Kniha je zbierkou katechéz, ktoré Svätý Otec Benedikt XVI. venoval najvýznamnejším cirkevným spisovateľom prvých štyroch storočí kresťanstva, počnúc Klementom Rímskym (ktorý zomrel okolo roku 100) až po svätého Augustína (zomrel v r. 430). Títo autori sa zvyčajne označujú titulom cirkevní otcovia.
Nie je to zvláštne, že vyše osemdesiatročný univerzitný profesor, vynikajúci teológ, biskup, ktorý sa stal pápežom, dokáže sám sebe položiť otázku, kto je vlastne Ježiš Nazaretský? Zvedavosť a záujem, s ktorým si túto otázku kladie, je fascinujúca. Na stránkach druhého dielu svojej knihy sleduje udalosti od chvíle, keď Ježiš sediaci na oslovi vstupuje do Jeruzalema, kde ho zatknú, zabijú a kde tri dni po svojej smrti príde medzi zdrvených učeníkov a pozdraví ich slovami: „Pokoj vám.“ Pápežova otázka, kto je vlastne tento muž, je zvláštna. Odpovede, ktoré nachádza, stoja určite za prečítanie. Ako hovorí autor: „Hoci vždy bude možné diskutovať o jednotlivých detailoch, nádejam sa, že som mal možnosť priblížiť sa k postave nášho Pána spôsobom užitočným pre všetkých čitateľov, ktorí sa chcú stretnúť s Ježišom a uveriť mu.“ Veríme, že vydanie prekladu tohto významného diela naplní autorom zamýšľaný cieľ aj u nás.
Ježišovo detstvo. Autor sa v knihe zaoberá udalosťami, ktoré predchádzali verejnému učinkovaniu Ježiša Krista. Jednotlivé kapitoli sú venované otázke Ježišovho pôvodu, narodeniu jeho predchodcu Jána Krstiteľa, Ježišovmu narodeniu v Betleheme, príchodu mudrcov od východu, úteku Jozefa s Máriou a Ježišom do Egypta. Epilógom knihy je text o dvanásťročnom Ježišovi v Jeruzalemskom chráme.
Joseph Ratzinger – Benedikt XVI. prirovnáva liturgiu k nádhernej freske, ktorá je síce dobre zachovaná, no prekrývajú ju neskoršie omietky a nátery. Vo svojej knihe Duch liturgie sa podujal poukázať na všetky nánosy, ktoré sa na liturgii usadili, a poukázať na jej pôvodného ducha. Upozorňuje na nevyhnutnosť prístupu plného úcty, aby sa na krásnej freske liturgie neobjavovali vždy nové a nové vrstvy „omietky“. „Nejde mi o vedecké diskusie či výskumy, ale o snahu nanovo pochopiť vieru, o správne uskutočnenie je ústredných vyjadrovacích foriem, ktorými je práve liturgia. Keby kniha spôsobila niečo také, ako ‚liturgické hnutie, hnutie zamerané na liturgiu, a podnietila by tak jej správne, vnútorné i vonkajšie uskutočňovanie, zámer, s ktorým som ju napísal, by bol vrchovato naplnený.”
Mnohé sa celkom slovami nebude dať vyjadriť. Ale keď kardinál Joseph Ratzinger, veľký učenec Cirkvi, v kláštore sedel oproti mne a trpezlivo mi vykladal evanjelium, vieru kresťanstva od vzniku sveta až do jeho konca, vtedy bolo zo dňa na deň zreteľnejšie cítiť čosi z tajomstva, ktoré v tom najhlbšom drží pohromade svet. A v podstate je to možno celkom jednoduché. „Samo stvorenie,“ povedal tento učený človek, „obsahuje v sebe poriadok. My môžeme z neho vyčítať Božie myšlienky – a dokonca aj správny spôsob, ako máme žiť.“ Z predhovoru Petra Seewalda Vydanie prvé
Ako vznikla Európa a aké sú jej hranice? Kto má právo nazývať sa Európanom a vstúpiť do novej Európy? Z týchto otázok je zrejmý dôvod naliehania na duchovné korene Európy, na morálny základ politiky Európskej únie, na zodpovednosť za mier v únii a vo svete. Inak prevažuje výlučne ekonomické zmýšľanie, vnútorná príležitostná politika, premenlivá zahraničná politika. Rozsahom malá kniha kladie ťažké otázky, ktoré sa stávajú ešte naliehavejšími po posledných dramatických udalostiach vo svete. Od odpovedí na tieto otázky závisí, ako hovorí Joseph Ratzinger, prítomnosť i budúcnosť Európy.... celý text
Keď mladý profesor Ratzinger predstupoval pred študentov na univerzite v Tübingene s prednáškami o kresťanstve, mal jeden základný úmysel. Chcel, aby mu rozumeli aj ľudia, ktorí nie sú zvyknutí na jazyk Cirkvi, ktorým tento jazyk prekáža a ktorým je takto zabalené kresťanstvo neprístupné. Za schému, ktorej sa mal pridržiavať, si zvolil Apoštolské vyznanie viery známe aj ako modlitba Verím v Boha. Knižné vydanie týchto prednášok sa v origináli aj preložené do mnohých jazykov stalo bestsellerom. Neuveriteľná dôkladnosť a hĺbka, s akou sa tento múdry muž dotýka základných otázok kresťanstva, priam vyráža dych. Obdivuhodným spôsobom ukazuje, ako sú kresťanské pravdy veľmi úzko prepojené s ľudským životom. S ľudským životom v jeho hĺbke, ktorou sa, žiaľ, tak málo zaoberáme. Či sa človek vďaka čítaniu tejto knihy stane kresťanom, alebo či sa stane lepším kresťanom, to ťažko povedať. No určite sa vďaka vynikajúcemu sprievodcovi, ktorým je jej autor, dostane vo svojom uvažovaní na veľmi zaujímavé miesta, na ktorých málokto z nás už bol.
