Hlavnými hrdinami románu sú dvaja chlapci, ktorých spája mnoho podobného: osamelosť, túžba po priateľstve, láska k hudbe. Dojemná je práve sila priateľstva týchto dvoch chlapcov, ktorá sa najväčšmi prejaví počas ťažkej choroby jedného z nich.
V románe autorka zobrazuje psychický svet dospievajúcich dievčat. Hlavnou hrdinkou je Víťa. Nevyrastá v dobrom prostredí, pretože jej umiera matka a vyrastá vo svete, ktorý uprednostňuje peniaze pred citovými vzťahmi. Riešenie Vilkovho osudu v románe je príliš smutné a hlboko zasiahne Víťu. Sympatické u autorky je aj to, že neprikrášľuje skutočnosť. Jej hrdinka ako aj literárne prostredie nemocnice sú obľúbené.
Víťa je obyčejná holka co vyšla základní školu. Matka jí zemřela, když byla ještě hodně malá a nedávno ji nahradila macecha, které se narodil syn Vlastík. Její nevlastní matka je velmi lakomá a myslí jen na sebe a svého synáčka. Víťa se chce stát zdravotní sestrou, ale nebýt její starší sestry Lídy, která je už vdaná a pracuje jako zdravotní sestra, otec by jí to nikdy nedovolil, protože macecha si myslela, že vydržovat Víťu Praze by nezvládli. Lída a pomůže Vítě otce přesvědčit a tak Víťa do nové školy nastoupí. Je ale výrazně menší a méně vyspělá něž její supermoderní spolužačky a často se stává terčem jejich peprných poznámek. Děj končí po ukončení prvního ročníku.
Cháron a Vilma, kteří byli také hlavními hrdiny knihy Most přes řeku Léthé, vyprávějí příběhy z lékařského prostředí.
V první části knihy Cháron líčí, jak jako začínající lékař musel rozhodnout o léčbě dívky, která se pokusila o sebevraždu antihistaminiky. Když jí aplikoval histamin, rozhodoval tak nejen o jejím životě, ale také o své lékařské kariéře. V druhé části se odehrávají svatební přípravy a svatba Chárona a Vilmy. V závěrečné části novomanželé odjíždějí na svatební cestu do Orlických hor, kde před lety působil Vilmin strýc Teo jako praktický lékař. Vilma vzpomíná na Tea, jak ovlivnil její volbu lékařského povolání, a na případy, u kterých mu asistovala.
V třetí knize životopisného románu Lužanská mše Valja Stýblová zachytila nejtěžší okamžiky v Hlávkově životě. Od začátku své životní dráhy to neměl snadné, ale dokázal se prosadit jako umělec, i jako podnikatel, a protože mu přálo štěstí, se svou stavební kanceláří vydělal obrovské jmění, které celé použil k podpoře české vědy, školství a umění. Na vrcholu úspěšného života ho nejprve postihla záhadná choroba, která ho upoutala na invalidní vozík, a když ji překonal, zasáhla ho rána ještě krutější — jeho milovaná žena Marinka onemocněla nevyléčitelnou tuberkulózou.