Sylvie Richterová Poradie kníh (chronologicky)

Útly, no obsahom hutný román rozpráva príbeh štyroch priateľov v súčasnom Paríži. Ramon by si rád pozrel Chagallovu výstavu, ale nechce čakať v dlhom rade. Charles je pohltený Spomienkami Nikitu Chruščova a sníva o hre pre bábkové divadlo. Caliban, nezamestnaný herec, je očarený mladou Portugalkou, ktorú stretol na narodeninovej oslave. Alaina zaujímajú odhalené pupky parížskych dievčat, pričom myslí na svoju matku. Ich rozhovory, hoci sa zdajú banálne, skrývajú hlbší význam. Všetko je prepojené, od Kalinina a Kanta po sochy kráľovien a Stalina. Čitateľ si kladie otázky o smrti, zabúdaní a tajnom pôvabe vážnej choroby. Zostáva nám zamyslieť sa, čo po nás ostane a aké významné či bezvýznamné je naše bytie. Čítanie je vecné a úsmevné, s ironickým, nie cynickým humorom, ktorý Milan Kundera majstrovsky ovláda. Nadhľad pri pozorovaní ľudského konania je dôležitý, rovnako ako epocha, v ktorej sa nachádzame. Sviatok bezvýznamnosti je ako náhodné stretnutie Sartra s Fellinim; bez slov si rozumejú. Nad nimi poletuje anjel, pripomínajúci, že naše životy sa každým dňom krátia. Napriek tomu si nenechajme ujsť prechádzku v Luxemburskej záhrade, ktorá bude vždy príjemná, najmä po boku skvelého románopisca.

Kniha Tajné ohně (Tři knihy básní) přináší v jednom svazku téměř souborné vydání básnického díla známé autorky. Kromě již vydaných, nedostupných a nyní nově revidovaných sbírek Neviditelné jistoty a Čas věčnost, přináší ve třetí sbírce Důkazy duše také nejnovější básně Sylvie Richterové.

Sbírka veršů Sylvie Richterové nazvaná Slyšet obrazy sestává z dvanácti skladeb věnovaných dvanácti malířům. Časový oblouk je široky, cyklus začíná středověkým Giottem a končí současným českým malířem Mikulášem Rachlíkem. (Dalšími zastoupenými malíři jsou Caravaggio, Gaugin, A. Calder, Frida Kahlo, E. Fuková, A. Šimotová, F. Botero, Dmitrij Prygov, Banksy, Pavel Pepperštejn). Verše nepopisují obrazy, nesnaží se je interpretovat, nezabývají se malířským stylem, nezakládají se ani na subjektivním zážitku. Jsou jako básně samostatné a k četbě není zapotřebí dotyčné obrazy znát. Základem každé skladby je zápis pořízený přímo na výstavě (datum a místo jsou uvedeny v závěru textu jako jeho součást). Přímým popudem ke vzniku veršů je podle autorky zážitek slova spojeného s tím kterým obrazem, s otázkami, které klade, s pozorováním, které probouzí. Dalo by se mluvit o zvláštním druhu synestezie, či vnímání více smysly naráz.

By the author of T̀he unbearable lightness of being'.

Eseje o české literatuře představují významný výběr textů Sylvie Richterové z let 1975–2015, zahrnující práce psané v češtině, italštině a francouzštině. Kniha obsahuje jak otištěné, tak dosud nezveřejněné texty, které byly předneseny při různých příležitostech. Hlavní rámec tvoří studie zaměřené na dvě ikonická díla o putování, začínající Švejkovou cestou labyrintem nesmyslu a končící cestou Komenského poutníka za poznáním a spásou. Richterová přetváří běžné stereotypy, vyzdvihuje Haškovo pojednání idiocie, existenciální otázky Karla Čapka a mystické aspekty Hrabalova díla. Zkoumá také konflikt moci a smíchu, hodnotí literární výstupy z diaspory a krizových situací české kultury u autorů jako Vaculík, Kundera, Škvorecký a Kratochvil, a reflektuje podmínky samizdatu a exilu. Zkušenost totality považuje za klíč k pochopení současné komunikační, morální a kulturní krize a konfrontuje ji s díly básníků jako Holan, Skácel a Kolář. Zdůrazňuje souvislost mezi etikou a estetikou a kriticky zkoumá pojmy historie, ideologie, centrum a periferie. Esejistické dílo Richterové, známé ze svazků Slova a ticho, Ticho a smích a Místo domova, inspirovalo literární badatele a je určeno nejen odborníkům. Tento svazek obsahuje uvedené knihy a další texty uspořádané podle autorů a témat.

Nový román Sylvie Richterové přináší do české prózy krásný, básnický jazyk, který s klidnou plynulostí zkoumá více než šedesát let lidských životů, tragických osudů a spletitých příběhů na pozadí bolestivých českých dějin. Hlavním hrdinou je muž, jehož pohled na Čechy, Moravu a Itálii není historický, ale životopisný, přičemž jeho vyprávění je protkáno desítkami lidských bytostí, s nimiž se čtenář postupně sbližuje. Román lze číst jako tajemný příběh, panorama rodinného osudu, svědectví o měnící se atmosféře doby, ale i jako naléhavé podobenství o zlu, které se z osobního nezadržitelně proměňuje v drtící zlo společenské. Sylvie Richterová používá „realismus absurdního“, kde i přes tragičnost mnohých událostí nachází místo pro situační komiku a humor. Významnou hodnotou románu je jeho místopisné ukotvení; většina příběhů se odehrává v Brně, jeho okolí, na Vysočině, v Praze a v Římě, což autorka zná natolik důvěrně, že se čtenáři téměř dotýkají těchto míst.