Obsahom knihy nie je duchovnosť svätého Benedikta, ale zápas myšlienok medzi vierou a rozumom, medzi pravdou a slobodou, medzi vierou v Boha a etickými základmi spoločnosti. To všetko sú otázky nad ktorými sa autor zamýšľal a diskutoval s laickými mysliteľmi. Čo môžem poznať? Čo mám robiť? Čo smiem dúfať? Keď sa rozštiepila jednota vedenia, tieto tri otázky zostali osamotené, každá ponechaná sama na seba, bez šance, že by niekedy dospela k odpovedi spoločne s niektorou druhou.
Posynodálna apoštolská exhortácia pápeža Benedikta XVI. o Božom slove v živote a poslaní cirkvi.
Chcel som predstaviť Ježiša z evanjelií ako skutočného Ježiša, "historického Ježiša" v autentickom zmysle. Som presvedčený, že táto postava je oveľa logickejšia a historicky zrozumiteľnejšia v porovnaní s rekonštrukciami posledných desaťročí. Tento Ježiš - ten z evanjelií - sa javí ako historicky zmysluplná a presvedčivá postava. Iba mimoriadny udalosti, v ktorých postava a slová Ježiša prekonali nádeje doby, môžu vysvetliť jeho ukrižovanie a jeho účinnosť. Už dvadsať rokov po jeho smrti, v veľkom hymne na Krista v Liste Filipanom (2,6-11), nachádzame kristológiu, ktorá tvrdí, že Ježiš bol rovný Bohu, ale odložil si to, stal sa človekom a ponížil sa až po smrť na kríži, prijímajúc úctu stvorenia, ako je vyhlásené u proroka Izaiáša (45,23). Kritický výskum sa pýta, čo sa stalo v tých dvadsiatich rokoch od ukrižovania. Ako sa vyvinula táto kristológia? Ako je možné, že neznáme skupiny boli tak kreatívne a dokázali sa presadiť? Nie je logickejšie myslieť si, že veľkosť sa nachádza na začiatku a že postava Ježiša prelomila všetky dostupné kategórie, pričom ju možno pochopiť len z tajomstva Boha?
Balenie obsahuje: Ježiš Nazaretský – Od krstu v Jordáne po premenenie (1. diel) Ježiš Nazaretský – Od vstupu do Jeruzalema po zmŕtvychvstanie (2. diel) Ježiš Nazaretský – Prológ, Ježišovo detstvo (3. diel) „V týchto knihách chcem Ježiša evanjelií predstaviť ako skutočného Ježiša, ako ,historického Ježiša‘ v pravom zmysle slova. Som presvedčený a pevne dúfam, že aj čitateľ uvidí, že takáto postava je oveľa logickejšia a aj z historického hľadiska oveľa zrozumiteľnejšia než rekonštrukcie, s ktorými sme mali do činenia v posledných desaťročiach. Domnievam sa, že práve tento Ježiš – Ježiš evanjelií – je historicky zmysluplnou a hodnovernou postavou. Iba ak sa stalo niečo neobyčajné, ak Ježišova postava a jeho slová radikálne prekročili všetky dobové nádeje a očakávania, iba tak sa dá vysvetliť jeho ukrižovanie a iba tak sa dá vysvetliť jeho účinkovanie…“
Stredobodom meditácií je stretnutie s Ježišom Kristom. Nasledovať znamená urobiť konkrétny krok, ktorý bude "stonásobne odplatený". V dobe šírenia pochybností a pocitu nezmyselnosti majú tieto meditácie povzbudiť človeka v hľadaní Ježiša Krista a učiť ho žiť v radostnom presvedčení, že aj vďaka jeho slabej viere a modlitbám zreje vo svete Božia úroda.
Stredobodom meditácií je stretnutie s Ježišom Kristom. Nasledovať znamená urobiť konkrétny krok, ktorý bude "stonásobne odplatený". V dobe šírenia pochybností a pocitu nezmyselnosti majú tieto meditácie povzbudiť človeka v hľadaní Ježiša Krista a učiť ho žiť v radostnom presvedčení, žeaj vďaka jeho slabej viere a modlitbám zreje vo svete Božia úroda.
Chváloreč na svedomie zaznieva z pera teológa a zo srdca kňaza Josepha Ratzingera. Ako profesor predpokladá základné vedomosti o probléme svedomia i spletitú diskusiu. Človeka s opačným názorom berie do krajnosti vážne, zachytí všetky jeho argumenty, snaží sa pochopiť dôvody jeho postoja. Nevyvracia, len privádza fakty do dôsledkov, v ktorých sa jasne odhalí pravda a lož. Hovori o mylnom svedomí a reaguje na morálny relativizmus, ktorý rozmazal pojmy dobra a zla. Bráni dôstojnosť ľudskej osoby a dokazuje, že v híbkach každého človeka svieti základné svetielko istoty o tom, čo je dobré a správne. Tu vidí záchranu a istotu pre klamaného človeka. Ukazuje, ako liberálna demokracia, absolutizujúca slobodu, ničí samu seba a nutne považuje Cirkev za úhlavného nepriateľa. Odlišuje ju od demokracie, ktorá sa rozhoduje na základe večne platných princípov. Poukazuje na vzťah biskupov a teológov, prezentuje dokument o poslaní teológa v Cirkvi a predstavuje svoje vízie novej evanjelizácie.
Dielo Svätého Otca Benedikta XVI., doterajšieho prefekta Kongregácie pre náuku viery, si nemožno osvojiť za niekoľko večerov. Nová zbierka v sérii myšlienok významných osobností je v tejto dileme jednoduchým a geniálnym riešením. Namiesto čitateľa iní prešli hustým lesom pápežových pojmov a myšlienok a vybrali z nich kľúčové a najmä najvýrečnejšie. Úlohou čitateľa je, aby sa už len zastavil nad každou z nich a doslova ju vychutnal. Desať tematických okruhov, do ktorých sú myšlienky zostavené, nám pomáha pochopiť, čo Benedikt XVI. myslel, keď sa rozhodol pokračovať v línii Jána Pavla II.
