Petr Blažek Knihy

V lednu 1969 se na pražském Václavském náměstí zapálil dvacetiletý student Jan Palach. Chtěl tak vyburcovat své spoluobčany, aby se postavili nastupující normalizaci. Ačkoliv na jeho protest i smrt bezprostředně reagovaly statisíce lidí, dalšímu omezování občanských svobod se již zabránit nepodařilo. Od Palachovy doby je tak nasnadě otázka, zda měl jeho čin vůbec smysl, a pokud ano, tak jaký? Sborník Jan Palach '69 nabízí řadu textů, úvah a dokumentů, které by měly napomoci v hledání odpovědí. Kniha přináší vůbec poprvé nejen detailní historický popis Palachova příběhu a jeho radikálního protestu, ale přibližuje také jeho teologickou, filosofickou i uměleckou reflexi. Podrobně se věnuje rovněž osudům Palachových následovníků i předchůdců v Československu a v dalších státech východního bloku. Součástí knihy je rozsáhlá edice archivních dokumentů a fotografií, které shromáždili během vyšetřování Palachova sebeupálení příslušníci Veřejné i Státní bezpečnosti. Jedná se většinou o dosud nepublikované materiály. Kniha obsahuje také filmový DVD disk s šesticí dokumentárních a uměleckých snímků, které se k tématu Jana Palacha a jeho činu vztahují.

Hlavním tématem této publikace jsou různorodé vztahy spisovatele a filosofa Zbyňka Fišera se Státní bezpečností. Zbyněk Fišer používal od konce čtyřicátých let 20. století pseudonym Egon Bondy. Ve čtyřech obdobích byl postupně spolupracovníkem komunistické tajné policie s krycími jmény„Klíma“, „Zbyněk“, „Mao“ a „Oskar“. Od roku 1961 až do roku 1989 byl s přestávka mi úspěšně nasazen do mnoha akcí Státní bezpečnosti. Kniha má dvě části. První je interpretační studie Miroslava Vodrážky nazvaná Historie jako rozplétání otevřenosti života a díla. Její titul je inspirován teoretickým spisem filosofa postmoderny Umberta Eca Otevřené dílo. Studie se zaměřuje na zkoumání života a díla Zbyňka Fišera (alias Egona Bondyho) a nejrůznějších poloh bondyovského mýtu, který je specifický tím, že byl dlouhodobě vytvářen nejen samotným autorem, různými aktéry a skupinami, ale zejména nebyl možný bez tajných plánů StB. Druhou částí knihy je edice archivních dokumentů Státní bezpečnosti z let 1949–1989, které vybral a kritickým poznámkovým aparátem opatřil historik Petr Blažek.

Publikace přibližuje pomocí dobových dokumentů a fotografií vykonstruovaný politický proces s JUDr. Miladou Horákovou a dalšími osobnostmi, který se na pokyn vedení Komunistické strany Československa uskutečnil na jaře 1950. Na jeho přípravě se podíleli sovětští poradci vyslaní do Československa na podzim 1949. Doprovázela ho masivní dehonestační a propagandistická kampaň. Katalog vychází ze stejnojmenné výstavy, která byla v červnu 2020 připravena při příležitosti sedmdesátého výročí těchto tragických událostí. The publication presents, with the help of contemporary documents and photographs, the fabricated political trial with JUDr. Milada Horáková and other co-defendants, which took place in the spring of 1950 upon the instructions of the leadership of the Communist Party of Czechoslovakia. In the preparation of this political show-trial, Soviet advisers sent to Czechoslovakia in the autumn of 1949 took active part. The trial was accompanied by a massive defamatory and propaganda campaign. The publication is based on the eponymous exhibition organised in 2020 to commemorate the seventieth anniversary of these tragic events.

Tématem této publikace je životní příběh sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva a historie jeho propagandistického pomníku, který stál v letech 1980–2020 na náměstí Interbrigády v pražské Bubenči. Jeho autory byli sochař Zdeněk Krybus a architekt Vratislav Růžička. V zemi, kdevládla od konce druhé světové války Komunistická strana Československa, byla po 21. srpnu 1968 umístěna početná okupační sovětská vojska. Je příznačné, že slavnostního odhalení Koněvovy sochy se zúčastnil i jejich nejvyšší představitel. Po roce 1989 se Koněvův pomník stal předmětem sporů, které odrážely různé pohledy na minulost. Doslov napsal historik architektury Zdeněk Lukeš. Kniha je vybavena řadou dobových fotografií a archivních dokumentů.

Tématem edice dokumentů jsou aktivity Státní bezpečnosti proti prof. Janu Patočkovi. Publikace vychází z doposud převážně nezveřejněných archivních pramenů z provenience StB. V rukopise kritické edice je zahrnuto celkem 120 dokumentů z období let 1960–1984. Jedná se o různé operativní zprávy, protokoly z výslechů Jana Patočky z roku 1977 a mimořádné informace o ohlasech na jeho smrt. V dokumentaci jsou poprvé písemně doložena rozsáhlá opatření, která tajná policie podnikla v souvislosti s Patočkovým pohřbem. V úvodní studii je věnována pozornost i neúspěšné snaze Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu soudně postihnout příslušníky tajné policie, kteří Jana Patočku v březnu 1977 „vyslýchali.

