Michal Šanda Knihy

Le chat Tibbles découvre une espèce rare d'oiseau incapable de voler – le pokrovník ostrovní – et devient malgré lui la cause de son extinction. Ce récit graphique raconte une histoire vraie de 1894, se déroulant sur une petite île près de la Nouvelle-Zélande. Son héros tragico-comique, Tibbles, appartient au gardien du phare local. En découvrant cet oiseau rare, il contribue involontairement à la sensibilisation mondiale sur les dangers liés à l'introduction d'espèces animales non indigènes sur d'autres continents.

Uspořádat význačným osobnostem sborník k životnímu jubileu bývala dříve samozřejmost. Pro přispěvatele radost. Pro čtenáře rozkoš z počtení. V případě sborníku Co to je toto? se sešli literární přátelé Ivana Wernische, aby společně oslavili básníkovy sedmdesátiny: Ajvaz, Dudík, Dvorský, Dynka, Fišmeister, Goldfam, Holub, Hrbáč, Hruška, Hvížďala, Chlíbec, Chobot, Janatka, Kafka, Kaprál, Koťátko, Kotyk, Král, Kremlička, Nowicki, Ohnisko, Olič, Palla, Pitínský, Pížl, Přidal, Reiner, Rozehnal, Rybáková, Řezníček, Salava, Slanina, Soukupová, Stančík, Stašek, Svěrák, Šanda, Šrut, Trojak, Vokolek, Voráč.

Vlak projede bez zastavení nádražím a řítí se deštěm zkrápěnou krajinou neznámo kam. Cinkání esemesek. Překřikování se do mobilů. Mezi cestujícími se v přeplněném vagónu počíná šířit tekutá nenávist. Experimentální novela v tragikomické zkratce popisuje charakteristické znaky dneška: nárůst bezohlednosti, což má za následek ubývání tolerance.

My lidé jsme už takoví, že nevydržíme chvíli na místě a neustále se musíme přesouvat, ať už z povinnosti, nebo dobrovolně. Do školky, do školy, rodiče do práce. O víkendu na chalupu k babičce a dědovi. O prázdninách na hory nebo k moři. Cestujeme rozličnými dopravními prostředky. Než ale začneš tuhle knížku číst, tak si nejdřív zkus vymyslet rým na slovo trolejbus.

Životní osudy mistra řezníka z Nelahozevsi rámují kuchařku specializovanou na maso. Kromě receptů si v ní můžete přečíst, jak se v minulosti dobytek nakupoval a porážel, jak se maso rozděluje a u proslavených pokrmů je uvedena stručná historie jejich vzniku. Co by bylo, kdyby se Antonín Dvořák nestal hudebním skladatelem, ale pokračoval by v rodinné tradici?

Jarmareční obrazy mistrně v písmeny přetransformírované aneb nostalgické čtení o Stollově trakaři, Stocheingerových klobásách, Stoříškových rousných bublácích, Storchově krupaření, Stockarově naturálně věrohodné imitaci mouchy březnovky v kazetě s monogramem, o požáru Stouračova gruntu, montgolfiéristech a C&K patentovaném klikounu samokrmném J. B. Stobořice čili kterak radní jezevce Balthasara vydražili a co za rébus detektivní z počinu jejich filantropického vzešlo.

Společná sbírka básní Milana Ohniska, Michala Šandy a Ivana Wernische.

Mám na krku Kristova léta jenže asi nemámpatřičný generační zážitkyna krkumatronu roztaženou od porodů a čábatakterý chtěj každou hovadinuco viděj v supermarketu."To je všeříkájící vizitka autora mladé básnické generace 90. let, která se smutnou ironií sleduje nastupující svět, vytržený z tradice a kořenů.

Brutální idiocie. Vulgárnost. Špína. Autentické diskuse z internetových serverů. Tohle není poezie. Je to čirá nenávist.

Nenechte se zmást, že je coby autorka uvedena lékařka MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová. Do regálu mezi odbornou literaturu tato kniha rozhodně nepatří. Skuteční autoři, Michal Šanda a Jakub Šofar, vyšli z poznatku, že o těch opravdu zajímavých prožitcích vlastně lidé nemluví. Spisovatelé hojně fabulují, ale psát o svých niterných záležitostech se odváží málokdo. Prohrábnout temnou sedlinu na dně duše. Pokud jsou vůbec takové příběhy vyprávěny, bývají vyprávěny pouze jedinému posluchači, a to psychiatrovi v rámci terapie. Šanda se Šofarem už nejsou žádní holobrádci – sedlina na dně jejich duší je hutná a temná.