Pápež, Cirkev a znamenia čias Ako hodnotí Benedikt XVI. sám seba a svoj pontifikát? Čo by chcel dosiahnuť? Čo si myslí o škandáloch sexuálneho zneužívania v Cirkvi? Ako vníma požiadavky na reformu Cirkvi? Aké sú vzťahy so židmi a moslimami? Čo hovorí hlava 1,2 miliardy katolíkov o zmenách, ktorými prechádza západná spoločnosť, kde je čoraz viac ľudí ľahostajných k viere? Čo ponúka kresťanstvo modernej dobe? Neskrýva azda súčasná kríza nové možnosti pre Cirkev, pre svet a pre každého z nás? Je koniec sveta naozaj tak blízko? Unikátny rozhovor nemeckého novinára s Benediktom XVI., v ktorom pápež, pre niektorých možno prekvapujúco, nič nezahmlieva. V mysliach mnohých je pápež ten, ktorému nemožno v ničom odporovať, čo môže byť dôvodom, pre ktorý ho možno mnohí neobľubujú, či ním opovrhujú. Ako však sám v knihe zdôrazňuje – každý je slobodný mu protirečiť… V knihe sa osobne stretnete s človekom, otvoreným a pokorným, ktorý sa pred šiestimi rokmi stal hlavou Katolíckej cirkvi.
Publikácia predkladá čitateľovi texty Hansa Ursa von Balthasara a Josepha Ratzingera – pápeža Benedikta XVI. Vychádzajúc zo súdobej situácie v Cirkvi, analyzujú dôvody, prečo je napriek mnohým problémom a krízam stále žiaduce zostať kresťanom a neodvrátiť sa od Cirkvi.
Publikácia je vhodná pre tých, ktorí hlbšie študujú Katechizmus. Zaoberá sa základnými myšlienkami Katechizmu a prináša informácie o histórii jeho vzniku, uvádza tiež praktické pokyny pre užívanie Katechizmu.
Encyklika pápeža Benedikta XVI. o integrálnom ľudskom rozvoji v láske a v pravde.
Pretože miloval svojich, čo boli na svete, miloval ich do krajnosti (Jn 13,1). Boh miluje svoje stvorenie, miluje človeka. Miluje ho i v jeho páde a neponecháva ho na seba samého. On miluje až do krajnosti. Namáha sa so svojou láskou až do samého konca tým, že zostupuje dolu zo svojej božskej slávy. Skladá zo seba šat svojej božskej slávy a oblieka si šat otroka. Schádza až do tej najspodnejšej hlbiny nášho pádu. Tam si pred nás kľaká a preukazuje nám službu otroka; umýva naše zašpinené nohy, aby sme my mohli byť prijatí k prestretému stolu Boha a stali sa hodnými zaujať miesto za jeho stolom - niečo, čo by sme sami nikdy nedokázali ani nesmeli urobiť. (Benedikt XVI.) Vstal som z mŕtvych a odteraz som už stále s tebou, hovorí Zmŕtvychvstalý každému jednému z nás. Moja ruka ťa podopiera. KdekolVek by ti hrozilo, že padneš, padneš do mojich rúk. Ja stojím dokonca aj pri bráne smrti. Tam, kde ťa nik nemôže sprevádzať a kde si nemôžeš nič zobrať so sebou, tam ťa očakávam ja a mením pre teba tmy na svetlo. (Benedikt XVI.)
Vybrané texty Josepha Ratzingera na tému „viera a politika“ sa zameriavajú na jednu z veľkých tém, ktorá sa tiahla celou intelektuálnou a ľudskou cestou Benedikta XVI. S odstupom tridsiatich rokov nás toto dielo vedie nielen k pochopeniu prítomnosti a nájdeniu solídnej orientácie do budúcnosti, ale je aj zdrojom inšpirácie pre politickú činnosť.
"Obraz medveďa vo svojom biskupskom erbe som prevzal z legendy o zakladateľovi freisinského biskupstva svätom Korbiniánovi. V príbehu sa hovorí, že počas svätcovej cesty do Ríma istý medveď roztrhal jeho koňa. Vtedy mu Korbinián ostro vyčítal jeho krutý čin a za trest naň naložil batoh, ktorý dovtedy niesol kôň. Tak musel medveď ťahať batoh až do Ríma a až tam ho svätec prepustil... Aj ja som zaniesol svoj batoh do Ríma a už dlhšiu dobu s ním kráčam po uliciach Večného mesta." Týmito slovami na konci deväťdesiatych rokov uzatváral kardinál Ratzinger svoju autobiografiu; jednoduchý spis napísaný v štýle Augustínových Vyznaní či Františkových Kvietkov. Opísal v ňom svoj vlastný život pod sústavným Božím vedením. Ešte nevedel, čo mu prinesie budúcnosť: že vstúpi do nového tisícročia po boku Jána Pavla II., že bude zvolený za pápeža pod menom Benedikt XVI. Pocity svojho srdca však vtedy rovnako ako dnes vyjadruje slovami Žalmu 73,23: Ale ja som stále pri tebe a ty mi držíš pravicu. Vedieš ma podľa svojho zámeru.
Svätý Otec Benedikt XVI. s veľkým pohnutím prišiel na miesto, kde sa narodil jeho veľký predchodca Boží služobník Ján Pavol II., na miesta jeho detstva a dospievania. Počas preletu nad územím Slovenskej republiky pozdravil celý náš národ a vyprosoval nám Božie požehnanie.
Prezentácia Kristovho tajomstva a jeho základných dôsledkov na život veriacich. Kniha je modlitbou, vyžaruje z nej radosť z krásy života v Kristovi. Príhovory nás vedú k adorácii Dieťaťa, ktoré je Boh, ktorého láska pretvára a robí novými nás i celý svet.
Úryvky z pápežských homílií do všedného dňa v Období cer rok V Starom zákone sa dvadsaťšesťkrát hovorí o Božom srdci, ktoré je považované za orgán jeho vôle. Následne aj človek je súdený na základe tohto Božieho srdca... Istá starozákonná pasáž vyjadruje tému Božieho srdca úplne zreteľným spôsobom. Je to v 11. kapitole Knihy proroka Ozeáša, kde nám prvé verše opisujú dimenziu lásky, s ktorou sa Pán obrátil na Izrael na úsvite jeho dejín: „Keď bol Izrael mladý, miloval som ho a z Egypta som povolal svojho Syna“ (v. 1). A naozaj, Izrael odpovedá na neúnavné Božie zaľúbenie ľahostajnosťou a dokonca nevďačnosťou. „Čím viac som ich miloval“ - je nútený konštatovať Pán - „tým viac sa odo mňa vzďaľovali“ (v. 2). I napriek tomu, On nikdy neponecháva Izrael v rukách nepriateľov, pretože ako poznamenáva Stvoriteľ vesmíru: „moje srdce sa vo mne obracia, budí sa moje zľutovanie“ (v. 8). (Benedikt XVI.)
