Tomáš Akvinský Knihy

Je klamstvo vždy nesprávne? Alebo existujú prípady, v ktorých je klamstvo dovolené? Ako by ste odpovedali nacistovi, ktorý sa vás pri dverách pýta, či ukrývate Židov? Vo februári 2011 americká mládežnícka pro-life organizácia Live Action uverejnila na internete videá, v ktorých jej aktivisti prezlečení za pasákov a prostitútky získavajú informácie o možnosti získania antikoncepcie, potratov a lekárskej starostlivosti od pracovníkov rôznych pobočiek štátom spolufinancovanej organizácie Planned Parenthood, venujúcej sa práve týmto činnostiam. Ústretovosť a ochota niektorých zamestnancov Planned Parenthood voči údajným prostitútkam, niektorým dokonca mladistvým, vyvolala v Spojených štátoch škandál vedúci až k hlasovaniu o zastavení štátneho financovania tejto inštitúcie v dolnej komore amerického parlamentu. V hnutí za život videá Live Action vyvolali búrlivú diskusiu o morálnosti jej praktík a vôbec o morálnosti klamstva na záchranu života. Táto kniha prináša časť diskusie, ktorá prebehla na americkom diskusnom portáli Public Discourse, doplnenú o teologickú a filozofickú argumentáciu i historické príklady ilustrujúce túto závažnú otázku.

Hoci je toto dielo s niektorými prírodovednými názormi, odvážnymi etymológiami a sebavedomým prístupom k nekresťanským kultúram typicky stredoveké, obsahuje hodnoty a myšlienky, ktoré prekračujú storočia a podnes neboli prekonané.

Jsoucno a bytí nabízí pedagogicky vstřícný úvod do myšlení a textů Tomáše Akvinského (1225–1274). Zájemce se zde seznámí s hlavními Tomášovými termíny a pojmy a pochopí základní myšlenkové postupy, na nichž je Tomášovo myšlení vybudováno. Součástí svazku je latinský originál i český překlad Tomášova pojednání O jsoucnu a esenci a antologie dalších ukázek. Rozšířené a zrevidované vydání osvědčeného učebního textu, jehož první vydání z roku 1992 je dnes již dlouhodobě nedostupné, vychází vstříc výzvám k jeho zpřístupnění novým generacím zájemců. 2. rozšířené, doplněné a revidované vydání, 2025

Tato dvě opuscula patří mezi Tomášova kázání. Díky nim si můžeme představit Tomáše Akvinského nejen jako scholastického učence, ale především jako světce. Jeho cílem bylo vést posluchače ke svatosti, a tomu odpovídá jazyk a styl těchto kázání - konkrétní, určovaný denní zkušeností a úctou k Božímu slovu. Díky své hloubce a jasnosti k nám jeho homilie promlouvají i dnes.

Výběr otázek z Teologické Sumy. Další výběr textů z Teologické sumy (ST I, ot. 44-49) si všímá filosofických aspektů nauky o stvoření. Hlavními náměty jsou kauzalita, stvoření z ničeho, otázka počátku světa, téma rozmanitosti věcí v našem světě a otázka zla. Úvod a překlad Tomáš Machula.

Traktát o svátosti eucharistie je posledním úplným traktátem Teologické sumy (STh III, q. 73–83). Tomáš ho s velkou pravděpodobností sepisoval na podzim roku 1273, krátce předtím než se po hluboké duchovní zkušenosti, jíž se mu dostalo právě při slavení eucharistie, definitivně odmlčel. Lze ho tak pokládat za jakousi Tomášovu teologickou a duchovní závěť. Tomáš se v něm nejprve zabývá eucharistií jakožto svátostí. Ptá se, jakým způsobem se obecný pojem svátosti vztahuje právě na eucharistii a jaká je její materie a forma. V této části probírá otázky týkající se svátostné proměny, způsobu, jímž je Kristus pod svátostnými způsobami přítomen, a akcidentů, totiž vnější podoby chleba a vína, u nichž při konsekraci k žádné zjevné změně nedochází. Dále pojednává o účincích eucharistie v řádu milosti, o těch, kdo eucharistii přijímají a kdo ji vysluhují, a nakonec rozebírá liturgické obřady, jimiž se eucharistie slaví.

V První části Sumy, poté co Tomáš pojedná o teologii a důkazech Boží existence, věnuje svoji pozornost otázkám o Boží esenci. Z této části pocházejí i dvě otázky, jež tvoří obsah předkládaného svazku (STh I, q. 12–13). Tomáš se v nich zamýšlí nad problematikou lidského poznání Boha a výpovědí o Bohu. Nejprve se ptá, zda je možné přirozenými silami poznat Boží esenci, tedy Boha takového, jaký je, a zda je možné jeho esenci celou plně nahlédnout. Dále se zabývá možnostmi slovního vyjádření našeho poznání Boha, zkoumá, jakým způsobem lze hovořit o Bohu, abychom tuto realitu při vší její komplikovanosti pojmenovali co nejpřesněji.

Pojednání křesťanského teologa 13. století o problematice duše a těla a jejich vztahu. Výběr ze Sumy teologické. Komentovaný překlad. V úvodu studie o Tomášově pojetí duše.

