na Pankráci, vynášená pomocí motáků. Kniha byla poprvé vydána na podzim roku 1945, a to s významnými vynechávkami, které si vyžádala KSČ; její ohlas se rychle šířil a následně začala být překládána do mnoha jazyků a vycházela pravidelně aždo roku 1990. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995 a faksimile rukopisu 2007. Její úspěch spočíval jak v tématu bezprostředního prožitku vězení a čekání na smrt, tak v kvalitě literárního zpracování.

Dobou vzniku poslední a závažnosti obsahu vrcholné dílo českého komunistického novináře - národního hrdiny, napsané na motácích v pankrácké věznici v době od dubna 1942 do června 1943, kde byl autor jako jeden z čelných pracovníků národně osvobozeneckého hnutí a člen illegálního ÚVKSČ vězněn. Ze zápisků, v nichž jsou zachyceny podobizny mnoha členů českého podzemního odboje i hitlerovskou ideologií znetvořené charaktery jejich nacistických trýznitelů v době nejtěžší persekuce, stal se epos utrpení, boje a hrdinství českého lidu a vešel jako klasické dílo do literatury české i světové. Současně podávají zápisky podobiznu novináře nového typu, u něhož vysoká zásadovost, mravní síla, oddaná služba lidu a historický optimismus vycházely z vědomí příslušnosti k předvoji dělnické třídy, ke komunistické straně.

Výbor z článků 1931–1943. Kniha vyzvedává Juliuse Fučíka jako novináře a duchovního tvůrce nového světového řádu. – V předmluvě dokládá Gustav Bareš, že Fučíkova osobnost i jeho dílo vyrůstají především z činnosti novinářské a vysvětluje, proč se bojovník Fučík novinářem stát musil a jaký význam přisuzoval svému povolání. V jeho době to byla pro revolučního socialistu jediná cesta, jak ovlivňovat, vychovávat a vést národ. Výbor je uspořádán ve čtyři oddíly: PRVNÍ REPUBLIKA – o vlastenčení, hornické stávce, demokracii, polemika s Peroutkou a Šaldou. SOVĚTSKÝ SVAZ – Leninův smích (vítězný smích mocné a mohutné sovět. země: o reportážní úvaze sovět. spisovatelky Reissnerové. Několik výňatků ze „Země, kde zítra již znamená včera“. Srovnání demokracie buržoasní a sovětské). DRUHÁ REPUBLIKA – o svatováclavské tradici, o české pokrokové kultuře v minulosti, o Sabinovi (z „Třech studií“). OKUPACE – o domácí i zahraniční zradě a zrádcích, odpověď pokrokové inteligence Goebbelsovi. 28. říjen a 7. listopad, výňatky z illeg. RP a několik ukázek z „Reportáže psané na oprátce“.

Autobiografická próza vzniklá ve vězení na Pankráci, vynášená pomocí motáků. Kniha byla poprvé vydána na podzim roku 1945, a to s významnými vynechávkami, které si vyžádala KSČ; její ohlas se rychle šířil a následně začala být překládána do mnoha jazyků a vycházela pravidelně aždo roku 1990. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995 a faksimile rukopisu 2007. Její úspěch spočíval jak v tématu bezprostředního prožitku vězení a čekání na smrt, tak v kvalitě literárního zpracování.

V kritickém období napsal o tehdejších časech J. Fučík brožuru v níž si kladl otázku, zda vstoupí Sovětský Svaz do války skrz Československo.