Věra Dvořáková Knihy

Jacques Le Goff (1924-2014), einer der bedeutendsten französischen Mediävisten, führte umfassende Studien zu den Ursprüngen der christlichen Vorstellung vom Fegefeuer durch. Zusammen mit Jean Delumeau und Georges Minois bildet er ein französisches Triptychon, das die Jenseitsvorstellungen beleuchtet. Le Goffs Erkenntnisse stellen die weit verbreitete Annahme in Frage, dass Augustinus oder Gregor der Große über das Fegefeuer schrieben und dass dessen Präsenz in der katholischen Kirche auf das Konzil von Florenz im 15. Jahrhundert zurückgeht. Obwohl das Konzept des reinigenden Feuers, ignis purgatorius, bereits früher erwähnt wurde, erschien der Begriff "Fegefeuer" (purgatorium) als dritter Ort im Jenseits erst in den 70er Jahren des 12. Jahrhunderts. Diese Vorstellung, die in der Bibel nicht vorkommt und von anderen Religionen nicht anerkannt wird, entstand aus den zeitgenössischen Bedürfnissen und bot Hoffnung auf eine Verbesserung des Schicksals der Verstorbenen, während sie die Rolle der Kirche als Vermittler stärkte. Die Idee des Fegefeuers humanisierte die menschliche Existenz angesichts der ewigen Verdammnis, führte jedoch auch zu Krisen in der Kirche und förderte Missbräuche wie den Ablasshandel. Le Goff schließt seine Untersuchungen mit Dantes Göttlicher Komödie und fragt, ob das Fegefeuer die Grausamkeit der Hölle milderte oder den abstrakten Himmel menschlicher machte.

Originální milostný příběh stárnoucího muže a mladé sekretářky. Kromě vynikající psychologické kresby postav vyniká kniha bohatstvím postřehů a úvah a poetickým pohledem do života Paříže.

Výběr myšlenek z díla velkého básníka a humanisty. Antoina de Saint-Exupéryho není třeba českému čtenáři zvlášť představovat. Hloubka, ale zároveň i srozumitelnost jeho myšlenek z něho činí autora z nejmilovanějších. Již jako děti jsme se seznámili s jeho Malým princem, později se Zemí lidí, Kurýrem na jih, a zejména s jeho posledním, hluboce filosofickým dílem, které vyšlo až po autorově smrti, s Citadelou. Soubor Slova jako hvězdy přináší výběr těch nejkrásnějších myšlenek z pera tohoto letce, básníka a velikého humanisty. S motivem hvězd se setkáváme snad v každém díle Saint-Exupéryho -- ať je to rodná hvězda Malého prince, hvězda, podle níž poutník na poušti určuje směr svého cesty, nebo hvězdy zářící letci nad hlavou z noční temnoty. Nejen proto jsme však tak pojmenovali tento výbor, nýbrž i proto, že nám jeho slova dokážou prozářit temné chvíle, jaké se vyskytnou v životě každého člověka.

Das Buch, das aus Gesprächen zwischen Jacques Le Goff und dem Journalisten Jean-Maurice de Montremy hervorgegangen ist, bietet einen lebendigen Zugang zu Le Goffs Werk und eröffnet gleichzeitig einen wunderbaren Einblick in die Werkstatt des großen Mediävisten. Angeregt durch die Lektüre von Walter Scott, machte sich der junge Jacques Le Goff frühzeitig auf die Suche nach dem Mittelalter. Bald schon spürte er, daß diese Welt uns zugleich sehr nah und sehr fern ist. Es war der Beginn eines Abenteuers, das ihn bis heute fesselt. In den Gesprächen, die Jacques Le Goff mit Jean-Maurice de Montremy im Jahr 2002 führte, entstand eine spannende Synthese seiner Arbeiten: Le Goff räumt mit den Legenden vom „finsteren“ Mittelalter auf und erweckt statt dessen eine reiche Zivilisation zum Leben, die von der christlichen Kirche geprägt wurde. Er zeigt, wie innovationsfähig eine Kultur war, die sich eigentlich allem Neuen verweigerte, und legt schließlich überzeugend dar, daß das zukünftige Europa nur Gestalt annehmen kann, wenn es seine Vergangenheit nicht vergißt.