Jak lze dobře vidět, Tomáš nepostupuje přísně od přirozené etiky k nadpřirozené morální teologii. I když obě perspektivy rozlišuje, tak se u něj v jistém smyslu prolínají. Přirozeně získané ctnosti a nadpřirozeně vlité Boží dary mají sice jiný původ, ale týkají se stejného člověka, který je povolán k následování dobra nejen na rovině přirozené, ale i k otevřenosti vůči nadpřirozené pomoci shůry. Trojice kvestií, které se tento svazek věnuje, není ovšem pouze jakousi kolekcí tří nesouvisejících témat, které se jakoby nedopatřením ocitly mezi traktátem o ctnostech a traktátem o hříchu. Dary Ducha svatého jsou habity, takže navazují na pojednání o ctnostech jako jakýsi úvod do tématiky nadpřirozených habitů, která bude pak dále rozvinutá v pojednání o ctnostech teologických. Na dary pak navazují blahoslavenství a plody Ducha, které už nepatří mezi habity, ale spíše mezi úkony. V tomto případě jde o lidské úkony vycházející z působení Ducha svatého v duši člověka. ... (Z úvodní studie)

Výběr otázek z Teologické sumy. Slovo láska je velice mnohoznačné. Existuje mnoho druhů a způsobů lásky a také veliké množství pokusů lásku vysvětlit. Zcela jiný pohled se otevírá, když lásku nechápeme jen jako dílčí projev člověka, ale jako hlubokou zkušenost, zasahující celého člověka, v níž dáváme druhému všechno, co máme, i všechno, co jsme. Do takové lásky nás uvádí teorie lásky Tomáše Akvinského. Autor poznal lásku v celé její hloubce i v jejích nejvyšších podobách. Ale svou existenciální zkušenost vyjadřuje jazykem, který je nezvyklý a někdy nesnadný. Jeho výklad je podivuhodně objektivní a vyznačuje se přesností rozlišování, která nám dnes často chybí. Ale kdo pod hlínou a kamením Tomášova filosofického jazyka objeví živý pramen a jiskřivé světlo lásky, jistě dá zapravdu význačnému polskému filosofovi Stefanu Swieźawskému, podle něhož málokdo psal tak mnoho a tak hluboce na téma lásky jako Tomáš Akvinský.

Rozbor některých teologických otázek, které se nacházehjí v dobovém shrnutí nauky řeckých církevních otců. Přestože řada citátů řeckých otců je nepřesných a nelze je dnes dohledat jako reálné citáty známých děl, představuje Tomášův spis svébytné dílo, které reaguje hlavně na některé otázky trinitární teologie, christologie a eklesiologie.

O ctnostech obecně. / Jednou z nejpropracovanějších oblastí filosofie a teologie Tomáše Akvinského je bezpochyby etika. Po Aristotelově vzoru Tomáš rozvíjí „vědu o dobrém životě“ na základě ctností. Etika pro něj tedy neznamená pouze probírání zákonů nebo teorií. Je to plně praktická disciplína, která má vést člověka k reálné změně k lepšímu. K nejvýznamnějším Tomášovým spisům o etice patří – kromě komentáře k Aristotelově etice a rozsáhlé střední části Teologické sumy – komplex pěti diskutovaných otázek o ctnostech, Quaestiones disputatae de virtutibus. První otázka se zabývá ctnostmi obecně, tedy tím, co jsou a kam patří v celku lidských potencí a schopností. Tuto otázku předkládá svazek, který právě držíte v rukou. Druhý díl, jehož vydání se připravuje, bude obsahovat pojednání o kardinálních ctnostech (5. otázka QD), třetí pak o teologických ctnostech lásky a naděje (2. a 4. otázka) a o přikázání bratrského napomenutí (3. otázka).

Čtyřicet krátkých meditací nad myšlenkami z díla Tomáše Akvinského. Kniha ukazuje, jak je možné porozumět i nesnadným autorům a pochopit, proč jsou tak známí… V anketě Katolického týdeníku označil tento titul za knihu roku 2005 biskup Dominik Duka.

Esej Tomáše Machuly neřeší primárně problém věčnosti světa, ale na tomto příkladě ukazuje způsob myšlení a argumentace sv. Tomáše, zařazuje ho do kontextu předcházejících i následných myšlenkových směrů a ukazuje na moderní perspektivy řešení této otázky. Esej je doplněna překladem Tomášova dílka De aeternitate mundi.

V roce zasvěceném Božímu milosrdenství bychom se měli také ptát po našem lidském milosrdenství, vždyť i my máme být milosrdní, jako je milosrdný náš nebeský Otec. Přestože se láska (a milosrdenství jako její účinek) často chápe jako protiklad rozumu, svatý Tomáš ukazuje, že je tomu právě naopak – láska je vrcholným projevem rozumové přirozenosti.

