Na vzťahu „priemerného člena tzv. hornej vrstvy spoločnosti“ baróna Botha von Rienäckera k prostému dievčaťu z najchudobnejšej vrstvy ukazuje autor problémy zblíženia dvoch ľudí oddelených triednou bariérou.
Theodor Fontane Knihy
Theodor Fontane bol významný nemecký prozaik, kritik, básnik a cestovateľ 19. storočia. Jeho diela, od balád po historické romány a neskôr realistické romány zo súčasného života, sa vyznačujú psychologickým vhľadom a pozornosťou k detailom. Vynikol najmä svojimi neskoršími románmi, ktoré pútavo zobrazovali modernú spoločnosť a jej zložitosť. Fontaneho literárny štýl je charakteristický jemnou iróniou a precíznym zobrazením ľudských postáv a ich prostredia.







Jadrom príbehu je rozprávanie o šľachtickej dcére Effi Briestovej, ktorá bezstarostne vyrastá v rodičovskom dome, a o jej nešťastnom manželstve. Effi vstupuje do manželstva mladučká, takmer dieťa, lásku doposiaľ nepoznala, a nesmierne trpí prázdnotou malomestskej spoločenskej smotánky, medzi,ktorou musí žiť. Prázdnotu nevie vyplniť ani oveľa starší manžel, síce láskavý, no nie dosť chápajúci pruský karierista a človek zásad, barón von Innstetten. A keď Effi, citlivá, bezprostredná, avšak celkom neskúsená podľahne svetáckemu majorovi Crampasovi a prehreší sa tak proti konvenciám spoločnosti, v ktorej žije, ostáva celkom sama. Zavrhne ju nielen spoločnosť, ale aj rodičia. Koniec románu vyznieva ako obžaloba spoločenského poriadku, pre ktorý má konvencia väčšiu cenu než ľudské srdce.
Hlavnou postavou románu je pani Treibelová, stopercentná berlínska malomeštiačka, typická zbohatlíčka, ktorá sa bohatým vydajom dostáva z veľmi skromných pomerov medzi vyššie vrstvy a povyšene sa správa k menej majetným.
Německý spisovatel Theodor Fontane (1819–1898) stanul až na sklonku své celoživotní tvorby v řadách kritických realistů. Jeho tvůrčí dráha začínala úctou k hohenzollernskému režimu a trvalo celá desetiletí, než vyrostl velký umělec, který vydal svědectví o tom, že vládnoucí třídajunkerů a měšťáků, kterou dlouho líčil sympaticky, se ocitá na nezadržitelném dějinném rozcestí, přežívá se, zemdlívá a upadá. Román z r. 1896 o Effi Briestové, dcerce venkovského braniborského šlechtice, o ženě-dítěti, jež vyrůstá v zátiší mírného blahobytu láskyplného domova, bezelstně vstoupí po vůli rodičů v manželství s pruským byrokratem bismarckovské éry baronem von Instettenem, bezelstně zhřeší a pyká za to zlomeným životem, zavržena všemi, odloučena od svého dítěte a násilím jemu odcizena, je ostře pravdivou studií braniborské společnosti z konce 19. století.
Effi Briest
- 256 stránok
- 9 hodin čítania
Unworldly young Effi Briest is married off to Baron von Innstetten, an austere and ambitious civil servant twice her age, who has little time for his new wife. Isolated and bored, Effi finds comfort and distraction in a brief liaison with Major Crampas, a married man with a dangerous reputation.
Svazek obsahuje román Toužení soužení (1888) a novelu Schach von Wuthenow (1883). Román Toužení soužení, zasazený do sedmdesátých let 19. století, zachycuje příběh lásky zmařené společenskou nerovností obou partnerů. Berlínský baron a císařský nadporučík se zamiluje do prosté žehlířky a marně se vzpírá a nakonec se nedovede vzepřít rodovým tradicím, vztah se rozpadá a oba milenci vstupují do společensky rovných, avšak citově již oslabených manželství. Novela Schach von Wuthenow líčí duševní konflikt pruského důstojníka, který svedl nehezkou šlechtickou dívku a nedovede překonat posměch přátel pro její tělesné nedostatky.
Tragický příběh lásky dvou mladých lidí, které dělí sociální původ, se odehrává v Berlíně v době vlády císaře Viléma. Zachycuje atmosféru konce 19. století – přežívající stavovské zvyklosti šlechty, dravost nastupující buržoazie i narůstající sebevědomí dělnické třídy–, přičemž kritizuje dobové společenské poměry a konvence.
Dvě prózy významného německého básníka a prozaika (1819–1898), který do německé literatury uvedl duchaplnost a šarm francouzského románu a jehož příběhy jsou i dnes sociálním zrcadlem doby. V novele Cizoložnice (1882) provdá se mladá žena za muže mnohem staršího a po těžkých citových depresích jej opouští a s velkým vnitřním úsilím překonává překážky a buduje si život po boku muže věkem sobě rovného. Řešení konfliktu, vylíčené s podmanivou přesvědčivostí, vyvolalo kdysi pohoršení. Novela Stina (1890) zachycuje milostný příběh prosté dívky a neduživého hraběte.