Poprvé v historii křesťanství se papež zabývá bilančním hodnocením svého úřadu. V rozhovorech s novinářem Peterem Seewaldem, které proběhly těsně před a po jeho odstoupení, se otevírá pohled na Benediktovo pontifikát. Papež mluví otevřeně o pozadí své překvapivé demise a zaměřuje se na obnovení víry jako klíčové téma svého působení, ale také na problematické otázky, jako jsou vztahy s židovskou a muslimskou komunitou, aféra Vatileaks či situace s Piovým bratrstvem. Nikdy předtím se takto nezabýval svým přístupem k víře, aktuálními výzvami pro křesťanství a budoucností církve. Osobní charakter knihy doplňují jeho vzpomínky na rodinu, blízké spolupracovníky a významné životní události. Po předchozích rozhovorech, jako jsou Sůl země, Bůh a svět a Světlo světa, se Poslední rozhovory stávají skutečným odkazem tohoto významného papeže a jednoho z nejvýznamnějších myslitelů a teologů naší doby. Benedikt XVI. (narozen 1927 jako Joseph Ratzinger) byl profesorem teologie, arcibiskupem a papežem od roku 2005 do 2013. Peter Seewald (narozen 1954) je německý novinář, známý svými čtyřmi knihami rozhovorů s Benediktem XVI.
Jak vidí Benedikt XVI. sebe a svůj pontifikát, čeho chce dosáhnout? Jak se vyjádří k sexuálním skandálům v církvi? K Williamsonovu případu? Jak hodnotí změny po církevních reformách? Stav ekumeny? Vztahy se židy a muslimy? Co říká hlava 1, 2 miliardy katolíků proměnám západní společnosti, kde je víra lhostejná stále většímu počtu lidí? Co křesťanství nabízí v moderním světě? Jsou v krizích této doby skryty i dosud neodhalené šance pro církev, pro svět, pro každého z nás? Po úspěšných knihách rozhovorů Sůl země (česky vyšlo jako Křesťanství na přelomu tisíciletí) a Bůh a svět vychází třetí kniha v této sérii, kde Joseph Ratzinger odpovídá poprvé jako papež. A to otevřeně, nevyhýbá se žádné otázce – způsobem, který je v církevních dějinách zcela ojedinělý.
Encyklika papeže Benedikta XVI. o křesťanské naději. „SPE SALVI facti sumus“ (Řím 8,24) – ,,V naději jsme spaseni,“ říká sv. Pavel nejen Římanům, ale také nám. To jsou první slova nové encykliky papeže Benedikta XVI. Již název naznačuje, že jejím tématem je naděje. List o rozsahu 50 článků lze rozdělit do dvou částí: v první nalezneme malé, ucelené pojednání o křesťanské naději, ve druhé se papež zamýšlí nad „místy“ současného života, kde se člověk naději nejen učí, ale také ji hned uplatňuje.
Pod pojmem eschatologie (řecké slovo éschatos znamená poslední) rozumíme učení o ,,posledních věcech“ či výpovědi víry o konečném údělu jednotlivého člověka a také o Bohem způsobené obnově lidstva a celého vesmíru. Joseph Ratzinger, dnes papež Benedikt XVI., pojednává v této knize, která tvoří součást Malé katolické dogmatiky, o duši, smrti, očistci, vzkříšení, věčném životěa obnově kosmu na základě hluboké analýzy Starého i Nového zákona a především bohaté křesťanské tradice. Čtenář může právem očekávat nejen přesvědčivou interpretaci starších církevních formulací, ale i břitkou polemiku s eschatologickými koncepcemi dvacátého století. Autor zde důkladně rozvedl intuice svého učitele Hanse Urs von Balthasara, který prohlásil: ,,Eschatologie je větrná korouhvička v teologii naší doby. Od ní vystupují ony bouře, které plodně ohrožují velkou oblast teologie: mohou utlouci kroupami, nebo občerstvit
Posynodální apoštolská exhortace Sacramentum caritatis (Svátost lásky) o eucharistii. Pojednává o ní jako o tajemství víry, o jejím liturgickém slavení a úctě.
Ve chvíli, kdy Benedikt XVI. opouští svůj úřad, zůstává v těch, kteří se v posledních letech sytili jeho slovem, pocit vděku. Velký duchovní odkaz nelze samozřejmě shrnout na několika stranách, avšak tato knížka – malé poděkování za pontifikát, který zanechává trvalou stopu – může posloužit k načrtnutí vnitřní linie jeho díla. Ústředním motivem je téma víry, protože ona byla pulzujícím srdcem celého učitelského úřadu Benedikta XVI. Nad textem jeho testamentu si uvědomujeme, nakolik je každý člověk v křesťanském životě vlastně na začátku a jak moc má zapotřebí stále znovu se učit tomu, na co pozapomněl, nebo znovu vdechnout život tomu, co bylo zhašeno nebo vyhaslo, či dokonce znovu získat to, co bylo opuštěno nebo odloženo.
Ještě jako prefekt Kongregace pro nauku víry vedl J. Ratzinger rozhovor s novinářem Vittoriem Messorim, ve kterém odpovídal na aktuální otázky doby. Zcela jasná stanoviska jsou odrazem pevné víry, která se opírá o živého Krista a tradici katolické církve, jak je zachycena v učení učitelského úřadu církve.
Meditace vybrané z promluv, homilií a audiencí Svatého otce.
Smrť a večný život Eschatológia ako teologická disciplína si dlhé roky pokojne hovela na konci systematickej teológie, veď ide predsa o traktát o „posledných veciach“.
