Václav Čep Knihy

Italský básník a prozaik, jehož dílo charakterizuje kombinace drobnokresebného realismu a grotesky, vypráví v psychologizujícím románě o osudech dvou florentských staropanenských sester, jejichž poklidnou existenci rozvrátí láska k okouzlujícímu synovci. Vrcholné dílo autorovy tvorby přináší objektivní pohled na třídní strukturu italské buržoazní společnosti.

Nové vydání vzpomínkového románu, v němž anglický spisovatel (1841–⁠1922), který strávil většinu svého života v Jižní Americe, vzpomíná na počátky svého manželství, jež prožil se svou mladou chotí jako uprchlík v Purpurové zemi –⁠ Uruguayi. Romantický příběh mladého manželského páru, Argentinky, jež si vzala proti vůli rodičů Angličana bez pevného postavení, se odehrává na pozadí exotické uruguayské přírody a v politickém klimatu země zmítané neustálými revolucemi a boji vášnivých patriotů proti vlivu mocné Brazílie.

V románe autor vykreslil typ mladého dievčaťa z tých najchudobnejších rímskych vrstiev. Hrdinka románu, Adriana, je mladé dievča, plné ideálov, plné túžby po šťastí, ktoré by prežívala po boku milovaného muža, v kruhu svojich detí. Svoje ideály však veľmi skoro stráca, lebo život ju postavil zoči-voči krutému životu, v ktorom nevidí nijakú peknú a radostnú perspektívu, nijaký ideál, lebo poznáva, že sú to iba prázdne pojmy, ak človek nemá peňazí, ak nie je čo jesť. A na druhej strane vidí úžasné bohatstvo rímskej smotánky, ich rozhadzovačný život, plný prepychu. Túži stať sa dobrou, túži po prepychu, po peniazoch. Stane sa prostitútkou kvôli peniazom...

Bernanos vo svojich dielach skúma postavu kňaza, s ktorou sa ako básnik hlboko spája, pretože obaja musia poznať a čeliť svetu zla. Študoval život farára z Arsu a jeho osud vzal ako model pre „vidieckeho kňaza“. Hlavného hrdinu zobrazuje ako podobenstvo vtelenia Boha a skutočnej solidarity bez hriechu. „Ako Pán na kríži, aj malý farár na konci svojho života plného poníženia a hanby môže s vnútorným presvedčením povedať, že mu nebolo spôsobené žiadne skutočné krivdy... Aj jeho utrpenia si zachovávajú niečo smiešne, čo ho však nerobí horkým, rovnako ako márnosť jeho kázania a celej jeho snahy, roztrhnutosť jeho života. Môže sa ocitnúť v vnútornej noci, modlitba mu môže byť odobratá; áno, jeho najkrajšia kňazská skúsenosť sa môže premeniť na najbizarnejšiu, až na pokraj pokušenia k samovražde, k hriechu proti nádeji...“

Príbeh lásky Renza a Lucie, ktorých túžbam a snom sa postaví do cesty panská svojvôľa, je prostý; avšak okolo základnej zápletky sa združujú ďalšie a ďalšie epizódy a dobrodružstvo. Opísanie mnohých dobrodružných príbehov, ktoré prežije dvojica milencov, dalo autorovi príležitosť zobraziť všetky spoločenské vrstvy od prostého tkáčskeho robotníka Renza cez zbabelého farára Abbondio až po zpupného šľachtica Rodriga, ktorý je schopný každého zločinu, aby dosiahol svoj chvíľkového rozmaru. Manzoni na podklade dobových dokumentov podrobne vykreslil, ako zhubný bol v Taliansku vplyv tzv. Bravo, ozbrojených žoldnierov v službách jednotlivých feudálov a sugestívne opísal hrôzy morovej epidémie, zavlečené do Milána cisárskymi vojskami Valdštejnovými.

Zakladatel verismu si vybral pro své dílo, nazývané prvním velkým románem moderní italské literatury, prostředí malého sicilského města. Za ústřední postavu zvolil dona Gesualda, jenž zdravým rozumem a tvrdou prací přemohl bídu a stal se postupně zednickým mistrem, stavitelem, podnikatelemi statkářem, prvním boháčem v kraji, avšak na všech místech nalézá závist, nepřízeň a místo rodinného citu chlad a osamělost. Román je výbornou ukázkou života, podřízeného nepravým hodnotám, jejichž silou don Gesualdo roste, ale také padá. Autor zároveň cele ovládá jazykové prostředky, jimiž vyjadřuje svéráz Sicilanů.

Historický román, nejlepší dílo předčasně zemřelého italského spisovatele (1831-1861), které bývá přirovnáváno k slavným Manzoniho "Snoubencům". Je mohutnou freskou Itálie a jejích pohnutých osudů politických a společenských od konce 18. století, doby před Francouzskou revolucí, do poloviny 19. století, doby osvobozovacích bojů, a zároveň románem velké lásky.

Výbor z povídek italské nositelky Nobelovy ceny (1875-1936), která v nich s velkým uměním charakterizačním, místy až naturalisticky věrně i zase s vrcholnou poezií zobrazila život sardinských venkovanů, jak je formují životní podmínky, prostředí i jejich osobní vlastnosti.

Soubor povídek italského spisovatele. Doslov napsala Alena Hartmanová. Vydáno v nákladu 6000 výtisků, z toho 1000 vázáno v kůži.

Píše se rok 1525. V tropickém mayském pralese ruce bílých zadrhly kolem hrdla mladíka s bronzovou pletí. Katy jsou Španělé pod vedením Fernanda Cortéze, obětí je jedenáctý a poslední vládce Mexika Kuauhtemok, což značí v jazyce nahuatl "orel který padá nebo spadl". Jsme u temného závěruhistorie, která ač odedávna dobře známá, nepřestává zarážet - tak je neuvěřitelná, téměř fantastická: její počátek spadá do roku 1519, kdy u východního pobřeží mexické říše přistálo několik set Španělů. Následující události vypráví spisovatel způsobem pronikajícím ke kořenům jevů, jež zapříčinily zhroucení celé veliké říše.