Milan Uhde Poradie kníh (chronologicky)

Divadelní hra známého českého autora zpracovává faustovskou látku, kterou situuje do současnosti.

Tvorba Milana Uhdeho pro divadlo se klene nad téměř šest desítek let trvajícím časovým úsekem. Svazek shrnuje dva tucty her a přináší autorovo dramatické dílo v doposavad největší šíři.

Dramatik Milan Uhde se tentokrát představuje jako čtenář. Dlouho se domníval, že za studií v padesátých letech minulého století odolal vlivům komunistických výkladů kultury a literatury. Když se však jako zakázaný autor musel o patnáct dvacet let později k některým přečteným knihám vracet, zprvu aby je na přátelskou zakázku zdramatizoval pod cizím jménem, prodělal překvapení: knihy byly jiné, než očekával. Samozřejmě se nezměnily, ale k novému poznání dozrál jejich čtenář. S krásnými slovy velebícími revoluční násilí se přel o to prudčeji, oč zásadněji odporovala jeho čerstvé životní zkušenosti. Pohnulo ho to k dalšímu a soustavnému ověřování fakultních poznatků. Výsledky zaznamenával a používal jak ve svých disidentských přednáškách konaných doma a v bytech přátel, tak po listopadu 1989 na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity. Po jejich časopiseckém otisku v Proglasu a v Revui Politika je předkládá v knižní podobě. Jejich kritické zaměření napovídají názvy portrétů: Ivan Olbracht aneb Z deště pod okap; Karel Čapek aneb Jak terorista málem zachránil světový mír; Vladislav Vančura aneb Krásná slova; Proletářská poezie aneb Básničtí zabijáci.

Obsáhlé paměti dramatika, esejisty, prozaika, básníka a politika Milana Uhdeho (* 1936) jsou cenným svědectvím o české a moravské kultuře a společnosti druhé poloviny dvacátého století. Spjaty jsou především s Brnem, autorovým městem, a s jeho literárním a divadelním životem. Milan Uhde je ve svých vzpomínkách přesný. Vypovídá o svém dětství a rodinném zázemí, o studiích a literární tvorbě, podává jedinečný vhled do redakčního života časopisu Host do domu v šedesátých letech a zachycuje svou práci pro divadlo. Důležitou částí knihy je líčení tíživých let normalizačních a činnosti zakázaných spisovatelů v té době. Závěr knihy patří vylíčení autorova působení v české politice v letech devadesátých. Rozpomínky. Co na sebe vím jsou svým stylem, literární kvalitou a upřímností mimořádné. Milan Uhde v nich prožitou minulost neidealizuje a neretušuje, vzpomíná a přemýšlí o ní vždy „ostny směrem k sobě“. O své chyby a omyly se otevřeně dělí se čtenáři, což je v kontextu memoárové literatury více než vzácné. Uhdeho kniha tvoří spolu s memoárovými a deníkovými díly jeho literárních vrstevníků – Jana Zábrany, Jiřího Stránského, Ivana Klímy, Pavla Juráčka, Pavla Švandy, Václava Havla, Jiřího Kuběny a Jiřího Gruši – neocenitelný pramen k poznání české kultury a společnosti v uplynulých šedesáti letech.

Chátrající dům. Otec despota, matka židovka, jeden syn disident, druhý spolupracovník StB, dcera katatonička. Hledání zázračného řešení prokletého dědictví je bolestivé i groteskní, stejně jako rodinná snídaně Významným motivem, téměř antihrdinou hry, je skvostný (přestože chátrající) funkcionalistický rodinný dům, který zahýbá s osudy hned několika generací Pompeových. . První polovina hry načrtává vztahy, problémy a traumata v rodině, v druhé části se příběh jako mozaika skládá dohromady do posledních do sebe zapadajících detailů. Jde o měšťanskou moralitu o nápravě narušených rodinných vztahů? Jistě, ale určitě nejen o ni. Jde také o poselství, že skutečná náprava nemůže být pouhým dílem technických opatření, i o podobenství přesahující rámec jednoho rodinného dusna. Autor přichází na trh se svou kůží nejen v obrazném, ale i v doslovném smyslu, neboť jde o dílo vytvořené z tkáně jeho vlastního života.

Kniha nabízí nejen obsáhlý výbor z básnické tvorby Oldřicha Mikuláška, ale i průvodní komentáře a studie. Podstatnou součástí publikace jsou i dobové ohlasy Mikuláškova básnického díla v podobě četných recenzí, literárněvědných studií a dalších příspěvků. Stranou nezůstaly ani Mikuláškovy reflexe vlastního díla, které jsou zastoupeny vybranými rozhovory, úvahami a dalšími statěmi. Shromážděný materiál představuje jedinečný soubor textů, který podává plastický obraz nejen Mikuláškovy básnické tvorby, ale i její dobové recepce. Texty jsou doprovozeny vybranými fotografiemi, kresbami a karikaturami. Knihu uzavírají ediční poznámka, bibliografie a rejstříky.