Žáner eseje tvorí významnú súčasť životného diela Marcela Prousta (1871-1922), ktorý sa už od mladosti venoval písaniu glos, článkov, kroník a esejí. Tieto texty sa zaoberajú výstavami, koncertmi, literárnymi dielami a otázkami umeleckej tvorby, pričom približujú aj aristokratické salóny a spoločenské udalosti. Proust začal prispievať do revue Le Banquet a La Revue blanche, neskôr do La Chronique des arts et de la curiosité, Le Gaulois a Les Lettres. Jeho noticky sa pravidelne objavovali v Le Figaro a neskôr v La Nouvelle Revue française. Počas svojho života vydal jedinú zbierku esejistických útvarov, Pastiše a rozmanitosti (1919), ktorá obsahuje kolekciu pastišov a rôznych esejí, vrátane pozoruhodných Dní čítania. Po jeho smrti vyšli Kroniky (1927) a nedokončená esej Proti Sainte-Beuvovi (1954). Súbor tridsiatich esejí a článkov preložil Boris Mihalkovič z francúzskeho vydania Marcel Proust: Contre Sainte-Beuve précédé de Pastiches et mélanges et suivi de Essais et articles. Tento výber sa zameriava na Proustove estetické záujmy (literatúra, hudba, výtvarné umenie, portréty, nekrológy, recenzie) a zachytáva jeho literárny vývoj od začiatkov po neskoré povojnové texty, chronologicky usporiadané ako vo francúzskom origináli.

Překladatelka z francouzštiny vzpomíná na svého manžela, básníka Ladislava Dvořáka, a celoživotní přátele, jako byli Václav a Olga Havlovy, Jan Zábrana, Emanuela Fryntu a další. Autorka nejprve vyprávěla své vzpomínky, které pak na základě zvukového záznamu přepisovala a upravovala do podoby, jež byla autorizována krátce před její smrtí. V knize zachycuje své dětství a mládí v pražských Holešovicích, studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, která byla přerušena po komunistickém puči, a společný život s Ladislavem Dvořákem. Věnuje se také svému blízkému přátelství s Annou Hrubínovou, které tragicky skončilo, a přibývajícím překladatelským příležitostem v šedesátých letech, včetně účasti na samizdatu během normalizace. Paměti poskytují vhled do pražského literárního prostředí od padesátých let, zaměřeného na enklávu, jež tvořila dech a nerv literárního života pod totalitní mocí. Cennou součástí jsou pasáže o přátelstvích a literárních kontaktech s mnoha významnými osobnostmi. Kniha také obsahuje bibliografický soupis autorčiných překladů a původních textů, který poprvé systematicky mapuje její zprostředkující práci v oblasti francouzské literární kultury.

Jak je na tom náš dnešní svět? Žijeme v epoše úpadku, nebo prosperity? Trvají dosud, či mají ještě na­ději opět se prosadit hodnoty jako dobrota, laskavost, soucit, nenásili? A co pro to my sami můžeme udělat? Kniha rozhovorů francouzského spisovatele a scénáristy s Jeho Svatostí 14, dalajlamou, duchovní a světskou hla­vou Tibetu, nabízí podnětnou konfrontaci dvou pohle­dů na celou škálu naléhavých témat současnosti od ekologie, přelidnění planety a kontroly porodnosti přes rasismus, xenofobii, náboženský fundamentalismus, dro­gy, AIDS, trest smrti atd. až po roli filmu a televize, zobrazování násilí a otázku cenzury. Čtrnáctidenní rozprava, vedená v únoru 1994 v indické Dharamsale, vyvrací představu o nesmiřitelné různosti dvou světů a v duchu buddhistické myšlenky "jednoty všech lidí" dosvěd­čuje naopak, že nejen v praktických názorech, ale i ve smyslu hlouběji duchovním mohou mít k sobě Západ a Východ někdy překvapivě blízko. Současný buddhis­mus, jak ho ztělesňuje moudrá postava 14. dalajlamy a jak o něm Carriére čtenářsky přístupnou formou podává výklad, se zde i přes některé, evropské tradici cizí prvky, jeví jako "věda o duchu", poskytující přinej­menším dvojí cennou lekci: myšlenkové otevřenosti a tolerance.