Co nám kromě intelektuálního dobrodružství může poskytnout studium Tomášova traktátu o Trojici (STh I, q. 27–43)? Asi stěží zpochybíme, že Tomášovy úvahy jsou důležitou součástí dějin teologie a filosofie a že hrají důležitou úlohu v intelektuálním souboji, který tak či onak ovlivnil politické dějiny západní civilizace. Vždyť tak jako je náš svět svým způsobem obrazem trojjediného Boha, jsou politické události, alespoň do určité míry, odrazem diskusí o tomto Bohu. Poněkud problematičtější je otázka, zda může Tomášův traktát o Trojici inspirovat, či dokonce spoluurčovat povahu dnešních filosofických či teologických debat. Jako plod vysoce spekulativního myšlení se zdál být navždy odsouzen do starého teologického harampádí. Nyní však tyto „nepraktické“ úvahy znovu ožívají: neboť jak jinak můžeme být „připraveni obhájit se před každým, kdo se nás ptá po důvodech naší naděje“ (1 Petr 3, 15)? Jak jinak se budeme hájit, když nás stoupenec judaismu či islámu obviní z polyteismu? Jak jinak budeme odstraňovat racionální překážky, které druhým a mnohdy i nám samotným překáží v přijetí víry?

Tomášův traktát o hexae­meronu (STh I, q. 65–74), tedy o šesti dnech stvoření, jak jsou popsány na začátku Bible, představuje jakési teologické rozvinutí kratšího a spíše filosoficky laděného traktátu o stvoření obecně, který je zařazen v otázkách 44–49. Téma stvoření Tomáš rozděluje na tři základní fáze. První je dílo stvoření, které představuje uvedení světa do existence Bohem bez jakéhokoli předpokladu (ex nihilo). Zasahuje část prvního dne. Druhé je dílo oddělení, které začíná ještě v prvním dni a trvá do konce dne třetího. Jde o oddělení světla od temnoty, vody na zemi od vody na obloze a na zemi pak oddělení vod od souše. Třetím je dílo ozdobení zahrnující čtvrtý, pátý a šestý den. Představuje jakési vybavení země tím, co se hýbe a co ji v tomto ohledu obohacuje. Jsou to nebeská světla, především Slunce a Měsíc, mořští živočichové, ptáci a živočichové pozemští, z nichž vyniká člověk. O stvoření člověka toho ale Tomáš v tomto traktátu příliš neříká. Věnuje mu totiž samostatný traktát v STh I, q. 90–102. Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.

Další díl Teologické sumy (ST I-II, q. 1-5) se zabývá posledním cílem člověka, který je zároveň principem lidského jednání, alespoň toho mravně dobrého. Tomáš souhlasí s Aristotelem, když říká, že posledním cílem člověka je blaženost. Její křesťanské vymezení se však od čistě filosofického podstatně liší. Překlad a úvodní studie Tomáš Machula.

Dnešní pokusy o křesťansko-islámský dialog nejsou ničím novým a nebyly nové ani v době svatého Tomáše Akvinského. Nový byl však způsob, jakým se nyní snažilo křesťanství s islámem vypořádat. Zatímco zpočátku byl islám považován za křesťanskou herezi a kontroverze s ním měly čistě polemický ráz, na počátku 13. století se začínají objevovat pokusy - především zásluhou františkánů a dominikánů - o šíření misie mezi muslimy v Orientu a v Evropě. Zatímco františkáni se orientují na praktickou pastorační činnost (být příkladem a vyzývat k obrácení), dominikáni se snaží o intelektuální konfrontaci s islámem. K těmto pokusům patří i Tomášovo pojednání O důvodech víry (De rationibus fidei), obsahově velmi podobné Sumě proti pohanům. I zde se Tomáš snaží představit křesťanskou víru tak, aby jeho argumentace byla srozumitelná rovněž pro nevěřící.

Anotace Tomáš Akvinský byl nazýván doctor angelicus (andělský učitel) nejen pro svou trpělivost, ale především pro velkou pozornost, kterou věnoval tématu andělů. V první části Teologické sumy najdeme ve dvou rozsáhlých traktátech celou řadu zajímavých otázek a odpovědí jak filosofického, tak teologického rázu. Bohužel je dnes téma andělů v křesťanské teologii poněkud opomíjeno, a je pravidlem, že jakmile se přestane kultivovat víra, bují pověra. Promýšlení andělů jakožto nemateriálních, myslících a svobodných tvorů nám může sloužit jako určitý myšlenkový experiment, v jehož rámci lze řešit celou řadu otázek vztahujících se k člověku, jeho poznání, mravní hodnotě jednání a podobně. Komentovaný překlad jednoho z nejvýznamnějších středověkých děl o andělech může všem zájemcům o toto téma přinést celou řadu podnětů.

V tomto svazku přinášíme první otázku Teologické sumy (STh I, q. 1), v níž se Tomáš zaměřuje na samotnou teologii, tedy na disciplínu, která je pro Teologickou sumu stěžejní. Tomáš ji nazývá posvátnou naukou, neboť slovo teologie se v jeho době obvykle používalo pro metafyziku. Největší část otázky zaujímají články spojené s konceptem teologie jako vědy a moudrosti. Dále Tomáš pojednává o jazyku teologie a roli Písma svatého v teologickém bádání. Úvodní studie obsahuje kromě pojednání o hlavních tématech první otázky také obsáhlý úvod do historie a struktury celé Teologické sumy.