Desátý soubor edice Česká povídka přináší prózy, věnované prožitkům českého člověka za hranicemi republiky v podobě zajímavých příběhů emigrantů nebo turistů, kteří si výletem do ciziny plní své dávné sny. Devět současných českých autorů (Hana Andronikova, Jaroslav Rudiš, Jiří Kratochvil, Iva Pekárková, Edgar Dutka, Iva Hinková, Josef Moník, Markéta Hejkalová a Sylvie Richterová) staví své hrdiny do nezvyklých kulis Kanady, USA, Austrálie a západní Evropy a konfrontuje jejich představy s mnohdy nepředvídanou realitou. Stylově se prózy pohybují ve škále od jemného humoru přes cestovní dojmy, milostnou či téměř kriminální zápletku až k lehce nostalgické reflexi.... celý text

Žánrově rozrůzněná, časově rozlehlá, příležitostně rozptýlená a mluvící několika jazyky je kniha Místo domova Sylvie Richteorvé. A přece a především je to kniha koncentrická. Svazek je souborem autorčiným textů z let 1984–2004 napsaných nebo přednesených česky, francouzsky a italsky. Vlastním tématem je česká literatura druhé poloviny dvacátého století – díla Jiřího Koláře, Josefa Hiršala, Věry Linhartové, Ludvíka Vaculíka, Josefa Škvoreckého, Petra Krále, Milana Kundery, Bohumila Hrabala, ale například i Karla Čapka, J. Ortena či J. A. Komenského. Kniha tvoří volnou trilogii s esejistickými knihami Slova a ticho a Ticho a smích.

Fotografické imprese Dagmar Hochové zachycující život v italských městech v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století (1967,1968,1973,1987).

Nová básnická sbírka významné české prozaičky, básnířky a esejistky žijící v Římě. Básně Sylvie Richterové mají v této sbírce široké výrazové spektrum: najdeme zde gnómická "náhlá nahlédnutí", "říkání", v nich "slovo slovo rodí", drásavé básně milostné, básně duchovní, texty o hledání domova a životních kořenů, reflexe literárního tvoření, dantovské variace. Jde o knihu, která v pravém slova smyslu musela být napsána, o slovesné dílo mimořádně poutavé a čtenářsky naléhavé.

Ticho a smích není beletrií, ale je to kniha studií. Oproti recepčně-estetickému hledisku zde autorka preferuje fenomenologický zřetel. Z úhlu několika různorodých poetik se pokouší vymezit kontury smíchu: přirozeného, ale těžko uchopitelného fenoménu, který však pro svou bytostnou komplementaritu umožňuje hlouběji nahlédnout do tajemství lidského vědomí. Smích chápe jako polarizující dimenzi vstupující do prostoru mezi tichem a řečí. Eseje o úloze smíchu v nejrůznějších podobách ukazují smích jako cestu z pout vnějšího světa i omezenosti myšlení.

Poetický text, v němž jsou vedle sebe řazeny dojmy, vzpomínky a postřehy osob zúčastněných v manželském trojúhelníku.

Působivé prózy známé literární kritičky a vědkyně poskytnou silný zážitek zejména vyznavačům moderní literatury; drobné črty, úryvky z deníku, povídky o vlastní rodině či vzpomínky na čas dětství nesou silný citový náboj a pronikavě vidí soudobý svět. Hledání vlastního místa v něm i za cenu „návratů a jiných ztrát“ korunuje nález prapůvodního pramene: mateřského a otcovského jazyka, v němž jediném děje se svět kolem nás.

"V textech souboru Slova a ticho, pojednávajícího o dílech Věry Linhartové, Milana Kundery, Bohumila Hrabala, Vladimíra Holana, Františka Halase, Jana Skácela, Ludvíka Vaculíka a Jaroslava Haška, si autorka jako základní téma vytkla problematiku totožnosti člověka ve světě znaků. Detailní strukturální analýzou, kterou osobitě doplňuje zřetelem k duchovním souřadnicím člověka, smyslem pro citlivé básnické vidění a esejistickým zpracováním, zde usiluje o vystižení té linie české literatury, která reaguje na problematizaci identity promlouvajícího a vnímá zpochybněnou platnost slova, „vyhrocenou nespolehlivost a zároveň osudovost řeči“.

Cesta za tajemstvím člověka přivádí Richterovou k psaní próz, inspirovaných poetikou deníku a pro ni příznačnou zlomkovitostí . Texty působí na první pohled fragmentárně, jsou však sklenuty přesnou významovou i rytmickou stavbou. Záznamy konkrétní každodennosti se v nich prostupují s úvahami a citáty; v koláži jednotlivých dějových situací je rozmývána hranice mezi komickým a tragickým...

Experimentální literární text o životě v dnešním světě. Exilové vydání. Grafická úprava Věra Držmíšková. Obálku s použitím obrazu Mirka Zahrádky navrhla Barbora Munzarová.