Opvattingen en gewoonten omtrent het menselijk lichaam in middeleeuws Europa.

Po výbuchu, pravdepodobne nukleárnom, ktorý zrejme zdevastoval celú Zem, sa Emmanuel Comte a jeho šesť spoločníkov usadia v hrade Malevil, ktorého hlboké pivnice im umožnili prežiť. Tento hrad sa stáva základňou ich snáh o obnovu civilizácie, čo si vyžaduje aj konfrontáciu s inými skupinami preživších, či už ide o potulné bandy alebo organizované nomádské či sedavé skupiny. Kategorizácia tohto románu ako sci-fi môže byť považovaná za prehnanú, keďže iba východisková situácia (zničenie ľudskej civilizácie neznámym výbuchom) súvisí s post-apokalyptickým témou, ktorá bola v sci-fi veľmi populárna. Zvyšok románu rozpráva o tom, ako skupina preživších čelí výzve obnovy ľudskej spoločnosti. Z tohto pohľadu môžeme povedať, že román patrí do žánru robinsonády. Rôzne témy sú v románe spracované: náboženstvo, politika, postavenie žien v spoločnosti, vidiecky svet a úloha vodcu, hoci v kontexte mini-komunity, avšak odrážajúce sa v našej spoločnosti.

Na pozadí společenského života 60. a 70. let, ve světě novodobé pařížské bohémy, k němuž patří hlavní hrdiny knihy, stárnoucí malíř Burgonde, se rozehrávají dramata pozdní, osudové lásky, generačních konfliktů i tvůrčích krizí a hledání.

Uloženo v kartonovém pouzdru spolu s třemi dalšími svazky souboru dosud nevydaných textů. Fragmentární texty, týkající se dvou prvních autorových románů. Další svazek edice okrajových textů slavného francouzského autora obsahuje jeho poznámky, korespondenci a další dokumentární texty, které spojuje vztah k jeho prvním dvěma publikovaným románům - Kurýr na jih a Noční let.

Básnické meditace, filozofické úvahy a fiktivní rozhovory o smyslu života a světa. V této knize Saint-Exupéry spojil posledních deset let svého života. Přestože zůstala nedokončena, má váhu celistvého a významného duchovního odkazu. Po velkém zájmu čtenářů a celé kulturní společnosti přistoupilo nakladatelství Vyšehrad k vydání úplného překladu Saint-Exupéryho Citadely. Text, který se našel v Saint-Exupéryho pozůstalosti, byl z poloviny autorem neupravovaný a na mnoha místech docházelo k opakování myšlenek. Při krácení textu byly vybrány metafory, které byly nejvíce výstižné a které nejpřesněji vyjadřovaly Exupéryho myšlení. Neupravený text bude zvlášť kladně hodnocen milovníky Citadely, protože budou moci patrněji sledovat vývoj myšlenkových pochodů a vytváření básnické řeči. V tomto komplexu je také nejvíce zvýrazněna duchovní linka autorovy básnické meditace. Úplné vydání jistě zaujme i vlastníky zkráceného vydání, které v Čechách vycházelo doposud.

New York svojou obrovskou rozlohou, mrakodrapmi smelo sa vypínajúcimi do výšky akoby stelesňoval ľudskú odvahu, ktorá prekročila únosnú mieru a nevyhnutne povedie ku katastrofe. Predzvesť apokalypsy, ktorú v New Yorku cítiť, zlákala už nejedného spisovateľa k tomu, aby americkú megalopolu použil ako scénu pre svoje symbolické vízie. Aj francúzsky prozaik Didier Decoin (nar. 1945) v románe John Peklo (1977), odmenenom Goncourtovou cenou, rozvíja drámu svojich postáv na pôde silne personifikovaného New Yorku, v ktorom sa pomaly začínajú rozpadávať budovy. Na trojici ústredných postáv sa Decoin pokúsil zachytiť osudy a pocity nižších vrstiev mnohonárodného newyorského obyvateľstva. Profesorka mestskej sociológie Dorothy Kaynová, ktorá stratila zrak, je odborníčkou na New York, ale zato je v odľudštenom meste celkom stratená. Večný tulák bez domova, Poliak Ashton Mysha, nevidí vo svete, kde vládnu peniaze, iné východisko ako samovraždu. Symbolom nádeje a obrodnej sily je Indián John Peklo. Ako dedič prapôvodných mýtov intuitívne rozumie znameniam, ktorými New York ako živý organizmus ohlasuje blížiacu sa pohromu. Decoinov román je vážnym zamyslením nad situáciou súčasnej americkej spoločnosti, nad rozpadom jej ľudských i spoločenských hodnôt. Popri závažnosti svojho posolstva poslúži aj ako výborný baedeker po New Yorku.