Tento svazek přináší první dva traktáty o jednotlivých svátostech - o křtu a biřmování (STh III, q. 66-72). Traktát o křtu je rozdělen na dvě hlavní části, na pojednání o samotném křtu a o přípravách na křest. V první části Tomáš probírá skladbu svátostného znamení (q. 66), dále pojednává o udělovateli (q. 67) a příjemci (q. 68) a nakonec se zaměřuje na účinky svátosti (q. 69). V části věnované přípravám na křest se Tomáš nejprve zabývá obdobím starozákonní praxe obřízky od Abraháma až ke Kristu (q. 70) a poté se zaměřuje na přípravy, které probíhají zároveň se křtem, totiž na novozákonní prvky katechismus a exorcismus (q. 71). Následující traktát o biřmování je soustředěn do jediné otázky o dvanácti článcích (q. 72). Tomáš zde zkoumá, jak se pojem svátosti uplatňuje na biřmování, dále rozebírá svátostné znamení a účinky svátosti, biřmovací charakter a svátostnou milost, pojednává o příjemci a udělovateli svátosti a o roli kmotra. V posledním článku pak komentuje liturgický obřad svátosti.

Traktát o naději (STh II-II, q. 17–22) se nachází na začátku Secunda secundae mezi traktátem o víře a traktátem o lásce. Tomáš v něm nejprve probírá podstatu ctnosti naděje a její vztah k ostatním teologickým ctnostem. Poté se zaměřuje na subjekt naděje, a to nejen na konkrétní duševní sílu, kterou naděje formuje, ale také na typ lidí, kteří mohou naději mít. V další části rozebírá dar Ducha svatého, který s nadějí úzce souvisí, což je dar bázně Boží. Následně pojednává o neřestech, které ctnosti naděje odporují, tedy o zoufalství a opovážlivosti. V závěru se zabývá souvislostí naděje s Božími přikázáními.

Tři otázky z Questiones disputatae (De veritate, q. 15, 16 a 17) vytvářejí celek, který hledá kriterium pro hodnocení lidského jednání, a proto se zabývá především otázkou svědomí. Otázka O vyšším a nižším rozumu, O synderezi a O svědomí patří do rozsáhlejšího souboru Quaestiones disputatae De veritate. Překlad a úvodní studie Martina Štěpinová. Latinsko-český text. Vyšlo v řadě Akvinata.

Thomas' Kommentar bietet eine differenzierte Deutung der Aristotelischen Metaphysik und zeigt seine umfassende Auseinandersetzung mit der Philosophie, die über die Theologie hinausgeht. Der Text gewährt wertvolle Einblicke in sein Verständnis von Philosophie.

Přeložené otázky De veritate a De mente patří mezi 27 otázek širšího stejnojmenného pojednání De veritate z Questiones disputatae. V první z nich se sv. Tomáš ptá po povaze pravdy, v druhé si všímá především toho, jak je v mysli zobrazena podoba božské Trojice

Pro Aristotelovu etiku je klíčové téma ctnosti. Probírá se porůznu v celé Etice Nikomachově, nicméně její 2. kniha představuje východisko, kde je morální ctnost definována a uvedena do kontextu lidského života a jednání. Tomáš svým výkladem zasazuje antické pojetí ctnosti do křesťanského kontextu. Pro něho je vzorovým příkladem ctnostného člověka především Kristus a světci, ale z filosofického hlediska musí věc uchopit jinak, proto definuje ctnostného člověka jako toho, kdo neuhýbá z cesty, na niž ho postavila jeho přirozenost: „člověk, jaký má být“. Pro dnešní společnost není podvědomým vzorem vznešený Athéňan jako pro Aristotela, tím méně Kristus a svatí, ale už ani zákon lidské přirozenosti. O to důležitější je přemýšlet o těchto věcech explicitně: v čem spočívá ctnost, kam ji zařadit v celku lidské přirozenosti, jak ji získat a rozvíjet, a jaké jsou jednotlivé ctnosti a jim odpovídající neřesti? To vše je tématem druhé knihy Aristotelovy Etiky Nikomachovy (v knížce uvedený latinský i řecký text) a potažmo komentáře sv. Tomáše.

Otázka dobra patří k základním tématům, kterými se středověcí učenci zabývali. Tomáš Akvinský zpracoval téma dobra ve dvou svých spisech: ve XXI. otázce souboru Quaestiones Disputatae De veritate a ve svém komentáři Boëthiova spisu De ebdomadibus. Obě pojednání jsou představena v této publikaci spolu s úvodní studií, která zařazuje Tomášúv koncept dobra do souvislostí dobových diskuzí. Jako první otevřel otázku dobra již svatý Augustin, který se snažil pochopit původ zla ve stvoření: pokud je Bůh, Stvořitel všeho, Prvním dobrem, pak vše stvořené, nakolik má své bytí od Prvního dobra, musí být dobré. V rámci stvoření proto nelze mluvit o zlu. Boëthius ve svém spisu De ebdomadibus navazuje na sv. Augustina a vysvětluje, jakým způsobem jsou věci dobré. Tomáš Akvinský v otázce O dobru představuje své vlastní pojetí dobra. Navazuje na svého učitele Alberta Velikého a propracovává do důsledku Albertovu teorii, že dobro přidává jsoucímu něco pouze pojmově. Tomáš posouvá tradiční pojetí dobra a definuje ho jako vztah k bytí. Ve svém Komentáři k De ebdomadibus ukazuje, že takto pojaté dobro neztrácí žádný z požadavků, které na něho tradice klade.

5. a 6. otázka komentáře sv. Tomáše k Boethiovu spisu De Trinitate. Jedno z nejvýznamnějších děl anticko-středověké tradice na téma teorie poznání a vědy. Dvojjazyčně (lat.-čes.), s úvodní studií Tomáše Machuly.