Sestavit antologii z textů blues a o blues je složité i snadné zároveň. Problém je vlastně jen v jediném: kde narýsnout dělicí čáru, co ,,už" blues je a co ,,ještě" není. Co člověk, to jiný pohled. (ukázka z předmluvy) Vydáno u příležitosti festivalu Město čte knihu a festivalu Blues Alive v Šumperku.

Neobvyklá kniha – už jenom tím, že ji nelze žánrově zařadit. Drobné prózy, básně, náčrty nikdy nenapsaných románů, divadelní hra, kašpařiny, hospodské rozprávění, nactiutrhačné historky a vzpomínky na kamarády spisovatele, přesto nejde o memoárovou literaturu v pravém slova smyslu. Čtenářům dostane se tu i důležitých životních rad a ponaučení: Muchomůrku červenou nežrat! A ne že jo. Vydáno ve spolupráci s nakladatelstvím Zdeněk Cibulka – Týnská literární kavárna v Praze.

Z hlediska žánrů je toto pásmo Michala Šandy velice pestré a proměnlivé. Obsahuje básně, mikropovídky, skeče a fragmenty dialogů, přičemž tvary těchto textů se prolínají a vzájemně umocňují. Šanda ve své tvorbě vytváří zvláštní, groteskně obludnou skutečnost, která jako by do krajních důsledků dovršila a zároveň zparodovala svět konzumní pop kultury, virtuální svět, v němž umělá bublina banality nahrazuje a deformuje autentickou a nevyčerpatelnou podobu života. Šandovy texty jsou při tom všem zábavné, naprosto nekonvenční a vlastně teprve když jeho knížku dočteme, uvědomíme si, že v nás vyvolává mrazivý pocit.

Jsou to pouhá slova, přesto mají velkou moc. Není jich vůbec moc: děkuji, prosím, omlouvám se, rádo se stalo, na shledanou, dobrou noc. Kdo je zná, tomu v nouzi přijdou na pomoc. V dnešní době přestává být pozdrav i poděkování samozřejmostí – básničky Michala Šandy nejmenší čtenáře hravou formou seznamují se základními pojmy etikety. Na pomoc přijdou dětem zvířátka, které pestrobarevně maluje oblíbená Nikola Hoření. Kniha je určena ke společnému čtení dětí s rodiči a povede je společně k vymýšlení dalších

Kdyby nebohá žížala tušila, kam se vydává, zůstala by raději skrytá v zemi, mezi kořínky petrklíčů a mějemi. Datel si udiveně ťuká na čelo: Tuk! Ťuk! Ťuk! Mezi ptáky se jí zachtělo? Orlí let. Ostříží zrak. Dravčí spár. Do toho chvástavý chřástal ječí. Kuku! Kuku! Kuku! Vajíčko v mém hnízdě je čí? Všude číhá samé nebezpečí. Nenasytný čáp, ale ani drozd není hladu prost. Hlavně, žížalo, pozor na kosáka!

Knížka pojednává o poněkud bizarní vísce Merekvice. Její obyvatelé, starosta Šmoranc, sedlák Hadrbolec, učitel Borkovec, mlynář Rambousek, hastrman Moser, tři doktoři štamgasti v hostinci U Modrého slona, jsou tu vylíčeni v barvách, i ten kovář s kovářkou mají oči modré a podbradky růžolící, že byste řekli: jako živí. Omyl. Jsou uhněteni z nehmotných slov, a všechno, co se jim přihodilo, zrodilo se ve fantazii pana spisovatele. Na vás je, abyste tyto pohádky dotvořili fantazií čtenáře. Kdo se rád směje, určitě si najde nějakou chechtací. K pláči zde není nic, leda škudlilové Fafejta s Najbrtem. A představte si, že naše prťavá vesnička má i svého kumštýře. Jmenuje se Jaromír František Palme a knihu doprovodil ilustracemi.

Michal Šanda se vrátil ke svým starším básnickým sbírkám napsaným převážně koncem 90. let a tyto texty, promlouvající jako literární fakt své doby, nyní zrevidoval, probral, připojil některé básně nepublikované a zařadil také verše či miniatury novější. Texty z dnes již nedostupných sbírek nejsou jen připomínkou toho, co autor psal dříve, ale s odstupem času a v novém uspořádání tak nabízejí nové dojmy v nových souvislostech.