Otázky o církvi se dnes do značné míry soustřeďují na to, jak je ji možno jinak a lépe realizovat. Když někdo zamýšlí vylepšit nějaký nástroj, musí nejprve vypátrat jeho konstrukci. Tím spíše chce-li uzdravit určitý organismus, musí zkoumat jeho vnitřní výstavbu. Nemá-li konání být zaslepené a vést k destruktivním výsledkům, musí si napřed položit otázku, čím tento organismus je. I v současné době musí vůle k jednání ve věcech církve být trpělivá a nejprve se ptát, čím církev je, odkud pochází a k čemu je určena. Tato útlá knížka se pokouší nabídnout něco jako základní příručku katolického učení o církvi.
Vzrušené diskuse, které v posledních měsících probíhají v církvi, přivedly Benedikta XVI. a kardinála Roberta Saraha k přesvědčení, že se musejí vyjádřit. Emeritní papež po své abdikaci v únoru 2013 promlouvá jen vzácně. Chráněn zdmi kláštera Mater Ecclesiae ve vatikánských zahradách se věnuje modlitbě v tichu. Společně s kardinálem Sarahem, svým velkým přítelem, se výjimečně rozhodl napsat esej k otázce, která je pro církev tou nejobtížnější: budoucnost kněží, správná definice kněžství a úcta k celibátu. Ve dvaadevadesáti letech tak Benedikt XVI. podepsal jeden ze svých nejvýznamnějších textů. S neobyčejnou intelektuální, kulturní i teologickou hloubkou jde přímo k jádru problému: „V pozadí vážné situace, v níž se dnes kněžství nalézá, nacházíme metodologickou vadu v přijímání Písma jakožto Božího slova.“ Na jeho neúprosnou analýzu odpovídá text kardinála Roberta Saraha. Jeho výklad se vyznačuje důrazem, radikálností a moudrostí, jež jsou mu vlastní. Nacházíme zde odvážnou reflexi jednoho z nejvýznamnějších prelátů církve.
Otázka Boha není pro člověka teoretickým problémem, ale vrcholně praktickou záležitostí, která se projevuje ve všech oblastech našeho života. Proto ani v úvahách této knihy nejde o promýšlení teorií, ale o pozvání k „duchovním cvičením“ života víry. Jelikož ale křesťanský život není nějakým zvláštním uměním vedle ostatních jiných umění, nýbrž opravdově prožívaným lidským životem, mohli bychom také říci, že jde o „cvičení“ v umění správného života, umění být člověkem.
V dalším svazku promluv Benedikta XVI. z generálních audiencí dostáváme do rukou portréty nejvýznamnějších postav středověké církve. V první části se papež zabývá zakladatelskými postavami západní a východní církve do doby, než se obě části křesťanstva rozdělily, zabývá se např. i Cyrilem a Metodějem. V druhé části ukazuje na klíčových postavách i silné stránky církve té doby: rozkvět mnišství, vzdělanosti, kultury, myšlení a teologie (např. Anselm z Canterbury, Bernard z Clairvaux, clunyjská reforma, zrod univerzit, románské a gotické umění). Třetí okruh tvoří významné postavy františkánského a dominikánského řádu (mj. František z Assisi, Dominik Guzmán, Bonaventura, Albert Veliký, Tomáš Akvinský). Ve čtvrté části se Benedikt XV. věnuje svatým ženám středověku, jejichž přínos pro církev byl nepřehlédnutelný (Hildegarda z Bingenu, Alžběta Uherská, Kateřina Sienská, Juliána z Norwiche nebo Klára z Assisi, která si dopisovala s naší Anežkou Přemyslovnou). Papežovy katecheze zaujmou čtenáře šíří pohledu a schopností autora vyzdvihnout to, v čem postavy světců mohou inspirovat současnou církev a společnost.
Benedikt XVI. nenapsal dějiny pontifikátu Jana Pavla II. ani studii o myšlení svého předchůdce. Nový papež se prostě a zároveň odvážně zařadil mezi zástupy věřících a obdivovatelů, kteří touží vyjádřit Janu Pavlu II. svou úctu a lásku. První čtyři kapitoly přinášejí texty bývalého prefekta Kongregace pro nauku víry, další čtyři tvoří promluvy, které pronesl po svém zvolení na Petrův stolec. Z celé publikace vyzařuje pevné a hluboké přátelství mezi dvěma papeži, v dějinách papežství zcela neobvyklé. „Síla Wojtyłovy víry se potkala s racionalitou dělníka na vinici Páně, která je připravena obhájit důvody křesťanské naděje.“
Meditace k církevnímu roku. Pozvání k prožívání slavností a svátků, tak jak následují v liturgickém roce, spolu s papežem, jenž s myšlenkovou hloubkou a širokým kulturním rozhledem, které jsou mu vlastní, uvažuje o jejich významu v životě moderního člověka. Současný papež se zastavuje u jednotlivých hlavních svátků i osobností církevních dějin a dívá se na ně z tradičního pohledu, zkoumá však také jejich nové aktuální významy. Jsou zde zařazeny i pasáže věnované třeba době dovolených či sportu.
Předmluva Tomáše Halíka. „Máme před sebou soubor textů, které vyjadřují jednu dimenzi papežova poselství: jeho politickou teologii a teologii dialogu kultur a náboženství, zejména dialogu mezi křesťanskou vírou a sekulární racionalitou. Zdá se, že toto téma se zejména v posledních letech dostává do popředí jeho učení a zároveň je tím, co právem budí zájem o jeho myšlenky i daleko za viditelnými hranicemi katolické církve. Právě těmito myšlenkami se Benedikt XVI. snaží plnit úkol papežské služby světu, jak jej vyjádřil ve svém projevu v Praze: být hlasem etického uvažování lidstva.“ Tomáš Halík Knížka zahrnuje: Přednášku „Víra, rozum a univerzita“ na Univerzitě v Řeznu, přednášku „Počátky západní teologie a kořeny evropské kultury“ v pařížské College des Bernardines, projev ve Vladislavském sále na Pražském hradě, projevy před poslanci britského a německého parlamentu, promluvy v jeruzalémském památníku Jad Vašem a na newyorském Ground Zero, odpověď na novinářskou otázku cestou do Portugalska.
