Leonid Leonov Knihy

Ústrednou dejovou líniou mohutného románového toku je boj poctivca s kariéristom, boj za mravní čistotu socialistickej spoločnosti. Proti sebe stoja profesor lesníctva Vichrov a jeho kritik, parazit Gracianskij. Vichrov nikdy neustupuje od vedecky poznanej pravdy a hovorí ju, aj keď je nepríjemná. I za zhoršenej situácie po prepadnutí Sovietskeho zväzu nacistami zastáva stanovisko, že je nutné zachovať lesné rezervy, na ktoré sa nesmie siahnuť. Naproti tomu Gracianskij, ktorý založil svoju slávu na nekonstruktívnom rozoberaní Vichrových prác, demagogicky zdôrazňuje požiadavky okamžitej potreby, bez ohľadu na reálne možnosti lesných zásob. Konflikt dvoch pohľadov na lesné hospodárstvo prerastá v románe zákonite do konfliktu dvoch základných životných koncepcií, tvorivej a ničivej, do konfliktu dobra a zla.

Spoločenský román ruského autora - hlavným protagonistom príbehu je Miťka, najväčší zlodej, ktorý v zhone za mamou chce aj lásku podriadiť vlčím zákonom a stáva sa vinníkom tragédie svojej snúbenice, stiahol do bahna svojho kamaráta.

Obsah tvoria práce, ktoré autor napísal v dvadsiatich rokoch. Filozofické korene autorovej tvorby sa plne prejavili v pozoruhodnej próze Koniec malého človeka. Podal v nej obraz starej ruskej inteligencie, ktorá si nevedela nájsť cestu k prevratným zmenám v spoločnosti. Román Jazveci, ktorý založil autorovi popularitu. Mladého spisovateľa upútali ostré konflikty prvých porevolučných rokov, dramatické zrážky nového so starým, základné zmeny v spôsobe života ruského ľudu. Zväzok uzatvára divadelná hra Untilovsk, v ktorej autor zachycuje porevolučnú atmosféru v mestečku na severe Ruska.

Strhující obraz tankové bitvy za další vítězství ve Velké vlastenecké válce.

Novely (Převrat v Kohoutově, Podivuhodné příběhy o mužích, Kronika města Goguleva, Bílá noc) představují autorovu ranou tvorbu, práce z dvacátých let. Ve většině příběhů je zobrazen vpád revolučního živlu do zapadlé ruské vesnice, žijící ještě patriarchálním životem, přičemžLeonov vyzvedá nejen morální vlastnosti venkovana, jeho touhu po spravedlivém životě, ale nezastírá ani jeho temné stránky, vypěstované starými pořádky.

Obsáhlý román odehrávající se v Rusku po revoluci a mravních problémech té doby a hlavního hrdiny. 26-020-76

L. I. Leonov byl sovětský polárník, který v Arktidě 5x přezimoval. Kniha Příroda v Arktidě je soupis jeho poznatků, zkušeností a příběhů.

Novela líčí boj turkmenských rolníků proti záplavám sarančí v létě r. 1929 a ve spojitosti s tím i proces vyzrávání mladého muže, který přijel do Střední Asie původně za dobrodružstvím. Rámcový příběh o boji s kobylkami je založen na skutečných událostech, kdy Turkmenská SSR svedla velkou bitvu s mračny těchto škůdců.

Téma divadelní hry zpracoval autor původně v románu Skutarevskij. Rozvíjí příběh vědce, který sám v sobě svede vítězný boj s minulostí, v níž byl vychován, s pochopením revoluce. Poctivou cestou, vědeckou i politickou, začlení se do nové společnosti jako člověk i vědec, když překonal staré návyky a překážky, kterými ho od ní chtěli oddělit chamtivá žena a syn, jenž se mu stane nepřítelem a zneužije jeho vědeckého objevu ke zradě vlasti.

Román o kráse divoké přírody a o střetávání dvou světů, kláštera s dožívajícím šestnáctým stoletím a světa sovětů, bolševiků a inženýrů dvacátého století, patří k několika málo knihám, které přežily dobu svého vzniku, období "budovatelských" románů. Při psaní knihy autor neusiloval o sociální román. Bohatého materiálu použil pro vystavění vlastní filosofické koncepce Ruska, jeho dějin a národního osudu. Proto je kniha zajímavá i pro dnešního čtenáře.

Роман объединяет в себе психологическую достоверность и насыщенность социально-философскими размышлениями. Произведение признано одним из выдающихся произведений мировой литературы