Psychologie und Geisteskrankheit ist sowohl im Hinblick auf Foucaults eigene Forschungen als auch im Rahmen der strukturalen Theo­rie eine programmatische Schrift, eine Art Modell: der Autor expliziert Wissenschaft in Kategorien menschlicher Existenz, psychische Krankheit und psychologische Analyse als Moment der Geschichte des Individuums und der Gesellschaft. Ausgehend von klinischen Befunden und dem Zusammenhang zwischen psychischen und organischen Prozessen, definiert er die »psychologische Dimension« des Bewußtseins und die »allgemeinen Strukturen« der Geisteskrankheiten, in denen sich bestimmte Merkmale der Geschichte des Menschen und seiner Freiheit reproduzieren.

The story revolves around identical twins Jean and Paul, whose unique connection creates an impenetrable bond that alienates them from the outside world. Their relationship is so intimate that they communicate in a private language, embodying a harmonious unity that blurs the lines of typical sibling dynamics. This innocence in their closeness raises questions about identity and love, as they navigate a world that struggles to differentiate between them.

Librarian note: an alternate cover for this edition can be found here.Michel Foucault examines the archeology of madness in the West from 1500 to 1800 – from the late Middle Ages, when insanity was still considered part of everyday life and fools and lunatics walked the streets freely, to the time when such people began to be considered a threat, asylums were first built, and walls were erected between the “insane” and the rest of humanity.

Naturalistický román známeho francúzskeho spisovateľa. Autorovo presvedčenie, že človek je úzko determinovaný rodičmi a prarodičmi, že dedí najmä ich chyby, komplexy a choroby je v tomto románe zobrazené až do krajnosti. V Lantierovi sa za dlhé generácie nahromadila túžba zabiť, no súčasnehrôza z krvi, takže žije v rozpoltenosti, až do osudného dňa, kedy sa stane svedkom vraždy.

Citadela, poslední a životní dílo Antoina de Saint-Exupéryho, bývá obdivována pro svou hlubokou moudrost, vroucnost duchovního vyznání vpravdě lidského srdce, ale i pro vznešenou nesnadnost svého stylu. Výběr překladatelky a přední znalkyně Exupéryho díla u nás Věry Dvořákové může být tím nejvhodnějším úvodem pro ty čtenáře, kteří se s Citadelou dosud nesetkali, stejně tak jako připomenutím mnoha z nejoblíbenějších míst knihy pro ty, kdo kouzlu Exupéryho díla již podlehli.

Uloženo v kartonovém pouzdru spolu s třemi dalšími svazky souboru dosud nevydaných textů.

Sedm milostných dopisů Antoine de Saint-Exupéryho Natalii Paley.

Francouzský historik a univerzitní profesor maďarského původu přichází na základě archivních materiálů s tvrzením, že by národnostní konflikty nevedly k rozpadu Rakousko-Uherska, kdyby se spojenci a vítězové první světové války ve složitých zákulisních jednáních nebyli rozhodli ze strategických důvodů škrtnout mocnářství z mapy světa.

Recueil d'essais, d'entretiens et d'interprétations talmudiques. Au début, Lévinas est influencé par la philosophie de Husserl et de Heidegger, mais il s'en éloigne par la suite en soulignant la priorité de la relation à autrui par rapport à l'impersonnalité de l'Être chez Heidegger. L'éthique de Lévinas n'est pas une éthique de l'amour tout-pardonnant, mais une éthique de la justice, ancrée selon lui dans la tradition orale juive, en particulier dans sa forme écrite, le Talmud. Le lien avec le judaïsme est un aspect indissociable de la personnalité de Lévinas.

