Poslední část chodské trilogie, kterou tvoří romány Paní komisarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy. Děj se soustřeďuje především na při o vlastnictví lesů, která započala již v prvním dílu trilogie. Čtenář se setká se známými hrdiny předchozích dílů a víc než vleklý veřejný sporupoutá jeho pozornost osud rodiny sedláka Krále, jeho čekání na narození syna a dědice i smrt očekávaného dítěte. Trpký závěr této knihy se stal pointou celé trilogie. Autorova smrt zabránila vydání čtvrtého dílu, který měl být obrazem chodského venkova kolem r. 1848.
Vilém Bitnar Poradie kníh (chronologicky)
V Chodské trilogii, jejímž je Paní komisarka nejzdařilejším dílem, oslavil J.Š.B. své rodné Klenčí a celý chodský kraj a jeho národní a sociální uvědomění v době předbřeznové. Dramatické těžisko románu je ve vnitřním a vnějším zápase kněze, klenečského administrátora Petra Fastra, který nakonec pro své vlastenectví a osvícenství musí opustit Klenčí a odejít do rodných Domažlic. Už v tomto díle vybuchuje spor o "lůsy" (který je hlavním thematem dalších dvou dílů trilogie) mezi sedláky (z nichž nad jiné vyniká hlavně uvědomělý Král a divoký, ale v jádře dobrý Klika) na straně jedné a německou radnicí, cechy a chalupníky na straně druhé. Celé dílo je nazváno podle Boženy Němcové, kterou Baar uvádí do děje v jejím srdečném sblížení s chodským lidem a krajem. "Jako historický obraz zápasu našeho lidu v národním a politickém revolučním kvasu r. 1848, jako odraz pokrokových snah českého kněze, jako příklad vypravěčského umění přirozeně splňujícího požadavek lidovosti zůstává Paní komisarka dnešku jako nejživější hodnota a odkaz celého Baarova díla ..."