Kniha Chléb pod sněhem vůbec poprvé v ucelené podobě představuje publicistickou tvorbu básníka Oldřicha Mikuláška, s níž se v letech 1934–1952 postupně seznamovali čtenáři přerovského listu Obzor a brněnských deníků Rovnost a Lidové (resp. Svobodné) noviny. Na rozdíl od Mikuláškova básnického díla zůstávala doposud stranou zájmu, avšak neprávem. Ve většině novinářských textů se totiž projevuje Mikuláškovo básnické vidění světa i jeho specifický lyrický jazyk. Výbor předkládá přes 130 příspěvků různých žánrů, rozličných námětů a proměnlivého rozsahu z celkového počtu asi 800 zveřejněných publicistických článků Oldřicha Mikuláška. Mikuláškovy texty jsou doplněny o vzpomínky jeho přátel a kolegů na dobu básníkova působení v novinách. Kniha je doprovozena fotografiemi a uzavřena vysvětlivkami dobových reálií, ediční poznámkou a seznamem pramenů a literatury.

Deset her napsaných ve zlatých letech 1971-1987 a uveřejněných většinou pod cizím jménem. Deset dramatických prací, dramatizací a úprav cizích her napsaných v letech 1971-1987 a uveřejněných většinou pod cizím jménem.

1961–1971 Druhý ze čtyř svazků komponované retrospektivy v autorském uspořádání. Představuje tvorbu z legendárních let šedesátých: výbor z prvních tří vydaných sbírek (1961, 1963, 1968) doplňuje průřez rukopisnou sbírkou Krátké letní procesy z roku 1965, ukázky z tvorby překladové, a konvolut textů z let 1970–1971, kdy autor už publikovat nesměl. Těžiště svazku je ovšem v rozšířené podobě sbírky Odklad krajiny: vydání z roku 1970 bylo zmakulováno, reprint vyšel v exilovém londýnském vydavatelství 1983. Teprve 3. vydání z roku 1992 mohla ocenit domácí kritika: „je to i po více než dvaceti letech sbírka mající svou odvahou aspiraci patřit k vrcholům poválečné české poezie“ (P. A. Bílek). Obsahuje oddíly Čáry na dlani, Zahrady na boso, Krátké letní procesy, Mrtvá sezóna, Na skryté straně hor, Odklad krajiny, Příchod stínů. Doslov Milan Uhde Zaklínač v sousedství smrti.

Soubor dramatických textů Františka Pavlíčka (1923-2004) obsahuje texty Nanebevstoupení Sašky Krista, Dávno, dávno již tomu, Zrcadlení a Chvála prostopášnosti. Autor na záložku napsal: "Variace na Isaaka Babela jsem napsal před třiceti lety k šedesátému výročí Divadla na Vinohradech, kde jsem tehdy působil. Svou poslední divadelní hru Chvála prostopášnosti jsem viděl na tomtéž jevišti po sedmatřiceti letech. V době nedobrovolného mlčení jsem se stal jedním z autorů ‚bytového divadla‘ Vlasty Chramostové, které děkuju za sugestivní provedení Zprávy o pohřbívání v Čechách. Byl to náš společný příspěvek ke 120. výročí smrti Boženy Němcové. Zrcadlení, napsané nedlouho po listopadovém převratu, je pokusem o novou divadelní adaptaci poslední prózy Karla Čapka Život a dílo skladatele Foltýna, která mě uhranula už jako studenta v sešitovém souborném vydání díla milovaného autora."

Autor ze své původní dramatické tvorby vybral deset divadelních, rozhlasových a televizních textů. Jsou to Král-Vávra, Svědkové, Výběrčí, Parta, Zubařovo pokušení, Pán plamínků, Hodina obrany, Modrý anděl, Velice tiché Ave a Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl. Kniha je opatřena bibliografickou poznámkou a fotografiemi z realizovaných představení.

V době, kdy byl předsedou Poslanecké sněmovny, soustředil Milan Uhde do knížky Česká republiko, dobrý den výběr padesáti ze svých pravidelných článků pro Denní Telegraf, dva rozhovory, jednu úvahu a čtvrt stovky proslovů, které vyvolaly ohlas a o jejichž texty si posluchači psali.

Monolog ženy - udavačky, která svůj osud chápe jako situaci anděla spravedlnosti, držícího v rukou osud světa.