Here at last is the sensational sequel to PAPILLON - the great story of escape and adventure that took the world by storm.Banco continues the adventures of Henri Charrière - nicknamed 'Papillon' - in Venezuela, where he has finally won his freedom after thirteen years of escape and imprisonment. Despite his resolve to become an honest man, Charrière is soon involved in hair-raising exploits with goldminers, gamblers, bank-robbers, revolutionaries - robbing and being robbed, his lust for life as strong as ever. He also runs night-clubs in Caracas until an earthquake ruins him in 1967 - when he decides to write the book that brings him international fame.Henri Charrière died in 1973 at the age of 66.BANCO is ferocious, funny, tender, crowded with incident and excitementBANCO is as vibrantly alive as PAPILLONBANCO is the work of a born story-teller.

Jde o dobrodružný román, ve kterém se mísí sociální kritika s naivním romantismem. Hlavním hrdinou je německý princ Rudolf z Gerolsteinu, který se v přestrojení dostává do Paříže, aby pomáhal chudým a trestal zlo. Klíčovým momentem je jeho setkání s mladou prostitutkou Fleur de Marie, jejíž krása a ušlechtilost ho dojímají. Po mnoha zvratech se ukáže, že je jeho dcerou z tajného svazku. Děj se završuje její smrtí v klášteře, kam se uchýlila za účelem pokání. Kolem tohoto příběhu se vrství různé linie vyprávění, které představují širokou galerii postav z různých společenských vrstev, reflektující bídu, vykořisťování, korupci a kriminalitu. Na rozdíl od jiných děl autora trpí tento román méně povrchní psychologií a předvídatelným vývojem postav. Například postavy z podsvětí jsou považovány za studie zločineckých typů. Dějové zápletky nejsou tak nepravděpodobné jako v jiných jeho dílech, avšak konzistence románu je narušena snahou autora zaujmout čtenáře pro další pokračování. Kniha je dodnes populární díky poutavému a melodramatickému ději, silné společenské kritice a pochopení pro problémy drobných hrdinů.

Tato kniha dějově navazuje na Motýlka. Podává obraz celého dalšího autorova života na Venezuele. Děj se odehrává po útěku z pevnosti El Dorado v roce 1945. Motýlek se chce pomstít všem, kteří zapříčinili jeho utrpení ve vězení, a vymýšlí proto různé plány. Všechny selžou, a tak se smíří s klidným životem. Díky tomu se setkává s částí své rodiny. Děj této knihy končí v době před vydáním knihy Motýlek. Určitě povinnost pro všechny, kterým se líbil Motýlek...

Príbeh sa odohráva na pozadí drsnej kanadskej divočiny a sleduje Máriu Chapdelaine, ktorá sa vyrovnáva s hlbokým rozhodnutím. Roztrhnutá medzi svojimi hlbokými koreňmi v krutej krajine, ktorá jej spôsobila bolesť, a lákavým životom v mestskom prostredí Nového Anglicka, Máriina cesta skúma témy identity, odolnosti a zápasu medzi tradíciou a zmenou. Jej voľba odráža širšie výzvy, ktorým čelí tých, ktorí kultivujú pôdu v ťažkých podmienkach.

Ve svazku jsou obsaženy čtyři přednášky, z nichž dvě pocházejí z roku 1933 a zbylé byly prosloveny v létech 1941 a 1942. Mají meditativní, básnicky laděný charakter. Francouzský nábožensky orientovaný filosof existence v nich nahlíží do zášeří prožitkového světa člověka se zřetelem k jeho poznávání, k zážitku vlastnictví, ke vztahu mezi „já“ a „druzí“ a k formování naděje.

Jeden rok na běžné silnici, kde jezdí "dálkaři" tvrdí chlapi, kteří neustále zápolí s časem, kdy musí převézt zboží podléhající zkáze včas na druhý konec Francie, do toho Aycrad namíchal i soukromý život některých řidičů.

Roku 1963 vyšlá a hned i významnou literární cenou vyznamenaná románová prvotina mladého francouzského spisovatele (nar. 1940), jež se zcela vymyká z módního proudu soudobé francouzské prózy. V příběhu člověka ztrácejícího podtlakem životní nejistoty a pocitu stálého ohrožení válkouduševní rovnováhu, hledá autor odpověď na otázku, kdo vlastně je šílený: zda člověk střetávající se s okolním světem anebo svět jej obklopující.