Stále ještě se dají v antikvariátech objevit neobvyklé až podivné knihy. Východočeské otrokářství, Kolárovičtí dráteníci, Zločinci z povolání, Požár v dolech příbramských dne 31. května 1892, Zaříkávání v nemocech, Pud pohlavní a prostituce, Slovník české hantýrky, to jsou namátkou některé z nich. Svazek nazvaný Špacírkou přes čenich shrnuje nejzajímavější pasáže z osmadvaceti takových knih, které posbíral, seřadil a poznámkami opatřil spisovatel a známý humorista Michal Šanda. Punc kuriozity pak těmto textům dodává časový odstup, ve své podstatě jsou autenticky syrové, jako sám život. Jako flaksa od řezníka. Autor Michal Šanda se narodil roku 1965 v Praze. Je archivářem v Institutu umění - Divadelním ústavu. Vydal více než desítku knih, mj. Blues 1890 - 1940 (2000), Sudamerická romance (2003), Kecanice (2006), Merekvice (2008), Dopisy (2009), Remington pod kredencí (2009) nebo Sebrané spí si (2012).

Za tím musí být něco – ale co? A co tady tak ukrutně vřeští? Samá otázka, na něž naleznete odpovědi právě v této knížce. Medvěd se jmenuje Rio a ještě se ve svém novém domově ani nestačil zabydlet a už se musí utkat s úkladným padouchem, vřešťanem Hastrošákem, který hodlá prales vymýtit a na jeho místě založit banánovníkovou plantáž.

Pokud se rozhlédneme dokola, opíšeme očima kruh a zároveň kolem sebe spatříme spoustu věcí, co nás obklopují a jsou také kulaté, třeba míč, hodiny, talíř, gramodeska. Sami si doplňte a dokreslete další, buď zítra, nebo už dneska. A teď řekněte co nejrychleji, aniž by se vám zašmodrchal jazyk: nejkulaťoulinkatější!

Malá Hraštice, Hraběšín nebo Třibřichy jsou docela obyčejné názvy obcí, které při pohledu na mapu nebudí bůhvíjakou touhu se do nich vypravit. Neobyčejnými se ovšem stanou, pokud dáme prostor fantazii. Třibřichy jsou najednou tři břichy. Hraběšín je hrabě Šín. Malá hra štice se stane potřeštěnou hrou se slovy. Stejně tak se víska v podhůří Českého lesa jménem Drmoul promění v Dr. Moula, co má v aktovce fonendoskop a recepty a razítka. Bez ohledu na věk je tato kniha určená všem čtenářům, kteří uslyší-li Kunratice, rozesměje je kur na nitce.

Po Blues 1890-1940 a knize Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu završuje volnou trilogii z počátků 20. století Sudamerická romance . Vypravěčem a fiktivním autorem této básnické prózy je český kolonista, fotograf a kronikář Bartolomeo Doubrava z Řakomi u Chudenic. Během dubna roku 1913 se v permanentním bezčasí mañana uprostřed argentinského Gran Chaca odehraje příběh, na nějž by bylo v Evropě zapotřebí devíti měsíců. Nebyl by se však odehrál, kdyby se po otevření piksly burských oříšků záhadně neobjevila prostořeká kreolská dívka Sara. Ovšemže nechybí jihoamerické magično, ani chřestýš poskládaný z kostek domina.

Co má společného šachovnice, kapesník nebo rubikova kostka? Přece Čtverec! Na repolelo Kruh logicky navazuje Čtverec. Definován je jako rovinný útvar ohraničený čtyřmi shodnými úsečkami. Jeho obsah se spočítá podle vzorce a x a, to ale ještě nemusíte znát. Pojďme spolu radši blbnout na kvadrát.

Příběh dvou Viktorů, jehož různé varianty v tomto roce prožila spousta dětí, když k nim do třídy přišli noví spolužáci z Ukrajiny. Obě jména se čtou stejně, ačkoliv je Viktor napsané v latince a Biktop v ukrajinské cyrilici. Už tento samotný fakt nám napovídá cosi podstatného. Biktop kvůli válce přišel o domov a nový si našel u nás v Česku. Aby si ti dva podnikaví kluci mohli spolu povídat a naplánovat spoustu báječných dobrodružství, činí tak ve škole pod lavicí prostřednictvím obrázků. Je jenom otázka času, než se dorozumí i slovy.

Soubor čtyřiadvaceti krátkých textů, ve kterých český autor vypráví-mystifikuje, hospodské řeči střídají staré tlachavé babky. Příběhy o tom nejobyčejnějším v životě lidském. Kniha je svým způsobem dokumentem, autentickou literaturou. Autor zde osobitým způsobem vzpomíná na dětství, popisuje příhody z ryb, hospod, z fotbalu nebo ze sběru hub. Jednotlivé příběhy tu jsou bez nároku na pointu, jen tak, pro samu radost z "kecanic".