Dokument vznikl na základě jednání biskupské synody v Římě v říjnu 2008. První část textu se mj. zabývá výrokem, že křesťanství je náboženstvím knihy. V srdci církve ovšem neleží vytištěná kniha, ale živé Slovo, vtělený Boží Syn Ježíš Kristus. Papež podrobně probírá studium a výklad Bible v církvi a v rámci živé tradice. V druhé části dokumentu se zaobírá biblickou pastorací, místem, jež má Boží slovo v liturgii a v životě církve. Podrobněji zpracovává téma homilie a zdůrazňuje potřebnost její přípravy od kazatele. V třetí části se papež obrací na všechny věřící a zdůrazňuje misijní poslání církve: hlásat Boží slovo v současném světě. Exhortace se inspiruje spisy apoštola Jana, především prologem k jeho evangeliu. Z církevních dokumentů hojně cituje konstituci Druhého vatikánského koncilu o Božím zjevení Dei Verbum. Dokument využívá i zásadních přínosů Papežské biblické komise, vědeckého grémia Svatého stolce, jehož činnost zaštiťoval dlouhá léta právě Joseph Ratzinger. Verbum Domini konečně vybízí k osobní i společné modlitbě nad Božím slovem. Není lepší cesty, jak hlouběji poznat Krista, než pozorná „posvátná četba“ Písma.
Balenie obsahuje: Ježiš Nazaretský – Od krstu v Jordáne po premenenie (1. diel) Ježiš Nazaretský – Od vstupu do Jeruzalema po zmŕtvychvstanie (2. diel) Ježiš Nazaretský – Prológ, Ježišovo detstvo (3. diel) „V týchto knihách chcem Ježiša evanjelií predstaviť ako skutočného Ježiša, ako ,historického Ježiša‘ v pravom zmysle slova. Som presvedčený a pevne dúfam, že aj čitateľ uvidí, že takáto postava je oveľa logickejšia a aj z historického hľadiska oveľa zrozumiteľnejšia než rekonštrukcie, s ktorými sme mali do činenia v posledných desaťročiach. Domnievam sa, že práve tento Ježiš – Ježiš evanjelií – je historicky zmysluplnou a hodnovernou postavou. Iba ak sa stalo niečo neobyčajné, ak Ježišova postava a jeho slová radikálne prekročili všetky dobové nádeje a očakávania, iba tak sa dá vysvetliť jeho ukrižovanie a iba tak sa dá vysvetliť jeho účinkovanie…“
Benedikt XVI. k nám nadále promlouvá jako papež, kterému na srdci ležela víra každého křesťana. V této knize, která čerpá z jeho homilií, katechezí a promluv, vysvětluje a osvětluje základní pilíře křesťanské víry. Jeho hluboká a zároveň prostá slova podněcují k promýšlení křesťanských pravd, ale také k hrdosti na to, že patříme mezi křesťany. Prohloubené znalosti pak vedou k radostnému prožívání své víry a inspirují k důvěrné modlitbě.
Benedikt XVI. ve svých pravidelných středečních katechezích nazval putováním za svědky rodícího se křesťanství. Promluvy jsou rozděleny do tří částí. První se zaměřuje na založení a povahu církve, vyvolení apoštolů a význam apoštolské tradice. Následují portréty Kristových apoštolů a úvahy o apoštolu Pavlovi a dalších klíčových postavách rané církve. Autor se soustředí na úzký vztah Krista a církve, přičemž se vyrovnává s názorem, že křesťanství je pouze individuální záležitostí. Benedikt XVI. zkoumá příčiny takového myšlení a zdůrazňuje, že Ježíš Kristus je přítomen v církvi navzdory lidským nedostatkům. Hlavní část knihy se věnuje jednotlivým apoštolům a jejich dílu, jak je zachyceno v Bibli a dalších pramenech, a klade otázku, jak můžeme v 21. století následovat Kristovy apoštoly. Text je rozdělen do kapitol, které pokrývají základy církve, jednotlivé apoštoly, jejich úlohu a další významné postavy, jako jsou Pavel, Timotej, Titus a další, včetně žen v evangeliu.
Tématem knihy je tajemství eucharistie, liturgické slavení, které Druhý vatikánský koncil nazývá pramenem a vrcholem života církve: „Liturgie je vrchol, k němuž směřuje činnost církve, a zároveň zdroj, z něhož vyvěrá veškerá její síla“ (konstituce Sacrosanctum Concilium, 10). Publikace je sestavena z promluv a článků Josepha Ratzingera o eucharistii, které vznikaly v průběhu mnoha let. Reflektují tedy jeho teologické zrání v tomto tématu, počínaje obdobím, kdy byl mnichovským arcibiskupem, až po nedávnou dobu. Prismatem eucharistie nahlíží autor podstatu křesťanské víry a církev jako společenství. Život křesťanů totiž nelze redukovat jen na zvýšené mravní úsilí či dodržování předpisů. Církev ví, že v eucharistii se sebedarováním Krista zpřítomňuje jeho pravá oběť. Společenství, které slaví eucharistii, se modlí, abychom se stali tím, čím nemůžeme být vlastními silami – duchovní obětí, která se líbí Bohu.
S předmluvou kardinála Tomáše Špidlíka. Od svého zvolení papežem v dubnu 2005 promlouvá Benedikt XVI. při mnoha příležitostech na veřejnosti. Tato knížka přináší pestrý výběr z jeho kázání při velkých liturgických svátcích, z promluv před modlitbou Anděl Páně i z projevů, které pronesl jako významná autorita veřejného života na zahraničních cestách. Jako pastýř Božího lidu se tu zamýšlí zejména nad vírou, nadějí a láskou, jež jsou základem křesťanského života a umožňují nám žít v důvěrném společenství s Bohem-Láskou i v pokoji mezi sebou. Výbor, sahající až po Světové setkání mládeže v Sydney v roce 2008, sestavil se zvláštním ohledem na české a moravské čtenáře Milan Glaser, vedoucí české redakce Vatikánského rozhlasu. Vyhledal texty zvlášť pronikavé a objevné, často s překvapivou pointou, které čtenáře duchovně osvěží a posílí – o přátelství s Ježíšem, o síle modlitby a vnitřní moci pravdy, o plnosti života v lásce i utrpení, o naději a Božím čekání, o plodném vztahu víry a rozumu ...