Kniha s podtitulem Malá normalizační mozaika je výmluvným připomenutím absurdní i tragické „normalizace“, která před dvaceti lety následovala vstup „bratrských“ vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Kniha líčí, jak se poměry v okupované zemi mění, jak ve vědeckých institucích získává politická poslušnost vrch nad odborností, jak servilita k nové, okupanty dosazené moci, vítězí nad svobodným myšlením a slušností. Dokumentuje, jak jsou lidé v atmosféře všeovládajícího strachu stíháni pro své názory, jak bují absurdita i zvůle, jak jsou autorovi přátelé zatýkáni a vězněni, jak on sám je vyslýchán i odposloucháván. Janouch zaznamenává společenské události i vlastní zážitky s odstupem i nadhledem, bez zášti či ublíženosti, často s nadlehčující ironií a humorem.

komedie o dvou dílech, třech dějstvích a patnácti obrazech... „Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl“ má paradoxní historii. Milan Uhde ji napsal v roce 1986, kdy ovšem kvůli autorovi a jeho politickým postojům nebyla uvedena. Dočkala se premiéry o dva roky později v Zagrebu. Za inspiraci posloužily intimní životní osudy Karla Marxe. Základem hry je komediální zápletka s nemanželským dítětem záletného manžela. Sám dramatik považuje tuto komedii za svou nejzdařilejší. V rodném autorově městě se dočkala premiéry až s dvacetiletým odstupem. I když je protagonistou vědec a revolucionář mezi třicítkou a čtyřicítkou, nejde v komedii o ideje a revoluci. Selhávající slaboch lavíruje mezi ráznou manželkou a mladou služkou, jejíž útěžek hodí na krk kamarádovi Bedřichovi.

Původně rozhlasová hra. Děj se odehrává převážně v rodinném kruhu. Postavy jsou nazvány jednoduše Matka, Syn, Otec... Syn se baví se zesnulou matkou o minulosti a životě, který prožili v útrapách minulého režimu. Dějem je v podstatě jejich rozhovor plný vzpomínek a objasňování minulých věcí.

Almanach české nezávislé literatury 1968–1978 zahrnuje významné autory jako Ludvík Vaculík, Václav Havel, Jan Patočka a další. Každý autor je doplněn fotografií a základními životopisnými údaji na závěr. Kniha je prvním samizdatovým vydáním v edici Petlice. Obsah zahrnuje příspěvky od různých autorů, například Jaroslav Seifert se zaměřuje na krásy světa, zatímco Ludvík Vaculík přináší fejetony jako "Dámy a pánové!" a "Jaro je tady." Petr Kabeš se věnuje tématům smrti a skansenů, Jan Patočka zkoumá českou národní filosofii. Jiří Hájek a Jiří Gruša se zaměřují na Patočku a jeho myšlenky. Dále se objevují příběhy od Ivana Klímy, Pavla Kohouta a dalších, kteří reflektují život a kulturu té doby. Eva Kantůrková píše o Ladislavu Fuksovi, zatímco Václav Havel se dotýká procesu. Kniha obsahuje také příspěvky od Věry Jirousové, Pavla Zajíčka a dalších, kteří se zabývají různými aspekty existence a literatury v období normalizace. Tato antologie představuje důležitý pohled na českou literaturu a kulturu v těžkých časech.

Humorné příběhy, které na základě domněle pravých dokumentů, ve skutečnosti autenticky stylizovaných podvrhů - apokryfů, nově osvětlují dávné, méně dávné i současné události a osobnosti (bitva u Thermopyl, Johanka z Arku,Bakunin, Kateřina Medicejská, smrt Jana Husa, husitské války, vyhnanství Karla Havlíčka Borovského, také mechanismus soudobé byrokracie). Komika vzniká tím, že autor vysvětluje podvržené dokumenty důslednou, jakoby "vědeckou" metodou nebo dodržuje přísnou logiku.

Sbírka versů písňového charakteru, které byly různými skladateli zhudebněny - Petr Skoumal, Arne Linka, Jaromír Dlouhý, Jiří Hudec, Pavel Blatný, Ladislav Štancl). Verše, které stíhají lhostejnost, lež, přetvářku, neschopnost jít cestami pokroku; verše, které brojí proti válce, válečnému drilu a živě se zajímají o současné dění ve světě.

Novela z kasárenského života. Za groteskně, trochu do satiry zaostřeném vyprávění, nacházíme srdečný odraz chlapské solidarity se zamilovaným členem vojenské jednotky. Milostný příběh mladého vojáka a jeho milé, která jej navštíví v posádce a prožije s ním noc v nezvyklém prostředí ošetřovny v kasárnách. Novela vyšla poprvé v autorově sbírce povídek Hrách na stěnu. Vydání první (samostatně), jinak druhé.

Pět povídek (Levý obránce, Žena v povětří, Mírová slavnost, Stín pana Quijota, Ošetřovna), většinou o mladých lidech, ať už prožívají horečku sportovního opomíjení, provokují nevšímavostí zkoušejícího i představené v zaměstnání, vyrovnávají se se stařeckou touhou notorického psavce vidět své jméno vytištěné v novinách anebo prožívají milostný příběh v málo obvyklém prostředí kasáren.

Sbírka básní, prvotina mladého moravského básníka, jenž se ve svých verších úsporně dopracovává k osobitému pohledu na člověka a život naší současnosti.