Díky bezbřehé svobodomyslnosti zdejšího hostinského, kterou by nezasvěcení mohli považovat za lhostejnost a bordelářství, si hosté přizpůsobili hospodu k obrazu svému a zaplnili ji bizarní směsicí nejroztodivnějších předmětů od aristonu po vycpaného kosa. Postupem času se ze štamgastů stali přátelé, ovšem žádná idyla netrvá věčně. Do údolí nevybíravým způsobem vtrhne majitel cirkusu a začne skupovat pozemky. Důvod jeho počínání je pro všechny záhadou, protože v tomhle zapomenutém koutu na okraji města není kromě jeskyně, kam o víkendech směřují rodiny výletníků, nic pozoruhodného. Hostinský už toho za pípou zažil tolik, že ho výhrůžky nemohou rozházet. Odmítne hospodu prodat a příběh se začne zamotávat…

Balla - hlavný alchymista súčasnej slovenskej prózy - je nepochybne jedným z najzaujímavejších súčasných spisovateľov strednej Európy. Preňho je kvapka vody rovnako zaujímavá a celistvá ako celé univerzum, biblická postava je rovnako súčasná ako kolega z práce a ten najvšednejší obytný blok, ktorý vidí z okna, je rovnako blízky, zároveň však vzdialený a tajuplný ako planéta Merkúr...

Korespondence Karel Havlíček Borovský – Michal Šanda. Ze rtěnky se místo karmínově červeného válečku vysoukala včela. V zrcadle se zmnožila v roj a roj se usadil v komodě. Za česno slouží mosazné úchytky ve tvaru lvích hlav; včelám se v hřívách lvů dobře přistává. Medové plásty si zbudovaly mezi košilemi a v huňaté zimní fusekli mají matečník. Havlíček se zase v Brixenu mohl ukousat nudou, a proto si předplatil včelařské časopisy. Včely, to už je téma na korespondenci jako prase. A o praseti se tu rovněž dočtete, i o ňufání prasečím rypáčkem. Ústředním tématem knihy je ovšem otázka po smyslu literatury. Čím méně o věci víme, o to vehementněji o ní kafráme a vytváříme odvážné teorie, jaké by skutečnému odborníkovi nepřišly na odborností svázanou mysl. Havlíček a Šanda jsou v uvažování svobodní. Nerozumějí ničemu, dělají do včel.

Ernest Hemingway prohlásil, že literatura je ke spisovateli stejně nemilosrdná jako k toreadorům korida. Obrazně se to dá říci o životě jako takovém. S přibývajícím věkem člověk ztrácí na rychlosti a ani reflexy nejsou už hbité, jako dřív. Rohy útočícího býka jsou ovšem stále stejně ostré. Soubor sedmnácti povídek přivádí do pomyslné arény zjizvené matadory, aby se utkali s vlastním stárnutím a tím, co ho doprovází. Třeba otázka: Je to tolerance a odpuštění nebo už rezignace?

Postavy bizarných príbehov navonok azda pôsobia ako kruté, nenávistné indivíduá, ich konanie však v konečnom dôsledku prezrádza túžbu intenzívne, poctivo žiť a odolávať banalite každodenného sveta. Jedna z postáv Ballovej knižky hovorí: „Dobrý aforizmus je viac ako zlý román“. Možno preto autor po úspešnej odbočke k relatívne dlhším prózam (V mene otca, Veľká láska) znovu prichádza s textami krátkymi a ešte kratšími. Hoci to nie sú aforizmy, vypointovanosťou hádam každej vety od nich ďaleko nemajú. Vo zvláštnych, neraz šokujúcich príbehoch či skôr antipríbehoch tu v pôsobivo lapidárnej skratke zaznievajú autentické i cielene zremixované hlasy bežných našincov, ich filozofia aj pseudofilozofia. Provokatívny názov knihy síce naznačuje opak, ale Balla rozhodne nie je mŕtvy – počúva nás totiž až príliš pozorne.