Kniha obsahuje devět vánočních promluv kardinála Ratzingera, nynějšího papeže Benedikta XVI., z let 1977 až 1994. Jde o myšlenkově i duchovně bohaté homilie, zaměřené na dobu od narození Ježíše Krista až po jeho křest. Vyzařuje z nich veliká radost z toho, že sám nekonečný a všemohoucí Bůh se stal člověkem, jedním z nás, neopomíjejí však ani některé aktuální problémy současnosti, jakými jsou například konzumní způsob života, uprchlíci, bezdomovci nebo vztah k nenarozenému životu.
V rozhovorech, které vedl papež Benedikt XVI. s novinářem Peterem Seewaldem krátce před svým odstoupením z úřadu a krátce poté, se čtenáři otevírá možnost pohlédnout spolu s papežem zpět na dobu jeho pontifikátu. Nikdy předtím nemluvil Benedikt XVI. tak otevřeně o pozadí své překvapivé demise. Vyjadřuje se k obnovení víry jako velkému tématu svého…
Aneb Prubířské kameny pluralistické společnosti. Tři přednášky významného katolického teologa a kardinála o aktuálních filozofických otázkách současnosti.
V spomienkach z mojej mladosti zostal deň porciunkulových odpustkov dňom modlitby, dňom silného vnútorného prežívania, keď sme prijímali sviatosti v atmosfére osobnej sústredenosti. Na námestí naproti nášmu farskému kostolu vládlo výnimočne slávnostné ticho. Ludia nepretržite vchádzali do kostola a vychádzali z neho. Bolo cítiť, že kresťastvo je milosť, ktorej sa možno otvoriť v modlitbe. (Joseph Ratzinger)
Sbírka promluv o svatých, které pronesl papež Benedikt XVI. ještě jako kardinál. Světci jsou výkladem Ježíše Krista, který se v nich stává konkrétním – to je základní přesvědčení, z kterého J. Ratzinger vychází. Spolu s uměním označuje svaté za apologety církve. Teprve když znovu objevíme svaté, najdeme znovu i církev.
Podtitul: Meditace o kněžské spiritualitě Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti. (2 Kor 1,24). Kniha nabízí meditace, ve kterých autor povzbuzuje čtenáře k odvaze, aby se znovu a znovu setkávali s Kristem, aby neváhali a prosili ho, aby z nich učinil své apoštoly. Když je naší životní silou radostná zvěst evangelia, můžeme pomáhat radosti lidí, ke kterým přicházíme. Publikace je inspirativní nejen pro kněze a studenty teologie, ale pro všechny, kteří chtějí prožít svůj život aktivně jako křesťané.
Apoštolský list Porta fidei papeže Benedikta XVI. daný motu proprio k vyhlášení Roku víry 11. října 2011.
Dokument se zabývá posláním teologa, jeho vztahem k učitelskému úřadu Církve. Zdůrazňuje, že teologie není nikdy soukromou myšlenkovou oblastí nějakého teologa. Jako taková by znamenala jen velmi málo a rychle by upadla do bezvýznamnosti. Životodárným prostředím teologa je právě Církev, v níž., jsou chráněny Boží obdivuhodné skutky, které víra zakouší. Toto prostředí víry je nutnou podmínkou k tomu, aby byla teologie účinná. Autorem úvodu k této instrukci je kardinál Josef Ratzinger.
Z textů papeže Benedikta XVI. vybral Lucio Coco. Ve výběru mariánských myšlenek, je možné spatřit náčrtek magisteria, jež formou vyprávění zdařile sleduje Mariinu životní pouť, která byla ve znamení prvního radostného proroctví: chaire – raduj se – a věrnosti, která zaznívala dennodenně jako ozvěna na „ano“ dané při Zvěstování. Vybrané papežovy texty chtějí ukázat jeho osobitý výrazový styl vyznačující se střízlivostí, jasností a krásou. Papež se o Marii vyjadřuje stručně, nikdy ale nechybí podstatné prvky. S precizností vždy dává Marii místo, jaké jí náleží: smysl jejího života je „velebit Hospodina“ (srov. Lk 1,46) tím, že nesleduje svůj životní plán, ale nechává se zapojit do širšího rámce dění. Papežův styl počítá se schopností vnímat a pojímat krásu, využívá sílu lidského srdce, které má schopnost vytvářet společenství a nechává se „okouzlovat“ životem.
Setkávání Benedikta XVI. s mladými lidmi / Během svého pontifikátu prožil Benedikt XVI. celou řadu setkání s mladými lidmi. Bohatství jeho promluv se nyní dostává v ucelené podobě k českému čtenáři. První díl mapuje průběh světových dnů mládeže a obsahuje studii P. Jana Balíka. Druhý díl přináší výběr z jeho promluv pro mládež během apoštolských cest a několik stěžejních projevů o mládeži. Čtenáři najdou na stránkách těchto knih velkou moudrost, inspiraci pro život a jistě se jich dotkne alespoň něco z toho, jak odvážně a inkulturovaně byl papež Ratzinger schopný oslovovat mladé lidi.
Kniha promluv, ve kterých papež Benedikt XVI. na základě evangelijních úryvků rozvíjí svá zamyšlení nad životem křesťana dnes.
Con motivo de la extraordinaria decisión de renunciar a la guía de la Iglesia, tomada recientemente por Benedicto XVI, hemos querido ofrecer de nuevo a los lectores esta importantísima autobiografía, con prólogo de Angelo Scola. Joseph Ratzinger (Benedicto XVI) nos narra en primera persona los recuerdos, las anécdotas, los encuentros que marcan su vida desde 1927 hasta 1977, año de su nombramiento como arzobispo de Múnich y Frisinga. Al hilo del relato autobiográfico juzga también las cuestiones clave de la Iglesia del momento, ofreciendo una visión de plena lucidez e inteligencia. La sinceridad de sus confidencias y su claridad de juicio permiten comprender su calidad humana y su temperamento sacerdotal. Una vida guiada constantemente por Dios, que le conducirá a nuevos e inesperados horizontes: de prefecto de la Congregación para la Doctrina de la Fe a su elección como Sumo Pontífice, hasta su histórica renuncia al ministerio de Obispo de Roma. Se incluye en esta edición de bolsillo un apéndice que abarca el relato de su vida desde su llegada a Roma hasta su elección como Benedicto XVI.