Pojednání o zákonech v Teologické sumě (STh I-II, q. 90–97) patří k základním pramenům západního etického myšlení. Nabízí odpovědi minimálně na dvě důležité otázky. První se týká původu mravních zásad: Jsou naše rozhodnutí ponechána naší libovůli, nebo existují nějaké objektivní principy, které musíme respektovat? Druhá otázka se týká odůvodnění práva: Existuje nějaká poslední a nejvyšší norma, která rozhoduje o spravedlnosti zákonů, nebo je zákon pouze věcí dohody? Tomášova teorie zákona ukazuje, že morální principy nejsou relativní, ale jsou důsledkem objektivního řádu stvoření. Překlad, úvodní studie a poznámky Karel Šprunk. Kniha je revidovaným překladem, který vyšel v nakladatelství Krystal OP v roce 2003.

Vybrané otázky z Teologické sumy, týkající se zákona Božího a přirozeného (ST II, 90-107), s komentářem a úvodem K. Šprunka.

Quaestiones Disputatae De potentia představují mimořádné metafyzické dílo sv. Tomáše. Poslední díl překladu De potentia přináší otázky 5 a 6, které se zabývají problematikou bytí a zázraků.

Tomáš Akvinský nebyl pouze filosof a teolog, ale také vykladač Písma svatého. Jeho komentáře k biblickým knihám tvoří významnou součást jeho díla. Tento svazek přináší první překlad z Tomášových biblických komentářů, a to jeho výklad listu Filipanům. Jedná se o tzv. lecturu, tedy text v té podobě, jak si jej autor připravil pro přednášku. Obsahuje vysvětlení jednotlivých veršů proložené odkazy na jiné biblické citáty, které s probíraným tématem souvisejí, rozvíjejí ho a doplňují. Filipané jsou pro Tomáše vzorem křesťanů, kteří na úzké cestě Kristově snášejí pro Krista mnohá soužení, osvíceni a sjednocováni vírou vnášejí Kristovo světlo do světa a uprostřed jeho bolestí a smutků svědčí o pravé a trvalé radosti, která se rodí a posiluje z blízkosti Pána.

Další svazek ze souboru Quaestiones disputatae de veritate přináší překlad otázky 22, ve které Tomáš pojednává téma vůle. Otázku disputoval a sepsal během svého vyučování na pařížské univerzitě v letech 1257-1258. V reakci na předchozí filosoficko-teologickou tradici Tomáš vymezuje vůli jako racionální žádost zaměřenou na blaženost, která převyšuje žádost smyslovou, a upouští od tradičního rozdělení na vůli dobrou a zlou. Novátorským a originálním způsobem rozpracovává problematiku svobody vůle. Ukazuje, že co do své přirozenosti vůle nezbytně chce svou blaženost, zatímco co do svého druhového určení zůstává vždy svobodnou vůči přitažlivosti jakékoli věci, dokonce i vůči sobě samé. Zkoumá také vztah svobody vůle a milosti a vzájemné uspořádání a spolupráci vůle a rozumu. Vymezením svobody vůle si Tomáš připravil půdu pro promýšlení tematiky svobodného rozhodování, jemuž věnuje následující, 23. otázku.

V tomto svazku přinášíme šest úvodních christologických otázek, jimiž začíná třetí část Teologické sumy (STh III, q. 1–6). Tomáš zde zaměřuje pozornost na tajemství vtěleného Slova. Nejprve osvětluje otázku vhodnosti vtělení Boha (q. 1). V dalším kroku pak objasňuje způsob jednoty božství a lidství ve vtělení (q. 2). Dále vyjasňuje otázku subjektu přijetí (q. 3). Nakonec pojednává otázku přijaté přirozenosti (q. 4), respektive jejích částí (q. 5) a řádu přijetí (q. 6).

Pojednání o habitech v Teologické sumě (STh I-II, q. 49–54) navazuje na traktát o vášních (STh I-II, q. 22–48). Habity jsou jisté kvality, které člověka uschopňují k relativně trvalé a snadné činnosti. Nauka o těchto principech lidských úkonů má zásadní význam pro morální a duchovní život člověka. Morální ctnosti neboli habity vedoucí člověka k jednání v souladu s jeho přirozeností ho dělají dokonalejším člověkem, naplňují jeho přirozený cíl. omáš se nejprve zabývá habity obecně, tj. substancí habitů a jejich nezbytností pro lidský život (q. 49). Poté se zaměřuje na subjekt habitů, tj. na duševní potence, které jsou habity rozvíjeny a zdokonalovány (q. 50). V následující otázce (q. 51) se zabývá způsobem, jak lze habity získat, a rozlišuje habity přirozené a vlité od Boha. Dále pojednává o růstu habitů (q. 52) a jejich zániku a zmenšování (q. 53). V poslední otázce (q. 54) zkoumá rozlišování habitů. Na traktát o habitech navazuje traktát o ctnostech (STh I-II, q. 55–67), tedy habitech zaměřujících člověka k morálně dobrému jednání.