Oskar se těší na začátek sezóny, až vyrazí na dravce, na sumce, štiky a candáty. Když ovšem očekávaný den nadejde, onemocní angínou. Celý zoufalý se vrátí od lékaře domů a stane se zázrak: z koberce je najednou řeka. Spirálovitý ornament se proměnil ve vodní vír, hnědé puntíky jsou kameny čnící z vody. Oskar vezme prut a uloví kobercovou štiku. Začíná tím bizarní angínové rybaření v kapsách kabátů, v pračce, v budíku nebo na klávesnici počítače. Potom se ale Oskar seznámí s dívkou jménem Rút a zjistí, že ryby nejsou všechno. Knihu provázejí obrazy ryb z českých rybníků a řek od Jana Dungela a zobrazení nejdůležitějšího rybářského náčiní.

Mozek z blázna je soubor dvaadvaceti povídek ze současnosti napsaných v rozmezí let 2019-2023. Poněkud hořké čtení o naší době a o nás samých je vyvážené literárním experimentátorstvím, jež je pro autora erbovním znamením. Jeho předešlý povídkový konvolut Hemingwayův býk byl nominován na cenu Magnesia Litera.

Michal Šanda sesbíral v posledních letech řadu ocenění, byl nominován na Magnesii Literu, získal komiksovou cenu Muriel nebo mezinárodní Bologna Ragazzi Award. Seřazením do kompaktního více než tisícistránkového svazku Generál v umyvadle plném blues se vyjevují skryté souvislosti a vazby mezi jednotlivými autorovými počiny básnickými, prozaickými, dramatickými a publicistickými. Jeho tvorba je kontinuálním experimentem, jaký pravděpodobně nemá v naší literatuře obdoby. Bonusem na přidanou bude pro čtenáře doposud nepublikovaná divadelní hra Boyer a rozsáhlá výtvarná příloha.Grafické básně -- Dvacet deka ovaru -- Blues 1890-1940 -- Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu -- Sudamerická romance -- Španělské ptáčky -- Kecanice -- Bluesmeni -- Merekvice -- Dr. Moul -- Dopisy -- Robert Boyer -- Sebrané spí si -- Sorento -- Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara -- Rabování samozvaného generála Rona Zacapy v hostinci U Hrocha -- Autorské poznámky k divadelní grotesce Sráči -- Masná kuchařka mistra řezníka z Nelahozevsi Antonína Dvořáka -- Údolí -- Hemingwayův býk -- Umyvadlo plné vajglů -- (Ne)recenze -- Koncept Berti -- Holubi -- Básně 3D -- Koláže

Čtenářům je Michal Šanda znám především jako autor mystifikační encyklopedie Blues 1890 - 1940, novelou Sudamerická romance nebo sbírkou pohádek Merekvice. Naposledy zaujal kritiku svou korespondencí s Karlem Havlíčkem Borovským - Dopisy. Kniha Sebrané spí si je opět založena na imaginaci a hře. Žánrově ji určit bude obtížné; povídky, básně a kratičké grotesky jsou tu promíšeny s texty primárně neliterárními. Ostatně takto hala bala bývají texty poházené ve spisovatelských šuplících. Čekají tu a spí si. A potom někdo šuplík otevře a zakřičí: vstávat!

Páteř knihy tvoří jedenapadesát encyklopedických portrétů bluesmanů mississippské delty, zpracovaných na pomezí mystifikace a fikce. Pod nimi jako pentimento prosvítá příběh hazardního hráče z přesvědčení, alkoholika, tuláka, povaleče, ale i námezdního dělníka, nuceného vzít zavděk hrubou dřinou, nezdařilo-li se ani vrhem falešných kostek ovlivnit vrtkavou štěstěnu.

Umyvadlo plné vajglů má podtitul nepřípadné glosy, protože Markovo evangelium nekomentuje, ale paralelně s ním vytváří naprosto odlišný příběh, než je ten Ježíšův. Je prošpikován uštěpačnými poznámkami stárnoucího chlapíka znechuceného poznáním, že svoboda děsí český národ víc než totalitní mašinérie.

Šestačtyřicet uměřeně experimentálních textů těžce vykutaných ze života, ale i s nesnesitelnou lehkostí vycucaných z prstu. Ostatně podtitul Nepravděpodobné povídky mnohé naznačuje.

This charming little story with vintage vibe illustrations tells the tale of a cat and its owner that move to a new home, where things take an unexpected turn. This peculiar book with graphic novel elements recounts a true story that happened on a small island just off the coast of New Zealand in 1894. The tragicomic hero of the tale is a cat named Tibbles, who belonged to the keeper of the island's lighthouse. Tibbles discovers a rare species of previously undescribed flightless bird--the Stephens Island wren, and simultaneously becomes the cause of its demise, thereby inadvertently contributing to global awareness of the danger of domesticating non-native animal species on other continents.