Světové dny mládeže jsou pevnou součástí života církve. Co na SDM mladé lidi přitahuje? Jak je účastníci prožívají? S jakým poselstvím se na ně obrací biskupové a především papež? Kniha kromě papežských promluv obsahuje katecheze českých biskupů i svědectví mladých účastníků a kroniku pouti více než 3 000 mladých lidí z ČR, kteří se Světového dne mládeže v Madridu zúčastnili.
Úvahy papeže Benedikta XVI. k Roku svatého Pavla, sestavené Luciem Cocem s předmluvou Tarcisia Bertoneho, se zaměřují na význam svatého Pavla u příležitosti dvoutisícího výročí jeho narození. Jeho cesta do Damašku symbolizuje duchovní proměnu, kterou prochází každý, kdo se osvobozuje od iluzí a nachází svou autenticitu. Pavel označuje tuto zkušenost jako „povolání“, které je výsledkem Boží milosti, nikoli pouze osobního vývoje. Tato milost nás osvobozuje od sterilního aktivismu a přivádí do prostoru lásky a štědrosti, kde můžeme pěstovat svou víru. Cesta do Damašku je také setkáním s Ježíšem, který oslovuje i ty, kteří ho neznají nebo mu dokonce odporují. Po takovém setkání se život člověka mění, což je jasně vidět na Pavlovi, který se stal svědkem tohoto setkání a ukazuje, jak je důležité opírat se o Ježíše. Pavelův duchovní život zahrnuje i třetí prvek – poslání. Jeho úkolem je hlásat Krista národům, což nelze uchovat jen pro sebe. Po jeho návratu z Damašku se stává poslem Boží lásky a milosti, přičemž jeho poslání zahrnuje i zjevení kříže, symbol sebedarování podle Kristova příkladu. Pavel nese kříž ve svém životě, naplněném láskou a utrpením, a jeho oběť se stává korunou jeho víry. Přeji čtenářům, aby myšlenky v této knize provázely na jejich duchovní cestě a proměnily jejich životy setkáním s Ježíšem.
Publikovaný text byl autorem přednesen 1. dubna 2005 v Subiaku v klášteře svaté Scholastiky, kde mu byla předána Cena svatého Benedikta "Za podporu života a rodiny v Evropě"
obsah: Křesťanství a ostatní náboženství (Dokument z r. 1996 pojednávající o předpokladech mezináboženského dialogu z křesťanského hlediska.) kardinál Joseph Ratzinger: List biskupům katolické církve o některých aspektech křesťanské meditace Přeložil: doc. ThDr. Ctirad Václav Pospíšil OFM Vydání první
Knižní vydání katechezí papeže Benedikta XVI., které pronesl na generálních audiencích během roku sv. Pavla. Z obsahu: 1. Společenský, náboženský a kulturní kontext působení sv. Pavla 2. Pavlův život po cestu do Damašku 3. Obrácení sv. Pavla 4. Pavlovo pojetí apoštolské služby 5. Pavel, dvanáct apoštolů a předpavlovská církev 6. Jeruzalémský „koncil“ a konflikt v Antiochii 7. Vztah k předvelikonočnímu Ježíši 8. Pavlova eklesiologie: Církev jako „Tělo Kristovo“ 9. Pavlova christologie: věčná preexistence a vtělení Ježíše Krista 10. Pavlova christologie: teologie Kříže 11. Pavlova christologie: rozhodující význam Vzkříšení 12. Pavlova eschatologie: očekávání Kristova druhého příchodu 13. Nauka o ospravedlnění: od skutků k víře 14. Nauka o ospravedlnění: od víry k skutkům a k lásce 15. Adam a Kristus: od (dědičného) hříchu ke svobodě 16. Úloha svátostí a církve 17. Duchovní bohoslužba 18. Teologické poselství listů Kolosanům a Efesanům 19. Teologické poselství pastýřských listů 20. Pavlovo mučednictví, duchovní dědictví a ekumena
Publikace pojednávající o třídenní apoštolské návštěvě papeže Benedikta XVI. v České republice, jež se uskutečnila 26.-28. září 2009. Tato Publikace přináší kromě velkého množství barevných fotografií, které zachycují různé okamžiky z třídenní papežské návštěvy, také všechny proslovy, homilie a pozdravy papeže Benedikta XVI., dále proslovy prezidenta České republiky Václava Klause, kardinála Miloslava Vlka, brněnského biskupa Cikrleho, předsedy ČBK arcibiskupa Graubnera, předsedy Ekumenické rady církví v ČR Pavla Černého, rektora Univerzity Karlovy Václava Hampla, zástupce studentů akademické obce Jaroslava Lormana a pozdrav zástupce mládeže Vladislava Janouškovce. Tak tato publikace přináší vzpomínku na návštěvu papeže v České republice a také nám připomíná jeho poselství.
La prima enciclica di papa Benedetto XVI è dedicata al tema dell'amore come matrice fondamentale che definisce l'essere umano e il creato, oltre che contenuto stesso della salvezza di ogni uomo resosi visibile nella persona di Gesù di Nazareth.
Massenaustritte und Kirchenvolksbegehren erschüttern die Autorität der katholischen Kirche. Wie reagiert diese mehr als zweitausend Jahre alte Institution auf eine der schwersten Krisen ihrer Geschichte? In einem intensiven Dialog mit Peter Seewald aus dem Jahr 1996 stellt sich der einflußreichste deutsche Kirchenmann elementaren Fragen zur Zukunft der Volkskirche, zum Dogma der Unfehlbarkeit und zum Zölibat, zur Empfängnisverhütung und zur Wiederheirat Geschiedener, zum Papsttum und zur Ökumene, aber auch zur Kirchensteuer und zum westlichen Wirtschaftssystem. Hierbei findet der oberste Glaubenshüter des Papstes nicht selten überraschende, immer aber nachdenkliche Antworten. Noch nie zuvor hat ein so hohes Mitglied der Kurie derart umfassend Stellung genommen zu zentralen Problemen der Christenheit.
