Dnes začínam písať tento denník. Niežeby to bol môj nápad, nepadla som predsa na hlavu. V dnešnej dobe blogov si píše papierový denník len TB (totálny blázon) a HB (Homo blbec) . Ale chce to moja mama, tak jej urobím radosť. "Denníček si písala už moja mamička, mamička mojej mamičky i mamička mamičky mojej mamičky," hovorí mi, keď vidí, že čumím ako pero z gauča po babičke.
Každý vraví, že písanie denníka v dnešnej dobe je dobré len asi pre ódéčka = OD = obmedzené debže. Myslela som si to tiež, než som zistila, že to má veľké výhody. Môže to poslúžiť na oblafnutie neskorších generácií. Keď si v ňom budú listovať, povedia si, že tá ich praprababička (= ja) bola asi šibnutá, keď si vtedy v dobe blogov a FB písala denník. A vôbec nebudú tušiť, že bola vlastne prefíkaná, pretože to robila kvôli prapraprababičke (= moja mama), aby mala pokoj. Ak niektorú z vás tiež nútia do písania denníka, radím vám dobre, choďte do toho, nech to máte s rodičmi v pohode! Nechám vás do svojho denníka nakuknúť. Ale to vám vravím, mojej mame ani muk!
Dne 16. září 1817 byl nalezen Rukopis královédvorský, na podzim téhož roku pak Rukopis zelenohorský. Odpověď na otázku, jak staré tyto texty jsou, však nebyla ani po dvou stech letech od jejich objevu nalezena. Hledání této odpovědi je věnována tato kniha. Kromě přepisu textu obou rukopisů pojednává o jejich významu pro českou literaturu a přináší přehled nejnovějších poznatků o jazyku Rukopisů, jejich hmotné stránce, otázkách historických. Zmapována je i historie celého sporu o pravost Rukopisů.
Příručka a zároveň učebnice. 2. aktualizované vydání.
Můj deník pokračuje , zapisuju si už automaticky co jsem prožila. A že to jsou někdy fakt zajímaví věci To byste koukali , co se jedný normální holce jako mě může všechno přihodit , když má vedle sebe takovou príma kámošku jako třeba Ivu která neustále přitahuje stresový situace a hledá nový a nový dobrodružství. Anebo třeba naši dědové, který se v důchodu nuděj a věčně něco studujou, aby se nakonec zjistilo , že je ve skutečnosti všechno jinak. No není to k zbláznění? Naše poslední dobrodružství , který popisuju v tomhle deníku , bylo fakt dost nebezpečný a měly jsme štěstí , že jsme z něj vyvázli živý a zdravý...
Kapela Arakain je na naší hudební scéně úctyhodných čtyřicet let. Začínala v undergroundu, postupně se propracovala mezi českou heavymetalovou elitu a nakonec se stala legendou. Ačkoli prošla mnoha peripetiemi, všechny nepřízně osudu přestála - i díky svým věrným fanouškům. Především jim je určena tato výpravná kniha, která nabízí podrobný a ucelený přehled vývoje skupiny od jejích počátků v roce 1982 až do výročního koncertu ke čtyřiceti letům v pražském O2 universu. Publikace Arakain - History 40 je nabitá fakty. Mapuje minulost a tvorbu skupiny rok po roce, zabývá se jednotlivými alby a významnými koncerty, sleduje okolnosti vzniku nejznámějších písniček. Popisuje milníky kapelní historie, ať už to byly chvíle slávy či propadu, potyčky s politickou mocí nebo příchody a odchody muzikantů. Kniha je vybavena rozsáhlou, často raritní obrazovou fotodokumentací. Také v ní najdete přehlednou diskografii skupiny a profily všech členů, kteří se v ní vystřídali. Kromě toho obsahuje velké množství odkazů na tištěné i webové zdroje informací o Arakainu, jež pravověrní fanoušci jistě ocení.
,,Česká společnost rukopisná, jejímž posláním je řešení sporných otázek kolem Rukopisů, předkládá odborné i laické veřejnosti málo známá stanoviska k hmotnému průzkumu Rukopisů z let 1967 - 1971, prováděnému v Kriminalistickém ústavu. Naše veřejnost sice byla o zkoumání RKZ informována již při zahájení průzkumu z novin, rozhlasu i beletrie, ale výlučně z jednoho informačního zdroje, který zprostředkoval poněkud předčasně spisovatel Ivanov. Jiná stanoviska se zatím na veřejnost nedostala. Když počátkem roku 1994, tedy po více než 20 letech vyšly úřední Protokoly tiskem ve Sborníku Národního muzea, byly okamžitě shledány závažné nedostatky. Ministerstvo kultury jakožto zadavatel hmotného průzkumu bylo upozorněno, že pro řádnou informovanost veřejnosti schází publikování oponentních posudků k Protokolům, které byly oficiálními místy vypracovány v roce 1975 v Kriminalistickém ústavu a posléze v roce 1992 v Národním muzeu. V důsledku těchto připomínek Ministerstvo kultury podpořilo snahu ČSR vydat tyto materiály tiskem společně s kritickými rozbory nezávislých badatelů. Více, než finanční příspěvek, který oficiální místa k přípravě této publikace poskytla, těší nás kladný postoj k dialogu v rukopisné otázce. Věříme, že shromážděné informace budou užitečné nejenom učitelům, studentům a badatelům, ale že jich použijí i pracovníci masmedií." (Z předmluvy)