Poslední otázky První části Teologické sumy pojednávají o činnostech tvorů. Nejprve se, v otázkách 106-114, jedná o činnosti andělů.Poté se, v otázkách 115-119, jež se nacházejí v tomto svazku, probírají činnosti tělesných tvorů, především člověka.Tomáš nejprve zpracovává téma působení tělesných substancí obecně, zabývá se místním pohybem a mechanickým působením; ptá se, zda jsou v tělesech nějak přítomné božské stvořitelské ideje; řeší specifickou otázku působení nebeských těles na tělesa pozemská; a pojednává také o náhodě a osudu. Dále se zabývá působením člověka na člověka, a to speciálně otázkou předávání poznání čili vyučování, a následně otázkou předávání života neboli plození.

Traktát o Boží vládě nad tvory (STh I, q. 103–105) navazuje na otázku 22, která se zabývá prozřetelností jako vlastností Boží. V tomto traktátu Tomáš rozebírá způsob, jakým Bůh svou prozřetelnost projevuje. Nejprve pojednává o řízení věcí obecně: zda a kým je svět řízen; jaký je cíl a jaké jsou účinky tohoto řízení; zda je vše poddáno božskému řízení; zda je vše řízeno Bohem bezprostředně. Poté rozebírá konkrétní účinky božského řízení: udržování tvorů v bytí; uvedení do nicoty. Nakonec uvažuje o změnách, které Bůh působí ve věcech: přímé božské působení ve světě; božské působení na intelekt a vůli člověka; působení mimo řád – zázraky.

Vizuálně i obsahově poutavá kniha přináší nový český překlad traktátu Tomáše Akvinského, doplněný latinským originálem i nejstarším českým překladem od Votky a Vojáčka z roku 1887. Text traktátu dále doprovází podrobný, didakticky koncipovaný průběžný komentář a vše je proloženo třiceti kvestiemi ve stylu Tomášovy Teologické sumy, v nichž se autoři pokoušejí o samostatné systematické řešení obtížných bodů, které při četbě Tomášova textu vyvstávají. Publikaci autoři připravili jako hold filosofickému a pedagogickému dílu svého učitele, prof. Stanislava Sousedíka, průkopníka scholastických studií v českých zemích.

Tento svazek (STh II-II, q. 34-46) navazuje na traktát o lásce a milosrdenství.Tomáš zde rozebírá hříchy proti lásce jako takové, tj. nenávist k Bohu a bližnímu; hříchy proti radosti a milosrdenství, tedy acedii zvanou také polední démon a závist; hříchy proti pokoji, tj. nesvornost, svár, schisma, válku, šarvátku a vzpouru; a hřích proti dobročinnosti a bratrskému napomenutí, jímž je pohoršení. V další části se pak věnuje přikázání lásky, tedy přikázání lásky k Bohu a bližnímu, a daru moudrosti, včetně hříchu proti moudrosti - pošetilosti.

Traktát křesťanského teologa 13. století o křesťanských svátostech. Výběr ze Sumy teologické. V úvodu studie o tomto traktátu a o Tomášově teologii svátostí.

V této části Teologické sumy (STh I, q. 90–102) Tomáš pojednává o člověku v situaci před prvním hříchem. Nejprve se zabývá stvořením prvního muže s ohledem na jeho duši a tělo, poté stvořením první ženy pro muže, dále popisuje účel stvoření člověka a vysvětluje, co to znamená, že byl stvořen k obrazu Božímu. Věnuje se také otázkám ohledně intelektu prvního člověka, stavu milosti, rozebírá vztahy mezi lidmi navzájem a jejich vztah k ostatnímu stvoření, dále otázku nesmrtelnosti, plození a místa přebývání, tj. ráje. Jedná se o vyváženou syntézu, která stojí na empirickém východisku, je věrná biblickému textu a neopomíjí teologickou tradici.

Jak sloučit existenci Boha, který je všemohoucí, vševědoucí, vševládný a v nejvyšší míře dobrý se světem, v němž existuje náhoda, svoboda rozhodování a zlo? Je jedním z ustálených klišé současnosti, že křesťané na podobné otázky nedokážou odpovědět. Že může být až neslušné, nabubřelé či rouhavé se o to vůbec snažit. Cílem této knihy je poskytnout čtenáři průhled do myšlenkového světa autora, kterému to nikdo neřekl. Otázky Boží prozřetelnostní péče o svět a neomylného vedení předurčených ke spáse jsou tématem, ke kterému se Tomáš vrací celý svůj život: Disputované otázky o pravdě 5–7 ukazují, jak se k těmto problémům stavěl na počátku svého univerzitního působení v roli mistra. Překlad a úvodní studie: Justin Dvorský OP. Kniha vychází v roce 2017 v řadě Akvinata.

Quaestiones Disputatae De potentia představují mimořádné metafyzické dílo v rámci Tomášova myslitelského vývoje. Obsahují klíčové formulace, bez jejichž soustavného promýšlení a domýšlení nepronikneme nejen do Tomášovy syntézy, ale nedokážeme ani sami rozvíjet křesťanské pojetí stvoření a evoluce světa v současných podmínkách. Dílo vznikalo v Římě v letech 1265–1266, a badatelé se dokonce domnívají, že jde o jakési průzkumné texty před závěrečnou redakcí první části Sumy teologie, především otázek 75–89. První díl překladu QD De potentia přináší otázky 1 a 2, které se zabývají Boží potencí obecně a plodivou potencí v Bohu.