Hrdinou románu francouzského prozaika a kritika je sedmnáctiletý pařížský lyceista, který se v posledních dnech druhé světové války dostává na barikády, kde poznává hrdinství jedněch i lhostejnost druhých a kde se uprostřed smrti urychluje jeho dospívání...

V této knize mluví autorka ústy mladého muže. Ten žije u strýce v Paříži a léčí si plíce. Žije v pohodlí a relativní zahálce. Zato pronikavě a až chorobně citlivě analyzuje vztahy k nejbližšímu okolí, hlavně strýci, tetě a sestřenici, podivným, psychologicky velmi pitoreskním lidem.Hlavní zápletkou v tomto řetězci komplikovaných vztahů je postava pana Martereaua, kterému rodina svěřila obrovskou sumu na zakoupení domu kousek za Paříží. Otázka, kterou si vypravěč stále znovu a znovu klade, zní: je Martereau podvodník, nebo oddaný a obětavý člověk? Martereau je jediná postava, která má přesné kontury, ostatní nemají ani jména. Jediný Matereau má také morální sílu a zdraví, ostatní jen přešlapují a patlají se rozebíráním svým proměnlivých, ale v podstatě monotónních postojů. Málokdy v skutečně moderní próze najdeme takovou nezávislost myšlení i umělecké formy, aby přitom tak úzce navazovala na samy kořeny tří autorů, jichž si autorka vážila jimiž se intenzivně zabývala: Dostojevskij, Kafka a Proust.

Dvě prózy francouzské spisovatelky řazené k renovátorům francouzské současné prózy. První (Moderato cantabile, 1958) líčí na pozadí milostné tragédie neznámé dvojice z kavárny příběh společensky vysoce postavené vdané ženy, která se dopouští nevěry s mladším mužem společensky níže stojícím. V románě Vicekonzul (1966) zachycuje na pozadí šílenství kalkatské žebračky příběh ženy z evropské společnosti scházející se na francouzském velvyslanectví v Kalkatě.

Sbírka próz nadaného francouzského autora. S velkou silou básnické imaginace se v nich snaží vyslovit životní pocit, ohraničený časem bolesti či myšlenkového posunu. Jeho prózy nemají děj, anebo jen ilustrativní, ve vztahu k pocitům postav a jejich cílem je zachytit neopakovatelný okamžiklidského prožitku, vytržený z neúprosně plynoucího času. Přestože v nich nelze najít žádné světonázorové hledisko, všechny spojuje stesk nad konečností života a úzkost z neznámé budoucnosti, vesměs symbolizovaná sluncem všechnu vláhu, horečkou a vyprahlostí smyslů. Největší přednosti této knihy je její básnický jazyk, výborně přetlumočený.

Vzpomínky francouzského básníka a dramatika Paula Claudela Obejmout minulost jsou přepisem 42 rozhovorů s Jeanem Amrouchem z let 1951–1952. Claudel nikdy nenapsal své memoáry, místo toho se účastnil rozhlasového pořadu, kde improvizovaně reflektoval svůj život a dílo. Text zachycuje mluvní charakter rozhovoru, včetně odboček a nedokončených myšlenek. Amrouche, spisovatel a novinář, se na rozhovor důkladně připravil a stal se Claudelovým rovnocenným partnerem. Jeho cílem bylo přimět Claudela vzpomínat na okolnosti vzniku jeho her a prozkoumat vnitřní vztahy mezi dramatickými postavami a autorem. Claudel se vrací do svého dětství, vzpomíná na pařížské dospívání, studia a náboženské probuzení, a zmiňuje své přátele a umělecké kolegy. Kniha není dokumentárním popisem, ale snaží se proniknout do podstaty Claudelova duchovního a myšlenkového zrání. Claudelovo poznání, že jde o snahu dělat, co můžeme, i bez jistoty úspěchu, je paradoxní. Jeho umělecký úspěch se ověřuje v trvalém zájmu o jeho dílo i po více než šedesáti letech od jeho smrti. Rozhovory byly vysílány v letech 1951 a 1952 a poprvé vyšly knižně v roce 1954. Český překlad vychází z třetího vydání z roku 2001 a obsahuje bibliografii přeložených textů Claudela a soupis inscenací jeho děl.