Publikace se zaměřuje na protest Ryszarda Siwce, který 8. září 1968 na varšavském Stadionu Desetiletí zapálil sám sebe na protest proti okupaci Československa. Devětapadesátiletý úředník si svůj čin pečlivě připravil, nahrál poselství obviňující Sovětský svaz z imperialismu a vyzval krajany k odporu proti totalitnímu režimu. Vytvořil letáky a sepsal závěť, kterou zaslal notářství. Na centrální oslavy dožínek, kde bylo přítomno kolem sta tisíc lidí, jeho protest nezískal očekávanou reakci. Po uhašení byl hospitalizován, ale čtyři dny poté zemřel, přičemž byl pod dohledem tajné policie, která jeho čin utajila. O události se sice brzy dozvěděla redakce Rádia Svobodná Evropa, ale zprávu nepovažovala za důvěryhodnou. Až po sebeupálení Jana Palacha byla v březnu 1969 zpráva o Siwcově protestu odvysílána. V roce 1981 jeho rodina vydala pamětní spis, kde byl poprvé publikován přepis jeho poselství. V devadesátých letech shromáždil režisér Maciej J. Drygas svědectví a archivní dokumenty, včetně záběrů hořícího Siwce. V roce 1991 natočil dokument Uslyšíš můj křik. Kniha poprvé v češtině přináší téměř všechny dostupné archivní dokumenty o Siwcově protestu, včetně jeho textů, a obsahuje CD s filmovými záběry jeho sebeupálení.

Tématem sborníku je kolektivizace venkova v Československu, kterou vládnoucí Komunistická strana Československa prosadila podle radikálního sovětského vzoru po únoru 1948. Mezi její tragické důsledky patřilo rozrušení historických, sociálních a majetkových vazeb venkovského obyvatelstva – nejviditelněji se projevilo takřka úplnou likvidací selského stavu. Autoři představují zvolené téma z různých úhlů, najdeme mezi nimi historiky, politology, sociology, ekonomy či ekology. Někteří se zabývají nejen událostmi v Československu, ale také jejich komparací se situací v dalších státech sovětského bloku. Vedle odborných studií a dobových dokumentů je v knize otištěn rovněž přepis panelové diskuse s Janem Brojem, Ivanem Dejmalem a Ivo Feierabendem, která se v roce 2007 uskutečnila na mezinárodní konferenci uspořádané Českou zemědělskou univerzitou v Praze.

Česko-anglická publikace, vydaná společně českým Ústavem pro studium totalitních režimů a polským Ústavem národní paměti, přináší všechna zásadní dostupná svědectví o Ryszardu Siwcovi, devětapadesátiletém polském občanovi, který se 8. září 1968 na varšavském stadionu zapálil na protest proti srpnové okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy a účasti jednotek Polské lidové republiky na této invazi. Sebeupálení Ryszarda Siwce patří vedle protestu Jana Palacha nejen k nejlépe popsaným, ale také k nejlépe zdokumentovaným. Díky tomu je možné pokusit se odpovědět na otázku, jaká byla motivace Ryszarda Siwce, ale také dalších osob, které zvolili tuto formu odporu.

Zajímají vás vztahy mezi lidmi a rády byste se v nich lépe orientovaly? Zatím jen tušíte, že spokojenost v partnerském a rodinném životě klíčí ve vás samotných? V této knize se dozvíte vše podstatné, abyste se cítila dobře jako žena, partnerka i matka. Srozumitelné texty a praktické návody vám budou cennou příručkou na cestě k vlastní spokojenosti a vnitřnímu klidu. Budete si jista, co chcete změnit, a budete vědět, jak na to. Zjistíte: • co vlastně znamená sebeláska a sebehodnota • jak pracovat se svými emocemi • na co se zaměřit v partnerských vztazích • nakolik vaše současné vztahy ovlivnila původní rodina • proč je tak důležité dokázat odpustit • jak pracovat se sebou a s dětmi v krizových okamžicích

Zatím nejucelenější historický pohled na nejradikálnější projev kolektivizace českého a moravského venkova, kdy byly v rámci akce "Kulak" (v dobových dokumentech se používala zkratka akce "K") nuceně ze svých statků vystěhovány tři až čtyři tisíce selských rodin. Kniha, na které po několik let pracovalo šest historiků, vymezuje obecný politický a institucionální rámec kolektivizace zemědělství v Československu po roce 1948. Zabývá se přijetím, uplatňováním a zrušením "směrnic tří ministrů", na jejichž základě byla v roce 1951 akce "K" zahájena. Jsou v ní popsány proměny vztahů centrálních institucí a přiblížen základní normativní rámec celého procesu. Případové studie přibližují také podobu násilné kolektivizace ve třech tehdejších okresech (jindřichohradecký, jičínský a sedlčanský), kterou jako ilustraci poměrů dokresluje autentická vzpomínka oběti. V příloze jsou publikovány základní archivní dokumenty k akci "K", z nichž většina nebyla doposud zveřejněna (poprvé je zde například publikován originál "směrnice tří ministrů"). Velmi podstatnou přílohu knihy tvoří seznamy vystěhovaných selských rodin, které byly poprvé pro účel vydání překontrolovány, byly v nich opraveny chyby, duplicity, byly abecedně seřazeny a obsahují jmenný i místní rejstřík.