Claude Lévi-Strauss Knihy

Francúzsky antropológ a etnológ Claude Lévi-Strauss (1908-2009) v celom svojom rozsiahlom diele skúmal mnohotvárnu problematiku kultúrnych prejavov človeka. Či boli predmetom jeho skúmaní mýty, príbuzenské vzťahy alebo klasifikácie rastlín a živočíchov, často sa pritom obracal k umeleckým dielam, aby v nich pomocou štrukturálnych metód našiel ukážky tvorivých schopností ľudského ducha. V práci Pozerať, počúvať, čítať výsledky svojich reflexií umeleckej tvorby zhrnul a posunul k záverom, ktoré od výtvarného umenia, hudby a literatúry prechádzajú až charakteristikám miesta človeka v prírodnom a dejinnom kontexte. Kniha vychádza s farebnou prílohou a vo výbornom preklade znalca diela Clauda Lévi-Strassa filozofa a prekladateľa Miroslava Marcelliho.

Kniha francúzskeho etnológa, antropológa i filozofa, považovaného za zakladateľa francúzskeho štrukturalizmu. V knihe podáva prehľad teórií totemizmu, analyzuje totemizmus a poukazuje na to, že totemizmus je klasifikačným systémom, ktorý pomocou logických operácií umožňuje mytologickému mysleniu vytvárať zo sociálnej a prírodnej štruktúry koherentné systémy.

Kniha vznikla na základě rozhovorů C. Lévi-Strausse s Carole Orr Jeromovou, pracovnicí pařížské rozhlasové stanice CBC. „Nato som narazil na mýtus, ktorého štruktúre som veľmi dobre rozumel, ale nevedel som nájsť hudobnú formu, ktorá by tejto mýtickej štruktúre zodpovedala. Zavolal som teda priateľovi, skladateľovi René Leibowitzovi a vysvetlil som mu svoj problém. Oboznámil som ho so štruktúrou mýtu: dva na začiatku úplne rozdielne príbehy, naoko bez akéhokoľvek vzájomného vzťahu, sa postupne začínajú prestupovať a zlievať, až na konci vytvárajú jednu jedinú tému. Ako by si nazval hudobnú skladbu s rovnakou štruktúrou? Porozmýšľal o tom a povedal mi, že v celých dejinách hudby nepozná nijakú hudobnú skladbu s takou štruktúrou. Takže pre ňu ani nejestvuje názov. Hudobná skladba s takou štruktúrou bola očividne celkom možná; o pár týždňov mi poslal partitúru skladby, ktorú zložil a ktorá prevzala štruktúru mnou spomínaného mýtu.“ Claude Lévi-Strauss

Věhlasný francouzský etnolog používající strukturální metody se touto knihou, která patří k jeho nejvýznamnějším dílům, představuje jako precizně a detailně postupující objevitel skrytých mechanismů nekultivovaného "divokého" myšlení. Demonstruje též souvislost těchto duševních procesů s uměleckým tvořením, spatřuje v nich protipól vědecké myšlenkové činnosti a přitom se vyrovnává se Sartrovou "Kritikou dialektického rozumu".

První část čtyřdílné práce předního francouzského kulturního antropologa. Vycházeje z analýzy jednoho mýtu, která postupně zahrnuje většinu mýtů tropické Jižní Ameriky, autor dochází ke zjištění, že dokonce ani tam, kde lidskou fantazii považujeme za zcela spontánní, neexistuje náhodné spojování představ. C. Lévi-Strauss se však neomezuje na zkoumání abstraktních mechanismů, ale naopak vychází z bezprostřední skutečnosti každodenního života. Titul knihy se inspiroval kuchyní jihoamerických kmenů, mezi nimiž autor pobýval, její stavba zase kompozicí hudebního díla: text připomíná velkolepé oratorium, jehož jednotlivé části postupně přejímají a obměňují výchozí téma.

Druhá část čtyřdílné práce význačného francouzského kulturního antropologa se zaměřuje na dvě látky, které nejsou potravinou v pravém smyslu slova, ale úzce s jídlem souvisejí: medu a tabáku. Zkoumá v mýtech jejich protiklad: protiklad vlhkosti a sucha, protiklad látky, která vyjadřuje veškerou lákavost a přívětivost přírody, a jiné, která v podobě kouře stoupá ke světu nadpřirozených bytostí a v životě jihoamerických indiánů nabývá na významu zejména v obdobích sucha a hladu.

Významné dílo předního francouzského kulturního antropologa je na rozdíl od slavných Smutných tropů zaměřeno mnohem teoretičtěji. Autor se v jednotlivých kapitolách zabývá vztahem historie a etnologie, jazykem a příbuzenskými vztahy, organizací společnosti, magií a náboženstvím, uměním a také otázkou místa antropologie v rámci společenských věd a problémy spojenými s její výukou. Výbor zahrnuje stěžejní texty C. Lévi-Strausse z přelomu 40. a 50. let, které položily základy strukturální antropologii.

Ve třetí části čtyřdílné práce předního francouzského kulturního antropologa může čtenář pokračovat v pouti po mýtech amerických indiánů, tentokrát jinými cestami z téhož bodu, odkud vycházel první díl (Syrové a vařené) a kam se naopak druhý díl (Od medu k popelu) opačným směrem vracel. Není proto nezbytné mít přečtené předchozí díly, k nimž se lze v případě zájmu dostat později. Jako jednotlivá témata fugy se témata mýtů, rozebíraných metodou strukturální analýzy, proplétají, setkávají a opět rozcházejí. V porovnání s předchozími díly se pole zkoumání rozšiřuje i na mýty Severní Ameriky.