Jaroslav Šonka Poradie kníh (chronologicky)

Herodotove Dejiny sú prvým zachovaným dielom gréckej historiografie. Opísal v nich základný konflikt medzi Perzskou ríšou a Gréckom – tzv. grécko-perzské vojny. Okrem základného konfliktu opísal aj predchádzajúce udalosti, dejiny jednotlivých národov (Médi, Peržania, Egypťania, Skýti, Gréci), ktorých sa konflikt týkal a často používal aj opisy jednotlivých krajín, ktoré poznal väčšinou z vlastných ciest (Malá Ázia, Egypt – II. kniha). Zatiaľ čo Peržanov označil za národ, ktorý sa podriaďuje despotickej moci svojich kráľov, u Grékov si cení predovšetkým ich lásku k slobode a demokracii. Ako hlavné udalosti opísal predovšetkým jónske povstanie v Malej Ázii, priebeh grécko-perzských vojen a bitku pri Termopylách. Dielo rozdelil do deviatich kníh a každú nazval menom jednej z Múz.

Druhý díl knihy, v níž autor, pravověrný Žid proniknutý římskou a řeckou vzdělaností, zpracoval jednak své vlastní zkušenosti, jednak oficiální římské vojenské záznamy a zprávy římských velitelů. Popisuje války makabejské, počátky Herodovy vlády a působení prokurátorů, také Piláta v Judeji. Počínaje povstáním za Flora, vypráví obšírně o událostech, jichž se sám účastnil. -- zdroj: Databáze Národní knihovny ČR --

KNIHA I – III Židovsko-římský historik 1. stol. n. l. zachycuje ve svém rozsáhlém historickém díle, známém dnešnímu čtenáři hlavně ze slavného zpracování Liona Feuchtwangera, dějiny první židovské války proti Římanům, jež začala povstáním v Judsku r. 66 n. l., vyvrcholila dobytím Jeruzaléma r. 70 a skončila potlačením posledního odporu r. 73. První svazek líčí období vlády Seleukovců v Palestině (cca od poloviny 2. stol. př. n. l.), makabejské povstání, vznik posledního židovského státu ve starověké Palestině pod vládou dynastie Hasmoneovců, počátek římské nadvlády, vládu Héródovu, období správy římských prokurátorů v Palestině a začátek židovského povstání proti Římanům v r. 66 n. l.

Hledání centra Velkomoravské říše. obr., tb., mp., pl., fot.

Autor rozebírá dílo slavného řeckého dějepisce Hérodota – „Otce dějepisu“, který žil v 5. století př. n. l a snaží se odpovědět na otázku, zda popisovaná místa (Egypt, Babylón, Skýthie) opravdu navštívil a zda vědomě psal lži nebo všemu co napsal věřil. Předností díla je, žeautor vysvětluje Hérodotovy chyby a omyly a ukazuje i dobu, ve které žil a z níž vyšel. Oceňuje, že Hérodotos dokázal hledat pravdu o lidech s nečekanou kritičností a že podal souhrn poznatků, jejichž správnost potvrzují současné vědecké – zejména archeologické – výzkumy.11-028-77

Převyprávění jednoho z nejslavnějších příběhů světového písemnictví – Xenofóntovy Anabáze – odehrávajícího se kolem r. 400 před n. l. Autor vycházející ze svého moderního překladu tohoto díla nic podstatného z knihy řeckého historiografa nevynechává, mění jen expozici a používá fikce první vyprávějící osoby.

Dvě povídkové sbírky francouzského prozaika a dramatika. První, v níž autor vzdává hold rodnému jihofrancouzskému kraji, přináší poetické příběhy o dobromyslných provensálských venkovanech, o jejich čtyřnohých přátelích i o divukrásné přírodě, v níž žijí; idylicky smířlivé vyznění většiny příběhů navozuje atmosféru pohody, kterou zvýrazňuje ironický nadhled autorův, přecházející do humorných poloh. Druhá vypráví zejména o strastech drobných lidí za francouzsko-pruské války, přičemž většina povídek je prodchnuta hlubokým vlasteneckým cítěním prostých lidí, kteří jsou ochotni položit životy pro záchranu země. Karel Livanský: „Dvě knihy Daudetových povídek“.

Návrat v dešti je děsivou obžalobou francouzského kolonialismu, který se na počátku šedesátých let našeho věku projevil jako nástroj nejbrutálnější zvůle, namířený jak proti obyvatelstvu, tak i proti příslušníkům evropských národů…