Láska a naděje. / Diskutované otázky o ctnostech jsou jedním ze dvou spisů, které si daly za úkol zabývat se trojicí teologických ctností, ale zůstaly pouze u dvou z nich. Zatímco Kompendium teologie se člení na víru (dle článků víry Kréda) a naději (dle proseb Otčenáše), Otázky o ctnostech se omezují na naději a lásku. Na rozdíl od Kompendia teologie, které mělo být praktickou jednoduchou příručkou, jsou Otázky o ctnostech řazeny standardním způsobem schématu disputace. Část o lásce je výrazně rozsáhlejší a je doplněna i krátkou otázkou zaměřenou na bratrské napomenutí, které je praktickým projevem lásky k bližnímu. V tomto svazku se nachází otázky 2-4, tedy o lásce, o bratrském napomenutí a o naději.

Jeden z Tomášových spisů, který se snaží shrnout obsah víry do jednoho komplexního pojednání. Na rozdíl od spisů jako jsou Suma teologická, Suma proti pohanům nebo Komentář k Sentencím, nepostupuje Tomáš v Kompendiu v tématickém sledu daném Sentencemi (od Boha přes stvoření, etiku, christologii až po svátosti a eschatologii), ale postupuje podle třech teologických ctností (Tomáš zemřel dřív, než dílo dokončil – celá je jen první část věnovaná víře. Druhou o naději jen rozpracoval, a třetí o lásce chybí vůbec). Dále stojí za zmínku, že spis není psán formou otázek, námitek a odpovědí, ale v krátkých a poměrně čtivě psaných kapitolách.

Třetí část Disputovaných otázek o ctnostech (QD De virtutibis, q. 5), tentokrát o ctnostech kardinálních.

Sémantické učení o analogii jmen představuje klíč k pochopení a formulaci mnohem závažnějších filozofických a teologických nauk jak Tomáše samotného, tak v tomistické tradici jeho následovníků, v níž sehrál rozhodující úlohu kardinál Kajetán, přední renesanční komentátor Tomášových děl. Kniha kromě úvodní studie obsahuje soubor nejdůležitějších Tomášových textů k danému tématu a překlad Kajetánova spisu O analogii jmen, jenž se stal mezi Tomášovými žáky na dlouhou dobu určujícím v otázce možnosti a způsobu analogické výpovědi.

Publikace, kterou zde čtenáři předkládáme, obsahuje tři listy Tomáše Akvinského v českém překladu, doplněné o úvodní studie a bibliografii ke každému z nich. Jádro knihy tvoří Akvinského Dopis brabantské vévodkyni. Je to jediný z Tomášových listů adresovaný světskému panovníkovi, či v tomto případě panovnici. Doctor angelicus v něm odpovídá na dotazy týkající se některých aspektů její vlády, především problému přípustnosti přijímání peněz a vybírání daní od židů a křesťanů. V listu O obchodování na úvěr se Tomáš vyjadřuje k tomu, co bychom dnes označili jako praxi úvěrového prodeje. Dopis O astrologii pak stručně odpovídá na otázku, zda a za jakých okolností je dovoleno využívat astrologie.

Tomáš Akvinský byl nazýván doctor angelicus (andělský učitel) nejen pro svou trpělivost, ale především pro velkou pozornost, kterou věnoval tématu andělů. V první části Teologické sumy najdeme ve dvou rozsáhlých traktátech celou řadu zajímavých otázek a odpovědí jak filosofického, tak teologického rázu. Bohužel je dnes téma andělů v křesťanské teologii poněkud opomíjeno, a je pravidlem, že jakmile se přestane kultivovat víra, bují pověra. Promýšlení andělů jakožto nemateriálních, myslících a svobodných tvorů nám může sloužit jako určitý myšlenkový experiment, v jehož rámci lze řešit celou řadu otázek vztahujících se k člověku, jeho poznání, mravní hodnotě jednání a podobně. Komentovaný překlad jednoho z nejvýznamnějších středověkých děl o andělech může všem zájemcům o toto téma přinést celou řadu podnětů.

Quaestiones Disputatae De potentia představují mimořádné metafyzické dílo v rámci Tomášova myslitelského vývoje. Obsahují klíčové formulace, bez jejichž soustavného promýšlení a domýšlení nepronikneme nejen do Tomášovy syntézy, ale nedokážeme ani sami rozvíjet křesťanské pojetí stvoření a evoluce světa v současných podmínkách. Dílo vznikalo v Římě v letech 1265–1266, a badatelé se dokonce domnívají, že jde o jakési průzkumné texty před závěrečnou redakcí první části Sumy teologie, především otázek 75–89. Druhý díl překladu QD De potentia přináší otázky 3 a 4, které se zabývají problematikou stvoření.

Traktát o činném a kontemplativním životě (STh II-II, q. 179–182) je zařazen téměř na samém konci druhého dílu druhé části Teologické sumy, předchází závěrečnému pojednání o řeholnících (q. 183–189). Tomáš však toto téma nepojednává pouze z úzkého pohledu řeholního života, ale předkládá zde problematiku zaměření života každého jednotlivého člověka. Svoje pojednání formuluje ve čtyřech bodech. Za prvé obhajuje samotné rozlišení života činného a kontemplativního, za druhé a za třetí probírá oba způsoby života, přičemž životu kontemplativnímu věnuje největší prostor, a za čtvrté oba způsoby života srovnává. Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.

V této části Sumy (STh II-II, q. 171–178) Tomáš pojednává o charismatech, tedy mimořádných darech Ducha svatého, které jsou dány některým křesťanům k užitku celé církve. Postupně se věnuje daru prorokování (prophetia), vytržení (raptus), milosti jazyků (gratia linguarum), řeči moudrosti a poznání (sermo sapientiae et scientiae) a milosti konání zázraků (gratia miraculorum). Soustřeďuje se především na dar prorokování, jemuž věnuje víc jak polovinu celého traktátu. Proroctví neomezuje na dobu biblickou ani pouze na prvotní církev, ale chápe ho jako fenomén patřící k životu církve obecně. Velkou váhu kladenou právě na proroctví lze vysvětlit Tomášovým důrazem na slovo a hlásání. Spatřuje zde velké nebezpečí neautentického projevu, který církvi neprospívá, ale ohrožuje ji. Tomášův traktát přináší zajímavé intelektuální podněty k reflexi o mimořádném působení Ducha pro budování církve a podporu víry.

This theological compendium by Thomas Aquinas serves as a foundational text in Roman Catholicism, encapsulating the entirety of known doctrine regarding God and humanity's relationship with the divine. It is renowned for presenting five distinct proofs of God's existence, which include three cosmological arguments, a moral argument, and a teleological argument. Written between 1265 and 1273, it represents a significant milestone in the history of theology, influencing both religious thought and philosophical discourse.

"The Summa Theologica is the best-known work of Italian philosopher, scholar, and Dominican friar SAINT THOMAS AQUINAS (1225 1274), widely considered the Catholic Church s greatest theologian. Famously consulted (immediately after the Bible) on religious questions at the Council of Trent, Aquinas s masterpiece has been considered a summary of official Church philosophy ever since. Aquinas considers approximately 10,000 questions on Church doctrine covering the roles and nature of God, man, and Jesus, then lays out objections to Church teachings and systematically confronts each, using Biblical verses, theologians, and philosophers to bolster his arguments. In Volume II, Aquinas addresses: happiness good and evil love and hatred hope and despair anger virtue sin and grace and much more. This massive work of scholarship, spanning five volumes, addresses just about every possible query or argument that any believer or atheist could have, and remains essential, more than seven hundred years after it was written, for clergy, religious historians, and serious students of Catholic thought."

The book focuses on the republishing of classic works from the early 1900s and earlier, which have become rare and costly. It emphasizes the commitment to making these timeless texts accessible through affordable, high-quality modern editions that preserve the original content and artwork.

Exploring the use of casting lots to discern divine will, this translation of Thomas Aquinas's letter, written around 1270, offers insights into when such practices are appropriate versus mere superstition. It addresses the historical context of Aquinas's thoughts on decision-making, particularly regarding the appointment of a bishop. The book includes an introduction to Aquinas's life and eight essays that provide varied perspectives on the text, making it an accessible entry point into the philosophy of one of history's most influential thinkers.

From the Church's greatest theologian: the essentials of Catholic doctrine. This book contains Aquinas's simple summary of the Faith. He covers the Trinity, Providence, the Incarnation, the Last Judgment, and much more. It's a concise statement of the key doctrines and elements of the Faith.

Contains writings by two 13th-century Dominicans, both Doctors of the Church, St. Albert the Great (1200-1280), patron saint of natural scientists, and the 'common doctor,' St. Thomas Aquinas (1226-1274), both famous for their contributions to philosophy and theology.

A shortened version of Kreeft's much larger Summa of the Summa, which in turn was a shortened version of the Summa Theologica. The reason for the double shortening is pretty obvious: the original runs some 4000 pages! (The Summa of the Summa was just over 500.) The Summa is certainly the greatest, most ambitious, most rational book of theology ever written. In it, there is also much philosophy, which is selected, excerpted, arranged, introduced, and explained in footnotes here by Kreeft, a popular Thomist teacher and writer. St. Thomas Aquinas is universally recognized as one of the greatest philosophers who ever lived. His writings combine the two fundamental ideals of philosophical writing: clarity and profundity. He is a master of metaphysics and technical terminology, yet so full of both theoretical and practical wisdom. He is the master of common sense. The Summa Theologica is timeless, but particularly important today because of his synthesis of faith and reason, revelation and philosophy, and the Biblical and the classical Greco-Roman heritages. This little book is designed for beginners, either for classroom use or individually. It contains the most famous and influential passages of St. Thomas' philosophy with copious aids to understanding them.

This volume is a significant contribution to the Cambridge Texts series, showcasing the works of Thomas Aquinas, a pivotal figure in medieval philosophy and theology. It offers readers access to Aquinas's profound insights and arguments, reflecting his influence on Western thought. The collection is essential for those interested in philosophy, theology, and the historical context of Aquinas's ideas, providing a comprehensive look at his contributions to these fields.

St. Thomas Aquinas (1225-1274) saw religion as part of the natural human propensity to worship. His ability to recognize the naturalness of this phenomenon and simultaneously to go beyond i - to explore, for example, spiritual revelation - makes his work as fresh and readable today as it was seven centuries ago.This accessible new translation offers thirty-eight substantial passages not only from the indispensable Summa Theologicae, but from many other works, fully illustrating the breadth and progression of Aquinas's philosophy. It is an ideal introduction to this key figure in the philosophy of religion.